MW - 16. kapitola

Překlad: Luciana

Trace se zamračil na scénu, odehrávající se na jeho příjezdové cestě a zkoušel spolknout spálený toust, který mu uvízl v krku tím, že se napil čaje, ale jen sebou cuknul, když si spálil jazyk. Otřel rozlitý čaj z pyžama, pak se snažil sundat kapku džemu – který neudělal nic pro to, aby se zlepšila chuť toustu – ze zobáku Big Birda, aniž by to rozmazal.

Olízl džem z prstu a podíval se zpoza okna na Gabriellu, táhnoucí sněhem dvě smějící se děti na malých plastových sáních. Misneach, naprosto radostí bez sebe, se za nimi honil, když Fiona jemně házela na štěně sněhové koule a dělala vše, aby minula o míli a volala na Gabriellu, aby zachránila děti před rukavice kradoucím monstrem.

A John Getze, očividně nepospíchající do práce, stál vedle svého auta, ve svém třídílném obleku a kabátu, smějící se na ženu, která si hrála s jeho dětmi.

Trace usoudil, že úsměv vypadá spíš divoce, než pobaveně.

„Přemýšlím, kdy naposledy vypadala Fiona tak šťastně,“ zeptal se Mac – Trace doufal, že to je řečnická otázka – když stál vedle Trace u okna.

„Když je nejmladší z její rodiny,“ řekl Trace, „a neměla žádné ženské kamarádky, nebo nikdy nechodila dolů do vesnice, co jí nutí si myslet, že ví něco o hlídání dětí?“

„Narodila se, aby byla matkou.“ Mac se na něj podíval. „A vychovala spoustu jehňat a osiřelých divokých zvířat, aby věděla že, zvířecí nebo lidská, všechna mláďata potřebují jediné – být živena, chráněna a milována.“

„Proč k sakru Getze nejede do práce?“ zamumlal Trace, zvedl svůj hrnek k ústům a tentokrát nejdřív foukl do čaje, než se napil.

„Myslím, že se ujišťuje, že jeho děti jsou v dobrých rukou, jako by každý ustaraný otec měl. Nedělal bys to samé, v jeho pozici?“

„To se hádám, nikdy nedozvíme, že ano, protože já nikdy nebudu mít děti.“ Trace se otočil a vykročil k lince. Udělal si svůj zatracený toust a hned, jak zjistí, kam Fiona schovala jeho kávovar, nahradí tu hnědou vodu ve svém hrnku něčím dostatečně silným na to, aby se zbavil té odporné chuti v ústech.

„To bys potrestal svou matku za to, že ti dala život tím, že jí vezmeš tu radost mít vnoučata?“ zeptal se Mac, stále stojící u okna.

Trace se otočil k němu. „Já nikoho netrestám. Já jen ochráním nějaké nenarozené dítě od toho, aby měl za otce někoho, jako jsem já.“

„Takže Grange Huntsman potom uspěl, že, ve své touze, zlomit synovu duši?“

„Ne!“ Trace si proje prsty vlasy a otočil se, aby se opřel rukama o linku. „Ten bastard mě nikdy nezlomil,“ řekl tiše. „Ačkoliv Bůh ví, že to zkoušel.“ Podíval se na Maca. „Ale nebyl sakra dobrým příkladem, co se týká toho, být otcem.“

„Měl jsi ale spoustu skvělých modelů, Traci, jen když se budeš chtít ohlédnout zpět. Byl jsi nablízku tvému strýci Marvinovi, stejně jako otci Maddy a Ricka. Oni byli otcové, jaké sis přál a musíš jednoduše jen jednat se svými dětmi tak, jako jednali oni s tebou.“ Mac došel k lince, opřel se o ni, zkřížil nohy v kotnících a složil si ruce na hrudi. „A pokud si dobře vzpomínám, byl jsi opravdový chlap v Afgánistánu, pro spoustu pouličních uličníků, protože místo abys jim jednoduše dal peníze, nebo tretky, dal jsi jim dar tvého času. A ty, kterým jsi nemohl pomoci, jsi důstojně pohřbil.“

„Což nás přivádí k otázce, proč bych vlastně měl chtít přivést dítě do tohoto, stále více zkaženého světa,“ zašeptal Trace a zíral na linku.

„Protože děti jsou ztělesnění naděje. Jsou živinami, které krmí Stromy Života, Traci. A pokaždé, když někdo jako ty, odmítne naději, odumře větev a odpadne, pak se stane prachem, rozptýleným větrem zoufalství.“

„A přesto stále tvrdošíjně odmítáš dát svému otci vnuka.“

„Ne, že bych se nesnažil. Máš vůbec představu, kolik žen za celou tu dobu, jsem požádal, ale jen aby utíkaly ode mě s hrůzou.“

Trace zvedl obočí, snažil se vypadat královsky. „Proč? Byl jsi oblečený ve svém zdobeném rouchu a špičatém klobouku, když jsi je žádal?“

Mac přešel k oknu. „Ne,“ řekl tiše, strčil ruce do kapes a díval se z okna. „Jen jsem si myslel, že je čestné být… sám sebou, když se zeptám. A věř mi,“ zavrčel, mrknul přes rameno, než se znovu zadíval z okna. „Nejsem zrovna ideálem ženské představy o snovém manželovi, tím méně o otci jejích dětí.“

Trace ztuhnul při tónu jeho hlasu. „Proč? Co jsi doopravdy?“

Mac se otočil tváří k němu a Trace klopýtl zpátky k lince v šoku. „Pro Kristovy rány, změň se zpátky!“ vykřikl. „Hned!“

„Vidíš můj problém, Huntsmane?“ zeptal se Mac. Nebo, spíš to, v co se na požádání proměnil. „Myslím, že to slovo, které hledáš, je monstrum,“ řekl Mac jemně. „Nebo strašák, nebo netvor, nebo zvíře. Váš kuriózní malý příběh o Krásce a Zvířeti, který rodiče čtou svým dětem, aby je naučili, že nemají soudit nikoho podle toho, jak vypadá… no, není to pohádka, můj příteli. To je můj život.“

„Změň se sakra zpátky,“ uzemnil ho Trace a rychle mrknul ke dveřím. Otřel si třesoucí se rukou tvář, a když ji odtáhl, byla mokrá od potu, ale když znovu vzhlédl, Mac už byl proměněný zpátky v sebe.

Nebo spíš, čaroděj byl opět obrazem, který si vykreslil.

Trace se zhluboka nadechl. „Možná bys měl víc štěstí, kdybys tohle nedělal, dokud neřeknou ano,“ řekl, a slabě gestikuloval. „Nebo ještě lépe, až po líbánkách.“

Mac strčil znovu ruce do kapes. „Možná mi v některých záležitostech chybí čest, ale mám hranici a to je klamání žen, aby se mnou spaly.“

„Jsi panic?“ zeptal se Trace překvapeně.

„Ne! Dovol mi to přeformulovat. Ta hranice je klamání žen, které jsem si chtěl vzít.“ Náznak úsměvu zvedl jeden koutek jeho úst. „Ale spát s kráskou pro naše vzájemné potěšení, se této hranici ani neblíží.“

„Tak to je možná potom tvůj problém. Přemýšlel jsi někdy o tom, že požádáš nějakou ošklivou ženu? Slyšel jsem,“ rychle pokračoval Trace, když se na něj Mac podíval, „že mohou být dost vděčné.“ Trace se otočil pryč a začal otvírat dvířka linky, aby zamaskoval své chvění, když se snažil setřást představu Maca Zvířete. „Kolik žen jsi už vlastně požádal?“

Mac přešel kolem a posadil se ke stolu. „Po několika… um, odmítnutích, jsem to už přestal zkoušet. Ale vlastně jednou jsem tomu byl blízko, v Anglii ve čtrnáctém století.“ Usmál se trochu smutně. „Upřímně jsem myslel, že lady Cordelia Penhopeová mohla být ta pravá.“

„Tak co se stalo? Také utekla v hrůze s křikem, když ses proměnil?“

Čarodějova tvář potemněla. „Nikdy jsem neměl šanci. Právě, když jsem konečně měl nervy na to, abych požádal o její ruku, Delia mě najednou poslala pryč.“ Zamračil se. „Tvrdila, že jsem ji začal nudit.“

Trace si odfrkl. „Zní mi to tak, že je trochu náročná. Možná jsi měl štěstí, že lady Penhopová sundala masku dřív, než jsi to udělal ty.“

Mac si povzdechl. „Strávil jsem velkou část mého dospělého života cestováním časem do všech koutů světa, hledáním ženy, se kterou bych byl spokojený, ale jsem už vyčerpaný stoletími hledání.“

Trace našel kávovar a začal hledat filtry. „Uvažoval jsi někdy, jestli nejsi příliš vybíravý, Oceanusi?“

„Ty bys nebyl vybíravý, kdybys věděl, že máš s tou ženou žít po tisíce let? A kromě té příjemnosti, je tady také fakt, že bude provdána za theurgista, což není pro slabé povahy.“

„Jak vypadají tvoji rodiče?“ Trace našel filtry v šuplíku a začal se ohlížet po kávě, ale zastavil se, když si uvědomil, že mu Mac neodpovídá.

Čaroděj se znovu usmál. „Setkal ses s mou sestrou, Caroline.“

„Setkal,“ řekl Trace a vzpomněl si, jak stěží unikl té náročné kulce.

„Carolina je obrazem své matky.“

„Viděl jsem krásnou, mladou ženu, ale Kenzie a William viděli silně zarostlého tuleně,“ řekl Trace s úšklebkem. „Takže, jak mám vědět, že kdybych souhlasil se sňatkem s tvou sestrou, že by se nemohla proměnit…“ mávl k oknu a pokrčil rameny. „Ve tvůj zrcadlový obraz, při naší svatební noci?“

„Ty jsi viděl opravdovou Carolinu, navzdory tomu, že maskovala svou podobu. To proto si byla jistá, že jsi muž, který jí byl přisouzen, aby s ním strávila zbytek svého života. Nevím, jestli si uvědomuješ svůj dar, Huntsmane, ale máš talent na to, vidět za masky, za které se lidé zkouší schovat.“

Trace pokračoval v hledání kafe a doufal, že bude v lednici. „Tak jestli jsi po svém otci, proč se ho nezeptáš, jak on přiměl tvou matku říct ano?“

„Titus je legendární svým pěkným vzhledem.“

Trace se narovnal od prohledávání ledničky. „Tak co se ti potom teda stalo? Brala tvoje matka drogy, nebo co?“

Mac po něm loupnul pohledem. „Nenarodil jsem se takhle. Byl jsem naprosto normální, krásné dítě – až do puberty.“

Trace se ohnul zpátky do lednice, hlavně proto, aby skryl smích. „Takže chceš říct, že místo tvého hlasu, začala mutovat tvoje tvář?“

Vnitřek ledničky náhle explodoval a Trace se instinktivně vrhnul stranou a odkutálel se z dosahu sprchy jídla, které vystřelilo přes půl kuchyně. Odkutálel se, vyskočil na nohy a otočil se k Macovi čelem. „Už nikdy nic nevybuchuj v mé blízkosti,“ usadil ho a udělal výhrůžný krok směrem k němu. „Nebo najít ženu, bude poslední z tvých starostí, ty blbče.“

Mac jednoduše jen zvedl obočí a neřekl nic.

Trace ukázal na podlahu. „A ty jsi udělal bordel, tak si ho taky uklidíš. Kam sakra dala to kafe?“ řekl, když Mac stále neodpovídal. Začal otvírat linku znovu. „Vím, že jsem nějaké kupoval před několika týdny a zřetelně si pamatuji, že jsem ho dal do skleněné nádoby.“ Vzdal se a vydal se ke dveřím. „Sakra, jdu se jí zeptat.“

Mac se vyškrábal na nohy a zastavil ho. „Nemyslím si, že je to rozumné.“

„Proč ne, sakra? Pokud se neobtěžovala nakreslit mapu toho, kam dala všechny moje věci, pak mi to bude muset říct, kde všechno je.“

„Jsem si poměrně jistý, že si nepřeje s tebou mluvit v tomto okamžiku. Nebo někdy brzo, jak si dovedu představit.“

Trace mávl rukou. „Byl jsem opilý. A mimo to, ty bys došel ke stejnému závěru, kdybys byl v mé situaci.“ Otočil se pryč a šel zpátky, otevřít znovu skříňky kuchyňské linky. „A ty možná chceš věřit, že mě chtěla jen dostat do postele, jako každá jiná moderní žena, ale ještě to není jisté.“

„Myslím, že možná najdeš své kafe v Petersonově vánočním kaktusu.“

Trace se k němu otočil. „Proč by Fiona dávala moje kafe ke kytce?“

„Pravděpodobně proto, že když otevřela tu nádobu, aby se podívala, co to je, usoudila, že je to zemina. Alespoň jsem to předpokládal, když jsem ji viděl sypat obsah nějaké malé nádoby do květináče.“

Trace popadl filtr a lžičku a vykročil do obývacího pokoje. Bylo mu jedno, jestli bude vařit i hlínu. Potřeboval něco silnějšího, než zženštělý čaj, pokud měl mít nějakou naději, že se bude znovu cítit jako chlap.

Kromě žen, rozhodl se, se vzdá i skotské.

Trace nemohl Macovi uvěřit, když mu čaroděj řekl dnes ráno, že vážně požádal Fionu, aby mu vrátila kondom a byl si jistý, že mu pořád ještě nevěří. Řekl a udělal spoustu hloupostí ve svém životě, aby si uvědomil, že ze sebe mohl minulou noc udělat osla. Ale opravdu, požadovat po ženě vrácení kondomu? Vážně?

Myslel si, že běhá kolem, s ním v kapse?

Sakra, ví vůbec, co to kondom je?

Trace nabral něco, co doufal, že je kafe, z květináče do filtru.  Ale cestou zpátky do kuchyně, zastavil na místě, při pohledu na to, co muselo být největší televizí, jakou kdy viděl. A nejen, že zabírala celou zeď, ale stěna, na níž visela, byla kompletně přestavěna na domácí nejmodernější multimediální centrum, které musel Mac také… vykouzlit.

Trace se rozhlédl kolem a viděl dvě tmavě hnědá, kožená křesla na každé straně stolu s žulovou deskou a na tom stole ležel ovladač, který mohl pravděpodobně řídit jadernou ponorku.

„Mohl bys to považovat za vhodné poděkování od neohlášeného hosta?“ zeptal se Mac od dveří.

„Je to kabelovka, nebo satelit?“

„To bude záviset na tom, čemu dáváš přednost.“

Trace pokrčil rameny. „Na tom nezáleží, protože každý přijde s měsíčním účtem, který si nemohu dovolit zaplatit.“

„Myslím, že jsem už vyřešil tvůj malý problém s penězi, Huntsmane, a to až tak, že možná budeš muset koupit třetí člun.“

Trace se na něj podíval. „Jo, k tomuhle. Přemýšlel jsem, že to asi nejde celkově tak dobře, vzhledem k ostatním rybářům, když já a Rick najednou taháme plné lodě obrovských humrů, zatímco ostatní jsou na mizině. Prostě to není… čestné.“ Bolestně se nadechl a pomalu vydechl. „Takže můžeš říct všem těm, velkým, tlustým, šťavnatým humrům, aby šli zpátky dělat cokoliv, co dělali předtím, než jsi jim řekl, aby šli naplnit své osudy.“

„Nebo jim můžu říct, aby šli do všech pastí,“ řekl Mac tiše.

Trace na něj zíral několik úderů srdce. „Pracuješ pro mě,“ řekl a zamířil do kuchyně s filtrem plným… něčeho.

„Takže je čestné nechat magii vydělávat na tvé živobytí?“ zeptal se Mac a následoval ho.

„Vypadá to, že vydělává na tvé dobré živobytí.“ Trace strčil filtr do kávovaru a naplnil nádržku vodou. „A kromě toho, to není tak, že bychom seděli na zadcích a pasti se tahaly samy.“ Zapnul kávovar a otočil se na Maca, který sbíral obsah ledničky z podlahy. „Řekni mi, když můžeš udělat cokoliv, co chceš, jak to, že to neuděláš tak, aby magie udělala všechno za tebe?“ Trace ukázal na lahev hořčice, která byla zakutálená pod stolem. „Jako uklidit binec, který jsi udělal, udělat si toust aniž bys ho spálil a nechat můj náklaďák, aby se dovezl domů sám.“

Mac se narovnal, ruce plné jídla. „Protože až najdu sám sebe stát před Perleťovou bránou, nechci vysvětlovat, proč jsem strávil deset tisíc let sezením na zadku a nic neděláním. Život není divácký sport, Huntsmane, a všechno z něj, to dobré, špatné a ošklivé,“ řekl s bolestným povzdechem. „Musí být přijímáno.“ Jeho úsměv zrozpačitěl. „I když přiznávám, že občas použiju zkratku.“

„Deset tisíc let? Jak jsi sakra starý?“

„Nejsem si jistý, přesně,“ řekl Mac, zírajíc do prázdna. „Tři a půl, možná čtyři tisíce let.“

„Počkej, řekl jsi Perleťová brána? Opravdu existuje?“

Mac začal dávat všechno zpátky do lednice. „Všechny mýty jsou založené na nějaké realitě,“ vysvětloval. „Ale brány nejsou ve skutečnosti z perel, víš. Je to energie, kterou vyzařují, co způsobuje, že vypadají perleťově.“

„Potom co je…“ Trace zavřel pusu, když viděl Maca, jak ztuhnul a díval se z okna.

Trace se narovnal, aby poslouchal, ale neslyšel nic.

Čaroděj se rozběhl ke kuchyňským dveřím, otevřel je, běžel na verandu, a pak sprintoval ke stodole. Aniž by se obtěžoval vklouznout do bot, Trace byl jen dva kroky za ním.

„Vezmi děti nahoru,“ řekl Fioně na své cestě kolem.

Místo aby šel ke stodole, Mac se nezastavil, dokud se nedostal na konec plotu výběhu, jeho pohled směřoval na oceán. Trace zastavil vedle něj, ohlédl se zpět a viděl Gabriellu a Fionu, jak vedou děti kolem přední části domu, pak se podíval na oceán a snažil se objevit, na co Mac kouká.

„Tam,“ řekl Mac a ukázal nalevo od nich. „Ne víc než míli odtud. Vidíš ten tmavý stín pod tou zvedající se vlnou?“

Trace zachytil jen ten nejmenší pohyb, ale pak uviděl něco, co vypadalo jako matka všech velryb, jak vystřelila přímo z vody, více než polovinou délky svého těla. Otočilo se to a dopadlo na bok, což způsobilo gejzír vody do výšky dvaceti stop a plácání ocasu bylo tak silné, že ho slyšeli ještě několik sekund po tom, co velryba zmizela z dohledu.

„Jak jsi sakra tohle mohl slyšet uvnitř?“

„Poslouchej. Něco nám říká,“ řekl Mac a naznačoval, že má být zticha.

Velryba s nimi mluví?

Trace viděl vodu se znovu zvedat, jen tentokrát se velryba otočila na stranu, mávala ploutví, která musela být stejně dlouhá jako školní autobus. A potom Trace slyšel sérii hlubokých, hrdelních zvuků různé délky a výšky, až ta strašidelná píseň způsobila, že mu přeběhl mráz po zádech.

Otočil se, když uslyšel auta, jedoucí na dvůr a viděl SUV Kenzieho, následované jeho vlastním autem – které ti dva museli poznat a vytáhnout ze závěje – s Killkennym za volantem. Zaznamenali Trace a Maca a přišli k nim, Williamův pohled sjížděl nahoru a dolů Tracovo tělo.

„Roztomilý, Huntsmane,“ řekl ten Ir, oči plné pobavení. „Ví tvoje matka, že chodíš ven z domu v pyžamu?“

Kenzie nicméně byl ledově klidný, jeho pozornost patřila tomu, kam Mac koukal. „Co se děje?“ zeptal se horal tiše. „Na co koukáte?“

Trace se také otočil k oceánu, ale velryba znovu vklouzla do vln. „Mac si povídá s kamarádem,“ protáhl Trace.

Všichni čtyři tiše stáli a dívali se, Trace zatínal prsty u nohou zimou, která pronikala silnými vlněnými ponožkami, které se mu sotva podařilo natáhnout, když se ráno vypotácel z postele a v hlavě mu bušilo tak silně, že nebyl schopný se ani obléct.

„Můžeš kontaktovat Ricka na moři, Huntsmane?“ zeptal se Mac, stále se dívající na oceán.

„Mám námořní vysílačku v autě.“

„Pak doporučuji, abys mu zavolal, aby se vrátil do přístavu. A spoj se i s ostatními rybáři, kteří jsou na moři, aby se vrátili taky.“

„Co se děje?“ zeptal se Kenzie.

Velryba znovu vyskočila, vydala dlouhé zapískání a vrátila se do vody s velkolepým šplouchnutím. Mac se k nim obrátil. „Vypadá to, že Midnight Bay se ocitne uprostřed nelítostné bitvy, pánové a podle otcova posla,“ řekl a mávl k oceánu. „Máme sotva den na přípravu.“

„Znamená to, že tvůj otec sem přijde?“ zeptal se Kenzie.

Mac jen krátce přikývl.

„Díky bohu,“ řekl William. „Pošle ty bastardy do pekla.“

„Já bych si nebyl tak jistý rychlým vítězstvím, být tebou,“ řekl Mac narovinu. „Protože pokud cokoliv naštvalo Tita Oceana dost na to, aby ho to přivedlo sem, je to očividně něco velmi mocného, když můj otec neopustil Atlantidu více než devět tisíc let.“

„Koho si k čertu nasral?“ zašeptal Trace. „Musíš mít přece aspoň malou představu. A jestli nemáš, tak si aspoň tipni. Kdo může mít koule na to, aby šel po tobě, když ví, že to znamená jít proti tvému otci?“

„Upřímně bych si přál, abych to věděl,“ řekl Mac a ruce se mu sevřely v pěsti, podél boků. Otočil se k oceánu. „Omlouvám se, nikdy jsem neměl přijít sem a zatáhnout vás do svého osobního problému.“ Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „A nakonec nezáleží, jestli známe jména našich nepřátel, nebo důvod, proč nás chtějí vidět mrtvé, jen jim musíme čelit s odvahou a důstojností.“ Pokývl k autu. „Běž zavolat svým rybářským kolegům a řekni jim, že se musí vrátit.“

„Nějaký nápad, co jim mám říct?“ zeptal se Trace a mávl k oceánu. „Vzhledem k tomu, že oceán je klidný jako bazén.“

„Řekni jim, že Midnight Bay se setká tváří v tvář neznámému nepříteli a že se mají zamknout ve sklepech se svými ženami a dětmi.“ Podíval se přímo Tracovi do očí. „S těmi bouřemi, které tvé město bičovaly nedávno v září, je ten jedenáctý útok ještě čerstvě v paměti obyvatel a oni nebudou riskovat šanci, že by to mohl být žert.“

„Bude tahle bitva ve městě, nebo na moři?“ zeptal se William. „Potřebujeme vědět, na co se máme připravit.“

„Udělám, co budu moct, abych to udržel na pobřeží,“ řekl Mac tiše a otočil se pryč, směřujíc k domu. „A vy se jen připravte na svou obranu, kdybych nebyl úspěšný.“

Trace ho následoval sotva krok za ním.

„Oceane.“

Když se Mac otočil, aby se podíval, co chce, Trace se odtáhl a dal mu levý hák do čelisti, že čaroděj odlétl jen s překvapeným zamručením a byl v bezvědomí, než dopadl do sněhu.

„Pro lásku boží, zbláznil ses?“ řekl William a jeho šokovaný výraz těkal z Maca na Trace.

„Nebo co je důležitější,“ řekl Kenzie. „Co máš v úmyslu udělat, až se probere?“ Mírný úsměv zvedl koutek horalových úst. „Nebo si myslíš, že by sis mohl užívat život pod kamenem s ostatními ropuchami?“

„Musel jsem něco udělat, než ten idiot půjde ven a nechá se zabít.“ Trace se ohnul, aby popadl Maca za zápěstí a vytáhl ho do sedu. „Takže, pánové, pokud se ke mně nechcete připojit pod tím kamenem, pomozte mi ho dostat dolů do tunelů, než se probere.“