AA - 24. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Mám dneska trénink, takže nemůžu jít :( ALE POSÍLÁM ZA SEBE TU NEJLEPŠÍ NÁHRADU!!!! – Katya

Klikla jsem na tu zprávu hned, jak jsem došla na naše dohodnuté místo v The Masquarade, vedle obrovské fontány Dionýse: Boha vína a nespoutaného veselí. Měly jsme v plánu zajít do Coco Roma pro spodní prádlo. Roger stále upozorňuje na můj „nadměrně opotřebovaný“ kostým a plive po mně, když křičí.

Vzhledem k tomu, že se mi drátek vytáhl už ze tří korzetů (a snaží se probodnout moje prsa), je mi jasné, že nadešel čas. Jen jsem neměla dost času se psychicky připravit na jiného společníka.

Prosím, ať to není Dimitri, to je fráze, kterou si v duchu opakuju, když poskakuju na patách. Radši strávím hodinu s Dionýsem, tou fontánou, než abych někam šla s Dimitrim. Snažím se uklidnit nervy, ale nejde to.

„Připravená?“ ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se na podpatku a ten hluboký hlas poznala.

Nikolai má pěkné kalhoty a šedé tričko, které ladí k jeho očím. Ta nervozita neumřela.

Jde se mnou nakupovat spodní prádlo.

Nikolai.

Do teď jsme byli několikrát na rande. Pomalu. Jdeme na to pomalu, přesně jak jsem chtěla. V tělocvičně je mezi námi napětí, které máme pravděpodobně potřebu oba uvolnit. A tohle se zdá jako špatný nápad.

Jdeš nakupovat spodní prádlo s Nikolaiem Kotovou.

„Ne,“ řekla jsem omylem nahlas.

Zvedl obočí, ale bylo mu to jasné. „Budeš v pohodě.“

Na tohle rozhodně nejsem připravená.

**

Přebírala jsem korzety na kruhovém stojanu, kde jsou převážně burleskní věci: péřové šály, deštníky a tuny spodního prádla. Ale jsem rozptýlená. Nikolai stojí vedle mě a masíruje mi ztuhlá ramena. Upřímně nevěřím, že je skutečný. I když poukázal na moji nervozitu, ani jeho laskavost mě obav nezbavila.

Nemám tušení, proč v duchu běžím v kruzích a panicky křičím. Možná proto, že je Phantom dočasná etapa mého života, kterou si s ním nechci spojovat.

A protože mi to připomíná tu nekončící noc. Tu, kdy mi sundal korzet a já spala opilá v jeho posteli. „Ani nevím, co hledám,“ řekla jsem jemně.

„Co říkal, že potřebuješ?“

„Něco víc sexy.“ A teď určitě myslí na to, že jsem před publikem skoro nahá. Taky na to myslím. Všichni na to myslí.

Jsem zmrzlý vodopád. A není šance, že bych roztála.

Jednoduše se natáhl přese mě a vytáhl dvě ramínka. Moje srdce bušilo až moc silně. „Vyzkoušej tyhle.“

Vyzkoušej tyhle. A tyhle jsou… ach. Páni. První kousek je bílý, vepředu je krajka, nejsou tam žádné dráty a látka je natolik pružná, že se v tom budu moct v pořádku pohybovat. Není to úplně sexy, ale výstřih ukáže víc, než dost. Na druhém ramínku jsou krajkové kalhotky a podprsenka taky bez drátu. Vypadá to hezky.

Pomalu jsem se otočila čelem k němu a tiskla si to spodní prádlo k hrudi. Měla bych si to vyzkoušet pro něj? Pozvat ho do kabinky? Nebo jen… ztratila jsem niť, když na mě zíral s intenzivním pohledem.

„Když jsi ve Phantomu,“ řekl, „musíš být opatrná.“

„Na obruči si vždycky dávám pozor—”

„O obruči nemluvím. Nevěřím těm lidem, kteří tam chodí, a upřímně nenávidím, že tam pracuješ.“ Celé jeho tělo je ztuhlé a stojí bez hnutí jako pevnost. Kdybych byla dost vysoká, sama bych uvažovala o tom, že mu dám masáž, ale mám boty Toms a moje hlava dosáhne akorát k jeho ramenu.

Malá myška.

Jo, to sedí.

„Budu v pohodě,“ řekla jsem mu.

Probodává mě pohledem. Miluju to víc, než tuší a víc, než si sama uvědomuju. Jeho obavy mě nutí červenat.

Dodala jsem, „nedělej si o mě starosti.“ Moje potící tělo nesouhlasí.

Podíval se na mě, jako by to nebylo možné. „Dělám si o tebe starosti od té doby, co ses poprvé objevila ve Vegas a dokázala vypít sotva jednoho panáka.“ V The Red Death, když řekl, že mě město pohltí.

„Opravdu?“ Tak dlouho? Je přirozeně ochranářský, ale stejně se musím usmívat.

Zvedl mi bradu. „Já nelžu.“

„To je dobré vědět.“ Můj obličej se stáhl, kdy jsem si uvědomila, jak blbě to znělo. „Takže…“

Políbil mě a já skoro upustila ramínka s prádlem. Pokud jsou jeho oči z pekla, pak jeho jazyk je nebe a já se do něj kdykoliv ráda vrátím. Pohybuju se směrem dozadu, moje rty brní a tělo bolestivě touží. Jeho ruce dopadly na moje boky a došlo mi to – vede mě.

Někam.

Nohy se mi pohybují sami od sebe a mozek už nevnímá. Chytila jsem se jeho pasu a nechala se vést. Zadní část mých kolen narazila do lavice. A on se odtáhl, aby za námi mohl zavřít dveře kabinky. Je to malá místnost se zrcadlem, dřevěnou lavicí u zdi a háčkem na stěně.

„Viděl… nás někdo?“ lapala jsem po dechu.

„Na tom nezáleží,“ řekl tiše a hltal mě očima. Ukradl prádlo z mojí náruče a pověsil ho na háček. Dívala jsem se nahoru. On dolů. Odděloval nás jediný krok.

Zůstala jsem stát a dovolila mu, aby sám rozhodl, co se stane dál. Další krok je záhadou, cítím to v žilách.

Nikolai přejel prsty po lemu mého zeleného tílka a pak mi ho přetáhl přes hlavu, až mi špinavě blond vlasy dopadly na holá ramena. Byla jsem jen v džínových šortkách a modré podprsence.

Moje prsa se rychle zvedají a pak zase klesají, když ztěžka dýchám, hlavně z toho, jak pozoruje moje pohyby. Vzpomínám na první noc v The Red Death, jak o mě mohl říct tolik věcí a přitom mě neznal.

Znovu mě políbil, rty měl nateklé a rukou sklouzl k mým šortkám. Obratně je rozepl, stáhl dolů a já z nich vystoupila. Teď jsem jen v podprsence a bílých bavlněných kalhotkách. Zajímalo by mě, jestli bych si na sebe vzala takhle nevinnou barvu, kdybych věděla, že půjde se mnou.

Když mě znovu pozoroval, soustředila jsem se na to, abych vypadala uvolněně. Ruce mám po boku a nezakrývám se. Chci, aby se mě dotkl– a moje nervy ho nezastaví. Nedovolím jim to.

„Dýchej,“ poručil, když udělal krok dopředu a položil dlaně na moje boky. Jeho drsná pokožka na mou jemnou.

Vydechla jsem obvykle klidný dech. Jeho oči říkají, že mě chce blíž. V jednom rychlém pohybu mě zvedl kolem svého pasu a já jsem tak malá, že nemůžu ani zkřížit kotníky za jeho zády. Klekl si na dřevěnou lavici a přitiskl mě zády ke zdi.

Tohle se… děje.

Nejsem si jistá, co přesně je tohle, ale určitě to brzy zjistím.

Pozoruje moji reakci. „Dýchej, myshka.“

„Dýchám,“ zašeptala jsem. Nebo ne?

Políbil mě a vydechl kyslík do mých plic, což je jeden z nejintimnějších okamžiků mého života. Právě teď. Pak jeho ruce přejely po mých zádech k zapínání podprsenky. Když se odtáhl, vydechla jsem, „nemůžu… uvěřit, že už jsi je viděl.“ Zastavila jsem se. „Myslím moje prsa.“ Kdybych se nedržela jeho ramen, plácla bych se dlaní do čela.

Jeho rty se zvedly nahoru, blízko mých. „Ty jsi mého ptáka taky viděla.“ Znovu mě políbil, pomalu a bezstarostně.

Mezitím jsem zašeptala, „pravda.“

Rozepnul moji podprsenku a ramínka mi sklouzla po pažích až úplně dolů. Pustil se do mě chladný vzduch a okamžitě jsem měla tvrdé bradavky. Vidím se naproti v zrcadle, jak ztěžka dýchám a jak malá jsem v jeho náručí. Navíc skoro nahá.

Je to jedna z těch vizuálně nejvíc stimulujících věcí, které jsem kdy viděla – a zahrnuje to mě. Tu kamarádku, která není sexy. Holku, která nezná vášeň.

Následoval můj pohled a touha v jeho očích se znásobila. Milionkrát. Zvedl mě na svém těle výš, aby měl moje prsa přímo u pusy. Přejel jazykem po čince piercingu a já to cítila i níž.

„Niku…“ zalapala jsem po dechu a sevřela ho pevněji. Každý prst se zatnul do jeho pokožky. Jsi na veřejnosti, Thoro. Proboha.

Opřela jsem si čelo o jeho široké, svalnaté rameno a kousala se do rtu, abych slastně nevzdychala. Místo mezi mýma nohama pulzovalo. Spustil mě trochu dolů a čelo jsem teď měla na jeho hrudi. Jednu dlaň položil na zadní stranu mého krku a druhou rukou mě hladil po vnitřní straně stehna. Škádlil mě tím.

Přirazila jsem k němu boky a podvědomě toužila po tvrdosti, kterou mi může dát.

Jeho škádlící ruka posunula moje kalhotky na stranu a ve chvíli, kdy prsty přejel přes můj klitoris, se otřáslo celé moje tělo. Jeho ruka se utáhla na zadní straně mého krku, držel mě na místě, varoval a ochraňoval. Otevřela jsem rty a v krku se mi zasekl zvuk, když se zvýšila citlivost.

Potřebuju něco tvrdého—

Vklouzl do mě prstem, zatímco palcem kroužil rytmickými pohyby po mém klitorisu. Zavřela jsem oči a byla jsem zaslepená tím novým pocitem. Na kůži se mi objevily krůpěje potu.

Tiskl moje tělo silněji a připíchl mě ke zdi. Natáhla jsem se dolů, abych cítila jeho ruku mezi svýma nohama a on mě znovu políbil.

S prstem uvnitř mě na moment přestal pohybovat, aby mohl přidat další. Zvrátila jsem hlavu. „Já…“ nevím. Jestli to nebude bolet.

Políbil mě, jako by tím říkal, abych mu věřila. „Jsi dost vlhká,“ řekl tiše a v jeho hlubokém tónu bylo slyšet vzrušení.

Vydechla jsem a naklonila se k němu, abych mohla opřít tvář o jeho hruď. Obalila jsem ruce kolem jeho žeber co nejvíc (což nebylo moc). A pak do mě vklouzl druhým prstem, ale nebolelo to.

Jeho tempo začalo nanovo, tentokrát hlouběji.

Brzo se udělám. Šplhám na tu nejvyšší tyč, směrem k vrcholu. Chvěju se, a tisknu k němu otevřenou pusu. Sténám do jeho hrudníku, který moje zvuky tlumí. A pak cítím, jak se stahuju kolem jeho prstů a oči se mi převrátily skoro na vrcholek hlavy.

Když se snažím vzpamatovat, drží mě a prstem hladí mou kůži na krku. Do mého ucha zašeptal, „zvykni si na to. Bude se to stávat často.“

Nevím, jak bych si na to někdy mohla zvyknout. Pokaždé to bude jízda. Ale na to si stěžovat nebudu. Rozhodně se těším, až to zažiju znovu.

Trochu jsem se odtáhla a vzpomněla si, kde jsme. Uprostřed dne. V kabince. „Myslím… že si koupím tyhle…“ řekla jsem a kývla k věšáku.

Jeho intenzivní oči se dívaly do mých. „Dobrý nápad.“ Olízl si rty. „Vydechni.“

Poslechla jsem. A když pomalu vytáhl prsty, cítila jsem jemnou bolest. Ztuhla jsem a prudce vydechla. „Nepasujeme k sobě.“

„Pasujeme,“ řekl potichu. „Ve všech směrech.“

Doufám, že má pravdu. Protože nechci, aby to tady skončilo.