TFU - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Sam

S Leeve jsme skončili ve sprše. Pak na mě po zbytek noci až do časného rána jezdila. Ani jeden z nás nespěchal s tím, abychom šli spát, zvlášť když jsme věděli, že zítřek pro nás bude na nějakou dobu znamenat poslední den. Ale tolikrát, kolikrát to bylo jen možné, jsem jí připomínal, že to bylo jen dočasné. Snažila se argumentovat s tím, že tenhle druh odloučení byl v její branži častější. Pokaždé, když se mi snažila rozmluvit, abych byl bez ní, jsem ji nemravně políbil.

Neexistovalo nic, co by mi mohla říct, aby mi to rozmluvila.

Nakonec to vzdala, a když se okny mé ložnice začaly prodírat první sluneční paprsky, v mém náručí odpadla.

Můj spánek nepřišel. Přesně tak jako skutečný stalker jsem zůstal vzhůru a sledoval, jak bezpečně vklíněná podél mého boku spala. Měli jsme propletené nohy. Svou paži měla přehozenou přes můj bok.

Takový mír, který jsem cítil právě teď, jsem nikdy necítil.

A ztratit ji zasraně nasere.

Ale když se ozval budík na jejím telefonu, pustil jsem ji, protože se vrátí. Jen bych se o tom rád ujistil.

Díky tomu, že jsme v noci spali jen tři hodiny, celou pětihodinovou cestu do LA jsme s Levee spali. Držel jsem ji v náručí. Poté, co jsme dorazili do haly, Levee musela nechat Devona, aby nejdřív vyhodil mě. Byla pevně přesvědčena o tom, že bychom neměli být společně vyfoceni a i když mě to mrzelo, chápal jsem to. Se všemi až příliš rychlými polibky jsem vystoupil u vzadu zaparkovaného autobusu, který patřil k turné a tam jsem se setkal s Leveenou kapelou a doprovodnými tanečníky.

Simon, její kytarista, mě přivítal s otevřenou náručí a zůstal po mém boku. Vypadalo to, že Levee mu zavolala předem a dala mu na starost hlídat mě. Byl to příjemný chlápek – ve skutečnosti oni všichni. Vůbec to nebyly ty namyšlené rockové hvězdy, které jsem čekal. Celé hodiny jsem strávil v autobuse, kecal s členy její kapely a s několika jejich manželkami. Když jsem zjistil, že jedna z nich dokonce měla s sebou svou tříletou dceru, překvapilo mě to. Byli na mě pekelně zvědaví. Ani bych nespočítal, kolikrát jsem se vyhnul odpovědi na otázku, jak jsme se s Levee setkali.

Nepřetržitě jsem si hlídal telefon. Čekal jsem na zprávu od ní, ale žádná nepřišla. Předpokládal jsem, že měla spoustu práce, ale skutečnost, že nebyla v mé blízkosti, mě znervózňovala. I když jsem se nechystal být tím chlapem. Odešla ode mě z nějakého důvodu. Pro to, aby se připravila na svou show, bych jí dal jakýkoli prostor, který potřebovala.

O čtyři hodiny později se konečně dveře autobusu otevřely a Devon mě informoval, že se po mě Levee ptala. Dal mi malé sluchátko, kolem krku mi pověsil visačku s tím, že patřím do realizačního týmu, a pak mě vedl k zadním dveřím, které byly ohraničeny provazy. Kolem se choulil dav fanoušků. Podívali se na mě jen na okamžik a vyhodnotili mě jako nedůležitého.

Než jsme konečně zastavili před neoznačenými dveřmi, prošli jsme bludištěm zákulisních chodeb. Devon na ně zaklepal a pak se ozval hlas.

„Vejdi,“ zazpívala Levee.

Devon nevrle strčil do dveří a tiše mi pokynul, abych vstoupil dovnitř.

V okamžiku, kdy jsme se setkali pohledy, mi z hrudi unikl všechen vzduch. Vlasy měla už skoro hotové a její hladkou kůži zakrývala silná vrstva make-upu. To bylo poprvé, co jsem spatřil Levee Williams, superstar. Poznával jsem ty hnědé oči, které se na mě dívaly, ale všechno ostatní patřilo ženě, která zdobila stránky časopisů.

Ta žena byla nepochybně krásná, ale já rozhodně dával přednost ženě, se kterou jsem strávil nahý noc v posteli.

„Tady jsi,“ řekla tiše, zatímco žena dál pracovala na jejích vlasech.

„Začínal jsem si myslet, že jsi na mě zapomněla.“ Přistoupil jsem k ní blíž. Měl jsem v úmyslu políbit její růžově namalované rty. Ale vzhledem k tomu, že po mě hodila stylistka tázavým pohledem, jsem se na okamžik zastavil.

„Ach! Omlouvám se. Madison, to je Sam. Same, tohle je Madison.“

Žena zvedla hlavu a vřele se usmála. „Ahhhh, jsi kus.“

„Díky?“ odpověděl jsem a zvědavě blýskl pohledem zpátky k Levee.

„Henry dneska ráno volal Madison jen pro to, aby ohledně tebe slintal.“

„Panebože,“ zaúpěl jsem, díky čemuž se obě rozesmály.

„Miluje tě. Ale nedovol Levee lhát. Od okamžiku, kdy si sedla, o tobě nepřestala mluvit,“ řekla Madison.

Dokonce i pod tunou make-upu, kterou na sobě měla, jsem si všiml, jak tváře Levee zrůžověly. Sakra. Zbožňoval jsem, že jsem na ni měl tenhle vliv.

„Je to tak?“ zeptal jsem se s úsměvem.

Levee zavrtěla hlavou a na klíně si spojila ruce. „Jen jsem o tebe měla strach. Jeden nikdy neví, kdy by se Henry mohl pokusit unést tě a zajmout do sexuálního otroctví.“

Podél boků jsem zaťal ruce v pěst a vážně pronesl: „Ta hrozba je skutečná.“

Madison se zasmála a na malý stolek odložila hřeben. „Jdu si dát kávu.“ Se zvednutým obočím se podívala směrem ke mně. „Rtěnku opravit můžeme, ale neopovaž se zničit vlasy. Capisce?“

Díval jsem se přímo do očí Levee a přikývl.

Sotva za sebou zavřela dveře, Levee se postavila a políbila mě na rty. Poté si je hřbetem ruky otřela. „Stýskalo se mi. Kde ses ukrýval?“

Objal jsem ji rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. „Klábosil jsem s kapelou. Přesně tam, kde jsi mě vysadila.“

Naklonila se ke mně a podezřívavě si mě prohlížela. „Devon říkal, že jsi tam už nebyl. Poslední tři hodiny tě hledal.“

„Pak asi moc dobře ne, protože jsem nikam nešel. Zeptej se Simona.“ Políbil jsem ji na spánek.

„Hmm.“ Zmateně našpulila rty. „No, dobře. Tuším, že teď jsi tady.“

„Jo. Teď jen kdyby se mi podařilo najít Fajnovku. Vypadá, že se někde vytratila. Děsím se toho, že je pod vší tou maskarou zaživa pohřbena.“

Levee se zachichotala a stiskla mě ještě pevněji. „Měl bys vidět ten písek, kterým mě na konci večera drhnou.“

„Ach, oni tě renovují!“ škádlil jsem ji, když se přisunula ještě blíž, i když to už bylo nemožné.

„V podstatě,“ zamumlala. „Nesnáším to, že po té show musíš jít domů. Mám pocit, že jsme spolu dneska nestrávili žádný čas. Buď jsi cestou sem slintal na mém rameni, nebo chrápal. Teď musím na představení.“

„Ani se nesnaž předstírat, že jsem byl tím, kdo chrápal. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že sedím na mokrém fleku. A ne tom dobrém.“

„Sklapni, lháři.“

„Ne, ty sklapni.“

Oba jsme se zasmáli, ale pak si znovu frustrovaně povzdechla. „Nechci dneska v noci odejít.“

„Tak neodcházej. Odjíždíš až ráno, že?“

„Jo, ale Devon tě dneska večer musí odvézt zpátky, cestou vyzvedne zbytek mých věcí a Henryho. Zítra mě odvezou.“

„Levee, není mi deset. Nepotřebuji odvoz domů. Jestli chceš, abych dneska v noci zůstal, odletím domů až zítra ráno.“

Oči jí ožily. „Skutečně?“

„Jo, skutečně, ty bláznivko.“

„Myslím, že za to zaplatíš. Jen mi řekni, kdy chceš odjet a já ti hned teď zarezervuji let.“

Uchechtl jsem se. „Nejsem ani prostitutem. Nebudeš mi kupovat letenku jen proto, že máš se mnou nekalé úmysly. Ale ano, zůstanu tady.“

„Jsi si jistý?“ zeptala se s nadějí v hlase.

„Jo. Nejsem dost zvrácený na to, abych byl prostitutem.“

Stiskla mi bradavku. „To jsem nemyslela. A teď, když jsem zjistila, že nejsi zvrácený, jsem zklamaná.“

Štípnutí do bradavky jsem jí oplatil. Prodléval jsem prsty na tom místě a zuby jsem se pásl na jejím krku. „Včera v noci jsi nevypadala zklamaně.“

Vydechla a pod mým dotekem zakolísala.

„A ještě, než začneš s chytráckými řečmi, ti slibuji, že nebudeš zklamaná ani po dnešní noci. Lístek si koupím sám. Užiješ si to. Všechno z tebe setřeme, aby ses vrátila do svého života. Pak tě ošukám tak zvráceně, jak jen budeš chtít a to až tak, že na to příští měsíc fyzicky nezapomeneš.“

„Aaaano,“ zasyčela a rukou sklouzla na můj zadek.

Oždiboval jsem její ušní lalůček a můj penis se mezi námi zvětšoval. Za to, abych mohl hned přeskočit na konec tohohle scénáře – k té části, kdy se v ní pozdě v noci úplně ztratím - bych dal cokoli. Chtěl jsem tu být až do úplného konce – až přijde domů.

Zdravější.      

Šťastnější.

A celá zatraceně moje.

Právě jsem si chystal vzít její ústa ke strádajícímu polibku, na dveře zaklepala Madison.

„Všichni oblečeni?“ zeptala se a pootevřela dveře, ale nevešla dovnitř.

Levee zasténala a čelem se opřela o mé rameno. „Naneštěstí. Ale dej nám chvilku.“

„Omlouvám se. Musím tě dodělat. Už se po tobě shání kvůli oblečení.“

„Správně,“ řekla Levee a o krok ustoupila. Pohledem zajela na vybouleninu v mých džínách a zašeptala: „Tak obrovské plýtvání dokonalou tvrdostí.“

Se zasmáním jsem se upravil. „Později. Slibuji.“ Na rty jsem jí vtiskl cudný polibek a pak jsem zavřel oči a začal si abecedně odříkávat různé druhy dřeva.“

*************

Sledovat představení Levee představovalo jeden z nejúžasnějších zážitků mého života. Jistě, předvedla pekelnou show, s kompletním tanečním sborem, změnami garderoby a s pyrotechnikou, ale i bez všech těch fanfár byla fascinující. To, jak velela scéně, vlastnila každou notu, kterou vypustila ze svých sexy úst – byl jsem z toho úplně tvrdý. Nedokázal bych od ní odtrhnout oči, ani kdybych do ní nebyl úplně zamilovaný.

Leveeinu hudbu jsem už slyšel v rádiu. Znal jsem její melodii a rytmus. Ale poté, co jsem měl možnost poznat ženu, která ji napsala, uvědomil jsem si, že slova byla tím nejlepším. V jejích písních bylo jasné, že Levee musela nejdřív zápasit, ale nejvíc ohromující částí bylo to, že v těch písní bylo vetkáno tolik naděje a boje. A díky tomu boji jsem našel stejně moc naděje.

Bude v pořádku.

A tak budeme i my.

Pořád jsem nevěděl, proč byla Levee té noci na tom mostě. Pochopil jsem, že byl její život stresující, ale když jsem viděl, jak v okamžiku, kdy vstoupila s mikrofonem v ruce na podium, ožila, nedokázal jsem si představit, proč z toho všeho chtěla uniknout. Dobře jsem věděl, že život nebyl vždy tím, čím se zdál. Muselo se s ní dít něco jiného, a když jsem ji přímo z první řady sledoval a očima se setkala s mými, najednou jsem toužil zjistit, proč přesně se to dělo.

Když se koncert chýlil ke konci, Devon mě odvedl z mého místa a doprovodil mě do šatny Levee. Jako obvykle byl kvůli něčemu nasraný, ale začínal jsem se přiklánět k tomu, že spíš, než že by to mělo co do činění s mou maličkostí, se jednalo o jeho přirozený povahový rys. Do místnosti dolehl zvuk nadšeného potlesku pro Levee. Já se zatím uvelebil na malém gauči a dal si nohy nahoru. Zavřel jsem oči, zhluboka dýchal a v duchu jsem si opakovaně promítl události, které se staly za posledních dvaceti čtyř hodin. Ještě než jsem si to stačil uvědomit, už mě bolely tváře od obrovského úsměvu, který se objevil na mém obličeji.

Byl jsem tak zatraceně šťastný.

A pokud představovalo škubání mého penisu nějaký náznak, byl jsem i nadržený. Tohle bylo následkem vzpomínek na Levee, která si vykračovala po pódiu.

Konečně umlkl poslední úder bubnu a já začal zírat směrem ke dveřím. Celý koncert byl neskutečný a já zoufale toužil dostat Levee do rukou a připomenout si, jak skuteční jsme ve skutečnosti byli my.

Když se dveře otevřely a místnost zaplnili lidé, vyskočil jsem na nohy. Dovnitř vešlo jen asi pět nebo šest lidí, ale jakmile dovnitř vstoupila Levee, měl jsem pocit, jako bychom byli stále uprostřed zcela vyprodané arény.

Už jsme se dohodli, že na nějakou dobu vše udržíme v tichosti, takže i když stála přímo přede mnou, v místnosti plné lidí byla naprosto nedosažitelná. Obličej se jí leskl potem a make-up se jí začínal rozmazávat. Na vrcholku hlavy jí z účesu uniklo pár drobných kadeří. Všechen sprej na vlasy, který na to byl použit, by dokázal usmrtit pár lidí. Ale teď, jak tam stála přede mnou, v malých černých šatech a touhou v očích, byla nádhernější, než kdy jindy.

Musel jsem sebrat každý ždibec svého sebeovládání, abych si ji nepřitáhl do náručí. Oči jsem měl přilepené přímo na ní a netušil jsem, kdo další byl v místnosti, nebo zda o nás ostatní věděli.

Věděl jsem, že museli vypadnout.

„Byla jsi tam neuvěřitelná,“ zašeptal jsem a na jejích rtech se objevil plachý úsměv. Hlas jsem měl tak tichý, že byl stěží slyšitelný. Ruce jsem zabořil do kapes a sklonil jsem se k ní. „A teď se zbav těch lidí, ať tě můžu svléknout do naha a ukázat ti, co se mnou udělalo sledování tvého představení.“

Ucouvl jsem právě včas na to, abych viděl, jak jí oči ztmavly a z rozevřených rtů jí unikl tichý výdech. Ta jednoduchá reakce poslala všechnu krev přímo do mého penisu a v hrudi jsem cítil opojné pocity, které jsem zatím nebyl ochotný přiznat.

Levee se na mě hřejivě dívala a přitom vykřikla. „Všichni ven! Potřebuji pár minut o samotě.“

Lidé si mezi sebou dál povídali, ale bez jediné otázky místnost opustili.

Pokud bychom chtěli udržet fasádu vnějšího zdání, měl jsem zřejmě s nimi vyjít ven a pak se opatrně vplížit dovnitř, ale než abych dokázal vymýšlet nějaký skutečný plán, jsem se mnohem víc soustředil na ženu, kterou jsem měl před sebou.

Srdce mi bušilo jako o závod.

Bradavky měla tvrdé.

Nozdry jsem měl rozšířené.

Svými zuby si kousala spodní ret.

Podél boků jsem zatínal ruce do pěstí.

Její oči zajížděly přímo k mému penisu.

Cvakla klika dveří.

Naše těla do sebe narazila.

Moje ústa uchvátila ta její a ona zapletla ruce do mých vlasů. V symfonii zoufalství se kolem nás mísily steny a vrčení. Už jsem nemohl čekat ani o okamžik déle. Vzal jsem jí za zadek, zvedl a opřel o zeď. Své nohy měla omotané kolem mých boků, rukama mě objímala kolem krku. Zběsile potřebovala být ještě blíž. Byla tu jen jediná věc, na kterou jsem dokázal pomyslet, a to vyžadovalo, abych jí pustil a nasadil si zasraný kondom.

Za to, abych z ní mohl servat kalhotky a pohřbít se v jejím nahém mokrém teple, bych dal cokoli. Na okamžik se v ní ztratit a ukázat jí, jak moc jsem po ní hladověl. Chtěl jsem ji syrově a hrubě, potřeboval jsem dát průchod té základní potřebě, kterou jsem cítil, když jsme byli spolu.

Nicméně, zatím jsem ji v té pozici ještě neměl. Bez ohledu na to, co jsem zatraceně cítil uvnitř hrudi, bylo příliš brzo, abych ji požádal, aby mi tak hluboce věřila.

Dokonce, i když já jsem jí nějakým směšným způsobem už věřil.

„Vydrž,“ nařídil jsem jí a uvolnil jsem sevření jejího zadečku.

Tiskla se ke mně a já svými stehny tiskl její nohy ke stěně. Zatímco jsem se snažil co nejrychleji vyndat z peněženky kondom, svými ústy útočila na můj krk. Nebylo to snadné, ale i kdyby mě to mělo zabít, musel jsem ji ošukat opřenou o zeď.

Sotva jsem si stáhl džíny přes zadek níž, odsunul jsem její kalhotky na stranu. Byly celé promočené. Vykašlal jsem se na veškerou přípravu a hrubě jsem zajel přímo do jejího těla.

Vykřikla, nicméně nedal jsem jí možnost přizpůsobit se. Byl jsem divoký.

Když jsem si bral, co bylo moje, nebyl jsem jemný, ale věděl jsem, že když jsem jí dával to, co bylo její, bylo to přesně to, co jsme oba potřebovali.

A nebyl to jen orgasmus.

Byl jsem to já.

Ve svém honu na to, abych ji vlastnil, jsem ani na okamžik nezpomalil. Když ke mně přirážela svými boky a oba nás doháněla na hranu uvolnění, nehty se mi zarývala do ramen.

Nepadla žádná slova. To jediné, co jsme řekli, bylo vydechnuté jméno toho druhého.

Nárokoval jsem si ji. A na oplátku ona vlastnila mě.

Skoro stejně tak, jak to bylo vzrušující, to bylo i děsivé.

Skoro.