TFU - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Sam

Byla to pro mě další bezesná noc. Poté, co mě nějaký obrovský chlap, o kterém jsem předpokládal, že byl bodyguardem, odvezl domů, seděl jsem se Sampsonem po boku na verandě a sledoval východ slunce. Začínal jsem mít pocit, že už nikdy nedokážu prospat celou noc. Netrvalo dlouho a začal jsem litovat, že jsem na Levee tak vyjel. Měla problémy a já udělal tu jedinou věc, kterou jsem si po smrti Anne přísahal, že bych už nikdy neudělal – odešel jsem. Ale sakra, její výbušné chvástání mě zasáhlo hodně hluboko. I když to nebyla tak úplná pravda.

Anne mě zasáhla hodně hluboko.

Levee jen nevědomky do již otevřené rány nasypala sůl.

Musel jsem se omluvit. Ona si ty sračky nezasloužila. Kdybych se tam vrátil, pravděpodobně bych zjistil, že mojí přehnané reakci rozuměla.

Ale to bylo to poslední, co jsem skutečně potřeboval.

Do jejích věcí jsem neměl co mluvit. Pocházeli jsme z různých světů – a jen jedna její část měla něco společného s tím, že byla slavná. Sakra, to byla ta snadná část. Oba jsme byli tak plní bolesti. Jenže ona byla odhodlána uniknout jí, zatímco mě fyzicky bolela touha zastavit ji. V tom vlaku plných sraček jsme byli spolu.

Ale ta žena…

Byl to jen jeden týden a společně jsme strávili jen jednu noc, ale Bože, byla cítit tak skvěle. Přesně tak, co jsem vždycky hledal. Komu záleželo na tom, zda měla problémy, kvůli kterým bych si pravděpodobně vždy dělal starosti?

Ach, správně. Měl.

Ale když jsme byli spolu, bylo snadné zapomenout na to, jak jsme se seznámili. Bylo snadné ztratit se v jejích očích barvy whisky a v jejím nakažlivém úsměvu.

Její pružné tělo a její hladká, světlá kůže.

Její měkká prsa a její těsná…

Sakra.

Zoufale jsem potřeboval s někým si o ní promluvit. Ale vzhledem k tomu, že Levee byla veřejně známá, bylo to mnohem složitější. Nemohl jsem jen tak mluvit o jejích kecech tak, jak si ona očividně myslela, že už jsem dělal. Moje máma se stále ještě potýkala se smrtí Anne. Nemohl jsem před ní vytáhnout tyhle sračky, aniž bych jí zároveň nerozrušil. Teprve se začínala dávat dohromady.

Měl jsem jen jednu možnost.

Takže v devět ráno jsem popadl svou peněženku a zamířil ven ze dveří.

„Kámo, co sakra děláš tady nahoře?“ zeptal se Ryan, když jsem vešel do jeho kanceláře a zavřel za sebou dveře.

„Právě jsem si tě najal. Včera v noci jsem to podělal a potřebuji si promluvit, ale nikomu nesmíš říct ani slovo.“

„Co. Jsi. Udělal?“ řekl velice pomalu, odtáhl se od svého stolu a postavil se.

„Mimochodem, skutečně chci, abys věděl, že mi dlužíš čtyři sta dolarů za hodinu, který jsem zaplatil Jen za tvůj čas. Zasraně, chlape.“

Zlostně zvedl obočí. „Od Jen se drž hezky daleko. A za druhé, jsme nejlepší kamarádi! Nemusel jsi za můj čas platit, ty kreténe.“

„Jo, já vím, ale pro to, co se ti chystám říct, jsem potřeboval vztah advokáta – klienta.“

„Sakra, Same. To nezní moc dobře.“ Sedl si na okraj stolu a promnul si kořen nosu. Kývl na mě, abych to ze sebe vysypal.

„Trochu jsem se vídal s Levee Williams a včera v noci jsem se s ní vyspal,“ rychle jsem řekl.

Prudce zvedl hlavu. „Levee Williams, ta zpěvačka?“

Rychle jsem přikývl.

„Nekecáš?“ vydechl. V obličeji se mu zformoval úšklebek, ale stejně rychle vytřeštil oči. „Ach, Bože, ublížil jsi jí? Snaží se tvrdit, že jsi jí k tomu donutil?“

„Cože? Ne!“ Vykřikl jsem a vyskočil na nohy.

„Tak co jsi sakra udělal, že najednou potřebuješ trestního obhájce?“

„Nic! Chtěl jsem si s tebou promluvit bez obav z toho, že si někde otevřeš svou obrovskou hubu. Ryane, proboha! To první, co jsi předpokládal, bylo to, že jsem ji napadl?“

„Nemyslel jsem si, že bys ji nutně napadl,“ ušklíbl se, založil si ruce na prsou a pokrčil rameny. „Možná, že se jí nelíbí propíchnutý penis? Nikdy nevíš.“

Suše jsem se zasmál. „Nebuď směšný. Každému se to líbí.“

„Včetně Levee Williams?“ ušklíbl se.

„Kreténe, k věci. Chovej se jako profesionál.“

„Dobře. Takže když jsme vyloučili určité věci, zeptám se tě.“ Vrátil se ke svému stolu a velice obchodně se usadil ve svém křesle. „A teď, pane Riversi. Co pro vás dneska mohu udělat?“

Zhluboka jsem se nadechl a ve svém křesle se opřel. „Asi před týdnem jsem ji potkal na mostě.“

Potichu zaklel. „Musíš přestat chodit tam a sám sebe tím mučit.“

Odmávl jsem to. Nepotřeboval jsem přednášku. Potřeboval jsem, aby mi někdo řekl, že když jsem se zbláznil, když jsem chtěl být s Levee. Potřeboval jsem někoho, kdo přesvědčí i moje tělo, že tohle byla šílenost, protože to jediné, co jsem chtěl ve skutečnosti udělat, bylo běžet zpátky na ten kopec a znovu se v ní ztratit.

„Nejdřív jsem nevěděl, o koho se jednalo. Vždycky měla tmavé brýle a paruku, ale její záměr zářil jasně jako maják světla.“ Odkašlal jsem si. „Chtěla skočit. Vím, že ano. Stále měla nohy přehozené přes zábradlí. Jako by na své kůži testovala sílu větru. Nedokázal jsem se o ni přestat bát, takže tu třetí noc jsem s ní navázal hovor. Od té doby jsem se s ní na tom mostě setkával každou noc a včera v noci mi konečně řekla, jak se jmenuje. Po večeři jsme… ehm… jeli k ní.“ Usmál jsem se a při vzpomínce na tu dokonalou první polovinu večera jsem potřásl hlavou. Pak přišla vzpomínka na to, jak to skončilo, a já zasténal. „Každopádně jsem jejímu bodyguardovi řekl, že se chystala skočit. Když to zjistila, vybuchla a vykopala mě ze svého domu. Ryane, nemám sakra ani ponětí, co dělat. Skutečně tam chci jít zpátky a za tu noc se omluvit, ale žena jako ona mě roztrhá na cáry. Vzpomínáš si, jak to bylo s Anne. Prostě bych tu seděl jako kachna a čekal, až se to stane. Ale já… ehm… mám ji rád.“

Povzdechl si. „Nemůžeš být s někým, jako je ona. Tvoje osobnost tohle šílenství nezvládne.“

„No tak, kámo. Nenazývej ji šílencem.“

„Chci říct jen to, že ty potřebuješ někoho trochu bezpečnějšího, kdo je mnohem vyrovnanější. Víš, že jsem se vždycky považoval za tvého bratra. Ale to, že jsi mě na vysoké přiměl každý den jíst a obléknout se, ti to rozhodně usnadnilo držet se poblíž.“

Mračil jsem se na něj. Neudělalo to na mě žádný dojem.

„Same, ty jsi pečovatel. To je to, čím jsi. Když tvůj táta zemřel, dělal jsi to pro svou mámu. Když… dělal jsi to pro mě.“ Odmlčel se a zatím co uvažoval, pokyvoval hlavou. „No, stále to pro mě děláš. Dělal jsi to pro Anne. Děláš to pro Morgan. A teď se to snažíš dělat pro Levee podivínskou Williams. Tím, že jsi dal někomu vědět to, co se děje, jsi udělal správnou věc, ale skutečně si myslím, že bude v pořádku i bez tebe. Jestli si s ní chceš na chvíli užít zábavu – dobře, jdi do toho. Ale vzhledem k tomu, že vím, že ty tak nefunguješ, musíš s tím přestat hned teď. To, co doopravdy potřebuješ, je to, aby se někdo postaral o tebe – ne opačně.“

Měl pravdu.

Celé roky svého života jsem strávil tím, že jsem se staral o svého tátu. Pak, když se nakonec ve své dílně oběsil, jsem ještě víc let strávil nápravou škod, které naší rodině způsobil. Nedávno jsem se snažil zabránit Anne, aby s ním sdílela ten samý osud – což byl úkol, ve kterém jsem monumentálně selhal.

Jo. S Levee bych to nemohl udělat.

Ne znovu.

S odkašláním jsem se postavil na nohy. „Máš pravdu.“

Tak zasraně se mýlil a já to věděl. Dokonce, i když jsem ze rtů pronesl souhlas.

Měl pravdu.

Měli jsme pravdu.

Byl jsem až příliš vyděšený z toho, aby znovu nezačal celý cyklus bolesti.

Jako naprostý zbabělec jsem svou lež zopakoval. „Máš absolutně pravdu.“

„Dobře.“ Taky se postavil a velice profesionálním způsobem si zapnul sako. „Skončili jsme?“

S povzdechem jsem přikývl a chystal se odejít. Ryan mě však zastavil.

„Dáš si kávu? Samozřejmě mimo placenou konzultaci.“ Mrkl na mě a dal si ruce do kapes.

„Jo. Vážně bych si zakouřil a dopřál trochu kofeinu,“ odpověděl jsem naprosto hotový.

„Skvěle. Takže to už se sebe dostaň. Co se to pod šaty skrývá za zrůdu? Vím, že dokáže být výstřední. A ani se nesnaž vyhnout odpovědi. Nemůžeš ošukat největší světovou popovou hvězdu a všechny ty sračky tajit před svým nejlepším přítelem.“

Odkašlal jsem si. „Můj nejlepší přítel neví, že jsem s Levee měl sex. Ví to jen můj advokát. A když už jsme mimo placené hodiny…“ vytratil se mi hlas a pokrčil jsem rameny.

„Jsi k ničemu.“ Našpulil rty a já si v duchu poznamenal, abych v nejbližší době nezavítal v Ryanově společnosti na nějakou alkoholovou jízdu.

„To není to, co řekla Jen,“ zavtipkoval jsem a vyhnul jsem ráně, o které jsem věděl, že zamířila přímo k mému rameni.

Ryan celou cestu do kavárny mluvil, ale já jsem neměl co říct. Jak jsem na ni měl zapomenout? Nebo se o ni přestat bát? Nebo se donutit nenasednout do auta a nezamířit přímo do jejího domu? Bože, doufal jsem, že jí Devon skutečně zařídí pomoc, kterou potřebovala a přestane ji brát každou noc na ten zasraný most.

I když existoval jen jediný způsob, jak to s určitostí zjistit.

***********

Sedm dní jsem bojoval se svým nutkáním a nějak se mi podařilo držet se od ní dál. Její dům byl od toho mého jen patnáct minut jízdy a dlaně mě svědily touhou znovu se jí dotknout.

I když jsem ji tak strašně moc chtěl vidět, nevypadalo to, že by Levee to ke mně táhlo stejně. Tu noc jsem jí dal na mostě svoje telefonní číslo, ale netušil jsem, zda si ho nechala. I když věděla, kde jsem pracoval. Své recepční v rePURPOSEd jsem dal plné svolení na to, aby dala mé telefonní číslo každému, kdo by ji o něj požádal.

Volalo milion klientů, ale Levee nezavolala.

Ale moje úzkost mi nedovolila, abych jí prostě odepsal. Každou noc jsem po tom mostě pochodoval a doufal, že najdu Fajnovku, jak číhá někde ve stínech.

Nikdy tam nebyla.

I když se mi tak strašně moc ulevilo, že tam nebyla, v hrudi mi narůstala bolest.

Chyběla mi.

Netrvalo dlouho a oživil jsem svou přezdívku, kterou mi dala, a stal jsem se legitimním internetovým stalkerem. Při jednom z mnoha vyhledávání na Googlu jsem zjistil, že zrušila několik nadcházejících koncertů. Bulvár spekuloval o tom, zda byla těhotná a nosila dítě lásky Henryho Alexandra. Dokonce zveřejnil zjevně počítačově upravené snímky, které dokazovaly její vzedmuté bříško. Spolehlivější zdroje uváděly, že zamířila do léčebny. Nedokázal jsem si představit, že by Levee byla závislá na drogách, ale jak dobře jsem ji skutečně znal? A kyvadlo mé úzkosti se znovu zhouplo na stranu naprostých obav.

Původně jsem byl vděčný za rozptýlení, které mi Levee poskytla. Kéž bych dokázal vymyslet způsob, abych nemyslel na ni. Nebylo to o tom, že bychom spolu měli nějakou vášnivou aférku, ze které bych se nedokázal nikdy vzpamatovat. Byla to prostě romantika, která se na prvním místě nikdy neměla stát.

Potřeboval jsem ji nechat být a pohnout se dál.

Jen jsem to ve skutečnosti nedokázal udělat.

Vůbec.