OM - 38. kapitola

Překlad: Sinnel

SARA

Jak se blíží půlka října, přípravy mužů pro práci v Turecku se rozjíždí, a já se rozhodnu, že tohle bude má příležitost.

Pokud budou postupovat tak, jako posledně, tak tu zůstane jeden muž, aby na mě dohlédl, a já bych měla být schopná nepozorovaně vyklouznout – zvlášť, pokud bude můj žalářník tak zaměstnaný jako byl Yan v průběhu akce v Nigérii.

„Takže,“ zeptám se během jedné z našich procházek nenuceně Petera, „jaký je plán na příští týden? Vzadu znovu zůstane Yan?“

Peter k mému překvapení zavrtí hlavou. „Nemůže. Tentokrát nemůže nikdo z nás. Bezpečnost kolem toho politika má až příliš mnoho vrstev, takže bude potřeba, abychom vyrazili všichni čtyři.“

Srdce mi poskočí náhlou nadějí. I když se snažím neznít příliš nedočkavě, řeknu: „To dává smysl. Budu tu v pohodě. Je tu spoustu jídla a -“

„Ne, ptichka.“ Peter se natáhne po mé ruce a zavěsí si jí do rámě. „Neboj, nenechám tě tu samotnou.“

Spolknu své zklamání a zatímco pokračujeme v chůzi, pokusím se na něj bezelstně podívat. „Proč? Není to tak, že bych mohla jít dolů, takže -“

„Přesně.“ Peter po mě střelí ironickým pohledem. „Nemůžeš se dostat dolů, ale to neznamená, že nebudeš v pokušení zkusit to. Navíc tě tu pro případ, že by se nám něco stalo, nechci nechat.“

„Co pak se mnou uděláš?“ zeptám se. Jsem upřímně zmatená. „Chystáš se mě na tu práci vzít s sebou?“

„Ne, samozřejmě, že ne, i když Yan to navrhl. Ten vyčůraný bastard chce mít pro případ zranění po ruce doktora,“ řekne Peter s úšklebkem. „Ne, čekám, až se mi někdo ozve, a až se to stane, tak ti dám vědět, jaký je plán.“

„Cože?“ zamračím se na něj. „Ozve kdo? Ohledně čeho?“

„Právě teď si s tím nedělej starosti,“ řekne Peter a zvedne větev, abych pod ní mohla podejít. „Pokud to nebude fungovat, mám plán B, ale plán A je mnohem lepší. Věř mi.“

Dva dny před odletem mužů zjišťuji, jaký je plán A

„Ty mě necháš na Kypru s ilegálním obchodníkem se zbraněmi?“ Civím na Petera v takovém šoku, že úplně zapomenu, že si právě svlékám džíny. „A to je lepší, než mě tu nechat samotnou, protože…?“

Peter si sedne na postel. „Protože spolu se svou manželkou mi dluží laskavost,“ vysvětluje a u toho si svlékne košili. „Takže pokud by se mi něco stalo, slíbili mě, že tě odvezou domů. Do doby, než se budu schopný vrátit, s nimi budeš v bezpečí, a pokud bych se z jakéhokoli důvodu nebyl… No, dostaneš to, co říkáš, že chceš, má lásko. Tvůj starý život bude znovu tvůj.“
Ohromeně dokončím svlékání a posadím se na postel vedle něho. Na sobě mám jen spodní prádlo. „Ale další zločinec? Jak víš, že mu můžeš věřit? Co když tě zradí? Řekl jsi, že je na tvou hlavu vypsaná odměna...“

Petr pokrčí rameny. Očima přejíždí po mém téměř nahém těle. „Jak jsem řekl, Lucas Kent mi dluží laskavost, a on peníze nepotřebuje. Býval pravou rukou Juliana Esquerry, mocného obchodníka se zbraněmi, a teď je v určitých podnicích jeho obchodní partnerem. Vypsaná odměna pro něj nemá žádnou cenu, a rozhodně by neposkytl oficiálním orgánům takovou laskavost, aby mě jim naservíroval přímo na talíři.“

„Aha.“ Vzadu v hlavě mi něco říká, že v tom je něco, co úplně neslyším. Pak mi to dojde. „Počkej, to je ten obchodník se zbraněmi Kent, o kterém ses zmínil už dřív? Ten, kdo ti dal tvůj seznam?“

„Ne, ve skutečnosti to byl jeho šéf, Esguerra,“ řekne Petr a natáhne se za má záda. „Nebo technicky Esguerrova manželka, a Esguerra v ten okamžik přísahal, že mě zabije.“

Dřív, než má možnost rozepnout mi podprsenku, ho popadnu za zápěstí. „Zabít tě? Kvůli čemu?“

Peter si povzdechne. „Je to dlouhý příběh, ale stačí, když řeknu, že Kent Esguerrovu nenávist vůči mě nesdílí. Když jsme oba pracovali společně, párkrát jsem mu pomohl z úzkých – v určitém bodě byl mým zaměstnavatelem i Esguerra – a poté, když Kent potřeboval získat svou ženu. V každém případě to jediné, co potřebuji vědět, je to, že Kent mi dluží.“

„Ale ten Esguerra – Kentův partner – tě chce zabít?“ Když Peter přikývne, frustrovaně se zeptám. „Proč?“

„Protože jsem zachránil Esguerrův život, ale abych to udělal, musel jsem jít proti svým příkazům. Konkrétně jsem musel ohrozit jeho manželku, ženu, kterou mi svěřil, abych ji chránil. Bylo to na její požadavek – ve skutečnosti se mnou vyjednávala a používala můj seznam – ale i tak ho to nepotěšilo.“

Se směšnou lehkostí se vykroutí z mého sevření a znovu se vrhne po mé podprsence.

Vzdám to a nechám ho, aby jí rozepnul. „Ale on a jeho žena jsou oba v pořádku?“

Peter znovu pokrčí rameny a v jeho očích se při pohledu na mé obnažené poprsí objeví teplo. „V pořádku je relativní pojem, ale ano, oba přežili a ona dodržela svou část dohody tím, že mi dala seznam.“ Když vrátí svou pozorností zpátky k mé tváři a promluví, hlas má zastřený. „Esguerry se obávat nemusíš, ptichka. Jsou v Kolumbii, což je od Kentovi usedlosti na Kypru pořádně daleko. Než uděláme svou práci, zůstaneš s Kentem a jeho ženou pár dnů, a pak, cestou zpátky, si tě vyzvedneme. Pokud bys to náhodou nevěděla, Kypr je hned vedle Turecka.“ Když mluví, vezme má prsa jemně do rukou a masíruje je.

„To proto -“ Když přes mou bradavku přejede palcem a tím vyšle záchvěv horka přímo do mého nitra, polknu. „To proto chceš, abych se schovala tam? Protože je to pohodlnější?“

„Částečně,“ odpoví Peter a zvedne hlavu, aby se setkal s mým pohledem. „Ale hlavně proto, že Lucas Kent tě pro mě udrží v bezpečí… v bezpečí a zabezpečenou,  takže až se vrátím, tak tě tam najdu.“ A vezme můj obličej do dlaní, hluboce mě políbí a pak mě převalí na postel.