OoB - 28. kapitola

Překlad: Marťa

Erik

Druhý den ráno jsem se probudil a zatraceně spokojeně i provinile. Brie byla mladá a opilá mocí. Chtěla mě, protože jsem byl její trenér a ona měla ráda nebezpečí… a možná jsem využil situace. Přesvědčil jsem ji, aby mě následovala do té uličky. Nijak to nepomohlo k tomu, aby se stala olympijským šampionem, a přesto jsem to udělal.

Využili jsme se navzájem. Šukali jsme a bojovali, jakoby to byla naše práce. Stali jsme se vzájemnými vězni a ovládl nás Stockholmský syndrom, ale teď, když jsme byli v Riu, na nás na každém rohu číhaly důsledky. Zachvěl jsem se, když jsem pomyslel na to, co by se stalo, kdyby nás někdo viděl. Brie nebyla nezletilá, ale v očích veřejnosti na tom nezáleželo. Byl jsem její trenér a ona moje gymnastka. Byl jsem dravec a ona oběť. Při té myšlence jsem se usmál. Brie nenáviděla označení oběť. Byla skrz naskrz bojovnicí. Do té uličky za mnou šla, protože chtěla. Dráždila mě, protože se jí to líbilo. Nebyla to holka, kterou by oslnila čokoláda a květiny. Nechtěla, abych ji na veřejnosti držel za ruku. Chtěla kopat nohama a prát se, než bych si ji zezadu vzal. Chtěla to stejné, jako já a to byl důvod, proč jsem v hloubi duše věděl, že jsme pro sebe stvoření.

Osprchoval jsem se a vytáhl ze skříně černý oblek. Byli jsme v Riu třetí den a zítra ráno nás čekala kvalifikace. The Today Show mají připravené rozhovory s několika sportovci. Mě požádali o předkvalifikační rozhovor, a ačkoliv bych uvítal pár hodin spánku navíc, souhlasil jsem s účastí už před měsícem. Kromě toho to nebylo tak těžké. Rozhovor bude probíhat jeden na jednoho. Poskytnu jim nějaké informace o děvčatech – jak byly připravené na soutěž; co dělaly, když netrénovaly a takové věci.

O hodinu později jsem usedl na stoličku, která stála před jevištěm, a snažil se, abych neoslepl.

„Víte, Eriku, musím říct, že kdybych měla trenéra, který by vypadal, jako vy, určitě bych u sportu zůstala mnohem déle,“ řekla moderátorka Melissa, než se nahnula dopředu a jemně se dotkla mého kolene. Blond vlasy měla krátce zastřižené a stále se jí stáčely sem a tam, podle toho, jak se nakláněla dopředu, aby se mě dotkla, což jak rozhovor pokračoval, se dělo stále častěji.

Usmál jsem se a upravil si klopu svého saka. „Nikdy není příliš pozdě. Mohl bych v Seattle Flyers otevřít třídu pro dospělé.“

Flirtoval jsem s ní jen kvůli televizi, a ona mi to sežrala. 

„Bože. Měla bych strach, že si zlomím kyčel nebo tak něco!“ Zasmála se, než se podívala do svých poznámkových kartiček. „Jak víte, požádali jsme publikum, aby nám napsalo, co by je nejvíc zajímalo na vás a vašem týmu. Deset z deseti lidí chtělo vědět víc o Brie Watsonové. Vtrhla na gymnastickou scénu před několika lety a nestává se každý den, abyste našel někoho, jako je ona: celkový balíček. Můžete nám o ní něco říct?“

Polkl jsem a snažil se zachovat neutrální výraz, když jsem odpovídal. „Abych byl upřímný, nejsem si jistý, co si o Brie myslet, když přijela do Seattlu. Trénovala ve velké tělocvičně v Texasu a věděl jsem, že má všechny dovednosti potřebné k tomu, aby soutěžila na olympijské úrovni.“

„Víme, že je skvělá gymnastka,“ řekla, aby mě zastavila. „Ale jaká je mimo tělocvičnu?“

„No, rozhodně ví, co chce. Myslím, že v rozhovorech zjistíte, že se nebojí vyjádřit svůj názor.“

Melissa se zasmála. „Skvělé! Je to bojovnice, to se mi líbí.“

Ha.

„Je to důležitý předpoklad pro to, aby na takovéto úrovni mohla soutěžit,“ pokračoval jsem. „Gymnasté musí být nesmírně sebevědomí. Musí vědět, kam až ve svém tréninku mohou zajít a to je někdy důvod, proč s tím přestanou.“

„Myslíte si, že Brie v minulosti tohoto bodu dosáhla?“

Zatřásl jsem hlavou. „Chce zvítězit, pravděpodobně víc, než jakýkoliv sportovec na těchto hrách, a přestože cvičí sestavy na takové úrovni, až mi to bere dech, není dokonalá. Dokud jí na krku nebude viset zlatá medaile, bude se snažit učit a zlepšovat se.“

Melissa zamyšleně přikývla. „Víte, někteří lidé říkali, že pokud by po dvanácti letech zajistila americkému týmu zlato, budete s jistotou jmenován, jako trenér národního týmu.“

Usmál jsem se. „Rozhodně považuji za čest, že jsem byl vybrán, jako náhradní trenér, ale v tuto chvíli se budu plně soustředit na to, aby tento tým vyhrál.“

Podívala se na své kartičky, a pak se otočila na mě a upřímně řekla. „Když už jsme se k tomu dostali… není tajemství, že máte vy a váš otec napjatý vztah. Mám tady citát, ve kterém říká, že věří, že to nakonec vzdáte. Co byste mu na tohle odpověděl?“

Rozevřel jsem pěsti a snažil se v živém vysílání zůstat v klidu.

„Melisso, můj otec vedl tohle odvětví sportu třicet let a je to dvanáct let, kdy tým pod jeho vedením naposledy získal zlato. Můj otec byl dobrým trenérem – nikdo mu nemůže odepřít to, že se hodně zasadil za americkou ženskou gymnastiku na přelomu 21. století – ale změna se blížila už dlouho předtím, než začal mít zdravotní problémy. Jsem rád, že ve mně výbor tak věří, i když on ne.“

Její obočí se napnulo zájmem, když ji překvapil můj nedostatek diplomacie. „Říká se, že jste spolu vy dva nemluvili téměř deset let. Co se mezi vámi stalo? Mělo to co dočinění s vaším předčasným odchodem ze sportovní…“

Usmál jsem se, než jsem ji přerušil. „To je minulost. Raději se soustředím na budoucnost.“