FF - 7. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: Evudar

První polibek je vždycky ten nejsladší…

Dokud nepřijde druhý.

Gia

MRKALA JSEM PŘES SVĚTLO, KTERÉ MI svítilo do očí a chvíli trvalo, než jsem procitla a uvědomila si, že jsem pořád na pohovce s Coltonem. Někdy v průběhu noci jsme se přesunuli. Teď se tisknu k zadní straně pohovky a on přese mě má přehozenou ruku a nohu, vězní mě u sebe. Není šance, že bych se dokázala pohnout, aniž bych ho vzbudila.

Políbil mě.

Při té vzpomínce jsem zavřela oči a cítila mravenčení na rtech. Jeho rty byly jemnější, než jsem si představovala a to jsem na ně myslela často, už od doby, co jsme se poznali. Taky se nesnažil ten polibek prohloubit a já nevím, jestli se mu nelíbil, nebo jestli na to chce jít kvůli mně pomalu. Musím zavolat Nat a zjistit, jak to vidí ona.

„Přestaň tolik přemýšlet.“ Coltonův hluboký, ospalý hlas přeťal proud mých rozpačitých myšlenek a otevřela jsem oči, abych se mohla podívat do jeho.

„Políbils mě,“ obvinila sem ho a znělo to hloupě i mým uším, protože jsem se tomu polibku včera večer nebránila, ani jsem se nesnažila odtáhnout. Dokonce, i když to skončilo, jsem si položila hlavu na jeho hruď, kde jsem pak taky usnula a zůstala tak celou noc.

„Na tohle je moc brzy. Jdi ještě spát. Ještě hodinu nemusíme vstávat,“ řekl a položil si bradu na vrchní část mé hlavy. Zírala jsem na jeho ohryzek a přemýšlela, jak asi chutná jeho kůže a uvažovala, jestli by si toho všiml, kdybych ho olízla. Došlo mi, že by si pravděpodobně všiml, tak jsem zavřela oči a snažila se usnout, ale nešlo to. Nemůžu na spánek ani pomyslet.

„Coltone.“

„Jo?“ zeptal se a zněl stejně ospale, jako před pár minutami.

„Už nemůžu usnout.“

„Chceš se radši líbat?“ navrhl, a zatímco jsem utáhla prsty kolem materiálu jeho trička pod mým líčkem, cítila jsem husí kůži.

„Nemyslím si, že je to chytrý nápad. Co ty?“ zeptala jsem se a doufala, že bude souhlasit, i když jsem si přála, aby nesouhlasil.

„Políbím tě, Gio, a budu tě líbat často. Ať už je to chytrý nápad nebo ne, stane se to.“

„Já –“

„Nepopírej, že mezi námi něco je, Gio. To by mě nasralo,“ varoval mě a sklonil bradu, aby se na mě mohl podívat.

„Nebudu to popírat. Mám tě ráda a…“ odmlčela jsem se a snažila se utřídit myšlenky, což mi dává zabrat, když mě takhle pozoruje. „Mám tě prostě ráda. Ale jsi jediný kamarád, kterého tady mám. Jasně, mám Ninu a Neda, ale ti jsou starší, takže to není stejné. Nechci přijít o naše přátelství, pokud to nevyjde. A pokud to mezi námi nevyjde, už přátelé nebudeme.“

„Pokud to mezi námi nevyjde, začneme to řešit potom.“

„To neříkej.“

„Říkám.“

„Nemůžeš to říkat,“ popřela jsem, když se přetočil tak, abych ležela na zádech a on se skláněl nade mnou se stehnem mezi mýma nohama. „Coltone,“ zajíkla jsem se, ale dál už ze sebe nic nedostala.

Jeho rty se dotkly mých, jsou pevné a náročné, úplný opak včerejší noci. Rozevřela jsem rty, a když mezi ně zajel svým jazykem, zasáhla mě jeho chuť a přes každý centimetr mé pokožky projel pocit čiré slasti. Polibek jsem mu oplácela a zakňourala, když vklouzl rukou pod mou hlavu, aby ji mohl naklonit a prohloubit polibek. Když jsem slyšela jeho sten, vklouzla jsem mu rukou pod tričko, kde mě přivítala jeho teplá kůře.

„Do háje.“

Když to zaznělo, odtáhl ode mě Colton rty.

„Ma, co tady kurva děláš?“

Jeho máma? Bože!

Nechala jsem oči zavřené a tiskla víčka pevně k sobě, když jsem si přála, abych se propadla do země.

„Omlouvám se. Já jen –“

Pak už jsem slyšela jen zavírání dveří. Jsem si dost jistá, že odešla. Ale na druhou stranu, pořád tam může stát – ale odmítám otevřít oči, abych to zjistila.

„To se nestalo,“ zašeptala jsem prosebně, ale věděla, že se stalo. Jeho máma nás nachytala při líbání na pohovce, kde jsme spali.

„Gio.“ Položil mi dlaň na tvář a já zavrtěla hlavou.

„Právě teď tady nejsem,“ odpověděla jsem a cítila, jak přitiskl čelo na moje.

„Podívej se na mě.“

„Tvoje máma nás právě nachytala… při muchlování.“

„A?“

Podle tónu jeho hlasu jsem věděla, že kdybych otevřela oči, usmíval by se.

„Je to moje šéfka.“

„Ve skutečnosti jsem tvůj šéf já,“ zamumlal a já rychle otevřela oči, abych se ho mohla pokusit zabít pohledem. „Dobře, je moc brzo na to, abychom o tom žertovali.“

„Nemůžu tomu uvěřit.“

„Stejně by se to dříve nebo později dozvěděla,“ řekl a já vytřeštila oči. „Nebudu tajit, že tě mám rád a že tě opravdu rád líbám.“

„Nemůžeš mě líbat před svou mámou,“ zasyčela jsem a on se zazubil.

„Jak jsem řekl, nehodlám tajit, že tě rád líbám,“ zopakoval a zdůraznil to prohlášení tím, že mě znovu políbil.

„Coltone.“ Zatlačila jsem mu dlaněmi do hrudi, ale vůbec se nehnul.

„Gio.“

„Coltone,“ zabručela jsem frustrovaně.

„Gio,“ zasmál se a přejel prsty přes můj obličej. „Rád bych pokračoval v téhle zbytečné konverzaci, ale musím říct mámě, že může jít dovnitř, místo toho aby stála na verandě s uchem přitisknutým na dveře.“

„To nedělám,“ ozvalo se za dveřmi a já cítila, jak mi hoří tváře.

„Pojď dál, Ma,“ zavolal a přitáhl mě k sobě, když se zvedl z pohovky.

Když se dveře otevřely, těkala mezi námi Rose pohledem a já si uhladila vlasy a upravila tričko. „Tak jak dlouho už se tohle děje?“ zeptala se a mávla na nás rukou.

„Ugh…“ to byla moje skvělá odpověď.

„Prostě se to stalo,“ řekl Colton a dal mi paži kolem pasu. „A bude se to dít dál, takže kdybys příště mohla zaklepat, než vejdeš, bylo by to super.“

Tváře mi hořely ještě víc a moje už tak rychlé srdce ještě zrychlilo. „Tak se svojí mámou nemluv,“ zasyčela jsem a on se zazubil.

Bože! Ten je otravný.

„Jsem za to ráda,“ vyhrkla Rose a překvapila mě tak, že jsem k ní trhla hlavou. „Opravdu ráda,“ pokračovala, když se vydala na cestu ke kuchyni. Až teď jsem si všimla, že má nákupní tašku.

„Ma, co jsem ti říkal o tom nakupování?“ zabručel Colton a ona se na něj podívala a protočila oči.

„Není to pro tebe. Je to pro Giu.“ Otevřela tašku a vytáhla jemnou smetanově-zlatou vlnu a dvě různé velikosti pletacích jehel. „Zmínila jsi, že sis ještě nepořídila svoje vlastní, tak jsem chtěla, abys měla aspoň nějaké.“

V nose mě začaly pálit slzy, ale potlačila jsem je, když jsem k ní šla a objala ji. „Děkuju.“

„Není zač.“ Usmála se, když se odtáhla. „Ve skutečnosti je to jen výmluva, protože jsem vás chtěla zkontrolovat, než půjdete do práce.“ Její obličej se zjemnil, stejně jako její hlas. „Kirk mi včera večer říkal, že musíš dneska po práci na detektor lži,“ řekla a připomněla mi něco, co bych radši zapomněla. Spolu s tím, že se někdo pokusil podpálit babiččin dům, zatímco jsme byly uvnitř. Pořád nevěřím, že by to mohla být pravda. Babička nemá, žádné nepřátelé, ani já. Není důvod, proč by někdo dělal něco takového. „Jak to zvládáš?“

„Jsem v pohodě. Jen to chci mít za sebou. Pokud se ukáže, že říkají pravdu, můžou zjistit, kdo to udělal,“ odpověděla jsem a ona se podívala na svého syna.

„Ty půjdeš s ní.“

„Samozřejmě,“ řekl okamžitě a mě zaplnila úleva. Nechtěla jsem ho žádat, aby šel se mnou, hlavně když toho pro mě udělal už tolik, ale vím, že se budu cítit líp, když tam bude.

„Dobře, a budu čekat aspoň na zprávu, abych věděla, jak to šlo.“

„Napíšu,“ souhlasila jsem a ona se natáhla, aby se dotkla mé ruky, než se podívala zpátky na svého syna.

„Oba tví bratři se příští víkend staví a chci, abychom v sobotu večer společně povečeřeli,“ informovala ho a pak se podívala na mě. „To platí i na tebe, Gio.“

„Budeme tam,“ odpověděl Colton a žaludek mi naplnila nervozita.

„Už jste jedli? Můžu udělat snídani,“ nabídla a Colton s úsměvem zavrtěl hlavou.

„Běž domů, Ma.“

„Jsi na mě tak zlý,“ zasmála se a objala ho. „Uvidíme se zítra.“

„Řekni tátovi, že mu zavolám, až se dostanu do baru.“

„Řeknu,“ slíbila, než mě objala a zmizela za dveřmi.

„To šlo dobře,“ zhodnotil Colton a já se na něj podívala. Šlo to dobře, ale opravdu je to tak snadné? Neměla by mít máma obavy, když její syn žije s ženou, kterou právě poznal? A že s tou zmíněnou ženou taky něco má? „Přestaň tolik přemýšlet, Gio.“

„Já –“

„Nesnaž se to komplikovat. Oba mí rodiče tě mají rádi. Měli tě rádi ještě předtím, než jsem tě políbil a budou tě mít rádi i teď.“

„Musím do sprchy,“ řekla jsem, protože jsem to teď nechtěla řešit a jeho oči okamžitě potemněly. „Sama,“ dodala jsem, i když ta představa, že je se mnou nahý ve sprše, stačila k tomu, abych si přála změnit názor.

„Odvezu tě do práce, až budeš připravená.“

„To zní dobře.“ Prošla jsem kolem něj do svého pokoje, zabouchla dveře a zamkla za sebou. Šla jsem k telefonu, který jsem měla přes noc v nabíječce, a poslala Nat zprávu, než jsem šla do sprchy. Když jsem vyšla, odpověděla Nat jediným slovem.

KONEČNĚ.

~**~

„Děkuji, slečno Caro,“ řekl policista a potřásl mi rukou, když ze mě sundal drátky. Detektor lži netrval dlouho, možná dvacet minut a neptal se na milion věcí – dohromady asi osm otázek. Než jsme začali, přiznala jsem, že jsem nervózní a on mi řekl, že je to úplně normální a nemusím mít strach, že by to ovlivnilo výsledky. I tak jsem byla nervózní, protože mě některé otázky překvapily.

„Jak dlouho se bude čekat na výsledky?“ zeptala jsem se, vzala ze země vedle židle svojí tašku a vstala.

„Během testu jste neřekla žádnou lež,“ odpověděl a já si oddychla.

„Předám tyto informace detektivu Prestonovi a jsem si jistý, že se vám v průběhu několika dní ozve.“

„Děkuju,“ řekla jsem a on přikývl, než se vrátil ke svému stolu.

Otevřela jsem dveře a našla Coltona, který na mě čekal se zády opřenými o zeď. Když mě viděl, vzal mě za ruku, objal mě a do vlasů se mi zeptal, „jsi v pohodě?“

„Ano.“ Přikývla jsem a on mě stiskl. „Říkal, že jsem mluvila pravdu, takže pokud někdo opravdu zapálil dům, snad ho teď budou moct najít.“

„Pokud?“ zeptal se a já zvedla hlavu, abych se na něj podívala.

„Proč by se někdo vloupal dovnitř, aby zapálil dům babičky?“ položila jsem tu otázku, na kterou jsem se sama sebe ptala už tisíckrát. „Já ani ona nemáme žádné nepřátele. Nedává to smysl. Ty víš, že babička není úplně v pořádku, a když se v minulosti pokoušela vařit, nedopadlo to dobře. Myslím si, že ten oheň mohla založit omylem sama.“

„Říkali, že byla použita hořlavina.“

„Já vím,“ zamumlala jsem a pořád pro to neměla vysvětlení.

„Snad to vyřeší.“

„Jo,“ souhlasila jsem. „Chtěla bych zajít do toho domu a vzít nějaké věci pro babičku. Pokud se mi podaří z toho pokoje v pečovatelském domě udělat trochu víc domov, možná se začne cítit pohodlněji.“

„Tak tam zajdeme. Hned, jak to povolí,“ řekl a když jsem se mu dívala do očí, věřila jsem mu. „Můžeme jít?“

„Ano,“ vydechla jsem a on mě vzal za ruku a vedl z budovy ven směrem, kterým jsme přišli. Zamířili jsme k jeho Suburbanu a nastoupili. „Vadila by ti krátká zastávka, abych mohla zajít za babičkou, než půjdeme domů?“

Podíval se na mě s něžným pohledem. „Nevadí mi to.“

„Díky,“ řekla jsem tiše a on se natáhl, vzal mě za ruku a přitáhl si ji na svůj klín. Ignorovala jsem ten pocit, který cítím, když mě drží za ruku a vytáhla jsem mobil z kapsy mého kabátu. „Zavolám Nat, abych jí dala vědět, že sem nemusí jezdit a dělat rozruch.“

Zasmál se, ale já nežertovala. Byla vytočená, když jsem jí včera řekla tu zprávu o tom, že budu muset na detektor lži a vyhrožovala, že pokud neočistí moje jméno, hned přijede. A vzhledem k tomu, že je právník, mohla by to udělat.

„Jak to šlo?“ zeptala se, když to zvedla a já se usmála. Očividně čekala na můj hovor.

„V pohodě. Vyšetřovatel mi řekl, že jsem říkala pravdu, takže jsme s tím snad skončili a pohneme se dál.“

„Samozřejmě, že jsi říkala pravdu,“ zamumlala a zněla naštvaně. „Takže co teď?“

„Nevím. Asi budu muset čekat, až se mi ozve detektiv.“

„Budu se v to modlit, aby ses konečně mohla pohnout dál.“

„Já taky,“ souhlasila jsem. „Jak už jsem předtím říkala Coltonovi, chci se vrátit do toho domu a vzít pár věcí pro babičku. Nemá s sebou ani oblečení.“

„Pokud se ti neozvou do zítřejšího odpoledne, zavolej mi. Ozvu se jim sama a budu požadovat vysvětlení. Neudělala jsi nic špatného a plně s nimi spolupracuješ, takže nemají důvod ti bránit ve vstupu do domu,“ řekla a podle jejího tónu je jasné, že se rozehřívá – to jí jde dobře.

„Co kdybys byla můj plán D?“ navrhla jsem a ona se zasmála.

„Fajn. Tak jim zítra zavolej sama, ale opravdu, pokud tě dovnitř nepustí do pátku, tak přiletím a do toho zatraceného domu se vloupeme,“ vybuchla a já vím, že by to opravdu udělala.

„Snad k tomu nedojde,“ odpověděla jsem a Colton stiskl moje prsty.

„A co jinak?“ zeptala se a já se kousla do rtů. „Jsi teď s Coltonem?“

„Ano,“ odpověděla jsem jednoduše a ona udělala hlasitý zvuk.

„To se mi líbí. Odvezl tě na stanici?“

„Ano.“

„Už předtím mi byl sympatický, ale teď ho mám opravu ráda,“ zazpívala a já s tím musela souhlasit. „Je mi jasné, že o něm nemůžeš mluvit, když jsi s ním, ale jak budeš mít čas, budu potřebovat všechny podrobnosti o tom polibku. Všechny.“

„Zavolám.“

„Dobře. Miluju tě.“

„Taky tě miluju. Brzy se ozvu.“

„To udělej a nezapomeň mi poslat tu fotku.“

„To ani náhodou,“ zamumlala jsem a ona se znovu zasmála.

„Fajn. Zatím ahoj. Pozdrav Coltona.“

„Pozdravím, ahoj.“ Zavěsila jsem a napsala zprávu Rose, aby věděla, že všechno proběhlo v pohodě. Pak jsem vrátila telefon do kapsy. „Nat tě pozdravuje,“ informovala jsem Coltona, když vjel na parkoviště pečovatelského domu.

„Až jí budeš později volat kvůli všem těm podrobnostem, tak ji taky pozdrav,“ řekl a já prudce vydechla. „Máš hlasitý telefon.“ Usmál se a já přimhouřila oči.

„Odposlouchávat cizí hovor je neslušné,“ poučila jsem ho, když zaparkoval.

„Neodposlouchával jsem.“

„To je fuk.“ Chtěla jsem odtáhnout ruku, ale nepustil ji. Místo toho si mě za ní přitáhl k sobě. „Coltone,“ zasyčela jsem těsně předtím, než přitiskl své rty na mé a jeho jazyk vklouzl do mé pusy. Nebránila jsem se. Vlastně jsem naklonila hlavu a začala mu polibek oplácet, což znamenalo, že jsme skončili muchlováním v jeho Suburbanu.

Trvalo to dobrých deset minut, než zpomalil a odtáhl se. „Musím se jít podívat na babičku,“ řekla jsem, když jsem konečně otevřela oči.

„Jo.“ Jeho hlas je hluboký a ten zvuk mi tancuje po pokožce, díky čemuž mám chuť si sednout do jeho klína a znovu ho políbit. „Měli bychom jít.“

„Měli bychom.“ Přikývla jsem v souhlasu, ale ani jeden z nás se nepohnul. Prostě jsme seděli v kabině auta a dívali se tomu druhému do očí. Když jsem konečně dostala dech pod kontrolu, spolu s mým srdcem, pustila jsem jeho tričko, které jsem drtila v pěsti a neochotně se odtáhla. „Musíme jít. Potřebuju se ujistit, že jí,“ řekla jsem, on přikývl a pustil mou ruku.

Popadla jsem kabelku, otevřela dveře a vyskočila. Než jsem došla k zadnímu nárazníku, už tam stál a natahoval ke mně ruku. Propletla jsem si s ním prsty a šla s ním k recepci.

Když jsme prošli chodbou do babiččina pokoje, našli jsme ji, jak sedí na židli a před sebou má podnos s jídlem, které je pořád přikryté víkem.

„Ahoj, babi,“ řekla jsem a ona ke mně otočila hlavu. Poprvé za týden jsem z ní dostala pousmání. „Tohle je můj kamarád Colton,“ řekla jsem, když jsem si sundala kabát a hodila ho na postel spolu s mou taškou.

„Rád vás poznávám, madam,“ řekl Colton a když se na něj podívala, znovu se usmála. V očích jsem cítila slzy úlevy a štěstí, ale nenechala jsem je spadnout. Místo toho jsem sundala víko z podnosu a viděla, že se dnešní večeře skládá z bramborové kaše, kukuřice a sekané.

„Nic jsi nesnědla. Nemáš hlad?“ zeptala jsem se, přitáhla si k ní židli a vybalila z ubrousku příbor.

„Něco bych sníst mohla,“ řekla mi, a když si vzala lžící z mé ruky, projela mnou další úleva. Colton si přitáhl druhou židli, posadil se k nám a já pozorovala, jak babička jí.

„Jak se dneska cítíš?“ zeptala jsem se, když se napila jablečného džusu.

„Dobře, ale pořád bych si přála, aby mě tady z toho vězení pustili. Neudělala jsem nic špatného. Nevím, proč mě tady drží.“

„Babi, tohle není vězení.“ Cítila jsem se provinile, protože to vězení tak trochu je, i když není. „Jsi v ošetřovatelském domě Morning Point,“ vysvětlila jsem jemně a ona se nejdřív podívala na mě a pak okolo. Vidím, že jí to v hlavě šrotuje, ale když se na mě zmateně podívala, bylo jasné, že pořád nerozumí.

„Proč?“

„Já –“ odmlčela jsem se, když do místnosti vstoupil vysoký, hezký černoch v teniskách.

„Omlouvám se, nevěděl jsem, že má paní Ricci společnost,“ řekl a zastavil se u dveří naproti nám. „Chtěl jsem jí pomoct s jídlem, ale vidím, že už jste začali.“

„Ano, omlouvám se,“ řekla jsem a on se usmál.

„Není se třeba omlouvat. Všechno je v pořádku.“ Znovu se usmál. „Jsem Stan, jeden z dobrovolníků, kteří tady pracují. Právě jsem přešel na noční směny.“

„Ráda tě poznávám, Stane. Jsem Gia, její vnučka. A tohle je Colton,“ představila jsem nás a on zvedl bradu ke Coltonovi.

„Máte v plánu chvíli zůstat?“ zeptal se a já přikývla.

„Super, tak pak stačí stisknout zvonek na zdi a já přijdu pro tác, až dojí.“

„Jasně, ještě jednou díky.“

„Žádný problém.“ Usmál se na mě a pak se podíval na babičku. „Užijte si návštěvu,“ řekl jí, než odešel.

„Vypadá mile,“ usmála jsem se na babičku, která pokrčila rameny.

„Je milý… na dozorce ve vězení,“ zamumlala, než si do pusy dala další sousto, a i když to není hezké, i tak jsem se zasmála.

„Tvoje babička se zdála v pohodě,“ řekl Colton o dvě hodiny později, když mi otevřel dveře, abych mohla nastoupit do Suburbanu.

„To je pravda,“ souhlasila jsem, ale přišlo mi to jako slabé slovo. Když dojedla, vzali jsme ji na procházku po budově a pak jsem jí pomohla do pyžama. Ano, když jsme odcházeli, pořád si myslela, že je ve vězení, ale celou dobu byla upovídaná a vnímala. Oproti včerejšku to byla velká změna, protože jsem si byla skoro jistá, že mi z ničeho nic zavolají, že umřela.

„Je ti teď líp?“ zeptal se, posadil se za volant a pak se na mě podíval, když si zapínal bezpečnostní pás.

„Jo, přesně to jsem potřebovala,“ přiznala jsem a jeho obličej zněžněl.

„V tom případě jsem rád,“ řekl, nastartoval a vycouval z parkoviště.

Když mi zakručelo v žaludku, položila jsem si ruku na břicho. „Umírám hlady.“

„Paní, má hlad,“ zamumlal a já ho jemně plácla po hrudi hřbetem dlaně.

„Je těžké myslet na jídlo, když máš strach o rodinu.“

„Máš pravdu.“ Natáhl ruku a položil ji do mého klína. „Co kdybychom zastavili a vzali domů pizzu?“

„To zní dobře, ale brzy budu muset zase vařit. Pokud budu dál jíst donáškové jídlo, přiberu deset kilo,“ zamumlala jsem a podívala se na mobil, jestli nemám zmeškané hovory.

„Všechno na tobě se mi líbí.“ Stiskl moje stehno. „A pokud přibereš deset kilo, bude se mi to líbit pořád,“ řekl a já cítila motýlky v břiše. „I tak máš pravdu. Zítra po práci se stavíme nakupovat.“

„Nejsi zítra večer v práci?“ zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla na jeho rozvrh, kde se psalo, že pracuje skoro každý den od čtyř do zavíračky.

„Prohodil jsem si směny s tátou, takže můžu být poblíž, pokud mě budeš potřebovat.“ Pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, ale jde o hodně.

„Teď je hodně těžké tě nepolíbit,“ řekla jsem upřímně.

„Já ti bránit nebudu,“ řekl, když se mu na ústech roztáhl úsměv. „Ale musím ti říct, že bys mohla počkat, dokud se nedostaneme domů, abych nemusel zastavovat a vyzvedávat pizzu.“

„Dobře,“ řekla jsem a jeho ruka na mém stehně se utáhla, než mi podal svůj telefon.

„Objednej pizzu. Číslo je pod jménem Bobova Pizzerie,“ dával pokyny.

„Jakou chceš?“

„Tu, kterou chceš ty, pokud na ní nebude ovoce.“

„Myslíš ananas?“ zeptala jsem se a on se usmál.

„Jo, jako ananas. Na pizzu ovoce nepatří.“

„Zbláznil ses?“ třeštila jsem na něj oči, a když se na mě podíval, zubil se.

„Hádám, že tobě ovoce na pizze chutná.“

„Pizza se bez toho jíst nedá,“ řekla jsem upřímně.

Zasmál se. „Na polovinu si dej, co chceš, na druhou ať dají maso.“

„Masová pizza. Ty už větší chlap být nemůžeš,“ škádlila jsem ho, smála se a přejížděla kontakty v jeho mobilu na Bobovu Pizzerii. Když jsem číslo našla, vytočila jsem ho a objednala velkou pizzu z poloviny masovou a z poloviny Hawai. A vzhledem k tomu, že nám tam cesta trvala jen pět minut, dalších patnáct minut jsme se muchlovali na parkovišti, než vystoupil, aby došel pro pizzu.

~**~

Druhý den pozdního rána jsem slyšela, jak mi v zadní kapse džínů zvoní telefon, tak jsem hodila utěrku na stůl a vytáhla ho. Číslo jsem nepoznávala, ale je místní, takže jsem přejela prstem po obrazovce a pak si přitiskla telefon k uchu.

„Prosím,“ řekla jsem.

„Slečno Caro, tady detektiv Preston.“

„Dobrý den, detektive. Jak se máte?“ zeptala jsem se a podívala se na Coltona, který si mě prohlížel z druhé strany místnosti.

„Dobře, díky za optání,“ řekl, když za mnou přišel Colton zpoza baru. „Chtěl jsem vám dát vědět, že by se vám měl odpoledne ozvat Chad a dát vám instrukce, které jsou potřeba, abyste mohla vstoupit do domu a vzít si věci.“

„To jsou skvělé zprávy,“ řekla jsem a cítila úlevu, protože budu moct konečně babičce donést nějaké věci.

„Velice si vážím toho, jak jste s námi spolupracovala. Pokud máte nějaké otázky o případu, můžete zavolat na tohle číslo.“

„Zavolám. Díky, detektive. Hezký den.“

„Vám taky, slečno Caro.“ Ukončil hovor a já strčila telefon zpátky do kapsy. Cítila jsem úlevu, ale pořád neklid.

„Co říkal?“ zeptal se Colton, zkřížil ruce na hrudi a já mezitím zvedla utěrku a začala znovu drhnout stůl.

„Říkal, že se mi odpoledne ozve Chad s instrukcemi, abych mohla do domu a vzít pár věcí.“

„To jsou dobré zprávy,“ řekl a studoval mě.

„Jsou to dobré zprávy,“ souhlasila jsem, když jsem otřela stůl a přesunula se k dalšímu.

„Tak když to jdou dobré zprávy, proč nevypadáš nadšeně?“

„Neřekl, že očistili moje jméno,“ přiznala jsem.

„Nic jsi neudělala. Prošla jsi detektorem lži. Jsem si jistý, že to všechno vede k tomu, aby tvoje jméno očistili, Ďolíčku.“

„To je možná všechno pravda, ale nic neřekl, takže si nemůžu být jistá.“

„Tak mu zavolej.“

„Cože?“ zastavila jsem se a podívala se na něj.

„Pokud ti to dělá takové starosti, prostě mu zavolej a zeptej se, jestli už očistil tvoje jméno.“

„To nemůžu.“ Zavrtěla jsem hlavu a šla k dalšímu stolu.

„Proč bys nemohla?“ zeptal se a zdál se zmatený. Podrážděně jsem odfrkla.

„Protože pak bych vypadala podezřele.“

„Jak by to do háje mohlo vyvolat podezření, když se ho zeptáš, jestli očistil tvoje jméno?“

„Tos nikdy nečetl knihu nebo nesledoval film? Ten člověk, který je vinný, vždycky předstírá, že za nic nemůže.“

„Bejby, ty jsi kurva nevinná,“ zavrčel.

„To vím taky,“ zavrčela jsem na něj zpátky. „Proto se ho na to zeptat nemůžu. Musím počkat, dokud mi neřeknou, o co jde.“

„Je jedenáct,“ řekl z ničeho nic a já spojila obočí.

„A?“ zeptala jsem se a přemýšlela, co to znamená.

„Řekla jsi, že tě nemůžu líbat, když pracuješ.“

„To nemůžeš,“ potvrdila jsem a posunula se tak, aby mezi námi byl stůl. „Rozhodně žádné líbání v práci.“ To pravidlo jsem vymyslela včera ráno, když jsme zastavili u baru. Nemůžu toho dělat moc, aby se jeho rodiče nedozvěděli o tom, co mezi námi je, ale rozhodně můžu jednat tak, aby toho nebyli svědky.

„Když jsi takhle šílená a roztomilá, mám chuť tě políbit.“

„Coltone,“ varovala jsem ho, když začal obcházet stůl.

„Co kdybychom to šli udělat ven?“

„To taky nejde. Musíme pracovat.“

„Nemůžu uvěřit, že jsem s tímhle praštěným pravidlem souhlasil,“ zamumlal a zněl přesně tak otráveně, jak vypadal. Musela jsem se usmívat. „Nedívej se na mě takhle.“

„Už to neudělám,“ zalhala jsem s úsměvem a jeho oči klesly na moje rty.

„Kriste pane.“ Otočil se a odcházel. Aniž by se na mě díval, řekl, „mám nějaké sračky na práci. Budu vzadu.“

„Já budu tady,“ zařvala jsem na něj a pořád se usmívala, zatímco on vrtěl hlavou a pak zmizel v kanceláři. Když jsem se vrátila k mytí stolů, pořád jsem se zubila.

Když jsem o dvě hodiny skončila s uklízením, dala jsem uklízecí prostředky do kanceláře, a když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že už je po druhé hodině. Colton odešel před dvaceti minutami, aby se stavil ve skladu pro zásoby a taky pro oběd někde, kde prodávají sendviče, které mu chutnají. Nemám hlad, protože jsem ráno snědla dvě misky cereálií, ale on trval na tom, že musím něco sníst. Vím, kdy si vybírat své bitvy, takže jsem to nechala být.

Stála jsem za barem, nalila si dietní Kolu a napila se. Když se otevřely dveře, zvedla jsem hlavu a čekala, že to bude Colton, ale místo toho se mi páteř napřímila. Je to Lisa, která na sobě má žlutou halenku a sako, které ladí k jejím kalhotám. Když jsem z ní odtrhla pohled, všimla jsem si dalších dvou žen, které s ní přišly. Jedna je blondýna, která má stejný střih jako Lisa a na sobě má vestu na džínové košili, modré džíny a boty. A ta druhá je bruneta s krátkým mikádem, která má na sobě armádní zelenou bundu, džíny a černé ploché boty.

Jakmile mě Lisa viděla za barem, okamžitě se ke mně vydala i se dvěma ženami. Nemusela jsem se ptát, co tady dělají, protože to bylo jasné. Vidím to z toho, jak na mě Lisa zírá a z toho, jak má každou kamarádku po jednom boku.

„Je tady Colton?“ zeptala se Lisa, když došla k baru.

„Ne,“ odpověděla jsem a pak se zeptala, „můžu vám nabídnout něco k pití?“

„Co je mezi tebou a Coltonem?“ zeptala se bruneta a prohlídla si mě tak, jako by mě měřila.

„Nemyslím si, že je to tvoje věc,“ řekla jsem upřímně a pak se podívala na všechny tři. „Chcete něco k pití?“

„Chodíš s ním?“ zeptala se blondýna.

„Každý vás viděl spolu,“ vložila se do toho Lisa. „To máš teda úroveň, když si to s ním rozdáváš za denního světla na veřejnosti.“

„To zní, jako bys žárlila,“ poznamenala jsem a v jejích očích se ukázal hněv, než se naplnily něčím, co vypadalo jako soucit.

„Nežárlím. Je můj. Byl vždycky můj. Byli jsme spolu od patnácti a až s tebou skončí, znovu se k sobě vrátíme. Dokonce i jeho máma se nás snažila dát zpátky dohromady.“

Když na ní zírám, je jasné, že tomu věří. Myslí si, že se Colton přenese přes to, co mu udělala a vrátí se k ní. A co já vím, třeba se opravdu vrátí, ale pochybuju o tom. Ta škoda, kterou napáchala, se nedá odčinit. A co se týče Rose, nevím, co si myslí.

„Co to pití?“ zeptala jsem se znovu, a když si ty tři vyměnily pohledy, posadily se na barové židle.

„Každá si dáme vodu,“ objednala Lisa. Vytáhla jsem tři sklenice, naplnila je ledem a pak vodou. Když jsem před ně stavěla sklenice, měla jsem chuť je převrhnout do jejich klína. Ale neudělala jsem to, protože by to ode mě nebylo hezké a navíc se mi potom nebude chtít uklízet.

„Jak se má tvoje babička?“ zeptala se Lisina blonďatá kamarádka a moje svaly se stáhly téměř bolestivě. „Slyšela jsem, že to má v hlavě zpřeházené.“

„Slyšela jsem, že jsi přišla do města, abys od ní získala peníze, a když to nevyšlo, pokusila ses ji zabít tím, že jsi jí podpálila barák,“ řekla bruneta a moje dlaně se stočily do pěstí.

„Musíte okamžitě odejít,“ zavrčela jsem a byla jsem připravená přeskočit bar.

„Myslím, že by se Rose nelíbilo, jak mluvíš s platícími zákazníky,“ řekla Lisa s úsměvem. „Ve skutečnosti jí zavolám hned, až odejdeme, abych ji informovala o tom, jak jsi hrubá.“

„Zavolej jí hned,“ navrhla jsem a ona přimhouřila oči, než se všechny zvedly najednou, jako by to měly nacvičené.

„Tohle je moje první a poslední varování,“ zasyčela Lisa, převrhla tři plné sklenice, takže se rozlila voda a spadly z baru, až se mi rozbily u nohou. „Drž se dál od Coltona.“

„To bude dost těžké, když s ním bydlím,“ řekla jsem a její tělo sebou trhlo a v očích se ukázalo překvapení. Ani se necítím špatně, když je taková mrcha. Ale i tak si myslím, že jsem si tu informaci měla nechat pro sebe, protože je očividně šílená.

„Tak pojď, Liso. Půjdeme odsud,“ řekla bruneta, vzala Lisu za ruku a táhla ji ke vchodu i s druhou kamarádkou.

Čekala jsem, až se za nimi zavřely dveře, když jsem se zhluboka nadechla. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zadržovala dech. V očích mě pálily slzy, ale bojovala jsem s nimi a pak se naklonila, abych se mohla opřít dlaněmi o kolena a uklidnit se. Nervy jsem měla na pochodu a tělo napjaté, jako bych vypila moc kávy. Zatínala jsem zuby a bojovala s touhou zavolat Coltonovi a říct mu, co se právě přihodilo. Nechtěla jsem, aby si dělal starosti a nechtěla jsem, aby myslel na Lisu nebo se s ní musel vidět. Hlavně když přesně to ona chce.

„Gio.“ Hlava mi vyletěla vzhůru, když jsem slyšela Coltona a pak jsem viděla, jak ke mně míří s obavami v očích. „Co se kurva stalo?“ zeptal se a díval se na rozbité sklo a vodu u mých nohou.

„Nic,“ řekla jsem otřeseně a sledovala, jak na bar položil tašku. „Znáš mě. Jsem neopatrná.“

Přimhouřil oči. „Řekni mi, co se stalo a proč vypadáš, jako bys viděla ducha.“

„Nic se nestalo.“ Odmávla jsem ho. „Jak jsem řekla, byla to nehoda.“ Vzala jsem koš z rohu, položila ho doprostřed podlahy a pak zamířila ke kanceláři, abych si vzala koště a lopatku.

„Nelži mi, prosím,“ řekl jemně a obalil prsty kolem mého zápěstí, aby mě zastavil.

Otočila jsem se k němu a polkla knedlík v krku. „Nelžu,“ prohlásila jsem a on zavřel oči. „Nech mě jít, ať to můžu uklidit,“ zašeptala jsem a on otevřel oči a sklonil hlavu, aby mohl přitisknout čelo a rty na mé. Byl to tak něžný dotek, že jsem se chtěla schoulit do jeho náruče a říct mu všechno, se co stalo s Lisou.

„Nech to sklo být. Uklidím to,“ nařídil, pustil mě a já vydechla úlevou.

„Sněz si oběd. Vím, že máš hlad. Já to uklidím.“

„Nedovolím, abys uklízela to sklo. Stačí, když zezadu doneseš něco na utření,“ řekl, když zamířil do kanceláře.

Stála jsem tam a sledovala, jak zmizel ve dveřích. Pak jsem zamířila do skladu, abych vzala ubrousky, spolu s mopem a kbelíkem. Chvíli trvalo, než posbíral sklo a vytřeli jsme, a je jasné, že je Colton frustrovaný a rozčílený, ale znovu se mě neptal, co se stalo.

A jsem si dost jistá, že je to mnohem horší, než kdyby se ptal pořád dokola.