MW - 12. kapitola

Překlad: Luciana

Trace si nedokázal představit, jaký zločin spáchal – alespoň v poslední době – že to přinutilo vesmír poslat jeho život do pekla v tak přeplněném koši. Přísahal Bohu, znovu uvažoval o zapálení vlastního domu, tentokrát proto, aby donutil Maca Hrozbu odejít. Jak k čertu mohl někdo sedět roztažený na gauči a sledovat televizi tři podělaný dny a nezešílet?

Pokud Macův skutečný záměr nebyl, aby všichni zešíleli s ním.

Nebylo divu, že Fiona a Misneach zmizeli. Ta ženská mohla tvrdit, že tráví čas ve stodole, kde pomáhá svým zvířatům překonat trauma z bouře, ale Trace měl podezření, že tajně mizí dolů, uklízet jeho úkryt, stejně jako utíká před ufňukanou šaškárnou jejich nezvaného… hosta.

Jen Gabriella vypadala, že si neuvědomuje rostoucí napětí.

Trace se rozhodl, že si vezme dívku stranou a poukáže na to, že její malé hrdinské uctívání už hraničí se směšností. Nikdo nepotřebuje naklepávat polštáře každých deset minut a až příště ponese další tác s jídlem pro Maca, Trace byl v pokušení jí ho vyrazit.

Tři nekonečné dny čekání, až se jeho koleno uzdraví, si vybíraly svou daň. Mohl přísahat, že jeho svaly začaly atrofovat z nepoužívání, zadek mu dřevěněl ze sezení v jeho starém ušáku a zuby ho bolely, jak jimi skřípal pokaždé, když Mac zazvonil na malý zvoneček, který mu Gabriella dala, aby zazvonil, když bude něco potřebovat.

Snad jediný světlý bod, který Trace našel, bylo, že jeho chuťové buňky se vzpamatovaly natolik, aby zjistil, že Fiona je ďábel v kuchyni. No, a že koza přestala dávat mléko.

A musel přiznat, že být v posteli, mu dalo čas dohnat papírování, které mu ale jen zvětšilo jeho už tak vzrůstající frustraci. I když teď s Rickem pracovali dvojnásobně, budou mít štěstí, když přežijí letošní rok a Trace za nic na světě nemohl přijít na to, kde sehnat peníze na jejich druhý člun, aby ho zprovoznili a spustili na vodu.

„Můžeš prosím své vzdychání stáhnout na minimum, Huntsmane?“ zeptal se Mac odněkud ze svého trůnu z naklepaných polštářů. „Baterie v dálkovém ovladači na televizi, jsou skoro vybité, jak musím pořád upravovat hlasitost.“

Trace byl v pokušení říct mu, co si může s tím ovladačem na televizi udělat, ale jen vzdychl tak nahlas, aby to přehlušilo to ječení… oh, pro kristovy rány, ten chlap sledoval Sezame Street!

Mac vypnul zvuk a otočil se na gauči, aby se na něj podíval. „Co to je, že jsi tak v depresi, co?“

Než si uvědomil, co vlastně dělá, Trace zvedl svou šekovou knížku. „Zkouším vymyslet, kde Rick a já vezmeme peníze na to, abychom spustili náš druhý člun na vodu.“ Vzdychl si znova. „Protože podle stavu našeho účtu, bychom tu zatracenou věc mohli tak leda potopit a použít jako kotviště.“

Mac zvedl své imperiální obočí. „Ty a Madeliin bratr jste na mizině?“

Trace si odfrkl. „Nejsme jen na mizině, jsme až po uši v dluzích. A pokud nezačneme chytat víc humrů, nebudeme schopni dokončit opravy na našem druhém člunu, který jsme koupili.“ Ukázal šekovou knížkou k oknu. „Pokaždé, když další armáda démonů honí jednu z Kenzieho vyhnaných duší, bouře nás nejen nepustí na moře, ale ničí i loviště. Jsme šťastní, když najdeme jednoho humra v našich pastích, když je teď vytáhneme, zatímco dřív jich tam bylo víc.“

Mac zvedl druhé obočí. „Takže, jednoduše, chytit víc humrů je všechno, co by tě zbavilo špatné nálady?“

Trace se na něj podíval podezřívavě. „Mohlo by to pomoct.“

Mac zvedl jednu ruku do vzduchu, zamával ukazováčkem dokola a věnoval Tracovi samolibý úsměv. „Ber to jako hotové,“ řekl, otočil se zpátky k televizi a zapnul si zvuk.

„Počkej. Ber to jako hotové?“ zeptal se Trace přes zvuk Big Birda, mluvícího s nějakou zanedbaně vypadající loutkou v popelnici. „Co to sakra znamená?“ zavrčela a mával svým prstem dokola, když se na něj Mac otočil. „Co jsi to udělal?“

Imperiální obočí se znovu zvedlo. „Jednoduše jsem řekl všem starším humrům, aby našli tvé a Rickovy pasti a vešli dovnitř.“

„Jsi jim řekl,“ zopakoval Trace stejně. Zabýbal prsty v imitaci běhu. „A oni prostě vběhnou do našich pastí, jako hodní malí humři.“

„Ne ti malí, Huntsmane, ti starší humři. Nechtěl bys chytit toho největšího? Měl jsem pocit, že vám platí za libru.“

Když si uvědomil, že má otevřenou pusu, Trace  ji zaklapl se zamumlanou kletbou. Vážně si ten chlap myslel, že je tak naivní? Ze všech odporných… „Počkej, vědí ti humři, že skončí v hrnci s vařící vodou? Nemáš strach ze špatné karmy nebo tak něco, za to žes jim řekl, aby spáchali… humří sebevraždu?“

Mac pokrčil rameny. „Mají za sebou už dobrých dvacet let, a všechna stvoření si jsou vědoma svého místa v potravním řetězci. Jednoduše jsem je požádal, zda chtějí naplnit své osudy.“

No do háje, dvacetiletí humři váží aspoň pět liber! Chtěl mu věřit.

Ale Mac byl druid. Trace o něm věděl tolik, protože on opravdu viděl, dělat věci. Sakra, ten chlápek měl luxusní oblečení a špičatý klobouk a všechno, přesně jako opravdový čaroděj. „Takže jaké další triky umíš?“ zeptal se, tentokrát přes zvuk Elmovy otřepané písně.

Mac vypnut znovu zvuk. „Triky?“ opakoval tiše. „Myslíš jako přeměnit otravné lidi v ropuchy?“

„Vlastně jsem přemýšlel spíš o tom, jak bys mi napravil koleno a způsobil, aby moje auto zase jezdilo a udělat, aby se mi tu magicky objevily nové pracovní boty. Protože pokud bys mohl tohle všechno udělat, mohl bych jít do háje odtud a přestal bych rušit tvůj… kvalitní televizní čas,“ nabídl a kývl k televizi.

„Ber to jako hotové!“ vyštěkl Mac a otočil se zpátky k televizi.

„Počkej. Nezamával jsi tentokrát prstem ve vzduchu.“

Mac znovu vypnul zvuk a Trace skutečně ztuhnul, když ten muž po něm střelil pohledem divokým dost na to, aby ho proměnil v… no, v něco opravdu nehezkého.

„Tak je to pravda, co mi řekla Gabriella?“ protáhl Mac. „Vykopli tě z tvé války, protože bylo těžké tě… rozhýbat?“

„Vykopli mě, protože jsem zmlátil muže skoro k smrti, když mě naštval. Když budeš chtít dělat fantastické triky, to nejmenší, co můžeš udělat, je říct abrakadabra, vypustit obláček kouře, nebo tak něco.“

Macův pohled se změnil na naprosto zlověstný. „Já nejsem jeden z vašich moderních šarlatánů a moje vystoupení nejsou určená k zábavě. Měnit čas, prostor a hmotu, je vážná věc.“ Najednou se usmál. „Ale když na tom trváš.“

Trace přiškrceně vykřikl, když výboj elektriky najednou projel jeho křeslem. Vyskočil na nohy, aniž by zavřel podnožku a otočil se právě včas, aby viděl, jak z jeho křesla vyšlehly plameny.

„Pro kristovy rány, uhas to! Zapálíš mi dům!“

„Sorry, myslel jsem, že to byl tvůj záměr,“ řekl Mac s úšklebkem.

Trace musel uskočit dozadu, když příval vody najednou spadl odnikud a přistál na hořícím křesle a vyslal oblak syčící páry.

„Co, čteš taky myšlenky?“ zamumlal a sehnul se, aby vytáhl šekovou knížku z kaluže vody na podlaze.

Tentokrát si vzdychl Mac. „Kéž by. Ne, nemůžu číst myšlenky. Ale jako ty, i já mám talent na čtení lidských úmyslů.“ Usmál se. „Když jsem slyšel Kenzieho říct, že vyhrožuješ zapálením svého domu, aby Fiona odešla, předpokládal jsem, že vzhledem k tomu, budeš chtít udělat to samé, aby ses zbavil mě.“

„Na rozdíl od Fiony,“ řekl Trace. „Nebojím se zranit tvoje city. Nemám problém říct, abys zmizel, přímo do očí.“

Zvedl zase to zatracený obočí. „Tak proč to neuděláš?“

„Představoval jsem si, že když budu ležet, tak mít tě tu, by mohlo být zábavné.“ Pokrčil rameny. „Ale ukázalo se, že je to jen k vzteku.“ Použil svou rozmočenou šekovou knížku, aby ukázal ke kuchyni. „Takže, můžeš zmizet kdykoliv, Oceane. Jen si dej pozor, aby tě dveře nenakopli do zadku, na tvé cestě ven.“

Mac otočil tvář k tiché televizi. „Pokud odejdu nyní, ti démoni mě dostanou.“ Podíval se zpátky a Trace naprosto ztuhnul při té naprosté vážnosti v druidových očích. „A pokud se jim nějak podaří mě zabít, půl pozemské populace může být vymazáno v následné válce, kterou povede můj otec, aby se pomstil.“

„Koho jsi zatraceně nasral?“ zašeptal Trace.

Mac se podíval zpátky na televizi. „Já vážně nemám ponětí. Jen vím, že se zdá, že je vůbec neznepokojuje, pokud zničí něco, nebo někoho, kdo jim přijde do cesty.“

„A tak jsi je přivedl sem? Ale když je tvůj otec tak špatný… cokoliv,“ zavrčel Trace, naštvaně mávl do nikam. „Proč jsi potom sakra neběžel domů, místo k nám?“

Mac konečně vstal a postavil se Tracovi přímo. „Můj otec a já jsme spolu už nemluvili několik let.“

„Ale před šesti týdny, jsi přišel, abys odvedl Carolinu k němu,“ namítl Trace.

„Ne, vlastně jsem pro Carolinu přišel pro její dobro, ne mého otce. Nechtěl jsem vidět toho spratka na špatné straně jeho hněvu.“

„Kdo přesně je Titus Oceanus, že všichni – očividně včetně Kenzieho bratra – jsou tišší a vážní jen při zmínce jeho jména?“

„Slyšel jsi o Atlantidě?“ zeptal se Mac.

„Jasně, všichni slyšeli o mytologickém kontinentu.“

Macův úsměv byl poněkud provokující. „Fajn, takže Titus Oceanus je to, co byste nazvali vládce Atlantidy. On vytvořil celý… ok, řekněme mýtus, protože nemám lepší slovo.“ Jeho úsměv se změnil ve shovívavý. „Vidím, že bude nejlepší, když ti řeknu krátkou verzi a budu používat výrazy, které pobereš. Takže, kde jsem to byl? Oh ano, myslím, že jsem byl u počátku moderní doby, kdy můj drahý starý otec, postavil Atlantidu jako úkryt, kde chránil a pěstoval Stromy Života.“

„Počkej. Proti komu ochraňoval Stromy Života?“

„Před bohy.“

„Jako je Zeus a Poseidon a všichni ti mytologičtí bohové?“ protáhl Trace a zkřížil ruce na hrudi.

Macův úsměv zmizel. „Věř si, čemu chceš, Huntsmane, ale pravda je, že bohové byli tak zaneprázdněni snahou o vybojování nadvlády nad světem mezi sebou, že by ho zničili. Tak můj otec,“ pokračoval ostře, když se Trace pokusil položit další otázku. „se dal na cestu lidskosti. Stvořil Atlantidu, vysázel háje svých stromů a vzdělával vlastnoručně vybrané lidi, aby se stali druidy. Ale když bohové zjistili, co dělá, pro jednou začali spolupracovat a pokusili se ho zničit.“ Macův úsměv se vrátil. „A mýtus o úžasném ztraceném kontinentu začal, když Titus potopil Atlantidu i se všemi obyvateli do moře.“

„Do moře, kam přesně?“

Mac přezíravě mávl rukou. „To není důležité. Důležité je, že Atlantida existuje a tak dlouho, dokud bude, bude lidstvo v bezpečí. Ale jen pokud Stromy Života, které nyní rostou po celém světě, budou dál prospívat.“

„Nech mě si to ujasnit. Mám věřit, že je spousta stromů, které… co? Co je dělá tak zvláštními?“

„Laicky řečeno, jsou sílou světa. Nesou všechny vědomosti, jako knihovny a udržují energie v rovnováze. Ve skutečnosti jsou lidským svědomím. Když si uvědomíš, jak jsou stromy stvořené, dojde ti, proč můj otec vybral právě je, aby držely všechno pohromadě. Dosáhnou k nebesům, zatímco jejich kořeny kotví civilizaci na zemi.“

„Takže, pokud jsou ty stromy teď rozptýlené po celém světě, místo aby bezpečně rostly v Atlantidě, kdo nebo co je chrání před… bohy?“ Trace si nemohl pomoct, ale musel se zeptat, i přes vědomí, že právě slyšel největší ze všech báchorek.

„Každý druid nebo druidka jsou pověřeni ochranou svého stromu. Ve skutečnosti, Cůram de Gairn, kterého znáš jako Matta Gregora a jeho žena, Winter, chrání nový druh zrovna tady v Maine, který roste na hoře, kde si postavili svůj nový domov.“

„Takže, kde je tvůj strom?“

Mac se zasmál. „Já nejsem druid, ve skutečnosti. Já jen nechávám všechny věřit, že jsem, protože to je méně odstrašující.“

Trace znovu naprosto ztuhnul. „Kdo potom jsi – doopravdy?“

„Syn Tita Oceana.“

Když na něj Trace jen koukal, Mac si netrpělivě povzdechl. „Druidi chrání Stromy Života a můj otec a já chráníme druidy.“

„Šťastlivče,“ zamumlal Trace. Promnul si čelo a snažil se rozptýlit nepříjemný pocit, který v něm narůstal. Kriste, doufal, že ten bastard lže, protože pokud Mac mluvil pravdu, znamenalo to, že byl mnohem mocnější, než druidi. Rychlý výlet do pekla začínal znít přitažlivě.

„Podívej, užil jsem si historickou lekci,“ řekl Trace. „Ale to stále nevysvětluje, co se to děje tady. Viděl jsem tě dělat věci, které asi nikdy nepochopím, takže proč se jednoduše sám nevyléčíš a pak nemažeš domů k tatínkovi, neomluvíš se mu za cokoliv, co způsobilo rozpor mezi vámi a mohl bys ho poprosit, aby zabil to, co se pokouší zabít tebe? Protože ti musím říct, že jestli jsi právě vyřešil ten komplikovaný příběh tak, že tě nechám sedět na gauči a dívat se na televizi, vybral sis špatný úkryt, aby ses skryl. Já nevím nic o čemkoliv z toho. Já jsem jen vysoce vycvičená zbraň, když armáda ukáže na cíl, který chce zničit. Kenzie a William jsou experti na boj s démony a An Téarmann je nedobytný, protože je pod ochranou Matta Gregora. Takže mi řekni, proč jsi ohrozil Fionu a Gabriellu, po všech těch problémech, když jsi jim dal zpět jejich životy?“

Mac na něj zíral několik úderů srdce, potom se otočil a potichu si sedl na gauč. „Nemůžu jí do An Téarmann, protože nemůžu projít de Gairnovou magií o nic víc, než démoni. A nemůžu uzdravit sám sebe.“ Podíval se na Trace. „Copak jsi neslyšel rčení, že lékař, který pracuje na sobě, je blázen pro pacienty? Sakra, nemůžu proměnit sám sebe v ropuchu.“

„Tvá sestra nevypadala, že by měla problém zůstat s Kenziem.“

„Carolina není dědička Tita Oceanuse, já ano. Ale můj otec byl předvídavý a zavedl bezpečností systém, který mi způsobuje… alergii na energii, kterou druid vydává.“ Mac se ironicky usmál. „Což udělal pro případ, kdyby se jeho dědic změnil ve zkaženého bastarda.“ Podíval se zpátky na televizi, jeho ruce se sevřely do pěstí. „A abych zodpověděl tvou otázku, proč nemůžu hledat ochranu u otce… fajn, nesmím se vrátit do Atlantidy, ledaže by se mi podařilo přivést sebou manželku, nejlépe takovou, která je už těhotná a čeká mé dítě.“ Podíval se zpátky na Trace. „Ten spor mezi mým otcem a mnou je kvůli mému selhání – nebo, podle něj, mému tvrdohlavému odmítání – dát mu vnuka.“

Trace přistoupil ke gauči a i jeho ruce se sevřely v pěsti. „Chceš říct, že všechno, na co jsi chtěl Maddy, bylo ji mít jako chovnou klisnu?“ zeptal se potichu.

Mac ztuhnul překvapením. „Ne! Já se opravdu zamiloval do Madeline a cítil jsem, že bych ji mohl milovat… časem.“ Uvolnil se zpátky do polštářů. „Věděl jsem určitě, že by nehrozilo nebezpečí, že bych se s ní někdy nudil. Maddyino světlo vychází zevnitř, a když se naštve, tak to světlo zastíní i slunce.“ Podíval se do klína. „A stejně jako závidím Killkennymu jeho štěstí, že získal její srdce, pravděpodobně mu závidím i odvahu milovat ji ještě víc.“ Mac mávl přezíravě rukou, aniž by se na něj podíval. „Jdi pryč, Huntsmane. Tvé koleno je zdravé, tvůj náklaďák zase jezdí, tak běž vytáhnout své pasti plné humrů.“

Teprve tehdy si Trace uvědomil, že stojí na dvou zdravých nohách, posledních deset minut, a když se podíval dolů, uviděl na svých nohou pár nových lesklých bot. Sakra, ten bastard ho vážně vyléčil!

Dveře od verandy se otevřely a Trace slyšel Misneache vběhnout do kuchyně. „Oh, jdeme včas,“ slyšel Gabriellu. „Pořad začíná za deset minut. Ale možná bychom ho měli zhlédnout nahoře,“ pokračovala šeptem. „Mac si možná zdřímnul a neměly bychom ho rušit. Ten chudák potřebuje znovu nabrat sílu.“

„Tohle zarazíš, Oceane,“ zavrčel Trace potichu. „Jak k čertu můžeš žít sám se sebou a nechat tu dívku si tě tak idealizovat?“

Mac sklonil bradu na hrudník. „Protože jsem ubohý bastard, jak to tak vypadá.“ Podíval se na Trace a přikývl. „Promluvím s ní. Ale na druhou stranu, jsem cítil, že pomáhám Gabrielle, aby viděla, že ne všichni muži jsou zvířata.“

Trace zvedl Misneache do náruče. „Ne, někteří z nás jsou jen…“

„Dobrý Bože, co se stalo?“ vykřikla Fiona, zírající na křeslo.

„To udělal on,“ řekl Trace a ukázal na Maca. „Zapálil moje křeslo – ve chvíli, kdy jsem v něm seděl, musím podotknout – a potom to uhasil vodou. Tak ať si to uklidí.“

Gabriella střelila po Tracovi obviňujícím pohledem, když kolem něj spěchala k Macovi. „Nemusíš se starat o čištění ničeho,“ řekla, naklepala mu několik polštářů a položila Maca zpátky do nich. „Budu mít to staré polorozpadlé křeslo odtud pryč, než bys řekl švec. Nemáš hlad? Mohla bych ti připravit svačinu, než začne náš pořad.“

Trace si hlasitě odkašlala a věnoval Macovi ostrý pohled.

Mac vydal hlasitý povzdech, chytil Gabriellu za ruku a stáhl ji dolů vedle sebe. „Jsem v pořádku, Gabby. A já jsem udělal ten nepořádek, tak si ho i uklidím.“ Podal jí ovladač. „Ty najdeš, na kterém kanále je náš pořad a já zatím udělám občerstvení.“

„Oh, ne!“ vyskočila Gabriella. „Potřebuješ šetřit své síly.“

Mac se zasmál a stáhl ji znovu zpátky vedle sebe, potom se postavil a podal jí zpět ovladač. „Vím, že náš pořad brzo začne a zkoušel jsem najít správný kanál, ale nenašel jsem ho. Obávám se, že to budeš muset pro mě udělat. Navíc, tvá něžná péče už udělala své kouzlo, a jestli mi opravdu chceš pomoct se uzdravit, musíš mě začít povzbuzovat, abych si protáhl svaly.“

Trace protočil oči, dal Misneache na zem a vydal se do kuchyně, ale zastavil se, když viděl Fionino překvapení.

„Ty nekulháš,“ řekla.

 „Ani náhodou, moje bebíčko je lepší.“ Trace ukázal dolů na své nohy. „A podívej, Mac mi dal nový pár pracovních bot a tvrdí, že můj náklaďák zase jezdí.“

„Drobný zázrak, který jsem udělal,“přišel k nim Mac. „Pokud ho to dostane z domu.“

Fiona se zamračila. „Když jsi ho mohl uzdravit magií, proč jsi to neudělal dříve?“

„A přijít tak o naši pánskou jízdu?“ protáhl Mac. Podíval se Fioně přes rameno, ke kuchyni. „Máš nějakou kukuřici, kterou můžu upražit?“

Rychle si stoupla tak, aby zablokovala průchod, její zamračení se změnilo ve výhrůžný pohled. „Strávila jsem tři dny čištěním téhle kuchyně a rozhodně nenechám ani jednoho z vás se k ní přiblížit.“ Ale potom jí najednou zčervenaly tváře, pohlédla na Trace a rychle zase svůj pohled odvrátila. „Chtěla jsem… já…“ Prošla kolem nich a rázovala ke gauči a mávla přes rameno. „Oh, běžte. Mějte si pitomé pré,“ zamumlala a spadla na gauč vedle Gabrielly.

Mac potřásl hlavou. „Máš špatný vliv na tuhle ženu, Huntsmane, už skoro začíná znít jako ty.“

„Protože napodobování, je nejlepší forma lichocení,“ řekl Trace, cestou do kuchyně, kde strnul, neschopen pohybu.

„Svatý Neptune,“ zašeptal Mac, který přišel hned za ním. „Nejsem jediný, kdo tu umí kouzlit.“

Trace stál mlčky a snažil se to všechno vstřebat. Nejen že nepoznal vlastní kuchyň, ale neodvážil se v ní ani ničeho dotknout.

„Zapomeň na mléko zadarmo,“ pokračoval Mac v uctivém mumlání. „A nárokuj si Fionu teď, než se tu objeví nějaký hlupák, co bude chtít koupit celou krávu.“

„Nehledám si manželku,“ vyštěkl Trace, kráčejíc ke dveřím.

„A tys mě obviňoval, že využívám Gabriellu,“ mumlal Mac, následujíc ho.

Trace vklouzl do bundy, ale zarazil se s rukou na klice. „Nemůžu za to, že Fiona má něco proti chuchvalcům prachu.“ Pokývl směrem k obýváku. „Když budeš měnit moje křeslo, ujisti se, že to bude nějaké z měkké italské kůže.“ Usmál se tváří v tvář jeho pohledu. „Budeme to brát jako jeden z těch děkovných dárků, které chytří hosté berou sebou, když se objeví bez ohlášení na delší návštěvu.“

„Macu!“ volala Gabriella. „Pospěš si, náš pořad začíná!“

„Dobré rybaření,“ mávl rukou pře rameno Mac, když odcházel. „A dej si pozor, ať tě nekopnou dveře do zadku, na tvé cestě ven, Huntsmane.“

Trace vyšel na verandu, zamračil se na nepříjemný pocit v břiše, který se jen zhoršil, když viděl, že značná část sněhu je ze dvora pryč. Došel k autu – které bylo také očištěné – otevřel dveře a otočil klíčkem.

Naskočilo hned a rychle spadlo do předení volnoběhu. Ale místo aby nastoupil a vydal se do doků podívat se, jestli Rick vyložil dnešní úlovek, Trace stál, zírajíc na dům a snažil se zjistit, co se chystá. A pak najednou ztuhnul.

Zatraceně, Mac si poohlíží po manželce! Trace sáhl dovnitř a vypnul motor. „Mě se nezbavíš tak jednoduše, ty mrzutý bastarde,“ mumlal si, zatímco se vydal po cestě, kterou Fiona odmetla ke stodole. „Jediná liška v tomhle kurníku, jsem já.“