DW - 13. kapitola

Překlad: Luciana

Zjevně ve snaze ještě více se jí vnutit do života, našla Maddy také zcela nový, ohnivě červený, nejmodernější mobilní telefon, opřený o volant, když konečně nastoupila do auta. Nechal jí tam krátkou zprávu – pečlivě napsanou úhledným písmem – která říkala, že už je naprogramovaný s nejdůležitějšími telefonními čísly, které by mohla potřebovat a že doufá, že se jí líbí barva.

William Killkenny se možná těžko učil, která tlačítka má mačkat ve svém autě, ale vypadal, že věděl přesně, co má zmáčknout na ní.

„Zatraceně, do pekla,“ zašeptala a hlava jí padla na volant.

Ten muž ji znovu líbal do bezvědomí.

Ale také ji vyděsil.

Tak jak mohla zatraceně vypořádat s chlapem, který ji na jednu stranu zoufale přitahoval a na druhou stranu ji děsil?

Byla schopná zvládnout Billyho, protože hluboko uvnitř, byl její exmanžel srdcem jen velké dítě, které nemá v sobě jedinou tajnůstkářkou nebo vypočítavou buňku. Zatímco William vypadá starý jako sám čas, měl všechny buňky hlídané a soustředěné a kontrolující a vsadila by své červené kalhotky, že měl víc tajemství, než Tutanchamonova hrobka.

Život s Billym byl sice stresující, ale v podstatě nekomplikovaný, i když měli Sáru a brali se tak mladí. Jejich vášeň pro život rychle zmizela, když zasáhla realita. Billy byl nucen vzdát se svého snu o vysoké a pracovat ve dvou zaměstnáních, aby je uživil. A ona skákala mezi prací, večerní školou a měněním plenek.

Přemýšlela o něm jako o Billy Bastardovi ne proto, že jí zlomil srdce, ale proto, že zničil její sen žít-šťastně-až-navěky, a donutil ji uvažovat, jestli opravdová láska vůbec existuje. A rozhodně nikdy nebyl tím měkkým místem na přistání, když měla pocit, že padá do propasti zoufalství.

William, však, mohl být pro ni příliš komplikovaný. Tedy v případě, že by ještě někdy sebrala odvahu vytáhnout své sny z úkrytu a znovu otevřela své srdce. Myslela si, že našla odvahu udělat to, jen před několika týdny, když sledovala, jak Eve zvedla kousky svých, také zničených, snů a dovolila si zamilovat se do Kenzieho. Sakra, dokonce si navlékla ty krátké šortky a push-up podprsenku a skutečně flirtovala s muži, kteří přijeli pomoct přestavět Evin a Kenzieho dům, po jedné té divné bouři, která ho nechala v ruinách.

Ale pak William prostě přikráčel k ní na náměstí, naprosto nahý a vypadající, jako jeskynní muž, a políbil ji. A od té doby váhala mezi touhou na něj skočit a touhou popadnout Sáru a odstěhovat se na Aljašku.

„Bože, Suzan, kéž bych měla tvé koule,“ zamumlala a přitiskla si dlaně na své pálící oči. „Hamish MacKeage tě unesl do hor a já tu sedím v autě pohádkového prince a bojím se, že místo tragické, malé žáby, je to velký, zlý strašák.“

Maddy zatáhla za předek uniformy a otočila látku, aby viděla na brož, kterou jí William dal, a musela si znovu otřít oči, aby usušila slzy, které vytryskly. Opravdu se jí to líbilo. Barevný drak se vzpínal na silných zadních nohách, přední drápy stočené k útoku, křídla roztažená k letu, vypadal smrtící a impozantní a přesto… okouzlující.

Ne nepodobný tomu muži, který jí to dal.

Předpokládala, že to bude muset nosit od teď do práce každý den, nebo jí její pacienti nedají pokoj.

Snažíc si vzpomenout, kdy naposledy jí někdo dal šperk, si Maddy naposledy otřela oči, konečně otočila klíčem, který William hloupě nechal v zapalování, a nastartovala auto. Vyjela z parkoviště a zastavila u silnice, dívajíc se nerozhodně na obě strany.

Levá by ji dovedla domů a pravá k Eve.

Zabočila poraženě doprava a najednou ji napadlo, že pojmenuje svou brož William Dračí srdce – jako projev jejích snů a nočních můr.

„Jak to myslíš, že je tvé auto zdemolované?“ zašeptala Maddy, pokožku napnutou, jak v hrůze hleděla na Eve, stojící na verandě. „Jak vážně se William zranil? Odvezli ho do nemocnice v Ellsworthu?“ zeptala se, všechnu krev nahrnutou v nohou, když vystartovala k jeho autu.

Byl mrtvý a Eve nevěděla, jak jí to říct?

Její přítelkyně si odfrkla. „William nemá ani škrábnutí, podle Kenzieho. Zřejmě ten chlap vjel přímo do štěrkového náspu na začátku Pinkamova dolu, vystoupil a šel ke Kenziemu a Tracovi, dál trénovat, jakoby se nic nestalo.“

Vyděšená Maddy si úlevně povzdechla, ale pak pojala podezření. „On vjel přímo do náspu, dost silně, aby zdemoloval auto, ale nemá ani škrábnutí?“

Eve pokrčila rameny. „Je to možné, pokud byl připoutaný a vyletěly airbagy. Pojď. Půjdeme dovnitř a dáme si ledový čaj.“

„Ne,“ řekla Maddy, přehodila si kabelku zpátky na rameno a vydala se po příjezdové cestě. „Jdu domů.“

Eve seběhla schody. „Maddy, nemůžeš jít pěšky domů! Je to osm mil!“

„No, nepojedu Williamovým autem domů,“ řekla, otočila se a šla pozpátku, když jí Eve následovala. „Odmítám být viděna řídit tu zatracenou věc po městě.“

„Ale proč? On ho nemůže používat, tak můžeš ty.“

Povytáhla obočí. „Ty si vážně myslíš, že náraz do štěrkového náspu, byla nehoda?“

Eve se zastavila. „Myslíš, že nebyla?“

Maddy se taky zastavila. „Myslím si, že William je dost prohnaný na to, aby věřil, že když mi vezme mou jedinou možnost transportu, udělá mě to závislou na něm.“ Sáhla do kapsy a vyndala ven mobil. „Podívej, co dalšího mi dal dnes odpoledne,“ zasyčela a zvedla to, když znovu vykročila. „Jen další článek řetězu, který se snaží obtočit okolo mého krku.“

Eve ji znovu následovala a její výraz se proměnil v bolestný. „To nebylo vypočítavé, Maddy. William ví, že nemáš funkční mobil a byl určitě jen pozorný.“

„Řekl mi, že on nikdy není pozorný, že pro všechno co dělá, má sobecké důvody.“

„Pak po tom, co se stalo včera v noci, možná sobecky nechce mít neustále obavy, že si nebudeš schopná zavolat o pomoc.“

„Oh, nechám si telefon a udělám si spoustu nových přátel v Číně a Austrálii a Brazílii. Ale on si nechá auto.“ Znovu zastavila svou chůzi. „Já nejsem případ pro charitu, Eve,“ zašeptala, bojujíc se slzami. „Nepamatuješ si, jak ses ty cítila, když všichni ve městě říkali, že jdeš po Kenziem, protože by mohl vyřešit tvé finanční problémy? F-fajn, ani já nepotřebuju rytíře v zářivé zbroji, aby mě zachránil.“ Otřela si oči. „A rozhodně nepotřebuju nějakého chlapa, který se mi vnutí do života a chová se, jako by byl můj princ z pohádky.“

„Ale co když je?“ zeptala se Eve tiše. „Prosím, nedělej tu samou chybu, jako já jsem skoro udělala.  Moje vlastní tvrdohlavost mě málem stála muže mých snů.“

„Já přestala snít o žít-šťastně-až-navěky ten den, když jsem se nastěhovala do starého domu s tříletým dítětem a neměla jsem ani dva centy. Nebýt Billyho rodičů, kteří nechtěli, aby jejich vnučka trpěla hlady, nemohla bych koupit ani cereálie.“

„William Killkenny není Billy, Maddy.“

Maddy se pronikavě zasmála. „Ne, to není. On je horší. Pokud bych našla tu odvahu uvěřit znovu v, žít-šťastně-až-navěky a pak se zamilovala do Williama, nemusela bych přežít, pokud by to tentokrát nefungovalo, Eve. A nemůžu tomu dát šanci, protože mám malou holčičku, která potřebuje svou matku zdravou.“

„Prosím pojď zpátky do domu, Maddy. Kenzie tu bude brzy a odveze tě domů.“

„Nemám na to, bojovat s Williamem právě teď.“

„Tak zavolej mamce, aby tě vyzvedla.“

„Ta vzala Sáru po programu do Ellsworthu nakupovat oblečení do školy.“

„Co Rick?“

„Nemyslím si, že bych měla ještě někdy dovoleno mluvit s Rickem.“

„Tak Trace,“ vyštěkla Eve, když se Maddy znovu rozešla. „Zavolej svému bratranci, aby tě vyzvedl.“

Maddy se ani neobtěžovala se otočit, když zjistila, že ji Eve nenásleduje. „Trace je důvodem, proč nesmím ani mluvit se svým bratrem. A on je ve štěrkovně s Kenziem a Williamem, kdo myslíš, že by se tu objevil, kdybych mu zavolala?“

„Maddy!“

Zastavila a otočila se ke své přítelkyni. „To je klub, kterého jsi členem, Eve. Víš, ten exkluzivní klub, o kterém mi nemůžeš nic říct? Jenom to vypadá, že můj bratranec byl přizván, aby se zúčastnil.“

„Maddy, prosím.“

Jen na přítelkyni lehce mávla a otočila se na konci příjezdové cesty a vykročila po silnici. Byly to tři míle do města a měla to dalších pět mil k jejímu domu, takže zvýšila tempo. A věděla, že Eve právě teď telefonuje Kenziemu, takže doufala, že se dostane aspoň do města, kde by se mohla s někým svézt, než ji začne William hledat.

„Co se děje, Killkenny?“ zeptal se Kenzie. „Máš trochu potíže se svou ženou?“

William se podíval předním sklem. „Co je zatraceně špatně s ženami v tomhle století?“ zamumlal. „Kriste, mohl by sis myslet, že jsem neštovicemi poďobaný vesnický žebrák, když si Maddy takhle se mnou hraje na schovávanou.“ Konečně otočil pohled na Kenziho. „Docela se mi dařilo s tou ženou, dokud se neukázali ti zatracení vlci. A teď zjišťuju, že jsem ji minulou noc vyděsil víc, než oni. Když jsme Tracovi řekli, co se děje, on řekl, že mu konečně Maddyino varování dalo smysl. Zjevně si ta žena myslí, že jsem nejen… divný, ale taky obezřetný, kontrolující a smrtící.“

„To jsi.“

William se vrátil ke sledování silnice, i když věděl, že se Maddy nemohla dostat ještě tak daleko. „To by jí mělo dát pocit ochrany, ne ji odehnat.“

„Pamatuješ se, jak byla Eve neochotná přijmout poprvé pomoc ode mě?“ zeptal se Kenzie a zpomalil, když vjel do města. „Vypadá to, že ženy dnes si nepřejí být opatrovány a už nepotřebují, aby jejich muži byli válečníci, protože mají šerify, aby je udrželi v bezpečí.“

William si odfrknul. „Neviděl jsem žádné šerify minulou noc.“

„A nechtějí, abychom za ně řešili jejich problémy,“ pokračoval Kenzie, zapnul blinkr a zatočil na silnici k An Téarmann. „Myslím, že si ženy dnes prostě přejí, abychom jim naslouchali, když hovoří o svých problémech sami se sebou.“

William se na něj překvapeně podíval. „Chceš říct, že nejen že nesmíme vyřešit jejich problémy, ale že nesmíme ani navrhnout, jak je vyřešit?“

Kenzie se zasmál. „Možná tě to překvapí, Killkenny, ale ženy jsou stejně schopné jako muži, když přijde na vypořádání se s problémy, jen dávají přednost tomu, přistupovat k nim s pochopením, místo s mečem.“

„Ale někdy dobrá rána mečem, může zabránit, aby se malý problém stal velkým. Tady, právě utekla do lesa.“

„Viděl jsem ji.“

„Jeď doprava,“ řekl William a odepnul si bezpečnostní pás. „A nech mě za další zatáčkou.“

Kenzie zastavil u krajnice a pak chytnul Williama za paži, aby mu zabránil vystoupit. „Není to čepel tvého meče, čeho se bojí, příteli, ale spíš rána, kterou můžeš uštědřit jejímu srdci. Eve mi řekla, že Maddy chápe, že je toho na nás víc, než se na první pohled zdá, ale myslí si, že je to jen jeden z důvodů, proč se Maddy chová plaše.“

„Takže jí rarášek vysvětlila magii?“ zeptal se s nadějí William.

„Ne. Vím, že to obě ženy zraňuje, ale Eve dodrží slovo, které mi dala. Už ses rozhodl, jaké jsou tvé úmysly vůči Maddy?“

William vystoupil a přes sedadlo se na něj podíval. „Právě teď, můj jediný úmysl je, zjistit, jakou barvu spodního prádla, si dnes oblékla.“

„Nemůžeš ji svádět, aby se do tebe zamilovala, Killkenny.“

William mu věnoval smutný úsměv. „To proto vy horalé nosíte tak dlouhé meče, Gregore, abyste si vykompenzovali délku svých ptáků?“

„Během příštích dní, se ti omluvím, za nalezení kamene, který tě přivedl sem.“ Kenzieho ústa se zkroutila v jízlivém úsměvu. „Pokud mě tvoje žena za to nezbije.“

William zabouchl se smíchem dveře, ale hned vystřízlivěl, když vykročil po silnici, směrem k Maddy. Proč se k čertu ta ženská nemůže prostě uvolnit a nechat je užívat si potěšení ze společnosti jeden druhého? Nebyl žádný důvod, proč by se ho měla bát, jen nevěděl, jak ji o tom přesvědčit.

No, kromě toho, že zjistil, že když se miloval s jejími ústy – a vzrušujícím tělem – vypadala, že zapomněla, že se ho bojí.

Ale Kriste, nemůže ji držet neustále nahou.

Nebo může?

Zahnul právě včas, aby zahlédl Maddy vykukovat z křoví.

Ale když ho spatřila, okamžitě znova zmizela.

Byla tedy chytrý malý ježek, když se ujišťovala, že ji už nevidí. Jo, začínala ho poznávat velmi dobře.

Šel kousek dál kolem ní, pak vytáhl mobilní telefon a zmáčkl rychlou volbu na její telefon. Pak se zastavil a otočil se k lesu na druhé straně silnice, jakoby jí hledal.

Slyšel, jak hlasitý hudební tón jejího mobilu se vypnul – následovaný téměř okamžitě neženskými kletbami – a pak slyšel, jak vystřelila hlouběji do lesa. Vyrazil za ní, přeskočil příkop, proběhl křovím a dostal se do starého vzrostlého lesa, aniž by zpomalil.