WSLS - 15. kapitola

Překlad: Miluš
Kor.: 16terez

Vrhnout se na to po hlavě

„Přemýšlíš nad tím? Máme na to tři týdny a já ti pomůžu, jakkoli budu moct.“

Stiskl jsem si dlaně, abych se pokusil zastavit jejich třes. Ten se ale přenesl akorát na nohu, která začala skákat nahoru a dolů. Moje hlava se naplnila všemi druhy představ, které jsem nebyl ochotný zvládnout, a tak jsem vyskočil a běžel dolů.

Pocit rukavic na mých rukou byl skvělý, když jsem pěstmi opakovaně narážel do boxovacího pytle.

Mayra chtěla jít na absolventskou party v Hueston Woods, přímo u jezera. Zbývaly tři týdny a téměř všichni v naší maturitní třídě tam měli být, kromě Justina Lorda, který byl obviněn z útoku a držení drog, a místo toho, aby měl na sobě podivnou čtvercovou čepici, se měl účastnit soudu.

Mayra chtěla, abych s ní šel.

Už jsem byl rozhodnutý, že není šance, že bych se zúčastnil promoce, když si představím, že sedím tam uprostřed dalších dětí a čekám, až projdu po jevišti, které pravděpodobně nedokáže udržet všechny ty lidi, kteří na něm stojí. Neexistoval žádný způsob, jak to udělat, když se na mě všichni dívali a čekali, až půjdu po schodech pro diplom, nebo když si představím, jak si musím potřást ředitelovou rukou. 

Neexistoval žádný způsob. Mé známky a diplom byli jisté. Nemusel jsem se toho zúčastnit a sám jsem to ani nechtěl.

Všichni přátelé Mayry z fotbalového družstva se chystali na tu party.

Bude to její poslední šance, kdy se s nimi může poflakovat, zvlášť když na ně neměla tolik času, od té doby, co se mnou začala chodit.

Nechtěl jsem, abych ji držel zpátky.

Nechtěl jsem jít.

Lidi se ke mně chovali úplně jinak po té osudové noci v Uptownu, za což jsem byl rád, ale mnozí z nich se stále pokoušeli vést rozhovor a já prostě nevěděl, co mám dělat nebo říkat. Mohli se zeptat na mé bojové zkušenosti nebo jen na otázky o různých domácích úkolech - na tom nezáleželo. Stále to skončilo na stejné věci: nedokázal jsem se vypořádat s celou tou pozorností.

Ale Mayra byla jiná.

Byla oblíbená a měla ráda téměř všechny lidi.

Držel jsem ji zpátky.

Moje pěsti se na těžkém pytli zatáhly. Pak jsem se otočil a začal do něj kopat.

Bylo to cosi neuvěřitelně sobeckého, ale chtěl jsem ji mít celou pro sebe. Chtěl jsem ji odvézt a ukrýt ji, abych se o ni nemusel dělit. Neměl jsem absolutně žádnou touhu jít ven s hromadou lidí, které bych pravděpodobně nikdy znovu neviděl. Nikdy jsem nebyl na večírku a nevěděl jsem, co mám čekat. Nechtěl jsem ani vědět, co můžu očekávat.

Nebylo správné, aby Mayra zůstala se mnou, když se měla bavit se svými přáteli, ale věděl jsem, že tam nepůjde beze mě. A co když půjdeme na vysokou školu a ona bude chtít jít ven a setkat se s lidmi a já ne? Taky jsem ji chtěl držet zpátky? A co po absolvování školy? Chtěl bych ji udržet od skvělé práce, protože jsem se nechtěl přestěhovat tam, kde by dostala nabídku práce?

Nemohl jsem jí to udělat.

Moje ruce bolely, ale já jsem stále boxoval.

Mayra byla jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě. Nikdy jsem si nemyslel, že bych s ní měl takový vztah, a kdybych to zpackal, bylo nepravděpodobné, že bych něco takového znovu našel. I kdybych našel někoho tak trpělivého a ochotného jako Mayra, nebyla by to ona. Nikdo mě nikdy nezasáhl, tak jako ona.

Se supěním jsem odstoupil od pytle a vydal se zpátky nahoru. Mayra byla v kuchyni a míchala ve velkém hrnci něco, co voní jako zelenina a koření.

Chvilku jsem ji dlouze sledoval. Nemyslel jsem si, že si uvědomila, že jsem zpátky nahoře, když pokračovala ve vaření a trochu si pozpěvovala. Věděl jsem, jak moc neměla ráda lidi, kteří ji překvapili zezadu a tak jsem se pomalu přesunul do jejího zorného pole a opřel se o pult.

Mayra vzhlédla k mému obličeji a pak dolů na mou holou hruď. Mírně zvedla obočí, než pohlédla zpátky k hrnci.

„Spotřebovala jsem všechny brambory, které jsi měl,“ řekla.

„Napíšu je do nákupního seznamu.“ Otevřel jsem zásuvku a popadl pero.

Chvilku jsem se zahleděl na sáček s tiketem. Udělal jsem docela dobrou práci, že jsem na to zapomněl, ale teď jsem nemohl přestat myslet na to, co mi víří v hlavě.

Nikdo se ještě k výhře nepřihlásil. Nevěděl jsem, jaká jsou vítězná čísla, a ani jsem nevěděl, jaká čísla jsou na tiketu. Kdybych se podíval na jednu sadu čísel, musel bych ji porovnat s ostatními. Kdyby odpovídaly, musel bych se o to postarat.

Kdyby byl tiket vítězný, měl bych více peněz, než bych si dokázal představit, co s nimi dělat. Mohl bych koupit větší dům pro Travise a Bethany. Mohl bych Megan získat soukromou péči. Musel bych najmout účetního a právníka. Lidé by se neustále ptali, zda jím mohu dát nějaké peníze. Přišli by s dobrými důvody a já bych nevěděl, jestli jim mohu uvěřit, nebo ne. Kdybych řekl ne, mohli by na mně být naštvaní. Mohl bych dokonce potřebovat bodyguarda.

Kůže na zadní straně mého krku se ohřívala a můj žaludek se zkroutil. Protřel jsem si oči a pokusil se přinutit myšlenky odejít z mé hlavy. Proto jsem se ani nemohl podívat na ten tiket. Myšlenka takových zásadních rozhodnutí byla příliš ohromná. Nemohl jsem se ani rozhodnout, že se zúčastním party s lidmi z mé absolventské třídy.

„Matthewe? Jsi v pořádku?“

Pečlivě jsem polkl a rychle zavřel zásuvku.

„Půjdu na večírek,“ řekl jsem tiše.

„Jsi si jistý?“ zeptala se. „Jsi trochu bledý.“

„Jsem si jistý.“ Sledoval jsem, jak úsměv rozzářil obličej Mayry. Položila vařečku vedle hrnce a obtočila mi paže kolem krku.

„Děkuji,“ zašeptala. „Moc děkuji.“

V příštích třech týdnech jsem se snažil nemyslet na party.

Obvykle bych dělal opak. Chtěl bych si představit, co tam bude nového, jak to tam vypadá nebo jak bych se cítil, ale teď to bylo jiné. Pokaždé, když jsem se dokonce pokoušel přemýšlet o tom, že se chystám na party, cítil jsem, jak začínám panikařit a nechtěl jsem, aby si Mayra uvědomila, že jsem rozrušený a odvolala to.

Tak jsem se snažil na to zapomenout.

Mayra byla opravdu nadšená a telefonovala různým lidem ve svém fotbalovém týmu a v naší třídě o tom, kdy tam máme být, co budou mít všichni na sobě a kdo se rozhodli jít namísto toho na rodičovskou party Aimee Schultz.

Nejlepší způsob, jak na to nemyslet, bylo lehnout si na gauč s Mayrou, což jsme dělali obvykle bez trička, ačkoli Mayra si vždy nechala podprsenku. Ale stále to byla teplá kůže na holou kůži.

Druhou nejlepší cestou bylo číst knihy, které se tajně objevily na mém pracovním stole asi dva týdny před skončením školy. Bethany už skončila, aby mi navařila, a když odešla, byly tam vedle mého počítače i knihy o ženách a sexu.

Nebyly to stejné hovadiny, které nás naučili ve zdravovědě - to bylo jisté.

Týden před maturitou, byla na zádech Mayra a já jsem byl na ní bez trička. Mayra měla na sobě bílou blůzku s krátkými rukávy a knoflíky.

„Mám to převzít?“ Mayra zasténala do mých úst. Cítil jsem, jak se její ruka pohybuje k límečku.

„Mmm… mám to,“ odpověděl jsem. Zatáhl jsem za rukáv nad pravým ramenem, zatímco jsem jí políbil přes její čelist a dolů po krku. Když jsem se dostal k jejímu hrdlu, otevřel jsem oči, abych našel a poklepal její znamínko. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem nestáhl pouze její rukáv, ale i ramínko podprsenky.

Chvíli jsem zamrzl a díval se na její úplně holé rameno, kde byl obvykle malý tenký pás bílé, modré nebo béžové. 

Bez přemýšlení putovaly mé prsty po kůži a po pomyslné čáře, kde se obvykle nacházelo její ramínko. Sledoval jsem ukazováček, když jsem poklepal na rybí znamínko, a pak se posunul trochu dále k vrcholu prsou.

Několikrát jsem se zahleděl na její holé rameno a pak na tvář, mé oči se ptaly. Mayra si rychle olízla rty, pak se trochu zvedla a natáhla se po zádech. O chvíli později se její podprsenka uvolnila a odhalila mi jen trochu více prsou.

Můj pohled se přesouval z jejich očí k téměř odhaleným bradavkám asi šestkrát, než Mayra přikývla.

„Prosím, do toho,“ řekla tiše.

Rychle jsem si navlhčil rty a snažil jsem se příliš nemyslet na fráze z knih. Nemohl jsem si ale pomoct - byly to fráze o tom, jak byly bradavky přímou čárou k ženskému klitorisu. Nemohl jsem přestat přemýšlet, a tak jsem znovu zmrzl.

„Chceš, abych si ji znovu oblékla,“ zeptala se Mayra, „nebo chceš přestat?“

„Nechci přestat,“ zašeptal jsem.

„Mám?“ Popadla rukáv a ramínko z podprsenky a posunula je dolů. Mohl jsem pouze přikývnout.

O chvíli později byla úplně nahoře bez. Stále jsem byl na ní a celý hořel.

Mé dýchání bylo příliš rychlé. Mohla to být také reakce na to, že ji vidím takhle – odhalená prsa, ležící na zádech pode mnou - a co to dělá mému tělu.

Džíny jsou docela těsné, opravdu.

Když jsem se na ni podíval dolů, mou pokožku pokrylo chvění. Byl to zvláštní, téměř zvířecí pocit a úplně cizí. Chtěl jsem mít ruce po celém jejím těle - přitiskl jsem se na její kůži a cítil teplo jejího těla. Hluboko v mém žaludku byl pocit vidět více - získat více. Bylo to syrové a zoufalé a potřebné.

Chtěl jsem ji.

Teď.

„Mayro?“ neměla jsem ponětí, proč jsem šeptal - není to, jako by tam byl někdo jiný v domě. „Myslíš, možná… chceš jít nahoru ... myslím ... do mého pokoje?“

„Tvůj pokoj?“

„Jo.“ Pokoušel jsem se pokrčit rameny, jako by to nebyl velký problém, ale nebyl jsem ani trochu přesvědčivý a ona mi stejně neuvěřila. Mayra nikdy nebyla v mém pokoji, a kromě toho, co se stalo v jejím autě, byly všechny naše muchlovačky na gauči. „Možná to bude pohodlnější než gauč.“

„Pojďme,“ řekla Mayra. Zvedla na mě obočí a já jsem ji pustil. Zvedla si oblečení, vzala mi ruku a šli jsme po schodech do mého pokoje.

Mayra hodila blůzku a podprsenku bokem, když si sedla na mou postel. Natáhla se, vzala mě za ruce a pak mě přitáhla k posteli, když se položila na záda. Snažil jsem se ustálit své ruce, ale nedokázal jsem se jí tím pádem pak dotknout. Nakonec jsem skončil tak, že jsem se vyvažoval na jedné ruce, a druhou jsem jí hladil na boku.

Chtěla jsem ji políbit a chtěl jsem obě prsa ve svých rukou. Chtěl jsem prsty, ruce i dlaně po celé její holé kůži. Chtěl jsem také políbit její prsa, lízat je, sát její bradavky a možná jim dokonce říkat „kozy“.

Nevěděl jsem, co dělat jako první.

Naštěstí jsem měl Mayru, která popadla obě mé ruce a jen si je položila na hruď. Ztratil jsem rovnováhu a padl na stranu, ale v tomto bodě jsem se opravdu nemusel starat.

„Kurva,“ zamumlal jsem. Moje oči zůstaly na mých rukou, které z mého pohledu úplně skryly prsa. Byl jsem úplně rozpolcený - chtěl jsem se jich dotýkat, ale také jsem je chtěl současně vidět.

Byly tak měkké!

Přejížděl jsem palci po jejich vrcholku a pak jsem sjel rukama dolů, abych je mohl vidět, dotýkat se jich a současně je stisknout. Její bradavky se stáhly a postavily se, stejně jako to popisovala ta kniha.

Moje palce kroužily přes tmavší místečka uprostřed jejích prsou a pod mými doteky se svraštěly. Pohlédl jsem na Mayru, abych ji našel s úsměvem.

„Líbí se ti to?“ zeptal jsem se.

Důrazně přikývla.

„Můžu... je políbit?“

Znovu přikývla a rychle přejela jazyky přes mé rty, než jsem se posunul trochu dolů na posteli, abych získal lepší úhel. Mohl jsem je lépe vidět a lépe se k nim dostat. Trochu jsem naklonil hlavu a rychle políbil každou bradavku.

Moje oči se vrátily k Mayře, a já jsem ji našel s tmavým pohledem a čekající. Její hrudník se zvedal s každým jejím nádechem a chvíli jsem na ni držel pohled, než jsem se vzpamatoval a vzal jednu z jejích bradavek do úst.

Přejížděl jsem přes ni jazykem a slyšel, jak sténá. Když jsem se rychle podíval, uviděl jsem její hlavu zakloněnou, oči zavřené a ústa mírně otevřená. Prsty mi uchopila ramena a povzbudila mě, abych pokračoval.

Přesunul jsem se na druhou stranu, nejprve líbal a jemně hnětl. Chuť byla hodně podobná chuti jejího jazyka s dotekem soli. Zachytil jsem bradavku svými rty a hrot bradavky ochutnával jazykem.

„Sakra!“ vykřikla Mayra.

Zvedl jsem hlavu v poplach, ale okamžitě jsem věděl, že vůbec není rozhozená. Popadla mě za obličej a přitáhla má ústa k jejím. Mé dýchání bylo poněkud trhané a zdálo se mi to jako zápas ji líbat, dýchat, hladit a udržovat můj autonomní nervový systém, který reguluje srdeční tep, současně. Bylo to moc - a všechno to bylo tak zatraceně fantastické.

Políbil jsem ji na bradu a na krk a usmál se pro sebe, když se jí vyklenula záda, když jsem se přesunul níž. Políbil jsem vrchol každého prsa a pak jsem si znovu vzal jednu z jejích bradavek do úst. Začal jsem sát o trochu tvrději a slyšel jsem, jak sténá moje jméno.

„Ach ... Bože ... Matthewe ...“

Přesunula ruce z ramen na zadní část hlavy, uchopila mi vlasy prsty a držela mě. Pochopil jsem ten náznak a znovu sál tvrději. Chvěla se a já se rychle přesunul na druhou bradavku. Nechtěl jsem, aby se cítila osamělá.

Políbil jsem ji všude kolem a pak jsem použil svůj jazyk k tomu, abych ji olíznul. Líbal jsem ve větších, soustředných kruzích, dokud jsem nelízal a nesál po celém obvodu. Políbil jsem ji mezi prsy, než jsem se trochu posunul dolů, abych jí políbil na žaludek, a tím se zahihňala.

Podíval jsem se na její obličej, aniž jsem se obtěžoval zadržet můj úsměv. Zopakovala můj výraz, když mě přitáhla ke svým ústům, které byly teplé a mokré. Když se můj jazyk setkal s jejím, cítil jsem její ruce na zádech, které sklouzly k pasu a pak k břichu. Její prsty vytvořily cestu od pupku až do středu mé hrudi a já se otočil více na bok, aby měla lepší přístup.

Všechno to bylo mnohem pohodlnější na mé posteli.

S jednou rukou na zadní části jejího krku jsem vrátil její rty zpátky k mým. Políbil jsem ji jemně, když hladila seskupení chloupků uprostřed hrudníku a rozběhla se rukou dolů. Vykreslila mé břišní svaly a pak jela prstem po tenké lince chloupků nad knoflíkem mých džínů a zastavila se těsně u lemu.

„Mohu se tě dotknout?“ Mayřiny rty se přesunuly na mou čelist a líbala mě po boku. Obrátil jsem hlavu, abych jí poskytl lepší přístup, zatímco jsem se snažil zjistit, na co se ptala.

„Dotýkáš se mě,“ řekl jsem jí.

 „Myslím… níž,“ řekla. Zatlačila prsty proti mé kůži na spodku břicha pro představu.

Sevřel jsem oči a snažil se udržet, abych nehyperventiloval. Moje boky se zvedly samy o sobě a já se ani nepokusil skrýt, jak vzrušené mé tělo bylo. Kolikrát jsem si to představoval? Mayra má na mě ruce… ústa. To se nedá ani spočítat.

„Prosím,“ zalapal jsem po dechu a držel oči zavřené.

Má ruka stiskla její krk, když jsem cítil, jak její prsty opouštějí holou kůži břicha a pomalu se pohybují přes vrchol mé erekce. Držel jsem dech a napjal jsem svaly na stehnech, když mě Mayra uchopila skrz mé džíny.

O chvíli později se trochu uvolnil tlak, když odepla knoflík a stáhla zip.

„Mayro…“ zasténal jsem.

„Je to už příliš?“ zeptala se.

Mohl bych jen potřást hlavou.

„Chci… chci, abys…“ nemohl jsem vytvořit ucelenou větu, i kdyby mi někdo řekl, že na tom závisí můj život. Má mysl plavala a já jsem nedokázal otevřít oči. Byl jsem si zcela jistý, že kdybych ji teď jen sledoval s rukou na mém péru, prostě bych se udělal.

Začala se mě dotýkat přes boxerky, ale nemohla se dostat dovnitř. Stáhla moje džíny, rozevřela je a spolu s boxerkami je stáhla dolů z mých boků, až můj pták vyskočil z oblečení. Bylo to rychlé a neměl jsem čas na to, abych myslel, reagoval nebo protestoval.

V takovém okamžiku jsem příliš neprotestoval.

S hrotem jednoho prstu kroužila po hlavičce a pak následovala cestou žíly dolů ke kořeni.

„Tvá kůže je tak měkká,“ řekla šeptem, který zněl zasněně.

Kůže mě pálila pod jejím dotekem a cítil jsem, jak se mi sbírá pot na krku a zádech. Stále jsem nedokázal otevřít oči, ale pocit prstů na mě byl opravdu docela dost. Její prsty kolem mě sklouzly a pomalu vyběhly nahoru.

„Takhle?“ řekla tiše.

Nemohl jsem se vůbec pohybovat ani reagovat. Byl jsem si jistý, že kdybych to udělal, nedokázal bych se zastavit a byl jsem si také jistý, že jsem neměl možnost vydržet déle než dvanáct sekund.

Ale bylo to tak ... kurva ... dobré.

Teplo z její ruky se přesunulo ze základny mého penisu na špičku a zase dolů. Nemohl jsem přestat zvedat boky z postele, když se pohybovala nahoru a dolů. Napětí v nohách a na zádech bylo neuvěřitelné a pocit brnění z hloubky mého břicha mi náhle dosáhl do koulí.

Zavrčel jsem, zalapal po dechu a snažil se vytvořit nějaký rozumný zvuk, ale totálně jsem selhal. Její ruka mě sevřela trochu pevněji, když jsem dosáhl svého a celé mé tělo se třáslo z té senzace.

Moje oči se otevřely, když jsem si uvědomil, co se k čertu právě stalo, a že jsem se udělal přímo na Mayřino břicho. Než jsem měl šanci na paniku, Mayra se zachichotala a žduchla mě od sebe. Odešla do koupelny v hale a vrátila se s ručníkem přes břicho. Přelezla přese mě a rychle mě otřela vlhkým ručníkem a s tváří růžovou během tohoto úkonu.

Mohl bych být v rozpacích, ale náhle jsem si uvědomil svou chybu.

„Do prdele, sakra, sakra,“ zamumlal jsem.

„Co je špatně?“ zeptala se Mayra.

V jejím hlase jsem slyšel strach a zarazil jsem se.

„Co je to?“ zeptala se znovu.

„Posral jsem to,“ zašeptal jsem.

„Co tím myslíš? Matthewe, je to v pořádku. Jen jsme potřebovali ručník; o nic nejde.“

„Ne,“ řekl jsem, „bylo to mimo plán.“

„Co bylo mimo plán?“

„Měla ses udělat první.“

„Cože?“ Mayra zvedla obočí. „O čem to mluvíš?“

„Kniha,“ řekl jsem tiše.

„Jaká kniha?“

„Kniha, která ... um ... říkala, že tě musím udělat první.“

Mayra zůstala zaražená.

„Jaký je název té knihy?“ zeptala se.

„Ach ... um ...“ zakoktal jsem. „Je to ... um ... jmenuje se Udělá se jako první.“

Nemohl jsem uvěřit, že jsem jí opravdu řekl, co jsem četl, a tak jsem si strčil hlavu pod můj polštář, abych se skryl.

„Zastav!“ Mayra se zasmála a snažila se mi odtáhnout polštář, ale držel jsem ho pevně. „Teď jsi vážně blázínek!“

Lechtala mě na boku, což mě přimělo k tomu, abych se začal smát. Vážně jsem nevěděl, že jsem lechtivý. Lechtání nikdy nebyla věc, kterou by mi někdy někdo dělal. Moje máma to zkoušela, když jsem byl malý, ale nikdy to ve mně nevyvolalo žádnou reakci. Ale stejně jako všechno ostatní se to s Mayrou lišilo.

Otočil jsem se a unikl z dosahu jejích rukou a ona popadl můj polštář a odhodila ho přes celou místnost. Natáhl jsem se, abych ho chytil, ale nestihl jsem to. Místo chytání polštáře jsem se zamotal v mých kalhotách, které byly ještě v polovině boků, a téměř spadl z postele. Mayra mě pevně chytla za předloktí, aby mě udržela od pádu a dál se smála.

Jakmile jsem se dal znovu do kupy, oblékl jsem si kalhoty, takže jsem byl alespoň částečně zakrytý a popadl Mayru kolem pasu. Přitáhl jsem si ji k sobě a začal jsem ji lechtat. Mayra začala křičet a snažila se utéct, ale držel jsem ji těsně a snažil jsem se, abych nebyl úplně nápadný, když jsem sledoval, jak její kozičky poskakovaly, když se se mnou prala.

Uvnitř mě bylo všechno napnuté a napružené. Nebyl to nepříjemný pocit, jako když jsem se měl dostat do panického záchvatu, a já jsem se nemohl přestat usmívat. Mayra se nadále smála; její prsa i nadále poskakovala a já se cítil neuvěřitelně, neuvěřitelně…

Šťastný.

Přitáhl jsem ji k hrudi, zastrčil jsem hlavu do prostoru mezi jejím ramenem a krkem a přitiskl rty k jejímu hrdlu - tiché prohlášení o konci lechtání. Její ruce se utáhly kolem mých ramen a přitiskla rty na mé čelo. S hlubokým vdechováním jsem se přitiskl k její pokožce a jen ji držel – bez hnutí a klidný.

S očima zavřenýma a vůní její kůže v nosu jsem se cítil uvolněně a v pohodě. 

Různé věci, které pro mě Mayra udělala - všechno od první jízdy v jejím autě přes stříhání, dorty a „ruční práci“ - protékalo mou hlavou a přidalo se k teplu, které jsem cítil těsně pod kůží. Nebylo to jen to, že měla dostatečnou trpělivost, aby počkala, až se budu na to cítit i já, když už ona na to byla připravena, a nebylo to jen to, že pro mě udělala cokoli, aniž by očekávala cokoli nazpátek nebo aniž bych jí nějak vyjádřil slovy vděčnost. Nebyla to jen její zjevná touha vidět a dotýkat se mě nebo její ochota zajít dál.

To teplo přicházelo z jiných míst.

Když jsem seděl na posteli a držel ji blízko, věděl jsem, co to je. Bylo to jiné než to, co jsem cítil ke svým rodičům, Megan, Travisovi nebo Bethany - intenzivnější, hmatatelnější a nepopiratelné.

„Miluju tě,“ řekl jsem nahlas, když mi ta myšlenka přišla do hlavy.

Mayra byla úplně klidná a na okamžik jsem byl přesvědčen, že jsem to nějak zpackal, ale nebyl jsem si jistý jak. Vyjádření čehokoli bylo pro mě často nepohodlné a podivné, ale vyjádření emocí bylo obtížnější než mluvit o čemkoli jiném. Bylo to příliš abstraktní. Co když se mě někdo zeptá, proč? Nebo chtěl další vysvětlení nebo popis a já bych neměl ani jedno?

Začal jsem si přát, abych nic neřekl, a dokonce jsem přemýšlel o tom, jak bych to mohl vzít zpátky, nebo že bych dělal, že jsem řekl něco jiného, ​​nebo dokonce jak rychle bych mohl vzít polštář a skrýt se, když Mayra promluvila.

„Myslíš to tak?“ zeptala se. „Neříkáš to jen proto, že jsem tě udělala?“

Věděl jsem, že jsem to fakt zpackal. Někde v jedné z knih psali, že vyznání lásky hned po orgasmu bylo zřídka považováno za upřímné. Zhluboka jsem se nadechl a zvedl hlavu, abych se jí chvíli díval do očí.

„To myslím,“ řekl jsem důrazně. „Ty ... vše, co jsi pro mě udělala ... ty ... jsi ... jsi pro mě všechno. Všechno dobré v mém životě je o tobě. Způsobuješ, že se více snažím a že dělám věci, které jsem nikdy předtím nevěřil, že bych byl schopen, a vím, že kdybych to pokazil, tak tady budeš, abys mi s tím pomohla.“

Musel jsem se dívat pryč a bylo velmi obtížné se nevrátit k tomu, abych znovu zíral na její prsa.

„Budu,“ slíbila Mayra. „Budu tady vždy, abych ti pomohla. Také tě miluji.“

„Vážne?“ Podíval jsem se na ni a snažil se zjistit, jestli to myslí vážně, nebo jestli to byla ta věc, kterou člověk řekne jen proto, že to řekl ten druhý. Jakmile se naše oči setkaly, věděl jsem, že to myslí vážně. Byla příliš vážná, příliš intenzivní pro cokoli jiného než absolutní pravdu a kývnutí její hlavy bylo prostě nadbytečné.

„Jsi můj hrdina,“ řekla tiše, když se podívala do mých očí. Musel jsem se odvrátit - intenzita jejich očí a její vřelost, bylo to příliš.

„Ty jsi moje hrdinka.“ Znovu jsem se usadil do jejího krku.

Během několika minut jsme se znovu líbali a dotýkali. Ústa na ústech, kůže na kůži. Chvíli byla na mně, rozkročená nad mým pasem a líbala mě na hrudi. Bylo to intenzivní a nádherné. Svíjeli jsme se, užívali si svobodu pohybu, kterou nám umožňovala postel, a já věnoval jejím prsům mnohem více pozornosti, než jsem se přesunul k jejímu břichu.

Moje ústa ji pomalu a lehce pokrývala kůži, když jsem ji políbil na okraj džínů. Musel jsem se často zastavovat a vdechovat, protože její vůně se zde odlišovala - hluboká, pižmová a surová. Bylo to návykové a pokaždé, když jsem ji vdechoval, můj pták na to odpovídal.

Mayra se natáhla a rozepla si džíny. Přikývla na mně a pomalu jsem je stáhl dolů z jejich nohou a její růžové kalhotky nechal na svém místě. Nemohl jsem se na ni dívat, takže jsem se zadíval na její holé nohy a několikrát polkl, abych se pokusil trochu vzpamatovat.

Nebyl jsem si jistý, kam to směřuje. Nebyl jsem si jistý, kam jsem chtěl, aby to směřovalo.

Vlastně to nebylo pravda. Věděl jsem, co jsem chtěl udělat, ale byl jsem pořádně vyděšený.

S mými džínami, které byly ještě rozepnuté, to nebylo tak nepříjemné, jako to bylo často, když jsem byl s Mayrou, nebo jsem na ni příliš myslel. Můj pták se tyčil mezi zuby zipu, ale alespoň zůstal uvnitř mých boxerek. Když jsem se vrátil nahoru po těle Mayry, abych opět polapil její rty, moje erekce se jí delikátně třela na stehno.

Mayra zasténala, a tak jsem otřel o její stehno.

Položila si prsty pod mou čelist a sklonila mou hlavu k její. Setkala se s mými rozdělenými rty a hledala můj jazyk. Když mě políbila, přesunula boky pod mé, což způsobilo, že se můj penis pohybuje z vrchu jejího stehna přímo mezi její nohy.

Kalhotky měla stále oblečené, ale cítil jsem teplo z jejího středu. Připadalo mi, jako by to bylo, když jdeš kolem ohně v chladné noci, když tvá přední část je náhle velmi horká, ale záda zůstávají chladná. Zatímco moje péro mělo pocit, že se může kdykoli vznítit, zbytek mě byl chladný.

Nebylo tady nic, co by nás drželo od sexu s výjimkou tenkých kalhotek Mayry. Kdybych je stáhl dolů, mohl bych být uvnitř ní během chviličky. Byl jsem připravený to udělat? Byla ona připravená? Věděl jsem, že si myslí, že je, ale pořád jsem měl pochybnosti za nás oba. Bojoval jsem proti hrozivé panice.

Pak jsem si uvědomil, že jsme opravdu nemohli.

„Mayro… nemám… chci říct, nemám žádné kondomy.“

„Beru prášky,“ řekla tiše a musel jsem se podívat na její oči, abych zjistil, jestli to myslí vážně. Přikývla. „Právě jsem je začala brát po ... po mé poslední menstruaci. Je to dostatečně dlouho, měla bych být chráněná.“

„Měla?“ najednou jsem to slovo neměl rád.

Pokrčila rameny.

„Není to nikdy sto procent,“ řekla, „ale je to tak účinné, jak jen to jde.“

„Musíš na ně myslet každý den,“ řekl jsem a vzpomněl si na sekci o kontrole porodnosti v jedné z knih, kterou mi teta nechala, „a vždy ve stejnou dobu.“

„Na telefonu jsem si nastavila upomínku.“

Jediná věc, kterou mi Travis řekl o sexu, bylo vždy používat kondom, bez ohledu na cokoli. Jo, mohla by být na prášcích, ale stále bychom měli používat kondomy. Vždycky.

Nebyl jsem na to připraven. Neměl jsem vše, co jsem potřeboval, a kdybychom to dělali, pak bych šílel. A když jsem šílel, tak už to bylo jen kousek k panickému záchvatu. Abych se dostal z panického režimu, musel bych se jí zeptat na její menstruaci, a ani kdyby zamrzlo peklo, nebyla možnost, aby to vyšlo z mých úst.

„Já ... já ... nemyslím ...“

„Shh ...“ Mayra si vzala prsty a položila je přes mé rty. „Teď ne. Dnes ne.“

„Je mi to líto,“ zašeptal jsem.

„Nemusí,“ odpověděla Mayra. S prsty pod bradou mě políbila. „Vím, že to budeš ty. Je mi jedno, jestli počkáme pár dní nebo pár týdnů - vím, že to bude s tebou a já vím, že to bude přesně tak, jak to má být.“

Zavřel jsem oči a přitiskl rty na vrch jejích prsou. Cítil jsem, jak její srdce buší pod mým dotekem. Moje ruce jsem měl kolem ní a cítil jsem, jak jednou rukou uchopila mé vlasy a druhou měla na mých zádech. Nevěděl jsem, co bych měl říkat, a zdálo se mi, že jí to ani nevadí. Tak dlouho, dokud dokážu najít cestu, jak jí ukázat jak moc pro mě znamená, nemusím se bát, že nenajdu správná slova.

Výhra. Tak skvělá výhra.