AFN - 39. kapitola

Překlad: Peťa

LILY CALLOWAY

Nemám čas přemýšlet o hádce s Lo, o tom, že jsem byla nachytána všemi třemi kluky nebo nad faktem, že se novináři vynořili jako oživlí zombie, jakmile jsem dorazila do kampusu. Někdo prozradil můj rozvrh tisku a sprintovala jsem do budovy, abych se jim vyhnula.

Stejně ten test neudělám, ale Lo a Connor by mě ho nikdy nenechali vynechat. Nechám kluky čekat v hale a běžím po schodech do druhého patra. Můj plán je vklouznout do zadní části posluchárny, než mě kdokoli uvidí. Vezmu si test, odevzdám ho a odejdu. Jak těžké to může být?

Otevřu dveře a zamrznu navrchu v místnosti ve stylu posluchárny. Všechny tři stovky studentů už jsou uvelebené na svých místech, zatímco asistenti vstupují do uliček, aby rozdali testy.

Jdu pozdě.

A v dohledu není žádné volné místo. Oh počkat…

Zahlédnu jedno v prostřední části v prostřední řadě. Není tam moc prostoru, abych se vmáčkla mezi lidmi, a představuju si, jak budu každého vyrušovat, když budu přeskakovat třicet těl, abych se dostala ke svému místu. Nechci být ta osoba. Všichni vždycky věnují opozdilcům nevraživé pohledy, a protože jsem posledních pár týdnů byla ve zprávách, nedokážu si představit, že by ty pohledy byly nějak normálně nevraživé. Budou nevraživé s extra špetkou zášti.

Vyschne mi v krku a dlaně mi zvlhnou. Chystám se vyběhnout ven a vymyslet si nějakou chabou výmluvu pro Lo, ale profesor si všimne mojí prodlévající přítomnosti.

„Slečno Calloway,“ zavolá.

Zamrznu a jako tsunami se všechny tři stovky těl otočí, aby na mě upřely svoje zvědavé pohledy. Jestli takové to je, když jste herečka, nic z toho nechci.

„Pojďte tu za mnou, prosím.“ Pokývne na mě profesor.

Nasaju mělký nádech a sejdu po schodech potažených kobercem, přičemž se snažím vyhnout všem očím. Ani ne napůl cesty tam si nějaký kluk odkašle do ruky. Při druhém zakašlání uslyším „děvko.“

Jak originální.

O dva schody dál mě někdo jiný nazve courou, tentokrát hlasitěji. Podívám se po tom hluku a vidím holku, jak loktem do žeber šťouchne kluka.

Pět dalších schodů a hlasy se začínají zvyšovat, jak se lidi baví se svými kámoši.

„V pořádku, utište se,“ řekne jim profesor.

„Vrať se na Penn!“ zakřičí kluk. Hlasy eskalují a pokřikují na souhlas.

„Ještě lepší, jdi na Yale! Slyšel jsem, že mají rádi špínu!“ Nevím, co ten člověk má proti Yale, ale snažím se zachovat si chladnou hlavu. Jsem skoro dole v posluchárně a tiše se prokleju, že jsem vstoupila druhým patrem.

„Sklapněte!“ Převýší nad mluvením hlas holky. Huh… někdo je na mojí straně? „Snažíme se tu udělat test!“ Možná ne.

„Ticho!“ zakřičí teď naštvaně profesor. „Všichni. Testy jsou rozdané a to znamená, že další osoba, která promluví, má nulu.“ Místnost okamžitě zmlkne a já se konečně dostanu ke svému cíli.

Profesor je středního věku a vždycky nosí pěknou košili s volnými kalhotami. Vyndá z kufříku konopnou obálku a podá mi ji. Vpředu je naškrábané moje jméno.

„Mluvil jsem s ostatními profesory,“ říká tichým hlasem, abych to mohla slyšet jen já, „shodli jsme se, že tvoje přítomnost během týdne závěrečných zkoušek bude ostatní studenty jen vyrušovat. Tvůj dnešní test a závěrečné zkoušky ze všech tvých předmětů jsou v té obálce. Můžeš mi to vrátit do schránky poslední den závěrečných zkoušek.“

„Takže jsou to jakoby testy na doma?“ zeptám se, trochu zmatená.

„V podstatě, ano. Není důvod, abys poslední týden byla v kampusu. Každého budeš vyrušovat. Už jsi promrhala…“ Podívá se na hodinky. „Pět minut jejich času. Některé to může stát známku.“

„Omlouvám se.“

„V pořádku. Jen vrať testy včas, a kdybys mohla, vyjdi těmito dveřmi.“ Kývne na ty za ním, ty, kde nebudu muset vyjít všechny ty schody.

Řeknu rychlé díky a pak se rychle vytratím dvojitými dveřmi. Mrknu do obálky, všechny testy uvelebené uvnitř. To je velkorysé. Snadno mi to mohli prostě nedat. Ale taky mi to připomene, jak se můj život mění. Už nemůžu ani sedět ve třídě. Jaké to bude příští rok? Dá mi profesor všechny testy na doma? Nebo možná doufají, že, než se to stane, budu z Princetonu vyloučena.

Ale s otcovými právníky, kteří brání to, abych tu zůstala, vím, že příští rok budu zpátky.

Jak jdu chodbou, najdu Lo, Connora a Rykea, jak sedí v hale, kde jsem je posledně nechala, čekají na mě. Navzájem spolu tiše mluví. Zvednu ruku, abych jim zamávala a zavolala na ně, ale stoupne si přede mě nějaké tělo a zablokuje mi tak cestu.

„Hej, nejsi ty nechvalně známá Lily Calloway?“

Mluví dost nahlas, že vidím, jak Loova hlava ožije. Jeho oči narazí na moje a zaplní se obavami.

„Jsi hluchá?“ zasměje se kluk.

Setkám se s jeho hezkýma zelenýma očima a prohlídnu si jeho blond vlasy, kluk něco přes dvacet, vysoký se svalnatými pažemi. Předvádí černo-oranžové tričko Princeton.

„Jsem Lily,“ potvrdím. Moje oči znovu přelítnou za jeho tělo. Lo je na nohou, ale váhá, jestli se přesunout po můj bok.

Je na mě pořád naštvaný?

Oh ježíši, pořád jsme pohádaní, že?

Srdce mi šíleně buší a zaměřím svou pozornost zpět na blonďáka. „Taky odcházím.“ Udělám krok stranou a on taky, čímž mě uvězní na tomto místě v chodbě.

Na dlaždicové podlaze slyším Loovy boty a pokouším se uvolnit.

„Proč bys to chtěla?“ zeptá se Blonďák. „Slyšel jsem, že miluješ kuřbu a něco tu pro tebe mám.“ Popadne mě za ruku a v krku mi poskočí strach. Oh můj Bože. Nikdy jsem si nemyslela, že by se tohle mohlo stát na chodbě (i když trochu prázdné) uprostřed dne. Možná si myslí, že jsem tak chtivá a uvolněná, jak to o mně říkají ve zprávách. Možná si myslí, že mi to bude jedno nebo že se mu nebudu bránit. To musí být ono.

Ale nejsem ta holka. Jasně, před rokem bych jeho návrhům možná nahrávala, ale teď mi z toho doslova tuhne žaludek. Ucouvnu a snažím se dostat z jeho silného stisku, ale sevře mi ruku a položí si ji přímo na kalhoty.

Cokoli cítím – netrvá to dlouho, protože ho Lo zezadu popadne za ramena a hodí ho zády na zeď.

Ucuknu, nejsem zvyklá na fyzickou agresi od Lo, dokonce i když přišpendlil Masona na moje auto. A pustí toho kluka během sekundy, oči mu pulzují něčím horkým a černým.

„To je důvod, proč Amerika vymyslela registr sexuálních delikventů, ty chorý sráči,“ vyplivne Lo.

„Nedotkl jsem se jí,“ ušklíbne se Blonďák, na krku mu naběhnou žíly. „Tvoje přítelkyně běhna se vrhla na mě.“

„Nevrhla,“ odseknu, chystám se na něj vyrazit sama. Nemám nehty, ale nejsem proti fackování.

Ryke mě popadne a já se kroutím, snažím se jít na pomoc Loovi. „Lily, přestaň,“ řekne Ryke a drží mě pevněji.

„Tak hrozně chceš, aby se někdo dotýkal tvého čuráka, fajn,“ zavrčí Lo a udělá něco, co způsobí, že se pozastavím, ztichnu a znehybním v Rykeově náruči.

Lo toho kluka znovu praští, záda se mu dál zarývají do stěny a dá ruku na klukovy kalhoty. Nepříjemný pocit, který jsem měla za to, že jsem se Blonďáka dotýkala, zmizí. Nejsem jediná. Ale Lo poskytl své ruce dobrovolný souhlas.

Blonďák sebou mlátí a Lo musí stisknout silně, protože jeho obličej se zkroutí do bolestného zašklebení. „Vypadni kurva ode mě.“

„Co? Už se ti to nelíbí?“

„Můžu tě zažalovat za obtěžování.“

„Zahrajme si tuhle zkurvenou hru,“ odpoví Lo. „Uvidíme, čí právníci jsou lepší. Jsem zatracený Hale. Moje rodina jí takové zasrané sráče jako jsi ty na snídani. Nikdy se znovu nenuť holce.“ Lo uvolní svůj stisk a pak od něj odstoupí. Blonďák váhá, jestli mu to oplatit, ale očima přeskočí od Lo, k Rykeovi, ke Connorovi a zamumlá nadávku a vzdálí se chodbou.

Ryke vypadá připravený vyběhnout za ním a jednu mu vrazit.

Loovi se zvedá hruď, zatíná a povoluje ruce. V jeho slovech a činech vidím Jonathana a vím, že stejné srovnání musí pronikat do hlavy jemu. Střízlivý Lo pořád dělá zlé věci a nejsem si jistá, jaký byl správný způsob k tomu, aby mě ochránil – nebo co jsem mohla udělat, abych pomohla. Ale uvědomuju si, jak moc nenávidí i jen náznak, že by se měnil na Jonathana Hale. A za obětování pořádného kusu jeho srdce, aby mi přišel na záchranu, jsem moc, moc vděčná. To, co pro mě právě udělal – nebylo jednoduché. 

Jeho oči mě najdou. Postoupím dopředu a položím kolem něj ruce, chci ho držet a poděkovat mu, všechno v jednom zátahu.

Opilý Lo by tu nebyl.

Buď bych se musela podvolit návrhům toho kluka, křičet o pomoct, a doufat, že Ryke Meadows je kolem nebo se snažit najít způsob, jak přeprat chlapa o šesti stopách (pozn.: přes 180 cm).

Lo mi dá pusu na vršek hlavy a řekne: „Jsi si jistá, že nechceš bodyguarda? Nemůžu kolem tebe být pořád, Lil.“

Uvažovala jsem o tom. Představa chlapa, který mě sleduje, je trochu znepokojivá, ale po tomto je to rozhodně bezpečnější. „Jenom jestli to chceš ty.“

„Můžeme vybrat někoho, kdo je fakt škaredý,“ nabídne s malým úsměvem. Přiměje ho to cítit se líp a to pro mě hodně znamená.

Přikývnu. „Okay.“

Oddělím se od Lo a podám konopnou obálku Connorovi, který na ni posledních pár minut zvědavě zírá. „Všechny moje testy,“ vysvětlím. „Profesoři už mě nechtějí v kampusu.“ Ze zřejmých důvodů. A zrovna teď tady úplně stejně nechci být ani já.

To, že jsem závislá na sexu, nedává chlapům právo se mě dotýkat. Doteď jsem si nemyslela, že by to byl problém. Je to problém, který bude přetrvávat po zbytek mého života? Nebo je to něco, co odumře, až o mě média ztratí zájem?

Jen čas má odpovědi.