MH - 4. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Oba muži vystoupili z taxíku před krémově zbarvenou budovou se zlatým nápisem Britson napříč výkladní skříní.

Jory koutkem oka zachytil pohyb a otočil se. Na malou chvíli měl pocit, že viděl Brilla, osobního strážce svého bratra, ale když se obrátil, nebyl tam. Na ulici neviděl nikoho, na koho by se hodil Brillův popis.

Něco se mu muselo zdát.

„Jdeš?“, zeptal se Z a vrhl na Joryho při držení dveří zvědavý pohled.

„Ano.“ Jory se ještě jednou rozhlédl. „Jdu.“

Vstoupili do obchodu, kde za velkým dřevěným psacím stolem seděla pěkná dívka. Vlasy jí v bohatých medově zlatých pramenech splývaly na záda a nažloutlá barva jejích šatů ladila ke krémovému zevnějšku obchodu.

Hned, jak vešli, vstala. „Z, ráda tě vidím.“ Zvědavě pohlédla na Joryho a poté políbila Z na obě tváře.

„Ahoj, Lilo. Pak půjdeme do Dragonrideru, půjdeš s námi?“

„Ráda“, odpověděla s úsměvem. Jory si všiml na jejím zápěstí fialové pásky. Další účastnice lovu na druha.

„Jsem se strýcem domluvený na termínu tady pro mého přítele Joriaha. Potřebuje novou garderobu.“

„Zavolám dozadu a řeknu mu, že jste tu.“ Lila se natáhla ke sluchátkům na hlavě, stiskla pár tlačítek na telefonu a promluvila do mikrofonu. „Přijme tě“, řekla s úsměvem Joriahovi.

„Zůstanu tady a trochu si pokecám s Lilou.“ Z se zhroutil do jednoho křesla pro hosty.

Jory následoval dívku chodbou.

Zavedla ho do obrovské místnosti s metry a metry látek, vyložených na každé dostupné ploše.

Uprostřed toho všeho stál hubený muž středního věku v nádherném šedém obleku.

„Dobrý den, pane Joriahu, já jsem Britson.“ Krejčí ho přivítal příjemně znějícím hlasem a půvabnou úklonou. „Jak jsem slyšel, potřebujete novou garderobu.“

„Ano, můj ex-přítel většinu mého oblečení spálil.“

Starší muž zbledl. „Trouba?“

„Táborák.“

Krejčí vytáhl metr. „Začněme přesnými mírami. Poté vám ušiji vše, co si budete přát. Mám pár věcí, které bych mohl upravit na vaši postavu, ale celková garderoba bude nějakou dobu trvat.“

„Rozumím.“ Dokonce potlačil povzdech. Byl šťastlivec.

„Bude jednodušší, když se až na spodní prádlo svléknete, tak vám vezmu míry nejlíp.“

„Nemám žádné spodní prádlo.“ Nemohl zabránit zrudnutí, když se krejčímu přiznával. Měl se převléct, než vyrazil, ale po jeho setkání s Valem a přihlášením si na spodní prádlo vůbec nevzpomněl. Také neplánoval, že to bude muset přiznat tomuto elegantnímu muži, který na něj spiklenecky mrkl. Z jednoho z šuplíků, kterých bylo kolem stěn nespočet, vytáhl balíček a z hnízda jemného papíru se vynořil pár hedvábných boxerek.

„Můžete si vzít tyto. Zatímco se budete připravovat, dojdu vedle pro své potřeby.“

Když krejčí opustil místnost, Jory se svlékl a natáhl na sebe boxerky. Kvalitní materiál byl na jeho nahé kůži až dekadentně příjemný. Vzpomínka na to, jak mu Val jeho vlastní spodní prádlo strhl dolů, způsobila, že mu byly hned o trochu těsnější.

Dobré vychování, které mu vštípil otec, ho přimělo, aby své oblečení pečlivě poskládal na hromádku.

Za sebou uslyšel zvuk překvapení. Britsonovy oči se upíraly na náramek, který měl ovinutý kolem paže.

„Och, byl jsem označen kvůli ochraně proti nepřátelům.“ Doufal, že to znělo ledabyle. Obklopený touto neznámou kulturou, neměl ponětí o opravdovém smyslu toho náramku. Byla chyba ho přijmout?

„Během lovu druhů bývají dost majetničtí“, komentoval to Britson a vytáhl metr. Poté, co provedl řadu měření, prohlásil, že je hotový. „Vadilo by vám, kdybych udělal pár fotek? Mohu je pak nahrát do svého počítače a vyhledat látky, které budou ladit k vašemu odstínu pleti a postavě. Hned, jak budu vědět, co máte rád.“

Jory pokrčil rameny. „Když vám to pomůže.“ Nebyl úplně nahý a neuměl si dost dobře představit, že by krejčí plánoval poslat je do celé galaktické sítě. Jory se zachichotal; za to by si vysloužil telefonát od otce. S úsměvem se nechal od krejčího vyfotografovat.

Britson zvedl ze země Joryho šaty jen palcem a ukazováčkem. Po dlouhém cestování vesmírem nebyly zrovna čisté. „Tady ty nechám spálit.“

„Klidně. Koneckonců zbytek skončil úplně stejně.“

Britson se zasmál. Slušelo mu to. „Jednoho dne mi musíte tu historku povykládat.“

„Pozvěte mě na pivo a máme rande.“

Krejčí se zachichotal. „Smutné je, že je to ta nejlepší nabídka za hodně dlouhou dobu.“ Podal Jorymu kalhoty, které si mohl obléci hned. Pomocí pár špendlíků je upravil kolem Joryho nohou.

Jory se na krejčího usmál. „Držte se u mě. Jako atraktivní homosexuální muž jsem přímo magnet na ženy.“

Britson málem spolkl špendlík, který si právě vkládal do úst. Rychle ho vytáhl. „Příště mě varujte dopředu, když mě budete chtít rozesmát. Postavte se rovně, a já uvidím, co mohu udělat pro to, abych pro vás nalákal nějakého milého muže.“ Britson vrhl významný pohled na náramek. „I když mám pocit, že s tím problém mít nebudete.“

Poté, co Britson upravil kalhoty na šicím stroji, aby Jorymu přesně padly, vklouzl Jory do košile, kterou mu podal. Naštěstí měl své nejoblíbenější boty na sobě, když si udělal Peter táborák z jeho šatů.

Krejčí sledoval Joryho pohled až k jeho botám, které spořádaně postavil vedle svého oblečení. „Dohodím vám nějakého ševce.“

„Ne!“, vykřikl Jory. „To jsou mé nejoblíbenější.“

„Jsem si jistý, že kdysi byly moc hezké.“ Jory úplně slyšel, jak Britsonův hlas nabývá profesionality. Zřejmě ho používal na zákazníky, kteří provedli poněkud „nešťastnou“ volbu šat. „Ale já znám jednoho skvělého obuvníka, který vám ušije fantastický pár bot. Přece nechcete znehodnotit svou novou garderobu?“

Zatraceně.

„Předpokládám, že „ne“ je špatná odpověď?“

Britson ho chlácholivě poplácal po rameni. „Jakmile budete mít nové boty, tady ty pohřbíme v nějaké pěkné krabici.“

Jory zafňukal. „Bude se mi po nich stýskat.“

Poté, co se na sebe koukl do zrcadla, musel uznat, že Britson svému řemeslu rozuměl. Dobře střižené kalhoty byly tmavě modré a obepínaly mu stehna, ale díky stříbrnému prošití nepůsobily nudně. Horní část byla z těžkého bílého hedvábí se stejnou stříbrnou nití.

„Existuje jen pár mužů, kteří si mohou tento styl dovolit“, řekl Britson, zatímco si jeho oči prohlížely Joryho tělo s profesionální hrdostí. „Mám kabát, který se k tomu celému výborně hodí.“

Otevřel skříň a vytáhl dlouhý kožený kabát, sahající až ke kotníkům. Měl barvu tmavého karamelu se zajímavým vlnitým vzorem. Nechal Joryho vklouznout do rukávů. Seděl jako ulitý.

„Perfektní. Co to je za kůži?“

„Dračí kůže.“

Jorymu spadla úlekem brada. Britson si pospíšil s vysvětlením: „Draci jednou za sto let mění kůži. Tento kabát je zhotoven z jejich první kůže, proto je tak měkká.“

„To musí být hrozně drahé.“ Začal si ho svlékat, ale ruka na rameni ho zastavila. I když si ho mohl dovolit, nechtěl takto na své bohatství upozorňovat a odradit tak potencionální partnery.

„Udělám vám dobrou cenu, protože mám pocit, že díky vám se má pověst rozšíří.“ Britson se na Joryho usmál.

Jory vlastně žádnou dobrou cenu nepotřeboval, ale vypadalo by to divně, kdyby cenu akceptoval bez jakéhokoliv protestu.

Britson ho otočil, aby se mohl na sebe podívat do zrcadla.

Jory vždy sledoval víc kvalitu svého oblečení, než jak na něm vypadaly, ale když pohlédl do zrcadla, překvapil ho obraz, který se jeho pohledu naskytl. Vlasy mu v dračím kabátu úplně zářily, štíhlé tělo působilo vyšším dojmem a skvěle střižená košile mu laskala kůži jako věrný milenec. Trochu se pootočil, odsunul kabát stranou a uviděl, jak kalhoty lichotí jeho pozadí.

„Zatraceně, vypadám v tom fakt dobře.“

Britson se zasmál. „Podle mě vypadáte vždycky dobře.“ Krejčí mu položil svou velkou ruku na rameno. „Mnoho mých zákazníků je ošklivých a doufají v zázrak. Je opravdová radost, oblékat někoho, kdo má takový potenciál.“

Jory ruku na rameni krátce stiskl. „Přestaňte, jinak začnu brečet a zpochybním tak svou mužnost.“ Vrhl kritický pohled na své vlasy. „Neznáte nějakého dobrého holiče?“

„Ne!“, vykřikl Britson zděšeně. „Neopovažte se! Jsou nádherné.“

Jory se s pokrčením ramen odvrátil od zrcadla. „Pokud najdu svého druha, budu potřebovat někoho, kdo je ostříhá. Je to tradice. Mohl byste mi někoho doporučit?“ Odhrnul si vlasy dozadu a potřásl Britsonovi rukou. „Mnohokrát děkuji za šaty. Stojíte za každé penny, a pokud bych si měl vzít zítra na sebe své staré oblečení, tak bych začal křičet.“

„Přeji vám dnes večer se Z dobrou zábavu, ale nenechte se od něj podvést.“

Jory se rozesmál. „Budu opatrný.“

Britson se zasmál a bezmyšlenkovitě kartáčoval Joryho kabát. „Je to dobrý muž, ale má sklony dostávat se do potíží. Ráno vám nechám na pokoj poslat nějaké šaty a zbytek na konci týdne.“

Jory přikývl, krátce se uklonil a opustil místnost. Zatím se mu planeta líbila.