AFN - 36. kapitola

Překlad: Peťa

LOREN HALE

Když jsem byl na rehabilitaci, měl jsem hromadu volného času na to, abych nechal svoje myšlenky toulat se. Pitomě jsem začal přemýšlet o tom, jak bych požádal Lily o ruku. Ne nijak brzy, ale až budeme oba zdraví a šťastní. Dokonce jsem si představoval prsten, který bych jí koupil – malý růžový safír. Jednoduchý, netradiční. Myslím, že by se jí líbil.

Teď se to nikdy nedozvím.

Zlostně hledím na otce, nesnáším, že mi ukradl mou žádost o ruku. Není to tak úplně jeho chyba, ale když už jsme nuceni do manželství, raději bych měl něco za svých podmínek. Mohl mě před nějakým tím dnem upozornit. Cokoli.

Místo toho zastrčím tuto vzpomínku spolu se všemi ostatními temnými, asfaltově černými převálcovaný něčím větším a hroznějším než já. Lily tiše posuzuje prsten smutnýma očima. Kéž bych to mohl napravit, ale odmítnutí proseb jejích rodičů by ji jen víc zranilo. Ta ostuda, kterou způsobila, ji trhá zevnitř a nedělat nic k nápravě škody, by jí rozervalo duši.

„Svatba,“ řeknu a prolomím tak napjaté ticho. „Řekl jsi, že je to za rok.“

Otec přikývne a usrkne si skotské.

Mám chuť ji ochutnat, ale soustředím se víc na Lil a jakákoli bolestná touha po alkoholu se zmírní. Pro jednou se opravdu cítím dost silný, abych jí pomohl. „Musí dokončit všechny úkoly, než se jí vrátí svěřenecký fond. Znamená to, že ho bude mít zpátky, když bude souhlasit se svatbou?“

„Dostane ho, až se vezmete.“

Žaludek se mi propadne. Rok? Bude zničená po celý zkurvený rok, dokonce i když udělá všechno, co říkají. Lily si nemůže udržet práci, zatímco prochází uzdravováním. Vzpomenu si, jak jsem ji našel schovávat se pod stolem v Roseině kanceláři, protože se bála mužských modelů. Není připravená zvládnout stres z pracovního prostředí se svou závislostí opodál. Ta úzkost je tím, co způsobuje, že šílí.

„Vezmeme se dřív,“ nabídnu. Proč prodlužovat čekání? Bude mít peníze. Přestanou nás nahánět kamery. Už ji nebudou drbat na blozích. Všechno bude zase v pořádku.

„Opravdu?“ zeptá se Lily, oči velké a skleněné.

Palcem otřu spadlou slzu. „Dva týdny nebo rok to pro mě není rozdíl, Lil. Vzal bych si tě zítra, kdyby tě to udělalo šťastnou.“

Jednou přikývne a nechá mě, abych si ji držel blízko u sebe.

„Ve skutečnosti to rozdíl je,“ vloží se do toho otec a zmrazí moje kosti. „Nesmí to vypadat jako svatba z donucení, naplánovaná aby uchlácholila média. Musí to vypadat reálně. Jeden rok. Ani dřív ani později.“

Zadusil mou jedinou alternativu.

Otec zavře složku a otevře další. „Teď k tobě, Lorene,“ řekne, „média tě vymodelovala jako ubohého přítele, podváděného a odloženého. Veřejně vypustíš prohlášení o tom, jak jste s Lily měli otevřený vztah, něco novodobého. Spal jsi s jinými ženami a věděl jsi, že ona spí s jinými muži. Ale od vašeho romantického zasnoubení jste se oba rozhodli zavázat se plně jeden druhému.“

Lily zadrží dech, pravděpodobně věří, že tuto podmínku odmítnu. Chce, aby to bylo jednoduché, abychom souhlasili a šli dál. Jsem zvyklý na lži. Pokud tahle pomůže, rád ji uveřejním. Kývnu na znamení přijetí a otec složku zavře.

„To je vše?“ zeptám se.

„Nejsi závislý na sexu,“ připomene mi se suchým úsměvem a zvedne svou sklenici. Dá si dlouhý lok a moje myšlenky sklouznou zpátky k problému s penězi.

Musím se ho zeptat.

Pro Lily.

Pro sebe.

Abychom měli o problém na řešení míň. Abychom mohli přestat brát dary od našich sourozenců.

„Ohledně mého svěřeneckého fondu…“

Lily vedle mě se naježí. „Lo, nemusíš“-

„Chci.“ Ať už to bude mít jakékoli následky, ať už budu muset udělat cokoli, abych otce potěšil, vyřeším to. Část mě křičí: Selhání. Vzdávám se tak, že lezu zpět k tomuto muži. Ale druhá část říká: Tohle je ta správná cesta. A já poslouchám tuto část mého mozku. Ať už je to ta pitomá zkurvená část – to se uvidí.

„Co s ním?“ Krouží skotskou ve sklenici a vytváří tak malý vír.

Donutí mě, abych se zeptal. Žebral. Prosil a plazil se. Nechystám se klesnout na kolena, ale jsem k tomu blízko. Jsem skoro tam. „Říkals mi, že bych ho mohl mít zpátky,“ připomenu mu, ale nejsem idiot. Vím, že jsou na to napojené nitky. „Co chceš, abych udělal?“ Ne vysokou. Ne vysokou. Ne vysokou. Nemůžu se vrátit do školy, být obklopený chlastem,  být obklopený plně působícími víc než dvacátníky. To mě žene k flašce víc, než Lily ví. To je důvod, proč jsem si vybral se nevracet.

Každá rozumná šťastná osoba je jako odraz toho, co jsem mohl být, jako přicházet každý den do kontaktu se smrtkou. Nechci být takto pronásledován svými problémy.

„Co chci, abys udělal,“ řekne, „je, abys byl zkurvený chlap.“

Zlostně hledím. „Posledně, když jsem to kontroloval, jsem jím byl.“

„To, že máš čuráka, z tebe chlapa nedělá,“ odpoví. „Celý svůj život jsi byl nezodpovědný chlapeček. Dávám ti věci a ty je srážíš. Pokud chceš svůj svěřenecký fond, musíš je použít na to, abys vytvořil něco svého. Nesmíš je rozfrcat.“

„Nevrátím se na vysokou.“

„Říkal jsem něco o vysoké? Ani mě neposloucháš.“ Hodí si do pusy zbytek tvrdého alkoholu a třískne sklenicí na stůl.

Trhnu sebou.

A on zůstane potichu, nechystá se prozradit detaily. Zřejmě mám vědět, co být chlapem opravdu znamená. V hlavě otce to může znamenat cokoli.

„Okay,“ přijmu to slepě. Jen po mně chce, abych dosáhl svého potenciálu, nerozházel jeho bohatství s apatií. Jeho podmínky by měly být v mé moci. Doufejme.

Obočí mu vyskočí v rychlém překvapení, ale to se pomalu odplaví nahrazené skutečným nefalšovaným úsměvem. Myslím, že jsem právě udělal otce šťastným.

To se děje… no, skoro nikdy.

„Zavolám právníkům. Tvoje dědictví bude zpět do zítřejšího rána,“ řekne, „a do příštího týdne očekávám podnikatelský návrh.“

„Co?“ Žaludek se mi stáhne.

Protočí oči a pusa se mu stočí dolů. Ten úsměv trval nula celá dvě sekundy. „Pro Krista pána, Lorene. Podnikatelský návrh. Nemusíš být zahrnutý v mé společnosti, ale radši si založ svou vlastní. Ani se kurva nestarám, jestli uspěje. Jen zvedni svůj líný zadek.“ Vstane a vznáší se nad vozíkem s alkoholem, aby si doplnil svoji prázdnou sklenici. „Je pozdě. Měli byste tu přespat.“

Nechci vkročit do své staré ložnice, úkrytu špatných vzpomínek a na hovno chyb. Zavrtím hlavou. „Dnes v noci zůstáváme u Rykea.“

Při tom jméně ztuhne. „Pak sebou hněte. Mám práci.“ Když jdeme ke dveřím, řekne: „A až najdu ten únik informací, bude si přát, aby s naší rodinou nikdy nevyjebal. To ti můžu slíbit.“