MW - 14. kapitola

Překlad: Luciana

Trace položil své pití na stůl a věnoval muži, který vklouzl k němu do boxu, varovný pohled. „Běž pryč, Oceane, nejlíp velmi, velmi daleko.“

„Dám si to, co ten gentleman a jemu to přineste zrovna také ještě jednou,“ dodal Mac k odcházející číšnici. „Věř mi Huntsmane, kdybych mohl. Ale potřebuji zůstat blízko An Téarmann a Gairneho magie, jak jen můžu, aniž by mě to zabilo. Když opustím Midnight Bay, budu bez ochrany.“

„Pak jsi mrtvý, protože tohle je Oak Harbor.“

„Tak až doneseš mé studené, mrtvé tělo zpátky k mému otci, možná mu budeš muset vysvětlit, proč jsi mě donutil tě jít hledat.“

Trace vypil poslední lok ledem zředěné skotské ze své sklenice. „Co se stalo? Přestaly ti ženy naklepávat polštáře nebo vařit ti jídlo? Nebo jsi konečně spálil můj dům?“

„Byl jsem sám, poslední dva dny. Fiona přišla dovnitř asi hodinu po tom, co jsi konečně odjel ten den a poslala Gabriellu domů a pak zmizela nahoře. Neviděl jsem od té doby ani jednu z nich, kromě Fiony, když šla do stodoly nakrmit zvířata a včera ráno, když šla po příjezdové cestě a mířila směrem k městu.“

Trace zíral do své prázdné sklenice a mlčel.

„Musíš jít domů a napravit to, Traci. Energie kolem tvého domu je tak zmatená, že i racci odmítají přistát na tvé střeše.“

„Jdi pryč, Oceane.“

„Nebereš telefon dva dny,“ pokračoval Mac. „A tvůj rozrušený rybářský partner nakonec musel přijet včera v noci, aby ti řekl, že musí najmout muže, aby mu pomohl na moři a že naviják se dvakrát zlomil, protože pastě byly plné humrů.“ Mac si lokl svého pití, které před něj postavila číšnice, a vydal uznalý zvuk. „Nemáš radost, že rybaření jde dobře?“

„Radostí bez sebe.“

„Ale necítíš vinu za to, že jsi nechal devatenáctiletého kluka se o všechno postarat samotného?“

„Ten muž je více než schopný postarat se o oba naše navijáky a očividně dost chytrý, aby si najmul pomoc, když ji potřebuje.“

Mac posunul Tracův nový drink před něj. „Pokud máš ve svých žílách něco jiného, než jen skotskou, chlad a strach, půjdeš domů a napravíš to, než udělá něco… hloupého.“

Trace zakryl úšklebek tím, že zvedl sklenici a dlouze se napil, nechal skotskou chvíli v ústech a pak polkl.

„Přemýšlení ti nesluší, příteli,“ pokračoval Mac tiše.

„Já nepřemýšlím, sedím tu a uvažuji, kam schovám tvé tělo, až ztratím trpělivost a zabiju tě. Nemůžu tě nacpat do humří pasti, protože nevím kde k sakru ta Atlantida je. A při tom, jaké mám štěstí poslední dobou, pravděpodobně bych tě potopil rovnou na vršek zatraceného domu tvého otce.“

Mac se zastavil s drinkem na půl cestě k ústům a lehce zasalutoval sklenicí k Tracovi. „Vidím, že začínáš věřit.“

„Čemu věřím je, že jsi… co k sakru jsi vlastně, když nejsi druid? Rád bych věděl, jak ti mám říkat jinak, než osina v zadku.“

Mac se na něj díval, několik úderů srdce. „Předpokládám, že Vaše výsosti, je asi mimo.“

Trase si odfrkl. „Tak tedy královská osina v zadku, by šla.“

„Správný termín je theurgist,“ zavrčel Mac. „Což, jak očividně musím vysvětlit, znamená ´nadpřirozený agent lidských záležitostí ´,“ řekl, když po něm Trace střelil pohledem. Pak si ale povzdechl. „Ok, dohodněme se na Kouzelníkovi.“

Trace se napil své skotské, než se vrátil pohledem k Macovi. „Takže pokud jsi nějaký velký, zlý kouzelník, měl bys být schopný napravit Fionin problém svým nadpřirozeným já,“ řekl, mávl prstem v kruhu. „Tak proč to sakra neuděláš?“

„Protože ta věc, být theu-kouzelníkem, se má tak, že bych se neměl vměšovat do lidských záležitostí.“

„Tak co potom vlastně děláš?“

Mac se usmál. „Chráním právo každého na svobodnou vůli, takže si vy všichni lidé, můžete podělat své životy a pak napravovat své zatracené problémy.“

„Nemyslíš si, že přivést Fionu a Gabriellu sem, bylo vměšování?“

„Já jim jednoduše dal to, po čem už toužily.“

„Fiona si určitě nepřála být znovu sama sebou,“ namítl Trace. „Nijak netají skutečnost, že by raději byla jestřábem.“

Mac udělal odmítavé gesto. „Jen si to myslí, ale někde v skrytu, tak hluboko v ní, že to nemůže vidět – pravděpodobně proto, že se neodvažuje podívat – Fiona snila o tom, vrátit se zpět.“ Naklonil se přes stůl. „Víc než cokoliv jiného, touží být znovu matkou a být schopná žít dost dlouho na to, aby vychovala své dítě. Kdyby sama nechtěla svou druhou šanci, ani moje silná magie by to nemohla změnit.“

Trace zíral do své sklenice, palcem přejížděl po kapkách na boku sklenice. „Můžeš přivést kohokoliv zpět?“ zeptal se tiše. Podíval se na Maca, když neodpovídal a zhluboka se nadechl při tom, co viděl v čarodějových očích.

„Je mi to líto,“ řekl Mac jemně. „Ale Elenino nejhlubší přání bylo odejí.“

„To nemůžeš vědět.“

„Obávám se, že mohu, a pokud se na chvíli podíváš hluboko do sebe, zjistíš nejen to, že mám pravdu, ale najdeš také pocit úlevy.“ Mac se nahnul znovu přes stůl. „Nemůžeš je zachránit všechny, Traci, někdy je cesta jednotlivce spíše o tom, jak se vypořádat s jejich vlastními démony, než o tom, jak ti pomoct bojovat s tvými.“

„Mohl bys aspoň zkusit ji přivést zpět.“

„Na rozdíl od Fiony, která zůstala jestřábem proto, že ještě nebyla připravena odejít, Elena už chodí po zemi znovu jako někdo jiný.“ Mac se jemně usmál. „A při troše štěstí, možná se ta žena poučí z vlastních chyb a udělá to tentokrát správně.“

Trace se zamračil na svůj drink a zkoušel se rozhodnout, jestli mu věří nebo ne, protože měl podezření, že ten muž byl natolik chycen ve svých vlastních problémech, aby měl ještě zájem pomáhat někomu jinému. Přinesl Fionu jako dárek Mattovi a Kenziemu, výměnou za svou vlastní sestru, ale kdyby přivedl zpět Elenu, nic by teď nezískal, ne?

Trace zúžil oči. „Cos tím myslel, když jsi řekl, že se mi ulevilo? Ty si myslíš, že jsem šťastný, že je Elena mrtvá?“

„Ne,“ řekl Mac mírně. „Myslím si, že hluboko v sobě víš, že kdyby žila, našel by si sám sebe, připoutaného k ženě, kterou nemůžeš zachránit. A že přirozeně víš, že smrt není trest a život není nějakou odměnou.“ Znovu se naklonil dopředu. „Jsou to dvě strany jedné mince, Traci, a rozdíl mezi nimi, je opravdu jen nepatrný.“

„Tak co je k sakru významné?“

„Jak se rozhodneš utratit tu minci.“

Trace se napil a znovu pití podržel v ústech, než ho polknul.

„Zachránil jsi svou matku,“ řekl Mac tiše.

„Jistě,“ řekl s odfrknutím. „A trvalo mi to jen zatracených sedmnáct let.“ Položil sklenici na stůl a naklonil se k němu přes stůl. „Vypadá to, že toho víš dost o problémech jiných, tak mi řekni, proč moje matka – nebo jiná žena, to je jedno – zůstává s bastardem, který ji kope jen tak pro zábavu?“

„Protože ženy jsou nastavené, aby zůstaly.“ Mac si těžce povzdechl, když na něj Trace jen střelil pohledem. „Od počátku lidstva,“ pokračoval, „pokud žena nezůstala se svým druhem, ona a její děti čelily jisté chudobě a dokonce i smrti. Takže ona zůstala a vydržela, a protože neměla jinou možnost, usínala každou noc s přáním, aby se ten bastard zázračně proměnil v jiného muže.“

„Moje matka měla na výběr. Byla místa, kam by mohla jít pro pomoc. A měla dvě sestry a hromadu sestřenic, které by jí mohly pomoct, kdyby si řekla. Přesto strávila sedmnáct let tím, že skrývala před všemi fakt, že se provdala za opilského rváče.“

„Myslíš si, že instinkt přežití zmizí jen za několik generací?“ řekl Mac tiše. Ještě v roce devatenáctset, na co se mohly ženy s dětmi spolehnout, kromě laskavosti svých rodin? A když neměly rodinu, ke které jít, skončily na ulici, nebo žily v chudobinci. A proto i dnes, přes všechny možnosti pomoci, ženy zůstávají: protože někde vzadu v jejich mysli, se stokrát ptají samy sebe co když. Co budu dělat, když ho opustím? Co když to sama nezvládnu? Nemůžu žít se svou sestrou napořád. Co když ten opilecký rváč způsobí problémy mé rodině? Co když mě už žádný muž nebude chtít? Co když ten bastard má pravdu a já ho nahnala do manželství, protože jsem se tak bála opustit Midnight Bay a odejít na vysokou? Bylo jí šestnáct, Traci, a byla k smrti vyděšená. A musela myslet na tebe, což jen rozšířilo seznam jejích co když.

„Myslíš jako, co když ten bastard jednou zabije mého syna v opileckém vzteku?“

„Ne, myslím, že to bylo spíš… Co když mě viní za to, že ho jeho otec nenávidí? A pak tu byl její největší strach ze všech: Co když mě můj syn nenávidí, když už je dost velký na to, aby si uvědomil, že nejsem schopná zajistit jídlo a střechu nad hlavou a jsem jen opravdu slabá, manželem uvězněná žena, kterou nikdo nechce?“

„Jak sakra víš všechno o mé matce? A o Eleně?“

„Stromy Života jsou opravdu lidským svědomím, Traci, a všechno, co se stalo a stane, je v nich uloženo.“

„Ke kterým se nemůžeš přiblížit, protože se nemůžeš dostat přes druidy.“

„Ah, ale já se nepotřebuji k nim přiblížit,“ namítl Mac. „Věřím, že by sis oblíbil mého otce, Huntsmane, když vy dva máte tolik společného. On také nevěří nikomu.“ Mac pokrčil rameny. „Možná proto, že on rozumí lidské povaze až příliš. Táta to věděl lépe a tak než odřízl sám sebe – nebo svého dědice – od Stromů úplně, vytvořil tajný vstup, díky kterému máme přístup k vědomostem, které drží.“ Mac znovu zvedl obočí. „A jelikož jsem věděl, že budu nucen spoléhat na tvou velkorysou povahu, když se sem dostanu, udělal jsem si malý průzkum, než jsem sem přišel.“

Trace přejel palcem po straně své prázdné sklenice.

„Pak víš, co se stalo před dvěma dny, dole v mé tajné místnosti.“

„Ne, ve skutečnosti nevím. Změny času, prostoru a hmoty jsou jednoduché, ale hodně energie je potřeba pro vstup a následné prozkoumávání všech vědomostí, které Stromy nesou. A právě nyní potřebuji šetřit sílu, abych byl plně připraven na další útok.“ Pokrčil rameny. „Beztak, můj problém je pro mě mnohem důležitější, než tvoje malá milenecká hádka s Fionou. Kromě toho,“ zavrčel a znovu se naklonil dopředu, „když mě to nutí hledat tě až v nějaké putyce, tři města od An Téarmannu.“ Jeho pohled se změnil ve výhrůžný. „Takže půjdeš domů, nebo tě mám domů odnést?“

Trace se opřel zpátky do boxu a sklonil bradu na hruď. „Já nemůžu napravit ten problém,“ tiše zamumlal. „Protože nevím jak.“ Podíval se nahoru. „Jak moc důkladně jsi zkoumal Fionu, než ses rozhodl, dát jí druhou šanci?“

Mac složil ruce na hrudi. „Jsem si vědom všeho, co vytrpěla.“

„Pak máš teda nějaký návrh, jak vrátit ženě… ženskost? Ti bastardi z ní udělali stroj na rozkoš.“

Mac vzdechl. „Nemyslím si, že jsem ten správný muž, koho by ses měl ptát.“ Sklonil hlavu. „Jestli by ses vůbec měl ptát mužů. Možná je to otázka pro Madeline.“ Usmál se pevně. „Ačkoliv bych její rady bral opatrně. Mě poslala na lov divokých MacKeagových žen.“

Trace jen mávl rukou. „Ona má talent vyběhnout s lidmi, kteří ji naštvali.“ Vzpoměl si na Sezam Street pyžamo, krádež jeho bot a jak sabotovala jeho auto a usmál se. „Ale musím přiznat, že to už povýšila na novou úroveň.“ Přikývl sám sobě a přemýšlel, že by se jí možná mohl zeptat. Pak ale začal vrtět hlavou. „Ani náhodou. Když se zeptám Maddy co dělat s Fionou, požene mě do pekla a zpátky jen pro přehrání deailů jednání a pak začne plánovat mou svatbu.“

„A co Eve Gregorová?“ navrhnul Mac.

Trace na něj zíral a pak si odfrknu. „Víš vůbec něco o ženách? Jenom naznačíš nějaké, že máš o někoho zájem a ženy se změní v dohazovací tyrany. A ony navíc vždycky všechno řeknou nejlepší kamarádce. A Maddy a Eve jsou si tak blízké, že bys mezi ně nestrčil ani list papíru.“

„Musíš se někoho zeptat, Huntsmane, protože to musíš napravit.“

Trace se podíval Macovi přímo do očí. „Ne, nemusím napravovat žádnou zatracenou věc, protože nic z toho není moje záležitost. Já jsem nezpůsobil ten problém, tak proč bych sakra měl být ten, kdo to napraví? Sám jsi řekl, že je nemůžu zachránit všechny, tak proč jsi přesvědčený, že zachráním Fionu?“

Mac znovu zvedl obočí. „Pokud ne ty, tak kdo? Johnny Dempster? Nebo první muž, který ji pozve na rande? Jsem si jistý, že je tu hromada svobodných mužů, kteří rádi splní Fioně její přání.“

„Myslíš si, že jejím přáním je nechat nějakého chlapa ji zase zneužít?“

Mac se zamračil. „Její přání je dítě. Řekl jsem ti, že Fiona někde hluboko v sobě toužila po druhé šanci, protože chtěla další dítě.“

„Ale ona mi otevřeně přiznala, že nemá ráda muže. Takže nevidím to tak, že by chodila na rande s každým chlápkem z města a už vůbec, že by se vdala za prvního, který by ji požádal.“

„Nemyslíš si, že Fioně už došlo, že nepotřebuje manžela, aby se jí splnilo přání? Sakra, polovina žen v tom pořadu, na který kouká, má děti mimo manželství.“

Trace ztuhnul. „Chceš říct, že jediný důvod, že ona… že ona jen chtěla… ty si myslíš, že doufala, že já jí zbouchnu?“

„To není to, o co jste se hádali?“

„Zatraceně! Ona zneužila mě!“

Mac se rozhlédl kolem a pak se naklonil dopředu. „A já předpokládám, že tvé úmysly byly naprosto čestné?“ zašeptal pevně.

„Jsem si sakra jistej, že jsem neměl skryté úmysly. Zeptal jsem se jí na rovinu, jestli je to tak ok.“ Prudce se odtáhl zpět a naštvaně mával ve vzduchu. „Samozřejmě, že to bylo v pořádku, protože si myslela, že našla svého dárce spermatu.“

„A vaše hádka byla kvůli tvému použití kondomu?“

„Tak daleko jsme nedošli. Počkej. Jak víš, že tam byl kondom?“

„Našel jsem prázdný balíček na posteli ve tvé tajné místnosti, dnes ráno.“

„Ale já ho nevyndal zpod polštáře. A ten balíček nemohl být prázdný, protože jsem ho jen rozdělal a dal pod polštář, ale pak už jsem se ho nedotkl.“ Znovu si odfrkl. „Fiona ho musela najít, když uklízela.“

„Takže, když jsi nevěděl, že to má co dělat s dítětem, co přesně sis myslel, že máš doma napravit?“

„Její neschopnost… její postoj vůči…“ Trace složil hlavu do dlaní. „Věděl jsem, že jsem se vzdal žen z nějakého důvodu.“ Podíval se přes stůl na Maca. „Měl jsem dojem, že si Fiona myslí, že jedinou její rolí při milování, je dávat rozkoš, a zdá se mi, že něměla tušení, jak ji přimout.“

Mac přikývl. „Strávila sedm měsíců tím, že se tohle učila.“

„A teď hodlá využít své, špatně nabyté zkušenosti, aby otěhotněla.“ Trace se postavil. „Jen se to rozhodně nestane pod mým dohledem!“

Ale musel se chytit konce stolu, když se s ním místnost začala točit. „Do prdele. Myslím, že ten poslední drink mě trochu rozhodil.“ Vytáhl peněženku a posunul ji k Macovi. „Zaplať číšnici a dej jí pěkné spropitné a pak na mě počkej venku. Já se podívám, jestli tu není někdo z Midnight Bay, kdo by nás svezl.“

Mac se vyškrábal z boxu se smíchem. „Ty nejsi rozhozený, můj příteli, ty jsi namol opilý.“ Vyndal všechny Tracovy peníze a nechal je na stole, potom dal peněženku do své kapsy, než si přehodil Tracovu ruku přes rameno. „A budu řídit já,“ řekl a směřoval ke dveřím.

Trace je klopýtavě zastavil. „Ty víš jak?“

„Opravil jsem ti náklaďák, pamatuješ? Řízení nemůže být tak těžké.“

Trace pokrčil rameny, když je Mac nasměroval znovu ke dveřím. „Možná by ses někdy mohl projet s Killkennym.“

Trace se zhluboka nadechl, když narazili na chladný noční vzduch, pak se sklonil, aby si položil ruce na kolena, když natáhl krk a rozhlédl se kolem. „Sakra, nepamatuji si, kde jsem zaparkoval.“ Zatočil prstem u své motající se hlavy. „Vykouzli moje auto, magický muži, a ať nás vyzvedne.“ Položil si ruce zpátky na kolena. „A pohni sebou, protože musím zachránit nějakého nic netušícího troubu, než Fiona vyřeší svůj zatracený problém sama.“

Mac přehodil Tracovu ruku znovu přes své rameno a vyrazili po chodníku. „Můžeš mi říct, jak přesně ji hodláš zachránit?“

„Ne ji, toho nic netušícího troubu!“ Usmál se Trace a cítil se dost samolibě, když věděl přesně, co dělat a že se nemusí nikoho ptát. „Hodlám použít Fioninu vlastní taktiku proti ní, jen místo jejích věcí, já změním její myšlení.“