MW - 13. kapitola

Překlad: Luciana

Jak už tušil, když vešel do bezpečné místnosti ani ne před hodinou, našel ji stejně bez poskrvny, jako svou kuchyň. Dala všechny zásoby zpátky do regálu, odstranila trosky, umyla všechno zakrvácené, přestavěla postele a zametla i tu poslední zatracenou špínu z podlahy.

Ale zastavila se tím ta ženská? Oh ne, pokračovala s naprostou reorganizací všeho. Očividně si myslela, že postele mají být v pravém úhlu k sobě, v zadním rohu, regál zjevně nemá co blokovat jeho tajný východ a těžké skládací plátěné stoličky patří nahoru na regál. Dalo se říct, že jediná věc, která se nepohnula, byl monitor a to zřejmě jen proto, že se neodvažovala hýbat dráty.

Fiona Gregorová neměla jednoduše něco proti chuchvalcům prachu. Ona měla obsedantně kompulzivní poruchu. A jako většina OKP šílenců, měla smysl pro pořádek s důrazem na to, co viděla jen ona – zdálo se, že ráda dává věci na jiné věci. Stoličky patřily na zem, aby se na nich mohlo sedět, ne je skrýt na vrch skříně. Což byl důvod, proč je srovnal podél jedné ze zdí. A měl své pušky na držáku na zdi, srovnané podle kalibru, ale Fiona očividně měla pocit, že by měly být srovnané podle délky, s nejdelšími nahoře, takže vznikla obrácená pyramida. Přerovnala také všechny krabice s náboji, takže to Tracovi trvalo dvacet minut, než je přendal do skříně, aby je mohl ve spěchu popadnout a nemusel číst každý zatracený štítek.

A musela si vzít jeho revolver, protože ho nemohl nikde najít, ani ten batoh, co si přinesl, ani krabici s náboji, které měl v něm.

Ale tohle zjištění ho spíš rozesmálo, ovšem jen do té doby, než si vzpomněl, že ten revolver měla strčený v kalhotách, celou dobu co se plazila tunelem a vykopávala ho na svobodu. Bude ji muset vzít do štěrkovny při první příležitosti a naučit tu malou zlodějku, jak držet zbraň, než vystřelí díru ve své podlaze – což je jeho strop – a zabije ho rovnou v jeho zářivě novém koženém křesle.

Trace přestal zkoušet vrátit trám na své místo na konci tunelu a protáhl si záda. Možná by jí měl dát nějaký malý kompaktní automat místo toho, aby mohla mít nabito bez kulky v komoře. Odstranil několik malých kamenů z cesty špičkou svých nových pracovních bot a pak se opřel ramenem do trámu, když ho kopl nahoru proti špinavé zdi. Jediný problém byl, že Fiona potřebovala povolení k držení zbraně a on nevěděl, jak jí ho získat, když neměla žádnou dokumentaci, která dokazovala, že skutečně existuje.

Odstoupil stranou a mrknul na trám, pak ještě párkrát do něj praštil pěstí, aby se vršek dostal na místo. Možná by mohl starý dobrý Mac Kouzelník změnit čas a prostor a hmotu kvůli němu znovu a vykouzlit její rodný list.

Sakra, proč skončit u toho? Proč nedat Fioně bakalářský titul z…

Trace si odfrkl, když hledal kousek dřeva, aby zajistil trám na místě. Jediná věc, o které Fiona něco ví, je vaření a uklízení.

Fajn, tohle a ovládá to skvělé umění, jak přivést muže k šílenství.

Zvlášť, když ten chlap se vzdal žen.

Ne, počkat. Byl si docela jistý, že se vzdal jen zranitelných žen.

Jo. Taky by ho nenapadlo, že ho bude přitahovat démony střílející, skotskou pijící, na pořádek pedantská ženská s prořízlou pusou – která má také tělo atletky, vlasy, které ho lákaly, aby je rozpletl a ztratil se v nich a oči tak zlaté, že ze slunce udělaly jen pouhou tečku na obloze.

Fajn, výborně. Skvělé. Jak podělaně fantasticky chytré od něj, toužit po ženě, která neochotně přiznala, že nemá ráda muže.

Trace ztuhnul při zvuku kroků na schodech, které vstoupily do tunelu z kůlny. Natáhl se a odšrouboval žárovku nad hlavou, přitiskl se ke stěně vedle trámu a mlčky sledoval Fionu, jak vstoupila do chodby a šla do bezpečné místnosti.

Dychtivě se nadechl, a přinutil se představovat si ji, jak kontroluje chuchvalce prachu pod postelemi, místo toho, jak lákavě by vypadala nahá, ležící na jedné z nich. Ale nefungovalo to, protože jediné co si nyní dokázal představit, byl její zadeček, jak jde do místnosti. Přejel si rukou po obličeji a doufal, že zažene tu představu, ale jen zjistil, že se potí. Sice přemístil hodně těžkých kamenů a trámů, ale to nevysvětlovalo, proč se jeho srdce rozbušilo tak rychle.

Trace mrknul na schody vedoucí do předsíně a pak se znovu podíval k otevřeným dveřím bezpečné místnosti. Jeho mozek mu říkal, aby šel na schody, ale jeho dolní mozek na něj křičel, aby šel do tunelu, zavřel dveře a zamkl je – a přesvědčil se, že je v místnosti, až to udělá.

Kriste, přál si, aby mu nikdy neřekla, že z mužů nemá strach.

Nebo možná mu měla dát facku, když jí políbil ten den, co se démoni snažili je zabít… možná to všechno by ho donutilo odejít pryč.

Jenže ona mu facku nedala, ani neukázala ani špetku strachu z něj, nebyla pobouřená ani znechucená, dokonce ani zmatená. Ne, jediné co si mohl pamatovat, bylo, jak se u něj uvolnila a jak jemně, sladce a slibně chutnaly její rty.

Trace ztuhnul znovu při zvuku pláče, jeho srdce se rozbušilo ještě silněji při zjištění, že stojí před místností – jen si nemohl vybavit, jak se tam dostal. Uslyšel další silný vzlyk, následovaný něčím, co znělo jako naštvaná kletba. No, pomáhej mu Bůh, jestli jí Mac něco udělal, tak… „Co se děje?“ zeptal se, když vběhl do místnosti. „Co se stalo?“

Přestala si rozplétat vlasy s překvapeným výkřikem a otočila se k němu.

„Hej!“ vyjekl, uhnul její zaťaté pěsti a pak se ohnul před kolenem, které mířilo k jeho rozkroku. Chytil její mávající ruku, otočil ji k sobě zády a sevřel ji v těsném objetí. „Uklidni se, to jsem jen já,“ zavrčel do změti jejích kudrn, které mu zakryly tvář.

Ochabla v jeho náručí. „Vyděsil jsi mě.“

„Proč pláčeš?“ Odhrnul jí vlasy a stále ji držel proti sobě. „Co ti Mac udělal?“

Otočila hlavu v překvapení. „Mac? Co tě vede…“ Vykulila oči. „Myslíš, že mi Mac dělal návrhy? Sexuální návrhy?“ zasmála se a otočila se zase tváří od něj, ale nesnažila se odtáhnout, jak si všiml. „On ví dost, než aby to zkusil,“ řekla chraplavě.

Trace si ji otočil v náručí a palcem přejel její vlhké tváře. „Když ne Mac, co tě tedy naštvalo?“

Sklonila čelo na jeho hrudník s těžkým povzdechem. „Nemůžu uvěřit, že nechali toho bastarda vzít chudáka malé dítě jeho matce. Bylo to srdcervoucí.“

Uhladil jí vlasy, jen aby se do nich zamotaly jeho prsty. Neměl ponětí, o čem to mluví. Odtáhl se a zvedl jí bradu. „Kdo je ten bastard a o jakém malém dítěti to mluvíš?“

„Ten ďábelský člověk, Rory. On ani nevěděl, že malá Sophie existuje, dokud mu to asi před měsícem neřekla Charlotina pomstychtivá sestra. A Charlota je dobrá matka.“ Fiona sevřela Tracovu košili v pěstích. „Co to máte dneska za zákony, že dovolí muži vzít dvouleté dítě od jeho matky? Rory si vymyslel spoustu lží o Charlotě, měl několik přátel, kteří pro něj lhali a navíc, ten hloupý soudce věřil všemu, to ten prolhaný bastard řekl.“

Trace zíral do jejích očí, plných slz a vzteku, trápil svůj mozek, jak se snažil přijít na to, kdo všichni ti lidé jsou. „Je Charlota nějaká žena, se kterou ses spřátelila, když jsi žila u Matta a Winter?“

Její obočí se nakrčilo v zamračení. „Co? Ne! Ona je z televizního pořadu.“

Přitáhl si ji na hruď se zaškrceným smíchem. „Miláčku, ty jsi naštvaná kvůli něčemu, co se stalo v telenovele. Charlota není skutečná, ani Rory nebo Sophie, nebo žádný z jeho prolhaných přátel.“

Objala ho pažemi kolem pasu a uvolnila se u něj a znovu si těžce povzdechla. „Já vím, že ten pořad je jen jako, ale pocity, když jsem to sledovala, byly opravdové. A ta malá holčička se jmenuje Sophia, ne Sohpie.“ Zvedla hlavu zpátky a usmála se na něj. „Mac a Gabriella byli také naštvaní. „A když soudce pověřil péčí o Sophii Roryho, Mac vyskočil, ukázal na obrazovku a řekl něco, čemu jsem nerozumněla a… prostě, nyní vlastníš opravdu velkou a velmi plochou televizi.“

Když se pohnula, aby položila svou hlavu zpátky na jeho hruď, chytil kadeř vlasů, zatáhl dozadu a sklonil ústa k jejím, zastavil těsně před tím, než ji skutečně políbil.

„Dej mi facku, nebo mě polib, Fiono,“ zašeptal. „Ať tak či tak, zbav mně mého trápení.“

Natáhla se v jeho objetí, zaváhala sotva na jeden úder srdce a pak cítil její jemné, chutné rty dotkly jeho. Trace projel prsty její hebké vlasy a naklonil jí hlavu a dával pozor, aby ji nepřemohl, i když všechny jeho svaly protestovaly proti jeho zdrženlivosti. Ale málem ji ztratil, když přitiskla své silné, jemné ruce k jeho tváři a rozevřela rty.

Neměla důvod se ho nebát a sakra jistě se neměla cítit jako teplé, poddajné máslo, roztékající se v něm. A neměla vydávat ty sladké zvuky, když její jazyk vyrazil vpřed a nechala ho ochutnat, nebo tlačit své boky do jeho slabin.

Skutečnost, že se cítila tak dobře v jeho objetí, měla nastavit varovné zvonky v jeho hlavě, ale každá jeho mozková buňka, kterou zpracoval, už mířila na jih a nejlepší, co mohl udělat, bylo zamířit na nejbližší vodorovný povrch, aniž by přerušil jejich polibek. Mírně se natočil a otevřel jedno oko, aby změřil vzdálenost k jedné z postelí, pak se otočil a jemně klesl na záda a Fionu vzal sebou.

V očekávání, že možná teď už mu tu facku dá – protože požádat o polibek byla jedna věc, ale najít se ležet s ním na posteli, byla jiná věc – Trace se málem rozložil, když začala rozepínat jeho košili.

Stále neslyšel žádné varovné zvonky, propletl prsty vodopádem kudrn, spadajících po jejích pažích na jeho hruď a jen se ztratil v záplavě hedvábného slunečního svitu a lačně ji přitáhl dolů ke svým ústům.

Zjevně poměrně dobrá v dělání více několika věcí naráz, stále rozepínala jeho knoflíky, zatímco její jazyk bojoval s jeho a cítil, jak mu vytahuje košili z kalhot, když si uvědomil, že nezamknul dveře.

Přerušil polibek se zasténáním, jistý, že vyčerpal svou šanci. „Dveře nejsou zamčené.“

Její ruce se zastavily na cestě k jeho sponě od pásku, její vlhké a oteklé rty se otevřely překvapením. Najednou byla pryč a Trace vzdychl, když ji viděl utíkat pryč a zavřel oči s mumlanou kletbou.

Dveře se zabouchly takovou silou, až se otřásly stěny.

Prudce otevřel oči, když slyšel, jak jedna ze západek sklouzla na své místo, a posadil se, když ji viděl, jak si rozepíná blůzu, jde ke stolu a zhasla světla a ponořila je do absolutní tmy.

„Jsi si jistá?“ zeptal se tiše, i když se natáhl, aby dosáhl do zadní kapsy a vytáhl peněženku. Otevřel ji a nahmatal kondom. „Protože pokud si nejsi na sto procent jistá, tak jsi na špatné straně dveří.“

„Vadí… vadí ti, že jsem byla s jinými muži?“

Zastavil se v otevírání balíčku. „Ne, pokud ti nevadí, že ani já nejsem panic,“ řekl silně, uvědomujíc si, že se to skutečně děje, když slyšel povzdech, potom šustění oblečení a pak něco, co znělo, jako když skáče na jedné noze.

Trace chtěl sám sebe nakopat za tu otázku, ale i tak se zeptal. „Potřebuji vědět, proč to děláš, Fiono.“

Slyšel spadnout jednu její botu a narazit do něčeho. „Protože můžu.“

Rozhodl se, že je to tak dobrá odpověď, jak doufal, roztrhl balíček a schoval ho po polštář za ním. Opravdu si přál, aby nechala rozsvícená světla, protože opravdu potřeboval vidět její oči, aby zjistil, jak v pořádku s tím doopravdy je.

Ale on jí přece nezkroutil ruku, ne? A on ani nezamknul dveře.

Kdyby se v této pozici ocitl před týdnem, dal by si facku sám, už jen za pomyšlení na milování s ní. Ale boj s armádou démonů s člověkem, byl pekelnou cestou, jak se poznat a nejen, že skutečná Fiona Gregorová se objevila před čtyřmi dny, ale nevrátila se potichu do bezpečné bubliny, kterou se kolem ní snažili vytvořit její bratři.

Uslyšel něco, co znělo jako náraz do stolu, což bylo následováno opravdu působivou kletbou. „Nemám sundat jednu z těch stoliček z vršku skříně na zem, aby sis mohla sednout a sundat si boty?“

Něco těžkého zasáhlo zeď vedle něj.

Začal si se smíchem lehat, aby si rozepnul pásek a stáhnul kalhoty, ale najednou byl postrčen dozadu párem silných, jemných rukou, následovaných párem nádherně nahých nohou, natažených podél jeho boků.

„Ne, děkuji. Zvládnu to,“ řekla jasně a ruce mu držela na pažích. Uslyšel povzdech. „Opravdu potřebuješ zapracovat na svém nedostatku naléhavosti, Traci. Jsi stále oblečený. Co jsi dělal poslední dvě minuty?“

„Představoval jsem si, jak vypadáš nahá. Muž rád vidí, čeho se dotýká, víš?“

„Jsem si vědoma toho, co má muž rád,“ zašeptala s ústy jen centimetr od jeho a její nádherně nahá ňadra přejela po jeho citlivých chloupcích na hrudi.

Trace zkusil dosáhnout na její prsa, ale stále ho držela dole. Zvedl své boky, aby věděla, že v některých záležitostech mu nechybí naléhavost.

Vydala slabý zvuk, který zněl jako překvapení a pak se dlouho nepohnula.

Měl podezření, že se snaží vymyslet, jak ho dostat z oblečení, aniž by pustila jeho paže, a i když měl několik návrhů, rozhodl se počkat a zjistit, co vymyslela – aby viděl, jaký je expert v tom, co muži mají rádi a tak. Zatímco čekal, snažil se vzpomenout si, kdy naposledy měl u sebe nahou ženu sedící na něm a jestli mu to trvalo tak dlouho, než se dostal k věci.

Možná byl příliš klidný.

„Co se děje, miláčku?“ protáhl. „Vzpomněla sis, že máš radši těžké věci nahoře? Ukaž, pomůžu ti,“ řekl, jemně ji sundal a otočil tak, aby byla pod ním a usmál se jejímu překvapenému zalapání po dechu. „Tak, vidíš. Až budeš příště potřebovat něco těžkého přesunout, stačí říct a já se přesunu.“

„Já… ale ty… to není…“

Zakryl její drmolící ústa svými, rozhodnutý, že ji potřebuje vidět horkou, vlhkou a šílenou, dokud je dost mladý na to, aby si to užil. Uklidnila se poměrně rychle, ale místo aby ho líbala zpět, najednou byla pasivní. Trace zvedl hlavu, aby viděl, co je špatně, jenže zjistil, že v té naprosté tmě, nevidí naprosto nic.

Tak se zeptal. „Co se děje?“

„Já… já si nejsem jistá, co chceš, abych dělala,“ zašeptala. „Ty nejsi… já nejsem… nemůžu tě potěšit, když mě držíš dole.“

„Promiň?“

„Chceš radši, abych ležela naprosto klidně a nedotýkala se tě?“ zeptala se, do hlasu se jí vkrádala hrůza. „Nebo můžeme vstát, já se chytnu stolu a můžeš si mě vzít zezadu, jestli chceš,“ navrhla zoufale. „Jen řekni, jak to chceš a já to tak udělám.“

Trace byl v půlce jednoho úderu srdce pryč a stál uprostřed místnosti. „Myslím, že by ses měla obléknout,“ řekl tiše.

Slyšel jí škrábat se z postele. „Ale proč? Co je špatně?“

Potichu ustoupil od jejích tápající rukou, snažících se ho v té tmě najít.

„T-Traci, prosím,“ zašeptala. „Nevím, co jsem udělala špatně, ale omlouvám se.“ Slyšel, jak narazila do stolu. „Chceš radši rozsvícená světla? Nevadí mi, pokud ano. Opravdu. Já si jen myslela, že bys mohl být…“

„Nech toho,“ zavrčel. Cítil, jak naprosto ztuhla, a vykročil k zadní stěně. „Ty jsi neudělala nic špatně, Fiono, to já,“řekl tak klidně, jak jen byl schopen, vzhledem k tomu, že se cítil, jako by měl v hrudi zaťatou sekeru.

„Ale já nevím, co jsem udělala špatně,“ plakala, v hlase znovu paniku. „Řekla jsem ti, že udělám všechno, co si přeješ. Mohu ti dát potěšení, pokud mě necháš.“

Sekera v jeho hrudi se otočila, což mu znemožnilo dýchat. Kriste, to je zmatek. Sáhl dozadu a tiše uvolnil západku na jeho tajném východu.

„Traci. Prosím!“

Vklouzl do bočního tunelu a každá buňka v jeho těle se třásla vztekem. Část zaměřená na sebe, část na ni, ale největší část patřila těm bastardům, kteří jí ukradli to, co jí dělalo ženou.

Fiona stála přitisknutá ke kovovým dveřím, nehybná jako socha a třesoucí se, ještě dlouho po té, co si uvědomila, že odešel. Nemohla přestat si stále přehrávat, jako televizní show, co se právě stalo a sledovala to znovu a znovu, v naději, že porozumí, co udělala špatně. Nemohla se ani pohnout, aby se oblékla, když se chvění změnilo v třas a tak jednoduše roztáhla vlasy kolem sebe, jako závoj z hanby.

Byla velmi zmatená. Jednu chvíli ji Trace požádal, aby ho políbila, dokonce ji škádlil kvůli úklidu jeho místnosti a najednou věděla, že byl naštvaný.

A pak jednoduše zmizel.

Fiona tápala tmou, aby našla postel, přitáhla si deku a omotala ji kolem sebe, když si sedla a pak, ukryla tvář v dlaních.

Trace řekl, že to on udělal něco špatně, ale ona věděla svoje. Byly to zřejmě celé dny, kdy po ní toužil. A ona, příliš naštvaná na to, co se stalo v televizním pořadu, že ani neviděla jeho náklaďák na dvoře, přišla sem dolů, do jeho tajné místnosti, aby přehodnotila svou představu, že ona po něm touží stejně.

Nebo se ujistit, že to, po čem opravdu touží, je být stejná jako ostatní moderní ženy.

Takže když ji překvapil tím, že vstoupil, vypadal silný a mocný, se svýma krásnýma šedýma očima, zatemnělýma touhou a vzal ji do náruče a požádal ji, aby ho políbila… no, odvážně mu nabídla své tělo, aniž by požadovala nebo dokonce očekávala, nějaký závazek na oplátku.

Protože tak to teď chodilo. Věděla, že ženy dnes mohou spát s muži, se kterými se nechtějí vzít, aniž by byly považovány za děvky a co bylo dříve jen mužským privilegiem, je dnes privilegium také žen. A zoufale chtěla, aby viděl, jak odvážnou a jistou se stala. A možná mu chtěla ukázat, že mu dokáže dát stejné sexuální potěšení jako každá moderní žena, kterou znal.

Což jen dokázalo, že pýcha předchází pád.

Byla tak odhodlaná mu dokázat, jak rychle se přizpůsobila tomuto století a všem svobodám, že ani jednou se nezastavila, aby zvážila jeho pocity. Ne, neměla si myslet, že přes poskytnutí nejlepšího sexu, který kdy měl, se může cítit jako žena jednadvacátého století.

Musí to napravit. Musí jít za Tracem a omluvit se a slíbit, že se už nikdy, nikdy na něj nevrhne.

A pak musí vypadnout z jeho života.

Roztřeseně se nadechla a vstala. Ta poslední část se jí nelíbila, ale uvědomila si, že není šance, že by tu mohla dál žít. Došla ke stolu a rozsvítila světlo. Nemyslela si, že by mohla pronajmout nový byt jen se třemi stovkami dolarů, které jí zbývaly, dokud si nenajde práci a neušetří víc peněz, takže se bude muset prostě Tracovi vyhýbat.

Rychle se oblékla a začala si zaplétat vlasy. To by nemělo být tak těžké, teď když je jeho koleno uzdravené. Půjde znovu do práce a ona může jednoduše zůstat ve svém bytě, když on bude doma. A žádné další nechávání vajec a chleba na jeho prahu, nebo uklízení, nebo nová zvířata, nebo dotýkání se jeho nářadí nebo jiných jeho věcí.

A může přinést zpět jeho revolver a nikdy víc nejít znovu do jeho místnosti.

Fiona svěsila ramena, když se rozhlédla kolem a znovu se roztřeseně nadechla. Může začít tím, že uvede jeho úkryt do stavu, v jakém ho měl. Pak může jít nahoru, pošle Gabriellu domů, řekne Macovi, aby si uvařil sám večeři, a pak vezme Misneache na dlouhou procházku, kde mu vysvětlí, že už nemůže dlouho otravovat jejich domácího.

A dnes v noci může spát ve své skříni, protože…

Protože dnes se naučila, že jen tam by měla snít o tom, že bude silná, volná a hrdá.