MW - 17. kapitola

Překlad: Luciana

Obvyklé prokletí života na malém městě, rychlost s jakou se nové zprávy šířily po Midnight Bay, bylo nyní vlastně požehnáním. Během šesti hodin od Tracova varování, že matka všech bouří, míří do Mainského zálivu, všichni rybáři byli zpátky v přístavu, jejich lodě připoutány k bouřkovým kotvištím a jejich ranní velké úlovky obrovských humrů, bezpečně uložené v nádržích ve skladu.

Přesně, jak Mac předpokládal, nikdo ani nepomyslel na možnost, že by to mohl být omyl, od série neobvykle zuřivých a nepředvídaných bouří, které zasáhly tuto oblast pobřeží, počátkem letošního jara. Zpráva se dokonce rozšířila i do okolních komunit, a jakmile bylo zajištěno všechno, co mohlo být odfouknuto, byli všichni ukrytí ve svých domovech a čekali, co si pro ně Matka Příroda připravila tentokrát.

No, všichni kromě Johna Getze. Ten byl na Tracově dvorku a měl něco, co vypadalo být chvilku chlácholivá, chvíli vášnivá diskuze s Fionou, když dával své děti do autosedaček.

Trace  byl na sebe skutečně hrdý, že pokračoval v přípravě na bouři, i když opravdu chtěl jít ven a říct tomu třídílnému obleku, aby se pakoval z jeho pozemku. Ale pak byl stejně zvědavý, jak dlouho může Fioně trvat, než prohlédne jeho pečlivě vytvořený převlek.

Trace tušil, že Getze by byl nejspíš za několik let rozvedený, kdyby ona nezemřela dřív, vzhledem k tomu, že John střídal přítelkyně na střední škole tak často, jako si ostatní mění spodní prádlo. Trace byl překvapený, že ten starý hříšník ze střední, se stal právníkem, protože by mu nevěřil, že sepíše obyčejnou poslední vůli, aniž by sebe jmenoval jedním z dědiců.

Sakra, dokonce ani Misneach neměl rád blbce, jak zjistil, když se podíval z okna už po destáté během dvou minut. Štěně právě tahalo Fionu za kabát, aby ji přimělo jít dovnitř. Trace šel dát nějaké plechovky s jídlem do krabice, kterou balil, a jakmile se vrátil k oknu, viděl Getze, jak se snaží dostat Fionu na sedadlo spolujezdce, zatímco odkopával Misneache stranou, a ten teď tahal za kabát jeho.

Trace pustil plechovky a byl venku ze dveří a u auta během jednoho úderu srdce. „Fiono,“ řekl srdečně, Johnovi jen zbětně kývl, když jí táhl pryč. „Mohla bys mi jít pomoct najít nějaké deky pro nás, které budeme potřebovat dole ve sklepě?“

Jenže když se jí snažil odvést pryč, Getze ji popadl za druhý rukáv a začali se o ni přetahovat. „Právě jsem navrhoval slečně Gregorové, aby jela se mnou a dětmi,“ řekl John a jemně se usmál. „Mám byt v Sugarloafu a mohlo by to být pro tvou nájemnici, v horách bezpečnější.“

Trace ji málem pustil ze sevření, když si všimnul, jak se Fioně zablýskly oči pobavením. „Myslím, že slečna Gregorová, dává přednost tomu, zůstat doma.“

Kriste, byl v pokušení slíbat ten úšklebek, z její tváře, rovnou před Getzem.

Rychle otočila svůj úsměv na svého zaměstnavatele. „Ano, děkuji za nabídku, Johne,“ řekla sladce a osvobodila se z jeho sevření. „Ale přestože to vypadá, že by to pořádný vítr mohl odfouknout, věřím, že tenhle starý dům je bezpečným útočištěm.“ Osvobodila se i od Trace, potom otevřela zadní dveře a naklonila se dovnitř. „Vy dva se bavte v Sugarloaf, ok?“ řekla dětem, upravujíc dívčinu čepici. „A až se uvidíme za pár dní, upečeme společně sušenky, které si vezmete domů.“

„S polevou?“ zeptal se chlapec.

„A s barevným zdobením,“ slíbila Fiona. Políbila prst a potom se jím dotkla dětských tvářiček. „Buďte s tatínkem hodné, dobře?“

„Jste si jistá, že nepojedete s námi?“ zeptal se John, když se narovnala.

„Je si jistá,“ řekl Trace, než mohla odpovědět, popadl Fioninu ruku a vedl ji směrem k domu. „Není třeba, abys spěchal zpátky, Getzi. Jsem si jistý, že tahle bouře bude trvat několik příštích dní,“ řekl a mávl na něj přes rameno. „Teď se můžeš přestat uculovat,“ tiše zabručel, když byli z doslechu. „Nemůžu uvěřit tomu, že si myslel, že s ním poběžíš do jeho bytu, když jsi ho poznala sotva před dvěma dny.“ Odfrkl si. „Ten bastard si pořád myslí, že je darem od Boha pro ženy.“

Skutečně se zasmála. „Neviděla jsem tolik přetvářky od té doby, co se pár mužských náfuků objevilo u nás v táboře, když jsme obléhali hrad.“

Trace se zastavil a otočil se k ní. „Doufám, že víš, že tvoje bezpečí bylo to poslední, na co myslel, protože jediné, na co se Getze kdy soustředil, bylo chytit cokoliv, co má prsa.“

„Chycením, předpokládám, myslíš mít sex?“ Ještě měla nervy, aby zvedla obočí. „Možná by ses měl zeptat Johna, jestli má nějaké kondomy, které by ti mohl dát, abys tak mohl být připraven, až tě nějaká žena svlékne.“

Trace se naklonil tak, že se nosem málem dotýkal jejího. „Už jsem nahradil ten, co jsi mi ukradla,“ řekl tiše, srdce se dalo do běhu, když místo, aby se odtáhla, jednoduše se znovu usmála. „Ve skutečnosti, jsem si dal tři do peněženky.“

„Vidím, že máš s Johnem hodně společného. Možná některý večer můžu ohlídat jeho děti a vy dva můžete zajet společně do Oak Harboru a oba můžete mít štěstí.“

Neschopen uvěřit, že prokoukla jeho trik, otočil se pryč se zavrčením, stále odmítající pustit její ruku, když se zkusila vydat směrem ke schodům k jejímu bytu. „Potřebuji, abys mi šla ukázat, kam jsi schovala všechny moje věci.“

„Raději bych neměla.“

„Raději bys měla.“

Táhl ji nahoru na jeho verandu, ale v okamžiku, kdy jí dotáhl dovnitř, zalapala po dechu, když se rozhlédla kolem a její pohled konečně došel zpátky k němu. „Jak mohou dva lidé, udělat takový binec za méně než tři dny?“ Vyškubla se mu, ale místo aby utekla ke dveřím, prošla kolem a začala zavírat skříňky linky a znovu zalapala po dechu, když uklouzla a málem upadla, po vybouchlé bramboře.

„Mac udělal ten binec. Nebo aspoň většinu,“ řekl a zvedl plechovky, které upustil u okna. Narovnal se a ukázal přes rameno. „A ty skříňky jsou otevřené proto, že jsem se pokoušel najít věci, které vezmu dolů do krytu. „Můžeš mi prosím říct, proč jsou všechny konzervy v předsíni?“

„Protože je tam chladněji.“

„A mikrovlnka – taky potřebuje být v chladu?“

„Ne,“ řekla a zrůžověly jí tváře. „Jednoduše jsem neviděla důvod, proč by ten zmatený stroj měl zabírat místo na lince,“ zašeptala, její pohled klesl na jeho hruď. „Je nepřirozené vařit bez tepla, a když jsem to zkoušela použít druhý den na přípravu tvých vajíček, vybuchly.“ Zvedla bradu. „Pokoušela jsem se používat mikrovlnou troubu, když jsem žila u Matta a Winter, ale brambora, kterou jsem chtěla vařit, taky vybuchla, i když jsem zmáčkla tlačítko na brambory.“

Když tam Trace jen stál a zíral na ni, sledujíc, jak její tváře ještě víc zrudly, otočila se pryč a začala rovnat věci zpátky do linky.

A on stále pokračoval v zírání, naprosto bez řeči.

Kriste, byl fakt blbec. Nezasloužil si ani dýchat stejný vzduch s touhle ženou. A rozhodně neměl nárok být na ni naštvaný za přemísťování jeho věcí, za to, že ho přivádí k šílenství touha po ní a za to, že neví, že milování je něco, co dva lidé dělají společně.

I po tom všem, čím si prošla, od toho, kdy s ní bylo před tisícem let zacházeno ne lépe, než jako s kusem majetku, po to, co byla vržena do nového a matoucího světa, nikdy to nepřestala zkoušet dál. Kdo byl on, sakra, aby jí soudil, když pochyboval, že by byl jen z poloviny tak odvážný, jako ona, kdyby byl v jejích botách.

Nejenom, že Fiona nepotřebovala nikoho, aby jí zachránil, ona ještě na své vlastní cestě nahoru dolů, zkoušela zachránit jeho, od jeho vlastního bídného já.

Trace tiše přešel kolem, otočil ji k sobě a, ignorujíc její obrannou ztuhlost, přitáhl ji do své náruče a sklonil její hlavu na svou hruď, s těžkým povzdechem. „Omlouvám se, že jsem pitomec,“ šeptal jí do vlasů. „Měl bych být zastřelen svou vlastní zbraní, za to že jsem ten den od tebe utekl, a jakmile přijdu na to, kam jsi dala ten revolver, ukážu ti, jak se nabíjí, abys ho mohla na mě použít. Jen mi slib, že pak zastřelíš i Maca, za to, jak zaneřádil mojí kuchyň, na které jsi pracovala tak tvrdě, aby byla krásná.“ Stále ji držel u sebe, protože měl strach, že kdyby jí zvedl bradu a viděl její tvář, nezvládl by to a tak použil svůj palec, aby jí něžně pohladil po tváři. „A jsem si jistý, že jsem ti zapomněl poděkovat za to, jak jsi vyčistila stodolu a srovnala mé nářadí, vařila mi nejlepší jídla, jaká jsem jedl za posledních deset let a za to, že jsi vyhnala i ten poslední chuchvalec prachu z mého domu.“

Cítil znovu její ztuhnutí a došlo mu, že poukázat na její malou uklízecí impulsní poruchu, pravděpodobně nebyl dobrý nápad. Tak konečně zvedl její bradu, aby mohla vidět pravdu v jeho očích. „Ale nejvíc ze všeho,“ pokračoval, „bych ti chtěl poděkovat za to, že jsi měla odvahu opustit kryt, vykopat mě z tunelu a zachránit mi život. Můžeš mi odpustit, Fiono a možná najít v srdci možnost, dát mi druhou šanci?“

Sklopila pohled, stále naprosto ztuhlá a nic neříkala.

Pustil jí bradu a znovu ji objal pažemi, s dalším povzdechem. „Já vím, že žádám o víc, než si zasloužím, ale já… no, promiň.“

Pustil ji, když se odtáhla a vrátil se k balení věcí, zatím co ona šla k lince a začala znovu rovnat věci do linky.

„Pořád máš čas změnit názor a přečkat bouři v An Téarmann s Eve, Maddy a Gabriellou,“ řekl do hlubokého ticha.

„Myslím, že jsem to tobě i Kenziemu řekla jasně, že chci zůstat tady,“ řekla, otočená zády k němu.

„Můžu se zeptat proč?“

Sehnula se dolů, aby uklidila hrnec do jedné ze spodních skříněk. „Protože můžu.“

Chtěl jí říct, že pravý důvod, proč je ještě tady, je to, že se dostal s jejím bratrem málem do pěstního souboje, když předtím horal vyhrožoval, že ji odtáhne na An Téarmann kopající a křičící, když bude muset. Ale Trace usoudil, že je lepší, když bude věřit, že jí Kenzie respektuje natolik, že ji nechává dělat její vlastní rozhodnutí. Strčil si box se zásobami pod paždí, prošel okolo a vzal ji zaruku a vedl ji do předsíně.

„Ještě nemusíme jít dolů,“ řekla a snažila se osvobodit. „Vítr ještě nefouká a svítí slunce, stále je dost času. A já mám ještě dost práce nahoře,“ zašeptala, když otevřel nohou dveře skříně.

„Je tu něco, co chci, abys viděla, dokud je ještě čas, abys mohla změnit názor,“ řekl a posunul ji před sebou do skříně.

Ohlédla se přes rameno, její zlaté oči byly směsicí zvědavosti a podezření. „Co?“

Trace odtáhl západku na zadní stěně. „Uvidíš.“

„Přidal jsi světlo,“ řekla, když scházela ze schodů. „Jen to není ze žárovek. Vypadá to, že je to všude.“

„Jdi doprava místo doleva,“ řekl, stojíc o schod za ní, když dosáhla chodby. „Tunel se otevírá do malého prostoru hned za rohem.“

Po rychlém ohlédnutí přes rameno, zamířila dolů tunelem a Trace usoudil, že možná není ještě připravená mu odpustit, ale alespoň mu stále věří.

A doufal, že bude cítit to samé i o minutu později.

Světlo vycházející ze všech stěn tunelu bylo čím dál intenzivnější, jak se blížili ke komoře, až bylo téměř oslepující. Zastavila a Trace do ní narazil. „To je v pořádku, běž dál. Komora je osvětlená jen lucernou.“

„Ale co způsobuje, že stěny takhle září?“

„Magie tvého bratra,“ řekl a jemně ji postrčil.

„Mattova?“ Vstoupila do malé komory, otočila se na něj a zamrkala při změně osvětlení. „Matt přišel nám pomoct?“

„Ne, je to jen jeho magie, ale já ji mám z toho úžasného pera, které dal Kenziemu.“

Věnovala mu úsměv. „To bylo od tebe velmi moudré. Nyní budeme stejně chránění, jako na An Téarmann.“

„Ano, je to jedna z výhod,“ řekl a položil zásoby na zem. Vzal ji za ramena a pomalu otočil. „Ale nejen, že udrží démony venku, magie tvého bratra udrží Macka uvnitř.“

„Oh, můj bože, co jsi udělal?“

Trace ji zadržel, když chtěla vykročit dopředu. „Nechci, aby ses k němu přiblížila, Fiono. Nevím jak… utlumený je, nebo co je ještě schopný dělat.“

„Ale co je s ním špatně? Vypadá nemocně.“

„Mac není ve skutečnosti druid, obávám se. On je za ně více méně zodpovědný, jako nějaký princ druidů. Jen jedna věc – je alergický na jejich magii.“ Mávl směrem k Macovi. „A jak mohu říct, když je příliš blízko, dostává ho to do stavu strnulosti a doufejme, ho to udrží tak slabým, aby nemohl udělat nic… magického.“

„Ale proč?“ zeptala se, a natáhla krk, aby se na něho podívala. „Když víš, že magie mého bratra ho dělá nemocným, proč ho tomu vystavuješ?“

Dokončil její otočku, aby byla tváří k němu. „Titus Oceanus přijde kvůli tomu, co zkouší zabít jeho syna, a já se jen chci ujistit, že ještě bude mít nějakého syna, až bude po všem.“

„Ale jestli je Mac ještě mocnější, než druidi, pak… počkej. Jak víš, že je alergický na jejich magii?“

Trace se usmál. „Řekl mi to.“ Potřásl hlavou. „Pravidlo číslo jedna: Nikdy nikomu neříkej o svých slabostech, protože při první příležitosti je použije proti tobě.“

„On si myslel, že jsi jeho přítel,“ vyštěkla a otočila se k Macovi.

Trace ji chytil za ramena a přitáhl ji zpátky k sobě. „Já jsem jeho přítel. A právě teď, jsem já to jediné, co mu zabraňuje spáchat sebevraždu, ve jménu odvahy a důstojnosti. Ten idiot chtěl jít ven a postavit se těm démonům, úplně sám.“ Zatnul jí prsty do paží. „Takže se rozhodni, Fiono. Zůstaneš tady a pomůžeš mi ho udržet v bezpečí, nebo půjdeš ke Kenziemu, kde budu vědět, že ty jsi v bezpečí.“

Cítil, jak naprosto ztuhla. „Zůstanu.“

„Sakra, proč?“

„Proto…“

Trochu s ní zatřásl. „Neopovažuj se říct, protože můžu.“

„Chystala jsem se říct,“ řekla tiše, „protože je jasné, že někdo tu musí zůstat, aby udržel tebe, od spáchání sebevraždy.“ Otočila se k němu tváří, když jeho ruce povolili sevření v překvapení. „Protože,“ pokračovala, trochu důrazněji, „nevidím žádný způsob, jak bych někdy mohla dostat všechny tvoje drahocenné věci, do tvé rakve!“

Vzala do zaječích a byla už v půli schodů do předsíně, než s ní stihl Trace znovu zatřást. Uslyšel úšklebek, přicházející z druhé strany komory a viděl Maca, napůl opřeného o špinavou zeď a usmívajícího se jako námořník na dovolené.

„Myslíš, že je to vtipné, ty opilý idiote?“ Trace udělal krok k němu. „Když o ní máš takovou starost, tak mi pomoz jí přemluvit, aby šla na An Téarmann.“

Mac se pokusil gestikulovat, ale jen praštil sám sebe do stehna. „Nemůžeš to vyřešit jednoduše tak, že ji způsobíš uklouznutí na tak dlouho, abys ji dostal ke Kenziemu, kdybys musel?“ Věnoval Tracovi nesoustředěný pohled. „Nevypadal jsi, že bys měl nějaký problém, napadnout mě ze zálohy.“

Trace si složil ruce na hrudi a uvolnil se v bocích. „Měla dost mužů, kteří jí říkali, co má dělat, nebo ji nutili něco dělat.“

Zvedl obočí – tak nějak.

„Zatímco ty,“ pokračoval Trace, „jsi potřeboval pořádnou ránu do ksichtu od svých dvaceti.“

Mac se ztěžka zvednul s heknutím dopředu a rychle opřel lokty o kolena, ve snaze držet si hlavu v dlaních. „Pro lásku Dia, Huntsmane, zabíjíš mě. Aspoň dej tu Gairneho magii dál do tunelu.“

„Ani náhodou. Pokud máš dost síly se mi smát, myslím, že žiješ.“

„Proč to děláš?“

„Protože můžu.“

Mac vzhlédl. „Tohle je můj boj, ne tvůj. Nepotřebuju mít tvou a Fioninu smrt na svědomí.“

„Omlouvám se, ale myslím, že to je to co máš pod svou ochranou – svobodná lidská vůle.“

Mac spustil hlavu zpátky do dlaní se zasténáním.

Trace začal odcházet, ale zarazil se. „Zatím co tu budeš sedět a nic nedělat, kromě vymýšlení, jak si to se mnou vyřídit, co kdybys byl užitečný a znovu popřemýšlel o tom všem, čím Fiona prošla v jedenáctém století a přišel s něčím, co jí přesvědčí, aby mi dala druhou šanci?“

„O tom nemusím přemýšlet, to už vím,“ řekl Mac, když se Trace otočil pryč. Čaroděj znovu vzhlédl, jeho krví podlité oči plné… Kriste, ten chlap fakt vypadal samolibě. „A opovaž se mě nazvat idiotem, když ta odpověď je jasná, stejně jako nos na tvé tváři. Co je ta nejdůležitější věc, která byla Fioně ukradena v jedenáctém století?“

„Jsem si zatraceně jistý, že jí nemůžu vrátit panenství.“ Ztuhnul. „Nebo další dítě.“

Mac znovu sklonil hlavu do dlaní. „Ti bastardi jí ukradli hodnotu ženy, Huntsmane.“ Vzhlédl. „Fiona je odhodlaná udělat nyní všechno sama. Od soběstačnosti, po to, mít děti. A víš proč? Protože cítí, že nebude mít nikdy cenu pro nikoho jiného, než pro sebe.“

„Pro kristovy rány, to je bláznivé!“

„Není, pokud jsi žena z jedenáctého století,“ řekl Mac tiše. „Pokud chceš, aby ti Fiona dala druhou šanci, stačí, když ji požádáš, aby ti udělala tu čest a stala se tvou ženou. A pak s ní nespi až do svatby.“

Trace zavrávoral zpátky a narazil na zeď, která ho podepřela. „To myslíš vážně?“ Narovnal se a ruce zaťal v pěst. „Ne, ty jsi mimo svou zatracenou mysl!“

„Možná jsem napůl mrtvý, ale ujišťuju tě, že stále jsem dost schopný vědět, že si s ní nesmíš dál zahrávat. Pokud ti opravdu na Fioně záleží, tak buď odejdi a nech ji mít svůj život, nebo najdi odvahu a udělej z ní rovnocenného a hýčkaného partnera pro svůj život.“

„Ona nechce mít nic do činění s muži, tak jak může být žádost, aby si mě vzala, něco jiného, než urážka?“

„Ty, ze všech lidí, bys měl vědět, že Fionina neláska k mužům je jen obrana. Myslíš si, že by ti nabídla své tělo tehdy, kdybys jí nepřitahoval?“

„Ona jen… experimentovala.“

„Ano, pravděpodobně, aby si dokázala, že má tu moc iniciovat sex, než aby jí byl vnucen. A ona upřímně věří, že muži po ní touží, ale jen jako po prostředku k ukojení jejich chtíče, nikdy jako po jejich ženě. Ve Fionině mysli jedenáctého století, hodnota ženy spočívá v tom, být hýčkaná od svého manžela.“

„Zatraceně, já nikdy nemám v úmyslu se oženit.“

Mac se opřel o zeď a zavřel oči. „Pak odejdi, Huntsmane. Zalez zpátky do toho temného, mizerného místa, kde se skrýváš většinu svého života a přestaň se snažit stáhnout Fionu dolů s tebou. Protože tě ujišťuji, že ona chce zbytek svého života prožít na světle – s tebou, nebo navzdory tobě.“