TFU - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Další kapitola, kterou jsem si fakt užívala. Samův rozhovor s mámou, která je k ulíbání nebo na zabití (záleží na úhlu pohledu a na tom, zda jste právě objektem jejího zájmu právě vy) a aby se to vše vyrovnalo, tak i něco vážného. Další vzpomínka na Samovu mrtvou sestru Anne…          Sinnel

Sam

O tři dny později

Tři zkurvený dny, aniž bych měl od Levee byť jen jedinou zprávu. Zasraně jsem přicházel o rozum. Nepochyboval jsem o sobě ani to nebylo o tom, že bych cítil nejistotu ze své strany. Ať už to věděla nebo ne, ona byla na každé možné úrovni mojí. Byl jsem však přehlcený obavami. Jak se jí dařilo? Udělala nějaké pokroky? Proč tam sakra vůbec byla?

Ach jo, při té poslední noci, kdy jsme byli spolu, jsem se tak zbaběle vyhýbal velkému rozhovoru. Poté, co jsme v její šatně měli sex, vypadala tak šťastně. To poslední, co bych chtěl, bylo podělat to jen kvůli svojí vlastní zvědavosti. Takže místo toho jsem se dotýkal téměř každého milimetru jejího těla. Měl jsem pocit, že by si tohle užila mnohem víc, než nějaké mluvení o své minulosti.

Říkal jsem si, že bych jí měl dát pár dnů na to, aby si tam zvykla, ale poté jsem chtěl zamířit do jejího domu, abych vyhledal Henryho. Byl jsem si jistý, že i kdybych o ní nic nevěděl, on by určitě nějaké informace měl.

Naštěstí se to nakonec ukázalo jako zbytečné, protože když jsem pracoval na starém klavíru, který jsem měnil na jídelní stůl, v kapse mi zapískal telefon.

Levee: Právě jsem zápasila s medvědem o opatrovnictví svého telefonu.

Já: S medvědem?! To zní nebezpečně. Ale vysvětluje to všechny ty „bojovné“ zprávy, které mi za poslední tři dny chodily. Myslel jsem si, že ses rozhodla být výstřední.

Levee: Ha! Už jsme se domluvili, že nejsi na žádné výstřednosti, ale věř mi, že na tomhle místě není nic, co by bylo aspoň vzdáleně sexy.

Já: No, samozřejmě. Já jsem tady.

Levee: Samozřejmě. Tak jako tak… Ahoj. Jak se máš?

Já: Moje duše se chvěje, že zapomenu na tvůj dotek.

Levee: Hele, plagiátore. Tohle jsem napsala já!         

Já: Jo, já vím. Včera v noci jsem ujížděl na tvé hudbě. Je dost dobrá. Vsadím se, že když budeš cvičit, tak budeš moct jednoho dne dělat hudbu na plný úvazek.

Levee: Zábavné.

Já: Dělám, co můžu. Jak jdou prázdniny?

Levee: Ve skutečnosti dost dobře. Místo je pěkné a mám skutečně ráda svého doktora. Můj „pomocník“ (čti ošetřovatel) je čtyřicetiletý muž, který je chlupatý a Devonovi připomíná člena Lillipop Guild.

Já: Předpokládám, že mluvíš o medvědovi?

Levee: Jo. Od doby, kdy jsem tady, drží můj telefon jako rukojmí.

Já: Takže to znamená, že teď ho máš za dobré chování zpátky?

Levee: Dvojité jo. Teď musím jít, ale až se vrátím, očekávám, že můj telefon bude fotek piva a kuřete. ;)

Já: Sladký! Dostanu fotky kočičky?

Levee: Same, buď realistou. Tady neumožňují pobyt žádných domácích mazlíčků.

Já: Improvizuj.

Levee: Stýská se mi po tobě.

Já: I mně se stýská.

Levee: Dneska v noci ti zavolám.

Já: Pravděpodobně hovor přijmu.

Když jsem si zvedl košili a rychle vyfotil své břišní svaly, sám pro sebe jsem se usmál. Sotva jsem je odeslal a pak jsem si všiml, že ve dveřích mého obchodu stála má máma.

„Právě jsi někomu posílal snímek svého rozkroku?“ zeptala se svým nejlepším „matkovským“ tónem hlasu.

„Panebože, mami. Ne.“ Přešel jsem k ní a přitáhl si ji do náruče. Nedokázal jsem se zbavit úsměvu, který jsem měl v obličeji díky dokonce jen tak krátké konverzaci s Levee.

Máma mi objetí opětovala a pak ustoupila o krok zpět. „Víš, ženy sdílí tyhle fotky se všemi svými kamarádkami. Zrovna minulý týden mi jeden chlap poslal jako návnadu takovou fotku a já ji ukázala -“

Znechuceně jsem zkroutil rty. „Bože. Proč ti nějaký kretén posílal fotky ptáka? A ještě víc mě zajímá, proč si sakra myslíš, že bych to měl chtít vědět?“

Díky Levee jsem byl stále ve skvělé náladě, ale řeči mojí mámy o „návnadě“ víc než stačily, aby ji zničily.

„Jen jsem chtěla, abys byl připravený. Pokud to ukážeš jedné ženě, klidně je můžeš poslat všem, protože nakonec je stejně uvidí všechny její kamarádky.“

„Díky za přednášku, ale fakt jsem neposílal žádné fotky rozkroku.“ Zatím. „Díky tobě zůstanou mé genitálie ještě jeden další den v bezpečí.“

„Ach dobře. Když nakonec přijdeš o panictví o svatební noci, bude to dokonce ještě zvláštnější.“ Podívala se na mě pohledem, který mi říkal, ať se neodvážím tvrdit opak.

Vzhledem k tomu, že mě v sedmnácti nachytala přímo při sexu se Stacy Davis, musela vědět, že platí pravý opak. Nicméně předpokládal jsem, že nechtěla vědět o mé „návnadě“ nic víc, než co jsem chtěl vědět o tom, jak jí posílal své fotky nějaký náhodný chlápek.

Poplácala mě po hrudi a pak zamířila ke křeslu ve tvaru nohy šelmy, které stálo v rohu a stále čekalo, až si ho vyzvedne nový majitel. „Zlato, tohle je nádherné.“

„Díky. Zbožňuji ten výsledek. Měla jsi to vidět předtím, než jsem začal. Byly tam -“

„Jo, jo, jo. Šetři dechem. Víš, že těm technickým věcem ohledně nástrojů a toho všeho, když o tom začneš mluvit, nerozumím ani za mák.“ Zvedla mým směrem popelník, který přetékal. „Same, tohle je směšné. Musíš s tím přestat. Nikoho dalšího už nepohřbím. Nemůžu… ztratit i tebe.“ Zírala na mě.

Spolu s Anne mi celé roky stály za zadkem a snažily se mě donutit přestat kouřit. Ani bych nedokázal spočítat, kolikrát jsem už slíbil, že bych mohl. Ale poté, co Anne zemřela, jsem se přistihl, že jsem měl cigaretu v ruce mnohem častěji. To s vámi udělá vina. Potřeboval jsem přestat – věděl jsem, že to bylo moc. Ale vědět to a udělat to – to byly dvě naprosto rozdílné věci.

„Přestanu,“ řekl jsem a rozpačitě si strčil ruce do kapes.

„Přísahej,“ tlačila na mě.

„Mami, no tak. Řekl jsem, že přestanu.“

Celý popelník vyhodila do odpadkového koše a pak ke mně přistoupila o velký krok blíž. Měřila metr šedesát pět a vážila jen pětapadesát kilo, ale byla mou mámou. Ten jediný krok byl děsivý jako peklo.

„Přísahej. Slib. Mi. To.“

„Dobře. Přísahám,“ řekl jsem rozzlobeně jako nabručený teenager.

„Dobře,“ vydechla s úlevou a její tvář rozzářil milující úsměv. „Dobře. Teď, když máme vyřešeno tohle.“ Přistoupila ke mně o další krok blíž a ve tváři se jí znovu objevil vážný výraz. „Meg mi řekla, že chodíš s Levee Williams.“

„Cože? Od kdy mluvíš s Meg?“

„Od té doby, kdy už můj syn necítí potřebu svěřovat se své mámě.“ Založila si ruce na prsou a měřila si mě pohledem, který ve mně vyvolával pocit viny, a kterým se dokáží dívat pouze ženy. „Chodíš s celebritou, Same. Ani tě nenapadlo „Hele, možná bych měl zavolat mámě a říct jí to.“

S úšklebkem jsem zvedl obočí. „Mami, ani se nesnaž předstírat, že víš, kdo je sakra Levee Williams.“

„Ne. Ale ráda bych to teď, když jí můj syn posílá fotky svého rozkroku, věděla!“

Vyštěkl jsem smíchy a rozhodil rukama. „Byly to jen mé břišní svaly! A pro lásku boží, přestaň už mluvit o rozkroku.“

Dívala se na mě přimhouřenýma očima a pak velice pomalu, s důrazem na každé písmeno řekla: „Rozkrok.“

Dokonce, i když se na mě dál mračila, nedokázal jsem si pomoci a musel jsem se smát, protože v tom nejlepším slova smyslu byla i bláznivá.

Když jsme se pak oba vzpamatovali, znovu se vrátila k vážnému hovoru. „Dobře. Řekni mi něco o té dívce, Levee.“

Mami, neměl bych o tom mluvit. Musím zavolat Meg a říct jí, aby držela zavřená ústa.“

Byl jsem zatraceně uchvácen, a kdyby záleželo jen na mně, vykřičel bych to na celý svět.

Nicméně byl jsem uchvácen Levee Williams, takže celý svět bude muset počkat, až mu to bude připravena říct. Sralo to, ale ať už to lidé věděli nebo ne, na našem vztahu to nic neměnilo. Stále byla moje.

Usmál jsem se sám pro sebe, a věděl jsem, že máma to viděla, protože se zasmála.

„Nemysli si, že to nechám jen tak být. Vygooglovala jsem si ji. Svým způsobem má velký problém.“

Řekl jsem Levee, že to můžeme chvíli držet pod pokličkou, ale moje máma byla v pořádku. Že?

„Tuším. Myslím, že to není ta sláva. Nikdy neměla duet s Lionelem Richiem či něco takového,“ škádlil jsem ji. Věděl jsem, že by to mámu mohlo rozptýlit.

Stačila zmínka o jeho jménu a její oči se rozšířily. „Myslíš, že zná Lionela?“

Objal jsem ji kolem ramen. „O tom pochybuji, ale jestli díky tomu zastavíš svou inkvizici, milerád se ji na to kvůli tobě zeptám.“

„No, musíš se jí na to zeptat, protože víš, že já jsem tím mužem posedlá. A inkvizice bude rozhodně pokračovat. Řekni mi o ní. Je to mezi vámi dvěma vážné?“ Zatáhla mě za ruku, abych ji následoval k našemu starému jídelnímu stolu, který jsem v průběhu posledních pár let používal jako svůj pracovní stůl. Nikdy jsem nenašel čas na to, abych ho modernizoval. Nebo, přesněji řečeno, jsem ho nechtěl předělat. Tenhle stůl vytvořil táta. Dokonce i jen díky tomu, že jsem ho používal k jinému účelu, jsem se cítil špatně.

Usadil jsem se na dřevěnou židli vedle ní. „Nechodíme spolu dlouho, ale myslím, se se to možná stává vážným.“

Jsem do ní zamilovaný.

Sakra.

„Pěkná holka?“

„Skutečně jsem si jistý, že bys ji milovala.“

„No, nemůžu ji mít ráda méně než tu poslední. Jakže se jmenovala?“

„Lexi.“

„Ano.“ Sama pro sebe si tiše zamumlala. „Tu děvku jsem nenáviděla.“

„Mami!“ se smíchem jsem jí vynadal.

„Omlouvám se. Byla“ – přehnaně si vydechla – „toxická.“

„Nebyla tak špatná… No, ne celou dobu. Ale ano. Levee je rozhodně lepší. Je tak zábavná.“ Když jsem si vzpomněl na její smích, odvrátil jsem oči a usmál se. „A chytrá. Vůbec není taková, jako bys čekala. Skutečně stojí nohama pevně na zemi a je laskavá.“

Otřel jsem si ruce o džíny. Přál jsem si, aby Levee nebyla tak daleko. Jak jsem měl sakra bez té ženy vydržet celý měsíc? Otočil jsem se a zjistil, že si mě máma s jemným úsměvem prohlížela.

„Je úžasná,“ vydechl jsem.

Její úsměv se ještě zvětšil. „V tom případě ji už teď mám ráda.“ Pohladila mě po noze a než se zeptala na další otázku, pevně mně ji stiskla.

„Jak ses seznámil se Slečnou Fantastickou?“

Poškrábal jsem se zezadu na krku. Sakra. Věděl jsem, že ta otázka jednou musela padnout, a i když jsem nesnášel lhát své mámě, za žádný zatracený způsob jsem jí nemohl říct pravdu. Mohla by být vyděšená, kdyby věděla, jak jsem se s Levee skutečně seznámil.

Vyhýbat se.

„My… ehm, často byla na stejném místě. Než jsem sebral odvahu, abych s ní promluvil, několikrát jsem ji tam viděl.“ Po téhle polopravdě jsem se rozhodl přejít dál a dát do toho trochu humoru. Ukázal jsem na sebe a řekl: „Myslím, že tomuhle v žádném případě nemohla odolat.“ Ukázal jsem své bicepsy.

„Ale prosím tě. Hezky si ty své nudle schovej. Našla jsem v počítači její fotku, kde byla se svým ex přítelem. To jediné, co tím chci říct, je to, že jsi zdědil můj smysl pro humor.“

„Počkej? Kdo je jejím ex přítelem?“

„Nemůžu si na jeho jméno vzpomenout. Jeden z těch obrovských fotbalistů.“ Zatímco se ovíjela rukou, zamrkala obočím.

Chtěl jsem zvracet – a pak si toho chlapa vygooglovat. „Skvěle!“

Zasmála se a vyhoupla se na nohy. „Dobře. Musím se vrátit zpátky k práci. Vezmi někdy Levee na večeři.“

„Dobře, mami.“

Rychle mě objala a pak zamířila ke dveřím. „Uvidíme se později. A nezapomínej na to, co jsem ti řekla o fotkách rozkroku.“

Tentokrát jsem skutečně potřeboval zvracet

***********    

                             

Seděl jsem venku na verandě na houpačce. Mezi prsty jsem svíral zapálenou cigaretu, po boku mi seděl Sampson. Konečně mi zazvonil telefon.

„Ahoj,“ přijal jsem hovor. Když jsem na druhém konci uslyšel Levee smát se, byl jsem nadšený.

„Na první zazvonění? Skutečně, Same? Dokonce ses ani nemohl tvářit, že jsi ho nesvíral přímo v ruce.“

„Jen se směj, Fajnovko. Držel jsem svůj telefon v ruce, protože jsem právě sledoval na YouTube video z tvého zakopnutí a pádu.“

Zasténala. „Ach Bože. Prosím tě, řekni, že lžeš.“

„Nic.“ To c na konci jsem protáhl. „Používám HenrisMine7765 a předělávám ho na nádherný remix Henryho písně ´Goodbye, Lover´.“

„Skvěle,“ odfrkla si. „Už tak má víc než dost fanoušků na to, aby v tom soutěžili. Nemáš ani tušení, jak moc těchto videí už uniklo.“

„Nooo, za posledních pár hodin jsem získal docela slušnou představu. Neboj. Hlídám ti záda. Všechny z nich nahlásím,“ prohlásil jsem hrdě.

„Jsi pro mě až příliš dobrý,“ zašeptala škádlivým tónem v hlasu, při kterém se mi po ní stýskalo ještě víc.

„No, tak skvělý nejsem. Nejdřív jsem si je všechny prohlédl.“ Típl jsem cigaretu a zamířil zpátky do domu. Byl jsem připravený zanořit se do postele a povídat si s Levee tak dlouho, jak jen bude chtít.

„Dobře, odpouštím ti.“

„Dobře, protože některé z nich jsem viděl dvakrát,“ přiznal jsem. Pak jsem rychle dodal: „Ale to jen proto, jak moc se mi líbilo, jak se ti zhoupla prsa, když jsi vyskočila zpátky.“

Zasmála se a to mě přinutilo usmát se.

„Tuším, že teď se za to na tebe nemůžu zlobit, že? Takže, jak to, že jsi skončil s tím, že jsi na YouTube hledal moje videa?“

„Začalo to tím, že jsem proti svému přesvědčení hledal tvoje fotky s Tommasem Reignsem. Musím říct, že teď se cítím trochu nedostatečně.“

„Ach, to ne. Penis máš rozhodně větší ty.“

Znovu se zasmála. Zalezl jsem si do postele, zavřel oči a v jejím melodickém hlase se ztratil.

„Musí být skvělé mít možnost najít o mně všechno, co chceš. Chci, abych měla možnost najít si i tvoji minulost.“

„Dobře. Pojďme to vyrovnat. Kdybys měla právě teď před sebou počítač, co bys zadala do pole „hledej“?“

„Hmmm, nevím. Kdy byl tvůj poslední vztah?“

„Rozešli jsme se asi před dvěma měsíci, ale skutečně jsme spolu nebyli už od doby, co Anne zemřela. Byla to docela milá holka, i když dneska ji moje máma nazvala děvkou.“ Při té vzpomínce jsem se zasmál.

„Co?“ napůl vydechla, napůl se zasmála.

„Jo, no, vypadá to, že Meg zavolala mámě a řekla jí, že jsme si spolu vyšli. Zastavila se tu, aby na mě uplatnila výslech.“

„Ach, sakra. Řekl jsi jí pravdu?“

„Ehm…“ zamumlal jsem. Snažil jsem se získat čas. „Levee, je to má máma. Přísahám, že nic neřekne.“

V hlase měla slyšet pochybnosti, ale nedělala z toho nijak velkou vědu. „Dobře. Co řekla na to, že se vídáme?“

„Ve skutečnosti nic. Je s tím v pohodě. Ach! Přinutila mě, abych jí slíbil, že se tě zeptám, zda znáš Lionela Richieho.“

„Vlastně trochu ano. Před pár lety jsem s ním spolupracovala při předávání cen.“

„Dobře. Zalžu jí a řeknu, že ne.“

„Proč? Znám jeho agenta. Pravděpodobně bych od něj mohla získat nějaké věci s podpisem.“

„Protože moje matka je neuvěřitelná žena a máma, ale když přijde na Lionela, tak jde veškerý rozum stranou. Nechceš se stát tím jediným člověkem, který bude stát mezi ní a tím mužem.“

„Sklapni. Mluvíš vážně?“

„Naneštěstí ano. Až se vrátíš, ukážu ti její fotoalbum. Až do doby, než mi bylo šest, jsem byl o Halloweenu pokaždé Lionelem. Jsem si dost jistý, že kdyby to táta nezatrhl, tak by mě po něm pojmenovala.“

„Ach. Můj. Bože. Ty fotky potřebuji. Co nejdřív.“

„Uvidím, co se dá dělat. A teď, co dalšího bys chtěla vědět?“ Nadechl jsem se skrz zaťaté zuby a s úzkostí čekal na její další otázku.

„Kouříš?“

„Ne. Ve skutečnosti jsem v posteli.“

„Je příliš brzo na to, abych tě požádala, abys přestal?“

„Příliš brzo na zeptání se? Ne. Příliš brzo na to, abys čekala, že to splním? Ano. Ale budeš ráda vědět, že mě dneska ráno i moje máma nakopala do zadku a donutila mě přísahat, že přestanu.“

„Budu potřebovat adresu tvé mámy,“ vzrušeně vydechla.

„Proč?“

„Protože jestli tě skutečně přiměje přestat, přijdu na to, jak zařídit, aby jí Lionel Richie osobně doručil kytici.“

Vyštěkl jsem smíchy. „Prosím, to nedělej. Buď by z toho dostala infarkt, nebo by skončila ve vězení za to, že ho odmítla nechat odejít.“

Zachichotala se a pak si povzdechla. „Přála bych si, abych právě teď byla s tebou.“

„I já,“ vydechl jsem. Bože, jak moc jsem si to taky přál. Ale to, že by se vrátila, by jí nepomohlo. Takže jsem změnil téma. „No, aspoň máš teď zpátky svůj telefon. Dostala jsi předtím moji fotku?“

„Jo. Teď jsem si ji nastavila v mobilu jako tapetu. To proto jsem taky přišla pozdě na večeři, protože jsem měla ve sprše spoustu práce.“

Prakticky jsem spolkl svůj jazyk. Rozkašlal jsem se a ona se zahihňala.

„Skutečččččččně?“ protáhl jsem.

„Skutečně,“ zašeptala se zasténáním. „Nebylo to tak dobré, jako jedna z našich sprch. Mám moc jemné ruce, ale na dalších pár týdnů to musí zvládnout.“

Při představě toho, jak si Leveeiny prsty hrají na místečku mezi jejíma nohama, zatímco v duchu vidí moje tělo, se mi penis zavřený v džínách zvětšil. Také mi to garantovalo, že mám i já dneska v noci před sebou dlouhou sprchu. A určitě mi to zaručovalo, že zítra bude další sedánek a dojde i na nové prostocviky.

„Musíš přestat,“ zavrčel jsem. „Nebo pokračuj s mnohem většími podrobnostmi. Je to tvůj hovor.“

Tiše se zachichotala. „Můžu se tě na něco zeptat.“

Upravil jsem kalhoty, abych v nich získal trochu místa. K mému obrovskému překvapení vypadala, že s tím skončila. „Cokoli.“

„Proč někdy nedopalky posbíráš a jindy je necháš na zemi?“

Žaludek mi spadl níž. Na posteli jsem se překulil na bok a zíral na prázdné místo, na kterém Levee strávila jen jednu jedinou noc a já to bral tak, že je to navždy její strana.

„Anne,“ odpověděl jsem stručně. Musel jsem to rozvést, ale v tenhle okamžik jsem měl v krku obrovský knedlík.

„Ach,“ vydechla. „Omlouvám se.“

Ztěžka jsem polkl. „Po jedné z jejích epizod ji máma vyhodila, takže se Anne přestěhovala ke mně.“

„Same, skutečně mi nemusíš odpovídat. Nevěděla jsem to.“

„Ne, je to v pořádku. Nevadí mi to. Takže… tak nějak… Anne se ke mně přestěhovala a ve skutečnosti to bylo hodně dobré. Užíval jsem si to, že jsem ji tu měl a mámě to poskytlo tolik potřebný oddech poté, co strávila celý život péčí o někoho jiného. Měl jsem dobrý pocit, že jsem pomohl, a zároveň mi to dalo klid, že Anne byla v bezpečí. Každopádně, ona nesnášela to, že jsem kouřil. Takže jeden den, když jsme byli v sekáči, abychom vyzvedli pár kousků pro obchod, tam našla jednu z těch starých koster, kterou používají při výuce na medicíně. Měl jsem to poznat už podle lesku v jejích očích, že nemá v úmyslu nic dobrého, ale tak jako tak jsem ji koupil.“

Zavrtěl jsem hlavou a při té vzpomínce jsem se usmál. „Když jsme přijeli domů, vzala kostru do mého obchodu, odkryla kryt hrudníku a pak obsah mého popelníku vysypala dovnitř. Byla za to na sebe tak zatraceně pyšná. Zašla dokonce až tak daleko, že tu věc pojmenovala. Dala jí jméno Herman.“ Uchechtl jsem se, ale Levee byla tak tichá, že jsem si musel odtáhnout telefon od ucha, abych se ujistil, že jsem nepřišel o signál. „Stále tam jsi?“

„Jo. Jsem tady.“

Slyšel jsem, jak se pohnula. „Jsi právě v posteli?“

„Jo, ale stejně jako ve sprše je to tu bez tebe jen ubohá náhražka.“ Povzdechla si. „Pokračuj. Chci slyšet zbytek. Myslím tím… jestli mi to chceš říct.“

„Levee, řeknu ti všechno, co chceš slyšet, pokud to znamená, že se budeš ptát.“

„Musím požádat svého advokáta, aby mi na tohle poslal práva na copyright.“

„Kdy bych měl čekat, že mi dorazí provize?“ škádlil jsem ji.

„Platím sexuálními službami.“

Skoro bych si dokázal představit to rozpustilé zajiskření, které měla ve svých očích zbarvených do barvy whisky. Bože, tak moc jsem chtěl vidět její úsměv.

Najednou jsem dostal nápad. „Proč spolu mluvíme po telefonu?“

„Ehm… musíš jít?“

„Ne! To není to, co jsem myslel? Vydrž.“ Odtáhl jsem telefon od ucha a stiskl tlačítko pro FaceTime. Neodpovídala. Dal jsem si telefon zpátky k uchu. „Přijmeš to?“

„Musel jsi přijít o rozum!“ zaječela. „Nemůžeš jít na videochat! Vypadám na sračky.“

„Přijmi ten zatracený hovor, Levee.“

„Ne! Myslím to vážně. Když jsem vylezla ze sprchy, neudělala jsem si vlasy. Vypadám jako zacuchaný, zplstnatělý pudl. Navíc nemám nanesenou ani polovinu svého make-upu. V žádném případě se s tebou nespojím, abych ti na sebe poskytla vizuální pohled. Ne, když budu celý měsíc pryč.“

„Levee, viděl jsem tě, jak ti díky pláči stéká make-up dolů po tváři, jak v autě spíš a slintáš, a jak máš celá ústa pokrytá produkty sexu. I tak tě chci šukat až do bezvědomí. Je mi jedno, jak právě teď sakra vypadáš. Přijmu tu zatracenou žádost!“

„Ne. V žádném případě. Zítra se upravím.“

„Jsi směšná.“ Frustrovaně jsem se kousl do rtů.

„Věř mi, že tohle pro mě není vůbec snadné. Ani si nevzpomínám, jak vypadáš. Vágně si pamatuji, že jsi byl tak nějak atraktivní, ale nejsem si úplně jistá. Ani nemám tvou fotku.“

„A ani žádnou nedostaneš,“ lhal jsem. Chystal jsem se zaplavit její telefon svými fotkami, dokud mi nepošle tu svou. Jistě, na internetu jsem našel miliony fotek Levee, ale já skutečně chtěl jednu fotku mojí Fajnovky.

„Můžeme se prosím vrátit zpátky k tvému příběhu? Umírám touhou zjistit, co to s tou kostrou bylo.“

Odfrkl jsem si, z nočního stolku popadl svůj laptop a najel na Photoshop. „Takže poté, co toho Hermana tak zaprasila, ho s obrovským úsměvem přenesla na mou verandu. Když prohlásila, že kostry plíce byly plné cigaret, takže byly moje, dokonce jsem se s ní ani nemohl hádat. Přiměla mě slíbit, že posbírám všechny ty nedopalky a uložím je do Hermana. A až bude jeho hrudník plný, tak budu muset přestat kouřit. Byl to obrovský hrudník, takže jsem souhlasil. Každou noc ze zvyku sbírám všechny nedopalky a dávám je do něj.“ Srdce mi bušilo jako o závod a ruce, kterými jsem se divoce pohyboval po laptopu, ztuhly. „Občas zapomenu, že tu není a stále je sbírám.“

„Same,“ vydechla Levee. „Tak moc se omlouvám.“

„V pořádku. Rád o ní občas mluvím. Strašně moc mi chybí.“

Slyšel jsem, jak se znovu pohnula, snažil jsem se představit, že zatímco jsem pracoval na svém notebooku, ležela vedle mě. Do té ženy jsem byl tak příšerně zamilovaný.

„Vsadím se, že byla nádherná.“

„To skutečně byla.“ Zhluboka jsem se nadechl a přes bolest, kterou jsem cítil, jsem se usmál. Díky Levee nebyla ta bolest tak drtivá. A kdybych už do té ženy nebyl zamilovaný, tak by mě to stále hlodalo v hlavě. „Nicméně… co dalšího bys chtěla vědět?“

„Co jsi měl k večeři?“ zeptala se na náhodnou otázku.

„K večeři?“

„Jo. Mám hlad. Někdo, koho nebudu jmenovat, mě donutil díky svému sexy břichu vynechat večeři, vzpomínáš si?“ Zachichotala se.

A s tím ta bolest, kterou jsem cítil, zmizela úplně.