BW - 2. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

O čtyři a dvacet hodin později jsem byla zavedena do velké kanceláře, která měla působivý výhled na husté lesy se zurčícím potůčkem. Byla jsem vzdálená 40 mil od města v zemi nikoho. Vyšlapaná pěšina už byla viditelná jen na GPS.

Kancelářská budova Zackaryho Connorse byla celá ze skla. Nekonečné řady oken dávaly člověku pocit, že je venku. Přesně tak jsem měla přírodu ráda – plně klimatizovanou a hmyzu prostou.

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila dobře udržovaná blondýna v černém kalhotovém kostýmku od Chanela. Kolem ní se tetelila energie, která měla příjemnou žlutou barvu.

Vlkodlak.

Natáhla ke mně ruku a já o krok ustoupila.

„Omlouvám se, ale nemohu vám podat ruku. Rozhasilo by to mou magii.“

Zvedla své pečlivě upravené obočí. „V pořádku. Jmenuji se Nancy Connor. Děkuji, že jste přišla.“

„Och, zdravím.“

„Doufala jsem, že se mi naskytne příležitost si s vámi promluvit dřív, než přijde můj syn. Musíte pochopit, jak je to nepříjemné, že musíme využít vašich služeb. Můj syn je z té situace celý rozpolcený… no, prostě nenechte se od něj odradit.“

Skvělé.

„On mě neangažoval, že?“, zeptala jsem se.

Ale odpověď už jsem znala.

„Jsem si jistá, že časem by uznal nutnost takového řešení.“

Následovalo nepříjemné ticho, kdy jsme si hleděly do očí a hledaly slova.

„Nemusíte se bát. Nekouše.“ Zasmála se.

Čekala, že se také zasměji. Klasický psí vtip použitý vlkodlakem.

Děsně vtipné, pomyslela jsem si.

„Co přesně ode mě očekáváte?“ Magie byla choulostivá záležitost, především při kouzlech lásky a touhy.

„Pokud k tomu nebude dost otevřený, tak je vysoce pravděpodobné, že to nebude vůbec fungovat.“

Od vchodu se ozval hluboký hlas, který způsobil, že se mi postavil každý chloupek na kůži. „Má matka má talent odchytit lidi jako první. Je to velmi otravné.“

Ve dveřích stál ten nejžhavější chlap, jakého jsem kdy viděla. Jestli se takovému muži nemůže postavit, pak je to hřích proti lidskosti. Najednou jsem pocítila touhu pracovat zadarmo, abych vykonala dobrý skutek.

Prohlížel si mne od hlavy k patě a přitom se pomalu přibližoval. V zelených očích se mu zlatě zablýsklo. Jistě, byl velký tmavý a atraktivní, ale byl víc než jen to. Čokoládově hnědé vlasy lehce zvlněné, drahý oblek… už jsem zmínila jeho vlasy? Většina vlkodlaků nosila dlouhé vlasy a pobíhali v ošoupaných hadrech ála Russel Crowe, zatímco tento týpek byl spíš 007.

Jako omluvu většinou uváděli, že jsou takto víc ve spojení se svým „zvířetem“. Také si nechtěli ničit pěkné oblečení proměnou. Jakoby to byla omluva špatné hygieny. Tento chlapík vůbec jako vlkodlak nevypadal.

Působil spíš, jako někdo z titulní stránky časopisu Kdo je kdo. Jeden z těch týpků, o kterých čtete, ale sami ho nikdy nepotkáte – a už vůbec ne, když jsou single. Byl by ženatý s nějakou mrchou, jejíž rodiče připluli s Mayflower (loď prvních osadníků-děsná snobárna:).

Jako jeho matka.

Zdvořile se na mě usmál. „Rád bych vám podal ruku, ale slyšel jsem, že to mezi Wiccami není obvyklý pozdrav.“

Zackary působil uvolněně, jakoby se nestaral o to, že stojím v jeho kanceláři a bavím se s jeho matkou o jeho schopnosti vyvrcholit.

Nebo neschopnosti…

„To je pravda, tělesný kontakt není náš šálek kávy.“

Zackary zíral na svou matku, aby ji přiměl k odchodu, ale ta dělala, jakoby ji zajímalo něco za oknem. Došla jsem k názoru, že bych měla za své peníze taky něco udělat.

„Paní Connorová, ráda jsem vás poznala. Uvidím vás ještě jednou?“

Nepříliš jemně si odfrkla a poté se obrátila ke dveřím. Ale pak se zastavila a vrátila ke svému synovi. Nancy působila jako nějaká femme fatale a mě by zajímalo, jestli mu vynadá v mé přítomnosti.

Dotkla se jeho hrudi a přejela mu rukou přes kravatu, jakoby na ní měl záhyb.

Neměl.

„Zacku. Prosím.“ Její hlas zněl něžně a trochu smutně. „Aspoň to zkus.“

Stiskl jí paži. Poodstoupila, vykročila ke dveřím a zavřela je za sebou. Zack prošel kolem mne a postavil se na místo, které jsem právě opustila. Mohl by si užívat výhledu, ale vlkodlaci byli zvláštní. Byli posedlí pachy a energií. Bylo docela možné, že ho to místo přitahovalo jen z toho důvodu, že jsem tam před chvílí stála já.

Kdo to mohl vědět?

„Takže, paní Stephensová, seznámila jste se s mou matkou a setkání jste přežila.“

„Och ano. Neustále se mě snažila okouzlit. Pokud by se celá tahle záležitost zvrhla, neměla bych nic proti ozbrojenému doprovodu na cestu k mému autu.“

„Otočil se a pohledem mě sjel od shora dolů.

„Funguje to?“

„Co?“ Proč mi bušilo srdce tak rychle?

„To okouzlení.“

Chtěla jsem se začít chichotat nebo vydat jiný podivný zvuk, abych mu ukázala, jak přecitlivěle reaguji na sebemenší pokus o flirt. Věděla jsem, že si sama něco nalhávám. I jako impotentní byl tento muž zcela mimo moje možnosti.

Jak deprimující.

Posadila jsem se do jednoho z kožených křesel naproti jeho obrovskému psacímu stolu. Ležely na něm nějaké papíry, ale nebyl v tom ani chaos, ani nebyly spořádané natolik, aby člověk pochyboval, jestli skutečně pracuje.

„Šarm působí lépe než křik“, řekla jsem, zoufale se snažíc o plynulou konverzaci.

Zvláštně na mě pohlédl a posadil se za stůl. Rukou se poškrábal na čele, jakoby měl bolesti hlavy a zhluboka si povzdechl. „Omlouvám se. Bylo to tu dost stresující.“

„Pane Connore…“

„Prosím, říkejte mi Zacku.“

„Zacku, z té složky úplně nevyplývá, v čem je ve skutečnosti problém. Ale já tu nemusím být. Jestli si přejete, abych odešla, už si něco vymyslím, abych dostala peníze vaší matky zpátky.“

Opřel se zády o opěradlo a zkoumavě si mě prohlížel. „Za prvé jsou to moje peníze. Já jsem vás zaměstnal. Ovšem na naléhání Rady. Jsme nejstarší vlkodlačí smečka v Americe, ale ne nejmocnější. Myslí si, že je na čase, abych si zvolil družku. Je mi třicet. Respektuji jejich názor a byl bych stejného názoru, kdybych stál v hierarchii na nižší pozici. Ale…“ Udělal pauzu a prsty nervózně zabubnoval na stůl.

Zatraceně. Taky bych byla nervózní, kdybych měla někomu vykládat, že se mi nechce postavit.

„Vlk, který je mou součástí, si odmítá zvolit družku. Vím, že to zní hloupě, ale já nejsem ten problém. Je to můj vlk. My… hrajeme si a flirtujeme se ženami, ale když dojde na vážné pouto, tak se vlk nejenom že brání, ale zcela to odmítá. A to vede k destabilizaci smečky.“

„Co se může stát v nejhorším případě?“

„Smečka se rozpadne. Neměli by jinou možnost, než odejít. Vlci se mohou rozmnožovat jen tehdy, když je Alfa, spářen se svou družkou.“

„Proč?“

„Myslel jsem si, že to vy jste expertka na nadpřirozeno“, řekl a kolem něj se vznášel lehký smutek, který mu zbarvil auru do fialova.

„Znám jen pověsti. Proč nevyužít příležitost dozvědět se to z první… tlapky?“

Věnoval mi unavený úsměv.

„Přikláním se k teorii, že to souvisí s přírodními zdroji. Stejně jako lidské ženy nemají ovulaci, pokud hladoví, tak naše fenky nehárají, pokud není zabezpečen blahobyt smečky.“

Přikývla jsem a zčervenala. „Už jste měl někdy pohlavní styk?“ Zjistila jsem, že šeptám.

Zack se pomalu, s vážným výrazem předklonil dopředu, prsty zaťaté do stolu. Přiblížil svou tvář k té mé a pronesl: „Ano. Nejsem impotentní. Ale děkuji za šepot.“

„Díky Bohu!“, vykřikla jsem a poté se snažila tento naprosto nevhodný výlev nadšení skrýt: „Takhle bude léčba mnohem jednodušší… doufejme… Jsem si jistá, že to nebude dlouho trvat a znovu vá… s Proboha, málem jsem řekla „vám ho postavíme“! „Ehm, vás postavíme na nohy.“ Málem jsem dostala nával horka jako moje teta Maurine.

Vypadal, jakoby ho má nevolnost pobavila. „Ach, opravdu?“

„Ano. Uchopíme problém za pačesy!“

Měla jsem dojem, že mu pohled krátce zaletěl k mým prsům, a že řekl: „Doufám, že se toho chopíte sama.“

Byla jsem si docela jistá, že to nemyslel dvojsmyslně, možná jen opakoval to, co jsem řekla já, ale mé libido slyšelo něco jiného a málem jsem přímo na místě vzplála.

Odkašlal si a narovnal kravatu, což bylo rozkošné. Poté pokračoval. „Smečka už roky čeká na to, až si najdu družku. Věděla jste, že Alfové se párují v mladém věku? Mělo se to stát, už když mi bylo dvacet pět. Měli se mnou trpělivost. Ale jejich trpělivost je u konce. Jestli nic neuděláte – nepopostrčíte mě nějak, abych si našel družku – musel bych vymyslet něco jiného. Nevím co, ale nemůžu nechat všechny ty lidi bez dětí. Nemůžu je nechat ve štychu.“

„Je tu někdo, koho považujete za přitažlivého?“

„Poslouchejte. Snažil jsem se. Chodil jsem na rande. Vyspal jsem se s kdekým. Strávil jsem nějaký čas u ostatních smeček a společně s nimi zažil volání měsíce, ale nikdy ani jiskřička. Vlk se páří na celý život. Stane se to v sekundě a víme o tom. Tak jsem to aspoň slyšel. Ale pro mě to neplatí.“

Pomyšlení, že spal s kdekým, mi dost vadilo, ale nic mi po tom nebylo. Snažila jsem se svou žárlivost potlačit.

Pohlédl na mě, poté zvedl jedno křišťálové těžítko a bezmyšlenkovitě ho začal vyhazovat do vzduchu a chytat.

„Rada si myslí, že bych měl postupovat agresivněji a zkoušet různé partnery, dokud se zvíře nerozhodne.“

„Chtějí, abyste děvkařil.“

Slabě se usmál. „Ano. Proč si stěžuji, že?“

„Proč si tedy stěžujete? Není to sen všech mužů, vyspat se s každou ženou v okolí? Proměnit každou ženu v hárající… fenu?“ Měla jsem pochybnosti, zda je tento obrat technicky správný, když se jedná o vlkodlaka ženského rodu.

„Možná, že teď budu znít jako hajzl, ale… přesně to jsem dělal. Spal jsem s kdekým a měl jeden vztah za druhým. Teď jsem připravený… na vlastnictví. Chci svou družku vlastnit a být jí posedlý. To mi chybí. Nechci spát s každou ženou, v naději, že je to ta jediná, ale pomalu nabývám dojem, že se musí přihodit něco drastického.“

Rukama si promnul obličej a pohlédl na mě skoro prosebným pohledem. „Celý svůj život jsem čekal, až potkám svou vyvolenou. Znovu a znovu jsem viděl, jak se to děje ostatním… Všichni říkají, že až se to stane, tak to budu vědět. Takže jsem čekal a čekal. Teď si říkám, jestli jsem to nepropásl, nebo jestli se mnou není něco v nepořádku.“

„S vámi je absolutně všechno v pořádku“, řekla jsem zasněně.

Zmateně nakrčil čelo.

„Promiňte. Takže, jak vám mohu pomoci?“

„Neměla byste to vědět vy?“ V jeho hlase neznělo nepřátelství, ale mohla jsem slyšet, že je trochu bezradný.

„Máte naprostou pravdu.“

A kdyby sis nepohrával s mými hormony, tak bych už měla připravený bitevní plán.

Zvedla jsem se. „Takže, já teď odejdu, budu přemýšlet a vymyslím nějakou strategii. Budu vás muset pozorovat, jak se smečkou a těmi… fenkami jednáte. Trochu hokusu pokusu a nebude to dlouho trvat a zašukáte si se svou vyvolenou.“  Proboha, já jsem to opravdu řekla. Pohnula jsem se směrem ke dveřím, zatímco na mě hleděl, jako bych byla nějaký zraněný ptáček, kterého je potřeba osvobodit z jeho trápení.

„Ok. Dnes večer se uskuteční aukce. Je to benefiční akce na podporu výzkumu svalové dystrofie. Začíná v sedm hodin. Vyzvednu vás v šest třicet.“

Zamrkala jsem.

Usmál se a já málem řekla něco neslušného. V koutcích očí se mu objevily jemné vrásky od smíchu a i kolem úst mu pohrával šibalský úsměv. Když byl šťastný, vypadal Zack ještě víc sexy.

No jasně.

„Běháme okolo nahatí a jíme králíky jen při úplňku. Většinu času jsme úplně civilizovaní.“

„Och.“ To zrovna nebyla má nejoduševnělejší odpověď.

Poté jsem utekla.