RFM - EPILOG

Překlad: Luciana

Holky máme tady konec, doufám, že i druhý díl se vám líbil. Mně přišel lepší než ten první. S Luckou jsme se rozhodly, že přeložíme i třetí díl, kde konečně bude svatbaJ.

EPILOG Brody

Tyna

O 8 měsíců později…

Dnes je 24.června.

Před dvěma měsíci, byl můj tým vykopnutý z play-off, těmi podělanými Chicaho Blackhawks, opět. I přes můj těžký začátek sezóny, jsem skončil s více vítězstvími a úspěšnými zákroky, než v jakékoliv jiné sezóně mé kariéry.

Včera mi volal Andy a řekl mi že má pro mě nabídku na kontrakt, ale nechtěl mi říct, ze kterého týmu. Neměl jsem tušení, jestli budu brankář Minnesoty Wild, příští rok, nebo Panterů z Floridy. Nechtěl mi to říct po telefonu, takže jsem šel do jeho kanceláře, abych se s ním setkal.

Dnes jsou taky Kaciiny narozeniny. Bude jí dvacet pět let. Je to ta nejvyspělejší a nejméně sobecká pětadvacítka na planetě. Když jsem procházel Facebook, většina holek, co se mnou chodily na střední, stále předstírají, že jsou opilé nány, aby zaujaly chlapy, nebo vystavují stupidní selfie fotky ze svých koupelen. Kacie byla léta svobodná matka, ačkoliv se tak už sama nenazývá. Mezi mnou a Zachem, který tráví stále víc a víc času s holkami, poslední dobou, je všechno, jen ne sama. Udělala zkoušky na výbornou a od absolvování pracuje na porodnickém oddělení nemocnice Roger´s Memorial. Dělá tři dvanáctihodinové směny týdně a přestože je to pro nás velké přizpůsobení, jsme dobří v tom, jít s proudem.

A díky Bohu za to, protože jsem neměl tušení, co se stane na setkání s Andym. Řekl mi, abych přišel v devět hodin. Podíval jsem se na telefon. 9:12 dopoledne.

Oddaloval jsem to. Opravdu jsem nechtěl slyšet, že mě Wild pouští a ta poslední  věc, co jsem chtěl na celém světě, bylo, že bych chtěl tuhle novinku dát Kacie k narozeninám. Ale slíbili jsme jeden druhému: žádné další zatajování informací. A nedělali jsme to. Ne během těch osmi měsíců od našeho Pekelného Týdne, jak ho nazývala.

Než jsem se vykulil z postele a dotáhl sám sebe do Andyho kanceláře, poslal jsem své dívce zprávu.

RÁNKO, JENSENOVÁ.

Diesel vyskočil nahoru a stočil se do klubíčka u mého boku, a dal mi tak další důvod nepospíchat ještě z postele.

K: DOBRÉ RÁNO, MURPHY.

POSLOUCHEJ, PŘEMÝŠLEL JSEM… MÁM TADY SPOUSTU POCHŮZEK A VYŘIZOVÁNÍ. NEJSPÍŠ PŘIJEDU AŽ ZÍTRA, MÍSTO DNESKA, OK?

Zasmál jsem se nahlas ve své ložnici. „Sakra D., ta bude naštvaná.“ O vteřinu později můj telefon pípnul.

K: OPRAVDU? DNESKA? MUSÍŠ TO VYŘIZOVAT DNESKA?

JO. CHCI TO MÍT Z KRKU. PROČ? NĚCO SE DĚJE?

K: UMMM…

Nemohl jsem jí nechat trpět déle.

JEN JSEM SI DĚLAL SRANDU. PŘIJEDU. NEMŮŽU SAMOZŘEJMĚ ZMEŠKAT NAROZENINY SVÉ PŘÍTELKYNĚ! HAPPY BIRTHDAY, BABY.

K: TY PITOMČE! MYSLELA JSEM, ŽE JSI OPRAVDU ZAPOMĚL!

NEJEN, ŽE JSEM NEZAPOMĚL, UŽ JSEM NAPLÁNOVAL NÁŠ VEČER A POŽÁDAL TVOU MÁMU O HLÍDÁNÍ.

Nerad jsem jí lhal, ale pracoval jsem dlouho na jejím překvapení a chtěl jsem, aby si myslela, že půjdeme večer ven, po tom, co jí všichni vezmeme na večeři.

K: VÁŽNĚ? KAM PŮJDEME?

TO TI NEMŮŽU ŘÍCT. JE TO PŘEKVAPENÍ.

K: CO SI MÁM OBLÉCT?

MÁŠ POŘÁD TY MODRÉ ŠATY, KTERÉ JSI MĚLA NA TÉ CHARITATIVNÍ VEČEŘI, LONI?

K: NE, ALE MŮŽU SI JE ZASE PŮJČIT OD LAUREN. JDEME NA TAK FORMÁLNÍ MÍSTO, NEBO CO?

NE. JDEME NĚKAM ÚPLNĚ NEFORMÁLNĚ, ALE VYPADÁŠ ZATRACENĚ ŽHAVĚ A SEXY V TĚCH ŠATECH.

K: TY JSI ALE OSINA V ZADKU.

TA NEJVĚTŠÍ. BUDU TAM ZA PÁR HODIN.

K: OK. NEMŮŽU SE DOČKAT, AŽ TĚ UVIDÍM. MILUJU TĚ.

MILUJU TĚ, VÍC.

„No, podívejme, kdo se rozhodl ukázat,“ usmála se na mě Ellie, když se otevřely dveře výtahu. „A jen o hodinu a půl později.“

„Sorry,“ usmál jsem se zpět. „Je tady?“

Protočila oči a zavrtěla hlavou. „Jo. Běž rovnou dovnitř.“

Dveře Andyho kanceláře zavrzaly, když jsem je otevřel. Vzhlédl od počítače, opřel se ve svém křesle a složil si ruce za hlavou.

„Já vím, já vím. Buď zticha,“ hodil jsem sebou na kožený gauč na druhé straně místnosti.

„Neřekl jsem ani hovno,“ ušklíbl se.

„Ne, ale cítím, co si myslíš.“

„Jsem vážně ohromený,“ podíval se na své hodinky. „Počítal jsem, že tě neuvidím před polednem.“

„Jedu ke Kacie potom.“ Zvedl jsem fotbalový míč z jeho stolku, opřel se zády na gauči a vyhazoval ho do vzduchu. „Přestaň blbnout. Řekni mi ty noviny.“

Postavil se a sebral papír ze svého stolu.

„Než ti to dám,“ posadil se naproti mně, „chci, abys věděl, že jsem na tebe hrdý. Ukončil jsi úžasný rok, i přes ten tvrdý začátek. Tohle je férová nabídka, kterou si myslím, bys mě zvážit.“

Srdce mi začalo bušit tak silně, že si nepamatuji, že by mi kdy tak bilo v celém životě.

Vezmu méně peněž; je mi to jedno. Prosím, ať jsou to Wild. Prosím ať jsou to Wild.

Dal papír přede mě na stůl a posadil se zpátky. Popadl jsem ho ze stolu, projížděl jsem právnické kecy a hledal město a název týmu.

MINNESOTA WILD

JOO!

Vyskočil jsem z gauče a pěstí pumpoval ve vzduchu, když se mi všechny svaly v těle stáhly v jednu chvíli vzrušením. Přeskočil jsem konferenční stolek a sednul si Andymu na klín a sevřel ho do medvědího objetí.

„Nejdřív ze všeho, slez ze mě, tohle je divné. Za druhé, předpokládám, že jsi spokojený s nabídkou?“

„Nedíval jsem se na nabídku,“ objal jsem jeho hlavu. „Je to Minnesota, to mi stačí.“

„Možná by ses měl podívat na nabídku, Brody.“

Postavil jsem se a přes stolek skočil zpátky na gauč, na bok. Zvedl jsem nabídku, přimhouřil oči a tentokrát hledal znak dolaru a časové období.

Tady to je.

„Co to do prdele…?“ pustil jsem papír na stůl a nevěřícně zíral na Andyho.

Usmál se na mě a přikývl. „Čteš to dobře. Nabízí ti sedm milionů za rok, na šest let. Dva a čtyřiceti milionový kontrakt. To je rekord pro brankáře, Brody. Myslím, že bys to měl vzít.“

„Vzít to?“ zaječel jsem a znova vyskočil. „Chci na to skočit!“

„No, Ellie by nechtěla čistit nic hnusného z faxu, takže udrž svého ptáka v kalhotách, ok?“

„Ty vole,“ sáhl jsem si prsty do vlasů a nechal je tam, když jsem rázoval po kanceláři. „To je kurva velké.“

„To je víc, než kurva velké. Po tom, co jsi zbytek sezóny nakopával všem zadky, jsem věděl, že by mohli nabídnout něco, aby tě tu udrželi. Ačkoliv jsem nečekal taková čísla.“ Vyndal z kapsy pero a hodil ho na stůl. „Až budeš připraven, brácho, podepiš to.“

Zíral jsem na police s knihami v rohu jeho kanceláře, s rukama stále ve vlasech.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se.

Pomalu jsem se k němu otočil. „O Kacie. Nemůžu se dočkat, až ji to řeknu. Ta se zblázní.“

Naklonil hlavu na stranu. „Kámo, jsi do tý holky udělaný už rok. Vezmeš si ji, nebo jak?“

Nic menšího, než padající budovy okolo nás, by nesmazaly ten úsměv z mé tváře. „Sranda, že se jsi to zmínil…“

EPILOG Kacie

„Tak co, bavily jste se?“ projela jsem prsty skrz jemné blonďaté vlásky Lucy, které jí spadly do čela.

Rozzářila se a nadšeně přikývla.

„Nikdy předtím jsme na  takovém místě nebyly. Byla to zábava, co?“ řekla jsem jim a podívala se na Brodyho, který seděl na židli na druhé straně jejich postele. Měly každá svou postel, ale stále spaly spolu.

„Bylo to vážně zábavné,“ řekla Lucy. „Půjdeme tam zase někdy?“

„Určitě,“ odpověděla jsem.

„Zítra?“ zeptala se.

„O zítřku nevím,“ zasmála jsem se. „Ale určitě tam půjdeme na večeři znova a brzy, ok?“

„Líbilo se mi, když ti zpívali Happy Birthday a měla jsi ten kovbojský klobouk,“ chichotala se Piper.

„A pak jsi musela jezdit na tom koni,“ vykřikla Lucy, vyskočila z postele a cválala po místnosti.

„To taky byla moje oblíbená část,“ Brody zvedl ruku, aby si plácly, když ho přeskočila. Pak se podíval na mě a zamrkal. „Nikdy jsem si nepřál víc, být tím dřevěným koněm.“

Povytáhla jsem na něj obočí a věnovala mu varovný pohled a zkoušela se nesmát. „Pojď, Lucy, zpátky do postele. Je pozdě.“

Lucy skočila zpátky do postele a přitulila se k Piper, jak to nejvíc šlo.

„Jak moc vás miluju?“ následovala jsem Brody ke dveřím.

„Víc, než všechny hvězdy na nebi a všechny vlny v oceánu,“ zazpívaly společně.

„A jak moc vás miluju já?“ zeptal se Brody, než se naklonil blíž ke mně a zašeptal. „Poslouchej tohle.“

„Víc, než všechny nuly na tvém novém kontraktu,“ zachichotala se Piper.

Plácla jsem ho po paži. „Jsi hrozný.“

„Naučil jsem je to při večeři, když jsi mluvila s mamkou. Není to úžasné, co?“

„Běž,“ tlačila jsem ho do chodby. „Dobrou noc, holky!“

„Dobrou, Twinkies!“ zavolal přese mě.

„Dobrou, mami! Dobrou, Brody!“

„Jsem unavená,“ zakňourala jsem a zkolabovala na gauč ve společenské místnosti.

„Ne, ne. Nebudeš tu ležet a usínat,“ popadl Brody moji ruku a zkoušel mě vytáhnout zpátky nahoru. „Pořád ti musím dát tvůj dárek. Pojď. Vstávej.“

„Kam jdeme?“

„Ven.“

„Ven? Nemůžeš to přinést sem? Jsem unavená,“ smála jsem se.

„Kdo je teď osina v zadku?“ řekl a vedl mě ke vchodovým dveřím. „Jdeme.“

Vyšli jsme ze dveří a on popadl mou ruku a táhnul mě po schodech, pak doprava, okolo domu.

„Uh, naposledy, když jsi mě vedl touhle cestou, přišla jsem o tílko,“ zachichotala jsem se, opět se snažila na nic nestoupnout.

Otočil se ke mně. „Nezastavuj, oslavenkyně.“

Došli jsme na konec domu a pokračovali z kopce, když mě zaujalo světlo vepředu. Mžourala jsem do tmy a zjistila, že to není světlo, ale řada luceren na molu.

Na našem molu.

„Co jsi udělal?“ sevřela jsem mu ruku, když jsme došli na konec pláže.

„Uvidíš.“

Vstoupili jsme na to skřípající dřevo a já se na chvilku zastavila a pobírala, jak úžasné to je. Malé stříbrné lucerny lemovaly obě strany mola a celé ho to krásně osvětlovalo.

„Pojď,“ zatáhl mě jemně znovu za ruku.

Když jsme došli blíž ke konci mola, konečně jsem si všimla bílé krabice s perfektně uvázanou červenou mašlí, která stála na konci.

„Co to je?“ zacvrlikala jsem.

Ohnul se a zvedl ji, aby mi ji podal. „Šťastné narozeniny, Kacie.“

Zatáhla jsem za jeden konec mašle a hladce ji rozvázala. Objala jsem ji rukama, aby mi nespadla do vody a zvedla jsem víko a odhrnula stranou papír.

Zmatená, jsem se zamračila na Brodyho. „To je moje kukátko?“

Koutek jeho úst se trošku zvedl. „Prohlídni si to.“

Podala jsem mu krabici, aby ji podržel a zvedla kukátko k očím, namířila ho k lucernám, abych měla světlo. Chvíli jsem mrkala, než si oči zvykly a první obrázek, který jsem viděla, byla Lucy a Piper v jejich Wild dresech z prvního domácího zápasu.

„Oh, můj Bože!“ nakoukla jsem přes vršek na něj. „Jak jsi to udělal?“

„Pokračuj,“ zasmál se.

Zmáčkla jsem oranžovou páčku dolů. Další obrázek byl Brody a já, kráčející po červeném koberci na naší cesttě na Wild Kids charitu minulý rok.

„Sakra! To je úžasné,“ řekla jsem a znovu zmáčkla páčku.

Obrázek číslo tři byl vyfocen loni na podzim, přímo na místě, kde jsme stáli. Byla to jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Obloha byla růžovo fialová a slunce bylo přímo za mámou a Fredem, když si vyměňovali své svatební sliby.

Musela jsem párkrát zamrkat, abych zahnala slzy z očí a mohla se podívat na další obrázek.

Tento byl pořízen v domě Brodyho rodičů. Byl tam Brody, já, jeho máma a táta, Shae a její nový snoubenec Ricky. Fotka byla trochu křivá, protože jsme nechali Lucy, aby ji udělala, ale mohli jste jasně vidět, jak Shae ukazuje svůj zásnubní prsten. Brodyho obava se naplnila – jeho sestra se bude jmenovat Shay May.

„Tohle je ta nejkrásnější věc, Brody. Chci to udělat se všemi svými fotkami.“ Popotáhla jsem a znovu zmáčkla páčku.

Na obrázku pět byl Viper, Brody a holky, když se prvně učily bruslit na ledě. Jen málo dětí může říct, že jejich první bruslení bylo na profesionálním hokejovém kluzišti, se dvěma profesionálními hokejisty, jako učiteli. Úsměv na jejich tvářích byl k nezaplacení, stejně jako tenhle dárek.

Další byl z mé promoce, před několika měsíci. Usmívala jsem se do foťáku a držela svůj certifikát, zatímco Brody mě líbal na spánek. Jeden z mých největších úspěchů.

Další obrázek a zastavil se mi dech. Pamatuji si, že jsem ji udělala na Štědrý den ráno. Holky nás vzbudily opravdu velmi brzy, aby otevřely své dárky. Když to bylo hotové, dělala jsem v kuchyni Monkey bread, zatímco Lucy, Piper a Brody, seděli na gauči a sledovali Vánoce Charlieho Browna. Všimla jsem si, že je v místnosti naprosté ticho a po špičkách jsem se šla podívat, co se děje. Brody a holky leželi a tvrdě spali. Lucy a Piper, byly každá z jedné strany přitisknuté pod jeho pažemi, s malými hlavičkami na jeho hrudi.

Obrázek osm, byl další můj oblíbený, pořízený ten víkend, co jsme strávili v jeho domě po jeho prvním zápase. Holky se smály od ucha k uchu a spokojeně si hrály v pevnosti, kterou jim Brody udělal v obýváku, večer před tím. Diesel měl taky rád tu pevnost.

Na další fotce jsem byla já, Brody, holky a Zach. To bylo o Halloweenu, kdy jsme šli na koledu společně. Bylo to poprvé, co jsme byli spolu venku, kvůli holkám. Od té doby byla spousta takových příležitostí, ale tahle bude vždycky zvláštní.

Znovu jsem zmáčkla páčku.

„Na jakém obrázku jsi?“ zeptal se Brody.

Dala jsem kukátko dolů tak, abych na něj viděla, když jsem odpovídala. „Ta s tebou a Andym, jak jste přebírali cenu Williama M. Jenningse. Vypadal jsi tak žhavě ve svém obleku.“

Obrázek jedenáct, byl z doby před pár týdny, když byla další velká bouřka a Brody vyběhl a koupil růžové holiny pro holky, aby mohly s ním skákat v kalužích. Tenhle obrázek byl dech beroucím záběrem extáze ve tvářích Lucy a Piper, právě když dopadly na zem a voda se rozstříkla kolem nich.

Další fotka byla také z nedávné doby. Byla to velká skupina – já, Brody, holky, Derek, Alexa, Tommy, Lauren a jejich syn Max. Tommy měl paži hrdě kolem Brodyho ramenou a při způsobu, jak tam Alexa stála, mohli jste vidět její těhotné bříško, které se začínalo zakulacovat. Měla jsem tuhle ve své ložnici. Nikdy mě neomrzí se na to dívat.

Obrázek třináct byl z ruského kola. Povzdechla jsem si. Náš první polibek.

Zmáčkla jsem páčku znova a okamžitě poznala stodolu z pozemku Brodyho rodičů. Přimhouřila jsem oči, abych se podívala lépe a zalapala po dechu, když jsem si všimla Brodyho, jak stojí vedle ní a ukazuje na červený nápis na stěně, který říkal:

VEZMEŠ SI MĚ?

# 30

Najednou jsem měla kolena jako z rosolu a ruce se mi začaly třást.

“Co to je ten poslední obrázek…” sklopila jsem ruce s kukátkem a ztuhla.

Brody byl na jednom koleni, díval se nahoru na mě a držel otevřenou malou černou krabičku. Ještě neřekl ani slovo, ale mě začaly téct slzy z očí, jako ještě nikdy ne.

“Kacie, dlouho jsem přemýšlel, co bych chtěl říct a vím, že to nejspíš zpackám, ale tady to je.” Zhluboka se nadechl. “Miluji tě. Miluji tě tak zatraceně moc, až mě to děsí. Ale víc mě děsí myšlenka, že bych tě ztratil. Nemám tušení, co nám budoucnost přinese, nebo kam mě zavede moje kariéra, ale vím, že nic z toho nemá cenu, pokud nebudeš po mém boku. Prosím, dovol mi, milovat tě navždy. Tebe a holky. Vezmeš si mě?”

Přitiskla jsem si kukátko k hrudi a vypustila vzlyk, který jsem se pekelně snažila zadržet, zatímco mluvil. “Ano. Ano!” vykřikla jsem, a skočila mu do náruče, když se postavil. Chytil mě, bohudíky, protože jsem do něj narazila takovou silou, že jsem se divila, že jsme neskončili oba v jezeru.

Objal mě pažemi a silně mě stiskl a zvedl mě ze země. “Řekni to znova,” mumlal mi do ramene.

Sevřela jsem jeho tváře v dlaních, dívala se do očí mému nejlepšímu příteli, mé spřízněné duši, mému snoubenci. „Ano, vezmu si tě.“ Přitiskla jsem své rty na jeho a zavřela oči, zoufale se snažila zapamatovat si každý detail tohoto momentu, abych si ho mohla přehrávat znovu a znovu. Přitáhl mě pevně k sobě a pomalu ponořil jazyk mezi mé pootevřené rty. Naše ústa se pohyboval v pomalých, smyslných vlnách, přiživovaných naším vzájemným vzrušením a čistou radostí. Oči mi tančily po jeho obličeji, když jsem se odtáhla. „Vzala bych si tě hned dnes večer, kdybych mohla.“

Povytáhl své obočí. „Můžeme být ve Vegas za pár hodin.“

„Ok, ne. Beru zpátky,“ zachichotala jsem se. „Potřebuji tu svou rodinu.“

„Pravda. Obě naše mámy by nás zabily, kdybychom takhle utekli.“ Spustil mě dolů a objal mě rukama kolem pasu. „Zvlášť tvoje, když je z toho vzrušná stejně jako já.“

Trochu jsem cukla hlavou. „Ona už to ví?“

Ďábelský úsměv zvednul oba jeho koutky úst nahoru. „Kdo si myslíš, že rozsvítil lucerny za mě, zatímco jsme ukládali holky do postele?“

Rozhlédla jsem se po molu a zavrtěla hlavou. „Ani jsem o tom nepřemýšlela. Vy úskoční mizerové.“

„Chtěl jsem, abys byla překvapená.“

„No, povedlo se. Jsem ohromená… a tak zatraceně vzrušená, že budu Kacie Murphyová.“

„Sakra,“ vykulil oči. „Miluju, jak to zní.“

„Já taky,“ stáhla jsem ho znovu ke svým rtům. Sklouzl rukama více kolem mého pasu a přitiskl si mě k sobě, když mi vracel polibek.

Najednou se odtáhl. „Počkat.“

„Co je špatně?“ zeptala jsem se, když jsem byla nuceně opuštěna a toužila cítit jeho rty znovu na mých.

„Zapomněli jsme na tu nejdůležitější část,“ otevřel krabičku, kterou měl stále v ruce. „Ať je to oficiální.“

Nejsem žádná holka náročná na šperky, ani nevím, moc o diamantech, nebo prstenech, ale když jsem uviděla prsten, který pro mě vybral, vzalo mi to dech.

„Oh, Brody,“ zakryla jsem si ústa rukama. „Je úžasný.“

„Je jednoduchý, ale krásný, jako ty.“ Vzal prsten z krabičky a dal mi ho na mou třesoucí se levou ruku. „Doufám, že ho nikdy nebudeš chtít sundat.“

„Viděla ho už máma?“

Usmál se a zavrtěl hlavou.

„Jdeme!“ popadla jsem ho za ruku a začala ho táhnout zpátky k domu. „Možná jsou holky ještě vzhůru. Nemůžu se dočkat, až jim to řekneme.“

„Nech je spát,“ namítnul. „Pokud jim to teď večer řekneš, budou tak rozrušené, že neusnou.“

„To by nebyly jediné. Nemyslím si, že ještě někdy usnu,“ otočila jsem e a zašeptala, když jsem kráčela po schodech.

Máma a Fred seděli u ostrůvku a pili kávu, když jsme přišli dovnitř. Oba se otočili k zadním dveřím. Sotva jsem byla uvnitř, máma si zakryla pusu rukama a začala plakat, když pospíchala ke mně. Setkali jsme se ve společenské místnosti a pevně se objaly a houpaly se dopředu a dozadu, když Fred věnoval Brodymu rychlé objetí.

Máma se odtáhla ode mě a otevřela náruč pro Brodyho. „Pojď jsem, můj oblíbený zeti.“

Fred přišel a dal mi paže kolem ramen. „Jsem za tebe tolik šťastný,“ řekl a stiskl mě.

„Děkuji, Frede,“ položila jsem si hlavu na jeho rameno. „Není to skvělé? Nejdřív jste se vzali ty a máma a teď jsem na řadě já s Brodym.“

„Lucy a Piper budou nadšené, že budou zase družičkami,“ zasmál se. „Rády se fintí.“

„Rozhodně,“ přikývla jsem a zvedla hlavu, abych se podívala na mámu. „Jak dlouho jste o tom věděli, co? Nemůžu uvěřit, že jsi se neprořekla. Jsi hrozná v udržení tajemství.“

Máma na mě mávla. „Co, Frede? Asi dva týdny?“

„Jo,“ přikývl nenuceně. „Od toho dne u oběda.“

„Jakého dne u oběda?“ zeptala jsem se, když jsem dívala z jednoho na druhého.

„Před pár týdny, ráno volal Brody. Věděl, že ten den nepracuješ a ptal se, jestli máme volno. Chtěl nás vzít na oběd.“ Fred se posadil na gauč a sundal si brýle, aby si promnul své unavené oči. „Každopádně, řekl nám o svém plánu a požádal o požehnání.“

Spadla mi čelist, když jsem se otočila na Brodyho. „To jsi udělal?“

Pokrčil rameny. „Musel jsem to udělat tak, jak to má být.“

„Brody…“ povzdechla jsem si a objala ho kolem pasu. „Myslím si, že není možné, abys to pokazil. Nikdy.“