TFU - 27. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Sam

Po snad milionu omluv ze strany Levee se moje rodina rozhodla odejít. Máma, ještě než odešla, odtáhla Levee stranou a trochu si s ní popovídala. Jejich rozhovor skončil tím, že obě brečely a objímaly se. Pak máma konečně odešla.

S Levee jsme sledovali, jak všichni odjížděli. Ona se opřela hlavou o mé rameno a prohlásila, že mi nikdy neumožní, abych se seznámil s jejími rodiči. Se smíchem jsem si ji přehodil přes rameno a po vinutém schodišti zamířil nahoru do její ložnice.

Zbožňoval bych říct, že jsem ji svlékl do naha a zatímco jsme si užívali mezi peřinami, jsme okolní svět naprosto vytěsnili. Nicméně, když jsem ji položil na postel, ležel vedle ní Henry. A když jsem se zhroutil po jejím druhém boku, věděl jsem, že to muselo být špatné, protože Henry se ani nepokusil o své obvyklé dvojsmyslné vtipkování.

„Takže, jsi si tím jistá? Myslím tím – skutečně si myslíš, že by tě Devon takhle zaprodal?“ zeptal se a díval se do stropu.

„Nevím. Před dvěma hodinami – ne. Ale teď… nejsme si jistá. Jak to, že jsem sakra nevěděla, že do mě byl zamilovaný?“

Dal jsem jí ruku pod hlavu a řekl jsem: „Říkal jsem ti, že byl tvým Kevinem Costnerem.“

„Ach, ztichni,“ škádlila mě a podívala se na mě.

„Stojí to za to. Myslím, že jsi udělala správnou věc. Schovávat se nikomu nepomůže,“ řekl Henry, vyškrábal se z postele a přesunul se na židli, která stála v rohu. „Stále máš v plánu na nějakou dobu se stáhnout?“

Levee zaklonila hlavu a vážně si mě prohlížela. Zatímco odpovídala Henrymu, stále sledovala mě. „Jo. Skutečně si myslím, že to potřebuji.“

„Dobře. Pak zavolám Stewartovi. Udělá oficiální prohlášení. Bude to bomba, která se pak snad zlepší. Takže můžu přestat trávit víkendy s vámi dvěma. Bude to vzrušující. Ani si nemůžu vzpomenout, kdy naposledy jsem takhle ležel.

„V úterý. U fotografa,“ informovala ho. „Ve středu ta fotka vyšla.“

Henry se něžně usmál. Ach ano. Měl bych mu zavolat.“

Levee teď zaměřila pozornost zpátky na mě. „Jsi si jistý, že jsi na tohle všechno připravený? Naprosto chápu, pokud bys chtěl zůstat stranou.“

„Co můžu ztratit, Levee? Jsem v tom s tebou na sto procent, a jestli to pro tebe znamená přestat se skrývat a začít žít… společně, jsem na to všechno s tebou připravený.“ S úsměvem jsem ji políbil na špičku nosu. „A ano, na tohle ti taky klidně podepíši souhlas s tím, abys to mohla použít.“

Se zasténáním zvedla telefon a vytočila číslo. „No. Tohle konkrétní nemusíš. To nebylo tak skvělé.“

„Cože!“ vykřikl jsem.

„Jo. Rozhodně to není tvůj nejlepší výtvor. Měl by ses snažit mnohem víc.“

„Vážně?“

„Ale no tak. Přestaň se na mě tak dívat. Není to ani zdaleka tak dobré jako: ,Chtěl bych bojovat s tebou.´ Je mi líto, Same, ale myslím, že to bude tvůj jediný hit.“

„No, řekl bych, že všichni nemůžeme být Levee Williams.“ Začal jsem ji lechtat, až mi nakonec s telefonem u ucha z postele utekla.“

„Stewarte? Musíme si promluvit.“

Levee přes hodinu přecházela po místnosti a u ucha měla telefon. Henry seděl v rohu a střídavě ji poslouchal a šeptavě sděloval svůj názor. Já zůstal sedět na posteli, mlčel jsem a přemýšlel, o čem to sakra mluvili. Byl jsem chytrým chlapem. Ale přísahám, že podle mě mluvili naprosto cizím jazykem. Podle toho, co jsem pochopil, mluvili o výhodách a nevýhodách detailů toho, co by Levee měla do oficiálního tiskového prohlášení uvést.

Když konečně zavěsila, sklonila bradu k hrudi a oznámila: „A teď budeme čekat.“

„To je všechno?“ zeptal jsem se a přitáhl ji do náručí.

„Ano. O zbytek se postará můj publicista.“

„Dej mi vědět, jestli budeš cokoli potřebovat. Jdu se podívat, jestli mi můj sexy fotograf posílá nějaké neslušné obrázky.“

Henry si promnul dlaně a pak zamířil chodbou do svých pokojů – množné číslo.

Když Levee původně řekla, že musíme vydat tiskové prohlášení, nebyl jsem si úplně jistý, co čekat, ale rozhodně jsem nečekal, že budeme ležet v posteli a u toho sledovat naše účty na sociálních sítích.

„Ach, ach, ach. Je to tu,“ řekla a v posteli se posadila.

Když jsem si načetl nejnovější údaje na svém Instagramu rePURPOSEd, uviděl jsem oznámení, že jsem byl označený na fotce.

Byla to fotka mě spolu s Levee z téhle noci. Byl jsem si dost jistý tím, že to byla fotka, kterou svým mobilním telefonem vyfotila Meg, ale byla naprosto dech beroucí. Choulili jsme se s Levee k sobě, zatímco ona mluvila s Henrym. Já jsem v jedné ruce držel pivo a smál se. Levee právě stála na špičkách a líbila mě na tvář. Její úsměv byl viditelný i ze strany. Volnou rukou jsem ji objímal kolem pasu, zatímco ona se rukou dotýkala mého břicha.

Titulek říkal: Kdysi dávno… Zamilovala jsem se do Spidermana. #Pravdivý příběh

Věděl jsem, že tuhle fotku nevystavila Levee. Nějaký publicista nebo asistent musel někde stisknout to magické tlačítko a sdílet naše intimní okamžiky s celým světem.

Nicméně s naprostou jistotou jsem věděl, že Levee už tu zprávu vyslala a i když jsem si myslel, že se jednalo o spoustu sraček, pro mě znamenala celý svět.

Vzala mě za ruku a propletla si se mnou prsty. „Neodcházej. Bez ohledu na to, co se stane, jo?“

Díval jsem se do jejích očí barvy hnědé whisky, které představovaly celý zbytek mého života. Věděl jsem, že pro mě existovala jen jediná odpověď. „Nikdy.“

Můj život se tu noc změnil.

Měla pravdu.

Všechno bylo jiné.

Ale i když před námi na displeji vyskakovaly další fotky, zatímco zpravodajské stanice hlásily, že se Levee Williams zapsala do léčebného programu, aby vyřešila své problémy s depresemi a možným pokusem o sebevraždu, jedna věc se neměnila.

My.

Zůstali jsme spolu vzhůru až do časných ranních hodin, ona si hrála s mým hrudníkem, smáli jsme se a povídali si jako dva čerstvě zamilovaní jedinci.

A na konci dne to bylo všechno, čím jsme skutečně byli.

Náš vztah neměl nic společného s Leveeným postavením jako celebrity nebo mou mediální neznalostí.

Nebyla princezna.

A já nebyl chudákem.

Byla jen smutnou dívkou, která ráda psala písničky.

A já nebyl ničím víc než obyčejným chlapem, který měl to štěstí, že se do něj zamilovala.