OM - 44. kapitola

Překlad: Sinnel

SARA

Tu noc s sebou házím a převaluji se ze strany na stranu. Mučí mě obavy ohledně Peterovy nadcházející operace a uvědomění si, že navzdory mému dnešnímu malému vítězství prášky maximálně oddálí to nevyhnutelné. Pokaždé, když upadnu do lehkého spánku, se probudím a srdce mi buší jako o závod.  Nejsem daleko od záchvatu paniky. Připomíná mi to prvních pár měsíců poté, co mě Peter napadl v mé kuchyni a já mou noční realitou se staly noční můry o waterboardingu a nelítostných mužích se šedýma očima.

Nakonec spánek vzdám a zamířím do koupelny. Vůbec to nedává smysl. To, co právě teď nejvíc chci, je Peter. Chci v té temnotě cítit jeho teplo a jeho silné paže, kterými mě pevně objímá. Chci jeho hluboký hlas, kterým mi říká „ptichka“ a jak mi říká, že mě strašně moc miluje.

Chybí mi můj mučitel a touhou pro něj mě bolí každé vlákno mého bytí – dokonce i když se děsím jeho návratu.

Přejdu v koupelně k umyvadlu, rozsvítím a v zrcadle se zadívám na svůj bledé obličej. Oči mám zarudlé, pod nimi mám tmavé kruhy. Vlasy jsou totálně rozcuchané. Vsadím se, že pokud by mě Peter viděl právě teď, určitě by po mě nedychtil tak, jak to dělá.

Samozřejmě, že předpokládat, že tím důvodem, proč je na mě tak fixovaný, je můj vzhled – je je pravděpodobně obrovsky chybný předpoklad. Vím, že jsem atraktivní, ale nejsem ani zdaleka tak nádherná, jako někdo jako Yulia. Ne. Ať už ke mě – a je to i naopak - Petera přitahuje cokoli, jde to mnohem hlouběji, než jen povrchní přitažlivost. On to ví a já to vím také. Je to něco, díky čemu k sobě zapadáme jako dva kousky rozbitého porcelánu… nějaká temná a zvrácená potřeba, která na nás zároveň křičí i nedostatky.

Chystám se pustit vodu, abych si umyla obličej, ale k mým uším dolehne nějaký zvuk. Ztuhnu, pozorně naslouchám a pak to zaslechnu znovu.

Ženské hrdelní zasténání, které následuje tlumené mužské zavrčení.

Když si uvědomím, co slyším, obličej mám celý horký.

Tahle koupelna musí být přímo pod ložnicí Lucase a Yulii, kdy se vzduchotechnikou, která spojuje podlaží, nesou zvuky.

Vím, že bych se měla vrátit do ložnice a poskytnout jim soukromí, ale moje nohy se odmítají pohnout. Když už nic jiného, je to mnohem zábavnější než ten thriller, který mi tu Kent nechal ke čtení. Poslouchám, jak zvuky nahoře nabírají ve zjevném vyvrcholení na intenzitě a já se červenám a připadám si jako úchyl.

Když opět zavládne ticho, rukou, která se mi chvěje, otočím kohoutkem a pustím vodu, abych si studenou vodou zchladila horký obličej. Tohle byl špatný nápad, protože nejen že jsem násilím narušila soukromí svých hostitelů/věznitelů, ale teď jsem ještě tak nažhavena, že rozhodně budu mít problémy znovu usnout. Bradavky mám tvrdé a moje pohlaví je naprosto mokré bolavou potřebou.

Také Peter mi chybí víc než kdy dřív.

S tichým sténáním zamířím zpátky do postele. Přesně tak, jak se dalo čekat, nemůžu usnout, takže rukou zajedu pod deku a hraji si sama se sebou, až se udělám, a přitom celou dobu myslím na Petera.

*********

Navzdory neklidné noci se ráno vzbudím brzy. Právě, když se chystám vyčistit si zuby, uslyším ze shora kroky, které následují napjaté hlasy.

Zní to, jako by se Kentovi hádali.

Jsme nesnesitelně zvědavá, takže kartáček na zuby odložím a zaposlouchám se.

Ze začátku jsou jejich hlasy tlumené, jako by byli na druhé straně místnosti, ale pak přejdou ke vzduchotechnice blíž – a když si uvědomím téma jejich hádky, tlukot srdce mi zrychlí.

Tím tématem jsem já.

„Jak si můžeš být tak jistý?“ řekne Yulia rozhořčeně. „Je to vdova jeho nepřítele. Zabil jejího manžela a jí unesl. Podle tebe to není týrání? Přinejmenším ji sebral všechny možnosti a zničil její kariéru. Ta žena je lékařka – lékařka, Lucasi. Není stejná jako ty a já. Ona nikdy nebyla součástí tohohle světa -“

„A teď je,“ přeruší ji Kent tvrdým hlasem. „Nejde o naši věc. Dlužím mu laskavost a tou je ona.“

„Ona je lidská bytost. Ne laskavost. Aspoň mi dovol, abych si s ní promluvila, zjistila, zda ji netýrá -“

„Proč? A uděláš co? Necháš ji jít a skončíš na jeho seznamu cílů? Víš, na jaké cíle se v těchto dnech spolu se svým týmem zaměřuje. K těm sračkám s Novakem nepotřebujeme ještě něco navíc.“

„Ne. Samozřejmě, že ne.“ Yulia zní frustrovaně. „Ale Lucasi, ona je nevinnou civilistkou a je hostem v našem domě. Musím se ujistit, že máš pravdu a že ona ho chce – protože jinak nedokážu žít sama se sebou. Chápeš to, že?“

Její manžel je na pár vteřin zticha. Koušu si palec, srdce mi silně buší a stále čekám na jeho odpověď. Když jsem své naděje upínala k Yulii, měla jsem pravdu. Ona má pro mou situaci pochopení.

„Chápu,“ konečně řekne. „Ale stále tu není nic, co bych mohl udělat. Nevystavím tvůj život do ohrožení jen kvůli té ženě.“

„Ale -“

„Ale nic. Sokolov mě požádal, abych ji pro něj udržel v bezpečí, a to je přesně to, co udělám.“
„Lucasi...“ Yuliin hlas je měkčí, je v něm mnohem víc vemlouvání. „Prostě mi dovol, abych si s ní promluvila. To je to jediné, o co tě žádám. Bez porady s tebou se nechystám nic udělat. Nejsem pitomá a ani nechci mít Petera jako nepřítele. Jen se chci ujistit, že ona je v pořádku… ukonejšit ji, pokud je vyděšena. To by nezpůsobilo žádnou škodu, že? Prostě si trochu popovídat.“

Ze strany Kenta tam není žádná odpověď, i když slyším nějaký šustivý zvuk, který je následovaný dopadem něčeho kovového – možná pásku? - na zem.

„Yulio...“ Kentův hlas je hustší. „Srdíčko, nemůžeš – ach sakra. Do prdele...“ Jeho slova skončí zasténáním a když si uvědomím, co znovu slyším, zčervenám.

Teď už si připadám jako dvojnásobný úchyl. Zůstávám zticha - abych zjistila, zda se o mě znovu nezmíní, odůvodňuji si sama pro sebe – ale když v dalších deseti minutách slyším jen zvuky sexu, přiměji sama sebe konečně si vyčistit zuby a zamířit zpátky do svého pokoje.

Možná, jen možná, bude Yuliina svádivá taktika úspěšná, a já možná najdu způsob, jak se z téhle ošemetné situace dostat.

Teď mám přinejmenším aspoň skutečnou naději.