DS - kapitola 11,12

Překlad: Lusesita

Dnes pro vás mám dvojitou nálož, tak si to užijte a těšte se na zítřek, to bude síla J

11. Kapitola

Marcus

11. prosince

„RÁNKO KRISTY.“ Usmívám se, když vstupuju do tělocvičny.

„Dobré ráno, Marcusi.“ Podá mi jahodovo banánové smothie.

„Děkuju.“ Usrknu. „To je dobré, dělala jsi ho doma?“

„Yeah, dělám si ho k snídani každé ráno. Connor má jahodový s kiwi, přišel první, tak si mohl vybrat.“

„Mohla bys na chvíli ke mně do kanceláře?“

Vydám se do kanceláře a slyším, jak jde za mnou. Sednu si za stůl a zapnu počítač.

„Je všechno v pořádku?“ zeptá se vystrašeně. Proplete si prsty.

„Oh, promiň, ano, vše je v pořádku. Sedni si.“ Sedne si a čelí mi. Dám si další hlt smoothie.

„Naplánovala jsem ti práci jen na dopoledne, když odpoledne jdete s Ruby nakupovat.“

„Oh sakra, to je dnes?“

„Jo.“ Zachichotá se.

„Co bych bez tebe dělal. Můžu se na něco zeptat?“ přikývne. „Proč tady pracuješ jen na částečný úvazek?“

„Protože, to je vše, co mi bylo nabídnuto.“

„Chtěla bys tady pracovat na celý úvazek? A možná povýšit?“

„Povýšení?“ zeptá se a pozvedne obočí.

„Yeah, jsi skvělá v tom, co děláš, ale přemýšlím o rozšíření našich služeb o smoothie bar. Rád bych to spustil, zatím v menším měřítku, a pak podle zájmu lidí.“ Vypadá, jako by nad tím uvažovala. „Budeš mít na starosti všechny recepty, a vše co k tomu budeš potřebovat. Evidentně na to máš talent.“ Řeknu a protřepu smoothie, které mi dala.

„Mám vystudovanou sportovní výživu.“ Pokrčí rameny.

„Proč o tom nevím, měla jsi to v žádosti o zaměstnání?“

„Školu jsem dokončila minulý měsíc.“

„Dobře, to to vysvětluje. Budeš odborník přes výživu. Můžeme si promluvit o zvýšení platu a o všem, co souvisí se změnou pozice. Co ty na to?“

„Zní to skvěle, hrozně moc děkuju. Těším se.“

„Podívám se po veškerém vybavení, jaké budeš potřebovat. Přines nějaké recepty a sestavíme z nich menu. Mohlo by to zajistit tělocvičně velký obrat. Tak tě vítám na palubě.“

„Díky za příležitost.“ Usměje se, než vyskočí na nohy a vyběhne ze dveří.

***

„AHOJ KRASAVČE.“ Uslyším Rubiin hlas od dveří. Stojí ve dveřích v slim jeansech, kozačkách a černém vlněném kabátu.

„Ahoj zlato, už jsem skoro hotový.“ Párkrát kliknu na počítači.

„Co to děláš?“ Zeptá se a posadí se na stůl.

„Kristy tu zřídí smoothie bar, tak nakupuju vše, co bude potřebovat.“

„To je skvělý nápad.“ Zaklapnu notebook a stáhnu si ji do klína.

„Kde je můj chlapec?“ Obalí mi ruce kolem krku a políbí mě.

„Je s tvojí mámou a tátou. Nemůže jít s námi, viděl by své dárky.“

„Zlato, nemá ani dva roky, nerozumí tomu. I když jsem rád, že tě budu mít jen pro sebe.“

„Vážně? Tak to tě potěší, že tam bude i přes noc.“

„Skvělé. Večerní rande.“

„Večerní rande?“

„Yep. Jdeme na nákupy, ať to máme za sebou a pak strávíme večer spolu nazí.“ Zvednu na ni obočí a ona se zachichotá.

„Proč nazí?“

„Proč ne?“

„Ok, fajn. Nazí, ale až po nákupech.“

„Fajn, jdi, setkáme se v tělocvičně.“ Plácnu ji po zadku, ona vyskočí a ještě jednou mě políbí.“

***

„ZATRACENÁ ženská. Když jsi říkala, že chceš nakupovat, nevěděl jsem, že to tam chceš vykoupit.“ Uchechtnu se, nad taškama, které teď pokrývají celou podlahu obývajícího pokoje.

„Ale na druhou stranu už máme všechno.“ Usmívá se, a přisedne si ke mně na pohovku. „Teď to musíme dostat nahoru, a pak to vypadá, že budeme celý večer balit, co?“

„Kruci, tak to v žádném případě.“ Vyskočím z pohovky a posbírám všechny tašky najednou a běžím nahoru. Sundám si veškeré oblečení a vracím se zpátky, stojím ve dveřích a poslouchám Ruby telefonovat.

„Jsi si jistá, že je v pořádku? Pokud bude zlobit, můžu pro něj přijít.“ Pročistím si krk, ona se na mě podívá a překvapeně zalapá po dechu.

„Um, jo, jsem v pořádku. Ještě jednou děkuju za hlídání. Dobrou noc.“ Položí telefon na sedačku vedle sebe. „Co to děláš?“ Očima přejíždí po mém vysportovaném těle.

„Večerní rande. Bez oblečení.“ Pozvednu obočí. Přejdu k vánočnímu stromečku a zapnu světýlka. Zapálím svíčky na krbové římse. Poté si nahý lehnu na pohovku, je kožená a my oba nazí - je velká pravděpodobnost, že se přilepíme.

Ruby si odkašle, podívám se přes rameno, stojí přede mnou nahá a drží pro mě pivo.

„Nahá žena s láhví piva? Život už nemůže být lepší.“ Uchechtnu se, vezmu si ho od ní a napiju se.

Lehnu si nazpět a poklepu na místo přede mnou. Vykračuje si ke mně a při pohybu jejích boků a houpání prsou se mi postaví. Lehne si přede mě a zakryje nás dekou.

„Co si pustíme?“ zeptám se a přepínám programy.

„Počkej, vrať se.“

„Zázrak na 34-té ulici?“

„Jo miluju ten film.“ Usměje se na mě přes rameno.

Sledujeme film hodinu a půl a já ji hladím po bříšku. Její kůže je jemná a měkká a já si nemůžu pomoct a chci znovu vidět, jak se její bříško zakulacuje dalším dítětem.

Zadečkem se mi přitiskne ke klínu a já posunu ruku a hraju si s jejíma prsama.

„Pokud v tom budeš pokračovat, vezmu si tu tvoji malou prdelku.“ Zalapá po dechu.

„Nikdy jsme to nedělali. Já to nikdy nedělala.“

„Brzo, zlato.“ Přejíždím ji strništěm přes rameno až ke krku. Znovu mi natlačí zadek do klína a prohne se, když ji zatahám za bradavky. Chytnu ji za nohu a trochu nadzvednu, abych se dostal dovnitř.

„Ano.“ Zasténá a hlava jí spadne dopředu. Vrátím ji nohu zpět a ona mě stiskne pevněji a já tvrdě přirazím.

„Ano, přesně takto.“ Zasténá a zatlačí proti mně. Záda má opřené proti mé hrudi, už nemůžeme být blíž, i kdybychom se snažili.

Rukou stiskne můj zadek a já ji zatahám za bradavky. Kundička ji pulsuje a stiskne mě ještě pevněji. Už to déle nevydržím. Zběsile ji třu klitoris mokrým palcem, abychom se udělali společně. Vtáhne mě hluboko do sebe a já do ještě naposledy zajedu, než se poddáme našemu orgasmu.

12. Kapitola

Ruby

12. prosince

DNES RÁNO jsem se probudila s markusovým ptákem zabořeným ve mně, stále jsme na pohovce. Co mě probudilo? Pak jsem uslyšela zvonek ode dveří.

„Marcusi.“ Vyskočila jsem a začala se rychle oblékat. Díky bohu jsem je včera nechala dole u schodů.

„Co?“ Zavrčí a lehne si na záda. Jeho ranní erekce se hrdě tyčí a já se musím zastavit, abych ho nevzala do pusy.

„Někdo je u dveří.“ Znova se ozve zvonek. „Už jdu (už budu - má to dvojí význam J).“ Zakřičím.

„Ne nebudeš, ale znám způsob, jak bys mohla být.“ Zasměje se Marcus.

„Jdi nahoru.“ Zařvu na něj a spěchám k hlavním dveřím. Jakmile otevřu, uvidím marcusova tátu s Oliverem v náručí.

„Mami.“ Zafňuká. Vezmu si ho a přitisknu k sobě.

„Je všechno v pořádku?“ Stoupnu si stranou a pustím Peta dovnitř.

„Nespal moc dobře. Hodně kašlal a dnes ráno se po vás ptal.“

„Omlouvám se, že jste se nevyspali.“

„Co se stalo?“ zeptá se Marcus a schází schody jen ve sportovních kraťasech.

„Jdi k tátovi.“ Podám mu Olivera.

„Ruby, je to náš vnuk, nevadí, když nás drží vzhůru, jen chceme, aby byl šťastný.“

„Ale díky němu jste se nevyspali.“ Cítím se kvůli tomu špatně.

„Chceš kávu, tati?“ zeptá se ho Marcus.

„Ne, díky, máma mě chce dnes vytáhnout na vánoční nákupy, také tvrdí, že potřebuje nové boty na svatbu. Má plný dům bot, alespoň padesát párů.“ Povzdechne si a přejede si rukou po oholené tváři.

„Tak s tím hodně štěstí.“ Zasměje se Marcus. Pete políbí Olivera na hlavičku a mě na tvář, než odejde.

„Půjdeš dnes do práce?“ Zeptám se ho a přitom připravuju snídani pro Olivera.

„Ne, myslím, že potřebuju strávit den se svojí rodinou.“

 „Myslím, že máš pravdu.“ Usměju se na něj a postavím se na špičky, abych ho mohla políbit.