TFU - 26. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Další z kapitol, u které mě zoufale chyběla obrazová příloha…       Sinnel

Levee

„A tady je Sam v době, kdy mu byly čtyři. Ten rok byl na Haloween převlečený za Lionela. Myslím, že to vypadalo naprosto skvěle,“ řekla Samova máma a otočila další stránku obrovského fotoalba.

Přes hodinu jsme spolu seděly v rohu jednoho stolu a listovaly ve stránkách, které dokumentovaly Samovo dětství. Bylo tam také spoustu fotek Anne a Samova táty. Bylo snadné poznat, po kom Sam zdědil tak úžasný vzhled, ale poté, co jsem si povídala s jeho mámou, bylo snadné poznat i to, jak z něj mohl vyrůst tak úžasný muž.

„Dobře. To stačí,“ řekl Sam, když se objevil vedle nás. V jedné ruce měl pivo a v druhé dárkovou tašku.

„Co tam máš, něco žhavého?“ zeptala jsem se, když tu tašku položil přímo přede mě.

„No, usoudil jsem, že bychom mohli mámě ukázat i naše fotoalbum?“ Škodolibě se usmál.

„My máme fotoalbum?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ odpověděl a jeho úsměv se ještě zvětšil. „Hej, Henry. Chceš vidět, jak jsme se s Levee seznámili?“

Okamžitě jsem se postavila a očima nervózně zajela k jeho mámě. Nechtěla jsem, aby věděla, jak jsme se se Samem seznámili. Sakra, přála bych si, aby si ani Sam nepamatoval, jak jsme se setkali.

„Ehm, možná bychom to tu dělat neměli?“

Objal mě rukou kolem pasu, přitáhl si mě ke své hrudi a zašeptal: „Není to to, co si myslíš.“

Ztěžka jsem polkla a podívala se do jeho očí. Tančily v nich zábavné jiskřičky. „Dobře,“ vydechla jsem, znovu si sedla a kolem se nás se shromáždili všichni ostatní.

Sáhl jsem do tašky a vytáhl z ní obdélníkovou knížku. Měla tvar poznávací značky a na deskách bylo napsáno ozdobným písmem: Sam & Levee 4-eva.

Začala jsem se smát, ale když jsem otevřela oči, ucítila jsem v nich vlhkost.

Jo, Sam měl spoustu práce.

Kdysi dávno… bylo napsáno nahoře na stránce. Obrázek představoval Samem vytvořenou fotomontáž, kde nás dal dohromady. A pro jednou jsem tu nebyla zachycena na zemi po pádu. Byli jsme zjevně na rohu ulice, Sam seděl na zemi, na sobě měl špinavé šaty, v ruce držel klobouk jako žebrák a vedle něho spal Sampson. Díval se na mě nahoru a ústa měl v úžasu otevřená dokořán.

Jako moji fotku použil snímek z jednoho mého videoklipu, kdy jsem byla od hlavy až k patě oblečená jako princezna America. V obličeji jsem měla divoký výraz a vlasy jsem měla rozletěné kolem celé nohy. Z vysokého rozparku sexy verze plesových šatů mě vykukovala noha.

„Ach můj Bože,“ zasmála jsem se.

Na další stránce byl text: Princezna se setkala s chudákem a dala mu práci. Chtěla, aby jí vybudoval poličky na knihy.

Na obrázku jsem před nad ním, ruce jsem měla založené na prsou a on vypadal, jako by na mě křičel. V ruce však držel nezaměnitelné vykutané tělo jedné z mých Gibsonek.

Ostře jsem se nadechla a s otázkou v očích jsem se na něj podívala.

„Udělal jsem jen dvě z nich,“ vysvětloval. „Usoudil jsem, že ty další dvě můžeš podepsat a můžeme je darovat na dobročinnou aukci či něco takového. Díky tomu budeme mít oba z toho, že jsme vyhodili dvacet čtyři tisíc z okna, lepší pocit.“

Teď už jsem měla v očích nejen vlhko. Po tváři se mi skutálela slza a na rtech se mi objevil obrovský úsměv.

Sam ji setřel palcem a zašeptal: „Jsem rád, že souhlasíš.“

Vrátila jsem se ke knize, otočila na další stránku a tam jsem našla titulek: Princezna si neuvědomila, jak moc ráda by si dala chudákovo kuře a pivo.

Při pohledu na fotku Sama, který na sobě měl džíny posazené nízko na bocích, jsem vybuchla smíchy. Byl bez košile a jeho břišní svaly byly tak neuvěřitelně napjaté. Pokud jsem se nemýlila, tak je měl taky trochu vylepšené. Dokonce i přes láhev piva, kterou měl u rtů, jsem na jeho ústech mohla spatřit úšklebek.

Netušila jsem, jak se mu podařilo najít fotku, na které jsem byla na všech čtyřech, ale nějak to udělal a mě umístil přímo před sebe. Kdybych tam neměla grilované kuře, tak bych u jeho nohou vypadala, jako bych ho honila a rozhodně by ta fotka patřila mezi ty zakázané.

Najednou se za mnou ozval Henry. „Budu potřebovat kopii téhle knížky.“

„Bez problémů,“ odpověděl Sam bez jakéhokoli zaváhání.

Na další stránce stálo napsáno: A tak se stalo, že se princezna zamilovala do chudáka.

Okamžitě jsem tu fotku poznala. Byla to ta první, kterou mi kdy poslal. Všichni kolem nás se rozesmáli, ale já při té vzpomínce pocítila horkost.

Na dalších stránkách byly ostatní fotky, které mi posílal, když jsem byla v Maine. A u každé byl titulek: A padala (pozn: v angličtině je zamilovat se fall for, a padat fall)…

S každou další stránkou se celá skupina smála čím dál tím hlasitěji a někdo vždy poukázal na něco legračního, jako třeba náhodná kuřata, které Sam schoval v pozadí. I když já jsem nedokázala odtrhnout oči od něho – fyzicky i na fotkách. V Samově malém příběhu jsem byla princeznou a on chudákem, ale v tomhle okamžiku, kdy se kolem nás choulili jeho přátelé a rodina, jsem si uvědomila, že tím boháčem byl on. V našem skutečném příběhu jsem rozhodně byla tím největším chudákem já. I když mi to bylo jedno. Za celý svůj život jsem nikdy nebyla hrdější než teď, kdy mě on nazýval svou.

Po pár dalších stránkách se titulek změnil: Ale dobrou zprávou je to, že i on se do ní zamiloval.

Na dalších stránkách byly zcela nové fotky, které jsem nikdy dřív neviděla.

A byly ohromující. Ne proto, že jsem na nich vypadala skvěle, ale proto, že to byly fotky nás. Skutečné fotky. Začínalo to selfie nás dvou, kterou jsme si udělali před kinem, než jsme šli před pár večeři na film Padesát odstínů šedi. Sam nás jen přemístil na červený koberec, takže to vypadalo jako premiéra a navíc na fotku přidal pouta, která mu visela na zápěstí ruky, kterou mě objímal kolem ramen.

Ryan vybuchl smíchy a zvednutou rukou ukázal Samovi gesto ocenění.

A na další stránce bylo napsáno: A padal…

Na téhle fotce jsem stočená do klubíčka spala v Samově posteli. Jeho obličej byl vidět ze strany – líbal mě na nos. Srdce mi při něčem tak sladkém začalo tát, ale když jsem se sklonila níž, z hrdla mi unikl smích. Uvědomila jsem si, že fotku upravil – z mých úst vycházel pramínek slin a na polštáři jsem měla mokrý flek.

Moje ruka se vplížila k jeho tělu a zakroutila jsem jeho bradavkou. Usoudila jsem, že moje tělo bylo v bezpečí, protože jsem seděla hned vedle jeho mámy. Ale Sam nezaváhal a okamžitě mi to oplatil.

„Same!“ jeho máma ho plácla přes ruku, nicméně on jen pokrčil rameny. Nijak ho to nevyvedlo z míry.

Se smíchem jsem otočila na poslední stránku knížky a při pohledu na fotku, která tam byla, jsem ztuhla. Srdce mi bušilo jako o závod a v břiše mi horečně kroužilo hejno motýlků.

Na poslední fotce jsem se vůbec nevyskytovala. Byl tam jen Sam, v tom samém špinavém oblečení jako měl na začátku. Stál v klenotnictví, držel Sampsonovo vodítko a krabici plnou kuřat a vše měnil za obrovský diamantový zásnubní prsten.

Jeho máma zalapala po dechu.

Z plic mi zmizel veškerý vzduch. Byla to nabídka k sňatku? Svým způsobem to bylo, bylo to příliš brzo, ale slovo ano mi rozhodně nebalancovalo na špičce jazyka. Bylo přímo na startovním bloku, připraveno vystřelit vpřed hned, jakmile bych otevřela ústa.

Titulek hlásal: A chuďas nakonec prodal všechen svůj nuzný majetek jen proto, aby si mohl dovolit mít princeznu navždy.

Když jsem k němu pomalu zvedla hlavu, z koutka oka mi unikla další zrádná slza, která dávala Samovi mou odpověď na nevyřčenou otázku.

Vřele se usmíval, palcem mi z tváře setřel vlhkou cestičku a pak mi stiskl ret. Šeptem pronesl: „To je přesně to, co jsem si myslel. Ale chtěl jsem si to ověřit. Otoč stránku, Levee.“

Vůbec jsem ji nechtěla otočit.

Ale v tom samém okamžiku jsem ve svém životě nikdy nechtěla udělat nic víc.

Byla jsem vyděšená, že byl tak neuvážený. Měli jsme toho tolik před sebou. Tak moc překážek. Ani nevěděl, jaké to bylo být se mnou ve skutečnosti. Dosud jsme žili v dokonalé bublině samoty. Co když se Samovi nebude líbit život v záři reflektorů? Co když by mi nedokázal věřit, když by se nás bulvární tisk pokusil zničit fámami? Potřebovali jsme víc času.

Je až příliš brzy.

I když jsem se bez jakýchkoli pochyb chystala říct ano.

A dokud bych byla naživu, nikdy bych toho ano nelitovala.

Věděla jsem, až do hloubi duše, že Sam pro mě byl tím pravým až do konce života. Všechno ostatní by zapadlo na své správné místo.

Byli jsme do sebe zamilovaní.

Takže jsem se zhluboka nadechla a otočila stránku.

A už jsem se nedokázala ubránit proudu slz.

Vyskočila jsem na nohy, vrhla jsem se na Sama a objala ho kolem krku. Pevně si mě k sobě přitiskl.

Nejednalo se o žádnou nabídku.

Ale rozhodně tam byl příslib.

A v tenhle okamžik to bylo mnohem lepší než jakýkoli prsten, který by mi mohl dát na prst.

Nebyla tam žádná fotka. Jen bílá stránka s titulkem: Pokračování příště. (Za třicet dní.)

„No, to bylo neromantické,“ dal tomu korunu Henry.

Sam mě stále neuvěřitelně pevně tiskl. Meg ho poplácala po rameni a pronesla: „Nech toho!“ Sam mě stále neuvěřitelně pevně tiskl.

Bylo to vážné.

To jsme byli my.

A mnohem víc než to – to mi dodalo další vůli pro to, abych se během dalšího měsíce dala dohromady.

Byl to ten nejlepší dárek, který mi kdy dal.

„Tak moc tě miluji,“ zamumlala jsem mu do krku.

Zasmál se. „To můžu říct.“

„Díky za to, že to nebyla nabídka.“
Zasmál se o něco hlasitěji. „Není zač, Levee.“

„Prosím, kvůli tomu, abys mi mohl koupit prsten, neprodávej Sampsona. A navíc, si nejsem jistá, zda bych se za tebe mohla provdat bez ptáka. Takže si prosím nech i jeho.“

„Beru na vědomí,“ řekl a než mě pustil, naposledy mě ještě stiskl.

Ustoupila jsem od něj o krok dál. Najednou jsem si uvědomila, že jsme měli publikum a pravděpodobně jsem si úplně zničila make-up. „Takže, kdo chce jíst?“

„Já!“ zaječela Morgan.

Poté, co jsem ze stolu zvedla své nevzácnější vlastnictví, jsem ji popadla za ruku. „Pojďme, krásko.“ Když jsme odcházely, za sebou jsem slyšela Samovu mámu, jak mu hubuje za jeho nenabídku.

Sam se jen smál. „Mami, přestaň. Zbožňovala to.“

Skutečně, opravdu jsem to zbožňovala.

*****************

Party postupně slábla a Morgan právě sfoukla svíčka na svém provizorním narozeninovém dortu. S Henrym jsme pobíhali kolem ní a vše fotili, aby to pak mohla ukázat svým kamarádkám. V tom se ozvalo zuřivé zaklepání na dveře. Nejdřív jsem předpokládala, že to byl někdo další, koho pozval Sam, protože se zjevně dokázal dostat přes bezpečnostní bránu, ale jakmile se prudce otevřely dveře, uvědomila jsem si, že jsem měla brát jako svou prioritu změnu bezpečnostních kódů a klíčů.

Dovnitř vtrhl Devon a ještě dřív, než jsem stihla říct ahoj – nebo spíš táhni-kurva-do-prdele, si mě změřil vražedným pohledem.

„Ty sis ho zasraně vzala!“ zaječel a očima přejel po mých šatech. Ohledně druhu party, kterou jsme pořádali, měl naprosto mylnou představu.

A protože jsem se stále ještě cítila ublíženě díky tomu kousku, který předvedl v Maine, nemluvě o tom, že se tu objevil a křičel na mě před všemi lidmi v místnosti, odpověděla jsem: „Jo. A ty jsi nebyl pozvaný. Odejdi.“

„Ty nevděčná mrcho,“ vyštěkl. Pak ztratil rovnováhu. Opíral se o zeď a stěží se dokázal udržet vzpřímeně na nohou.

Je opilý? Nikdy dřív jsem ho neviděla byť jen napít se.

Henry se Samem se vrhli vpřed.

„Hele! Pozor na hubu,“ zavrčel Sam.

Devonovi se zablesklo v očích a jen o pár vteřin později neohrabaně praštil pěstí směrem k Samovi. Sam se mu dokázal vyhnout. Henry takové štěstí neměl.

„Ach Bože!“ vydechli všichni přítomní. Henry zavrávoral a promnul čelist.

Ryan s Tyem se vrhli jejich směrem. Díky Bohu se najednou do místnosti odněkud přiřítil Carter, zezadu popadl Devona a praštil s ním o podlahu.

„Jak jsi mi to mohla udělat?“ ječel Devon ze země, kde ho Carter pomocí kolena, který měl na jeho zádech, držel pevně na svém místě. „Miluji tě!“

„Cože?“ vykřikla jsem, zmatenější, než kdy jindy.

„Sakra,“ zamumlal Henry, který si stále mnul svou čelist.

„Vzdal jsem se kvůli tobě svého života, Levee. Strávil jsem po tvém boku každou minutu. Jsem zatracený bodyguard, ne tvůj osobní sluha. Nebo dokonce tvůj řidič nebo komorník. Ale skousl jsem to a dělal to pro tebe, protože tě miluji.“

V hlavě se mi honily myšlenky jako o závod, ale dřív, než jsem ho stihla dohnat, pokračoval. Devon mě miluje?

„Seděl jsem vzadu a sledoval, jak se kolem tebe za ty tři zatracené roky promenuje jeden kretén za druhým, ale věděl jsem, že nakonec ve mně uvidíš něco víc. Vždycky jsem tam byl pro tebe. A ty se zamiluješ do nějakého kreténa se sebevražednými sklony, se kterým se seznámíš, když se snažíš skočit z mostu. Co to s tebou je?“

Volný pád mě jen tak nenašel – přímo narazil do celé místnosti jako rozjetý vlak.

„Ach můj Bože!“ vyjekla Samova máma a položila si ruku na srdce.

Samova tvář zbledla. Rychle pronesl: „Není to to, co si myslíš, mami.“ Rychle k ní přešel a přitáhl si ji ke své hrudi. „Přísahám Bohu, že to není to, co si myslíš.“

„Pojďme. Jdeme ven.“ Meg vzala Morgan za ruku. „Tyi. Ryane. Jen. Pojďme.“

Ryan se opatrně podíval po Samovi. „Přísahej Bohu, že jsi mi nelhal,“ žadonil a stejně jako ostatní lidi v místnosti, si založil ruce na prsou.

Sam na něj jen kývl hlavou a v očích mu plála netrpělivost.

Ryan přikývl a v gestu kapitulace rozhodil ruce. Pak se vzdálil.

„Mami, lže. Nic z toho se nestalo.“ Sam se na mě díval s doširoka rozevřenýma očima a stále držel svou mámu v náručí.

Viděla mu na očích, že jí chtěl říct pravdu a ujistit ji, že o své jediné zbývající dítě nepřijde stejně tak, jako už přišla o svého manžela a svou dceru. Také jsem mohla vidět, že v tom procesu nechtěl prozradit mé tajemství.

„Kecy,“ nezřetelně zamumlal Devon.

A tehdy mi to došlo.

Skutečně to byly kecy.

Všechno z toho.

Skutečností bylo to, že se to stalo.

Skutečností bylo to, že jsem to skrývala.

Skutečností bylo to, že se to Devon snažil použít jako výmluvu pro to, proč jsem se zamilovala do Sama.

Všechno to byly kecy.

„Devone, jsi idiot. Protože tě taky miluji.“

Sam trhl hlavou směrem ke mně. „Prosím?“

Rukou jsem ho umlčela a dál mluvila: „Možná ne tak, jak chceš, abych tě milovala, ale i tak tě miluji. Spolu s Henrym jste byli jediní dva lidi, na které jsem se mohla bez jakýchkoli otázek spolehnout. Přála bych si, aby ses pochlapil a něco řekl, místo toho, aby ses tu choval jako malý kluk, který tahá holku, kterou miluje, za copánky. Víš, proč jsem ti nikdy nevzala hovor nebo tě dokonce nekonfrontovala ohledně všech těch keců, které jsi vytáhl v Maine? Protože jsem se trochu bála, že by to znamenalo, že bych se s tebou musela rozloučit. Doufala jsem, že bych mohla vychladnout a probrat to všechno s tebou na osobní úrovni, ale pak, dneska večer, když jsi přišel do mého domu… opilý… a chrlil ty lži a útoky?“ Znechuceně jsem zavrtěla hlavou. „Díky. Pekelně jsi mě tu ztrapnil před pár skutečně úžasnými lidmi, ale díky tobě bude můj život mnohem snazší. Devone, máš padáka.“ Objala jsem se kolem pasu a podívala se na Cartera. „Dostaň ho odsud ven.“

„Levee, počkej,“ žadonil Devon, když ho Carter vytáhl na nohy.

 „Henry, chceš vznést obvinění?“ zeptala jsem se, když zamířil ke mně.

„Ne,“ odpověděl a v gestu solidarity mě poplácal po rameni.

„Dobře. Devone, jestli se ještě někdy ukážeš na mém pozemku, zavolám policii. Nechám tě zatknout. A vznesu obvinění.“ Na pár okamžiků jsem se na něj upřeně dívala, aby pochopil to, jak vážně jsem to myslela.

Lámalo se mi u toho srdce, ale poslala jsem ho do háje, protože jsem musela.

Nebyla jsem Spidermanem.

Nemohla jsem napravit to, co Devon vůči mně cítil.

Nemohla jsem ho zaměstnávat jen proto, že jsem cítila vinu.

Nicméně mohla jsem udělat to nejlepší pro sebe.

„Udělala jsi správnou věc,“ zašeptal Henry, když Carter vyvedl Devona ven.

Poklesla mi ramena, ale stále jsem cítila tu vinu. Měla jsem udělat mnohem víc.

„Paní Rivers, omlouvám se, že jste toho musela být svědkem, ale to, co řekl, byla pravda… svým způsobem.“

„Levee, nech to být,“ varoval mě Sam.

„Ne. Musím to objasnit dřív, než Devon začne prát mé špinavé prádlo přímo v tisku. Navíc nechci tvojí mámě lhát. Paní Rivers, se Samem jsme se seznámili na vrcholu mostu. Truchlil tam za Anne. Já jsem tam byla, abych se zabila… myslím. Skutečně jistě to nevím, protože jsem se nikdy tak daleko nedostala. Sam mi zachránil život víckrát, než jsem mohla spočítat. Zítra ráno odjíždím do rehabilitačního centra a zoufale se tam budu snažit dostat svůj život zpátky pod svou kontrolu. Už hodně dlouho jsem se topila a váš syn mi nejednou vdechl vzduch zpátky do plic, ale nakonec mě vytáhl z vody úplně. Vychovala jste úžasného muže a já udělám vše, co je v mých silách, abych se stala ženou, kterou si zaslouží. Měla byste na něj být skutečně pyšná.“

„Páni,“ vydechla jeho máma a zadívala se na Sama.

Napjatě jsem se usmála a také jsem se mu zadívala do očí.

V jeho hezkých rysech byl vepsán čirý obdiv. „Jsem na tebe tak zatraceně pyšný,“ pochválil mě.

„To neříkej. Myslím, že musíme udělat tiskové prohlášení dřív, než Devon získá možnost prodat tyhle informace do tisku. Chtěla bych to udělat už proto, aby neměl žádnou páku, kterou by mohl využít proti mně.“

Samův úsměv se zvětšil. „Levee Williams, žádáš mě, abych se stal tvým veřejným přítelem a nejen tajným milencem?“

„Ehm,“ řekla jeho máma a vymanila se z jeho náručí.

„Myslím, že ano.“ Usmála jsem se. „Myslím, že jsem připravená na to, že se svět pokusí ukrást mi tě.“

Sam zamířil směrem ke mně a jeho úsměv se ještě zvětšil. Zvedl mi bradu, políbil mě na rty a pak arogantně prohlásil: „Jen ať si troufnou.“