BBF - 19. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

VLAD PO CELOU DOBU, CO JSEM BYLA ve vaně, nepřišel ani do koupelny, ani do ložnice, takže jsem v ní nakonec zůstala víc než hodinu. Ale ať jsem se drhla jakkoliv, když jsem vylezla, tak jsem pocit úplné čistoty stále neměla. A to jsem si byla jistá, že ani tým forenzních techniků by na mě nenašlo jedinou částečku, pocházející z mého vězení. Za to, že jsem na sobě stále cítila jakousi neviditelnou špínu, zřejmě mohl můj pocit viny.

Poté, co jsem se ještě jednou osprchovala, jsem si oblékla dlouhé šaty podobné kaftanu, které jsem našla ve skříni, což mě vůbec nepřekvapilo, protože jsem byla zvyklá, že mi Vlad připravuje oblečení.

Samozřejmě všechno nové, protože veškerá má garderoba byla spálena spolu s hradem. Šaty s dlouhým rukávem, které mi sahaly až ke kotníkům, byly zdobené perleťovými knoflíčky a jejich krémová barva ladila s celou vilou. Vlasy jsem si poté, co jsem si je vyfoukala, nechala volně rozpuštěné. Ten pocit na ramenou, byl uklidňujícím, hmatatelným důkazem toho, že tam opravdu zase byly.

Vlada jsem už na terase nenašla. V pokoji s luxusními vázami také nebyl. Překvapeně jsem zjistila, že vila disponuje ještě dvěma dalšími ložnicemi, kinosálem, knihovnou, jídelnou pro hromadu lidí, tělocvičnou, salónem a nádhernou vstupní halou. Každá místnost měla svého vlastního strážného a k mé úlevě jsem mezi nimi našla známé tváře jako Samira a Petre, kterým jsem k vlastnímu i jejich překvapení padla kolem krku.

Ale Doriana a Alexandra jsem nikde neviděla, a bála jsem se zeptat, jestli zůstali v Rumunsku nebo útok na Vladův hrad nepřežili. Abych odvedla svou pozornost od těchto temných myšlenek, prohlížela jsem si vilu. Byla tak obrovská, že jsem měla problémy uvěřit, že se nacházíme v hotelu. Klidně by mohla být křídlem ve Vladově starém domově.

Tím, že jsem se nechala vést mocí, kterou jsem cítila pulsovat v atmosféře, jsem nakonec našla Vlada v jakémsi exkluzivním obývacím pokoji. Společně s ním tam seděli na pohovkách další lidé, ale všichni byli ke mně otočeni zády. Mencherese jsem poznala lehce podle jeho černých vlasů, které byly stejně tak hladké a dlouhé jako ty mé. Blondýna vedle něj byla určitě jeho žena Kira. A vedle ní mladá žena s černým mikádem a muž, který byl tak malý, že jsem mohla vidět jen jeho holou hlavu…

„Gretchen, Marty", zvolala jsem radostně. „Vůbec jsem nevěděla, že jste ve Vegas také!"

Marty byl u mě jako první, protože přeskočil gauč a padl mi kolem krku. Když jsem jeho objetí opětovala, slzy mi stékaly na jeho holou lebku. Byla jsem tak šťastná, že ho vidím, že jsem si ani nevšimla zamyšleného pohledu, který na mě vrhl Vlad.

„Je tu takový hluk z ulice, že se ani nedivím, že sis nevšimla, jak jsme se sem vplížili", odpověděl Marty, když mě nakonec pustil. Rukou mi přejel po předku šatů.

„Ach, zatraceně", zamumlal rozpačitě, „pěkně jsem tě zamazal."

Pohled mi padl na růžové fleky, které jeho slzy zanechaly, a já ztuhla. Na moment jsem nedokázala myslet na nic jiného než na skvrny, které na mých stehnech zanechalo Maximovo sperma, a ta vzpomínka mě málem porazila. Má sestra si mé reakce vůbec nevšimla. Také mě objala, a pokud bylo mé objetí trochu strnulé, nijak to nekomentovala.

„Není ta vila úžasná?", štěbetala Gretchen. „Konečně máme stylové vězení!"

Také při slově vězení jsem s sebou cukla, což bylo směšné. Stejně jako reakce na růžové fleky na mých šatech a přesto jsem nedokázala setřást pocit stísněnosti a špatného svědomí, který mě najednou přepadl.

„Leilo." Vladův tichý hlas přerušil Gretino nadšené cvrlikání.

„Je ti dobře?"

Gretchen jakoby ho ani neslyšela. Marty ano. Kriticky mě pozoroval, zatímco mi má sestra básnila o Las Vegas. Jestli prý jsem věděla, že jí Vlad poskytl extra peníze na hrací automaty?

„Ona o ničem neví, že?", zachrčela jsem.

Vlad vstal a přitom mě nespustil z očí. „Ne. Musíš se sama rozhodnout, jestli by to dokázala snést."

„Co snést?", zeptala se Gretchen, která stále nic nechápala. „Ty peníze na hraní? Samozřejmě, že je dokážu snést!"

Pohlédla jsem na svou malou sestru, která musela po smrti naší matky snést tolik bolesti, a která ji skrývala pod maskou sarkasmu a jízlivosti. Momentálně působila šťastně a já byla ta poslední, která by jí to chtěla pokazit.

„Dobře", řekla jsem a snažila se dát dohromady. „Snaž se neutratit všechno hned první den."

„Jasně, sestřičko", řekla s úsměvem a políbila mě na tvář.

Chtěla jsem se toho místa na tváři dotknout, polibek zachytit. Když jsem upadla do Szilagyiho zajetí, Vlad nebyl jediný, kterého jsem se obávala, že už nikdy neuvidím.

„Kde je táta?", zeptala jsem se a můj hlas zněl skoro normálně. Gretchen si odfrkla.

 „Ve vedlejší vile, odmítá vyjít z pokoje. Ještě stále trucuje, protože se musí skrývat a samozřejmě je taky naštvaný, že ses stala upírkou proti jeho vůli."

Tohle jsem mohla čekat. Obzvlášť proto, že Hugh Dalton stejně jako má sestra, nevěděl, co jsem prožila, ale mé čerstvé emocionální rány z toho udělaly záležitost, kterou jsem nedokázala jen tak přejít. Bylo směšné, že i jako dospělou ženu, mě neustálé odmítání mého otce zraňovalo, ale tak to prostě bylo.

„Už toho mám dost", zavrčel Vlad. Poté zařval jméno mého otce tak hlasitě, že se v jeho blízkosti rozvibrovaly okenní tabulky. Aniž by čekal na odpověď, vyběhl z místnosti.

„Vlade, nechej to být", pronesla jsem a chtěla jsem se vydat za ním. Ale on se nenechal zastavit a Marty mě odchytil, abych se za ním nerozběhla.

„Ne, maličká", řekl Marty a v hlase mu zaznělo něco temného.

„Hugh je tvůj otec, takže ho Vlad nezabije, ale ať udělá cokoliv jiného, ten chlap si to zaslouží."

Gretin pohled kmital mezi mnou a otevřenými dveřmi, kterými Vlad vzteky doslova prolétl, sem a tam. „Co se děje?"

„Nic, s čím by sis měla dělat starosti", odpověděl Marty se svítícíma očima.

Gretchen přikývla poslušně a trochu omámená. Zírala jsem na Martyho, šokovaná skutečností, že zhypnotizoval mou sestru, stejně jako z jeho ledového tónu. Aniž bych to tušila, tak se zřejmě na mého otce z nějakého důvodu zlobil.

Ani jsem se nemusela snažit, abych slyšela, kdy Vlad dorazil k mému otci.

 "Sednout, buďte zticha a ani se nehněte", rozkázal mu tak hlasitě, že to bylo slyšet po celém domě. Když o okamžik později zazněly mé vlastní výkřiky a Szilagyiho tichý výsměšný smích, celá jsem se roztřásla.

„Běda, jestli se nebudeš dívat", ozval se Vladův hlas, každé slovo ostré jako břitva. „Před tímhle chrání tebe a Gretchen život v úkrytu, protože tohle přesně se stalo, když Leila před čtrnácti dny padla do rukou mého nepřítele."

Další děsuplný křik přehlušil Vladova následující slova, poté se ozval můj hlas, jak slibuje pomstu, a že toho budou litovat. Když jsem si vzpomněla na Szilagyiho výraz ve tváři, zatímco se z nahrávky ozýval jeho smích, sevřela jsem ruce v pěst.

„Mohli ji kdykoliv zabít", řekl Vlad v pauze mezi mým křikem, když mě Harold asi otáčel na břicho, aby mi mohl strhnout kůži i ze zad. „Ty nevíš, jaké to je, ztratit dítě, já ale ano. Jak už je jednou pryč, každé nepěkné slovo se stane jizvou na tvé duši, každá propásnutá příležitost nekončící bolestí."

Když se ozvaly další výkřiky, zavrávorala jsem. Marty mě objal paží a tiše ke mně promlouval, ale já jsem nic z toho neslyšela, protože jsem se snažila potlačit děsuplné vzpomínky.

„Ty mě považuješ za monstrum?", uslyšela jsem křičet Vlada, když jsem zase začala vnímat.

„Ty sám jsi mnohem horší, protože mé dítě nikdy nemuselo prosit o lásku, kterou Leile tak krutě odepíráš. Mysli na to, když si budeš příště namlouvat, že jsi v právu, když budeš nechávat svou dceru na holičkách."

Výkřiky ustaly, takže Vlad asi video vypnul, protože jsem věděla z vlastní bolestné zkušenosti, že utrpení trvalo ještě mnoho minut poté. Nakonec jsem uslyšela hektické dávení a v očích mě začaly pálit slzy. Vlad mému otci hypnoticky přikázal, aby se nehýbal a nemluvil, ale ani on nemohl zabránit tomu, aby se z toho děsivého filmu nepozvracel.

„To neměl dělat“, zašeptala jsem, zatímco jsem si utírala oči.

„Ale ano“, odsekl Marty tvrdým hlasem.

„Od té doby, co jsi své matce prozradila, že jí byl nevěrný, se Hugh choval naprosto otřesně. Přál bych si, abych měl tu odvahu, a vymáchal mu v tom nos jako tvůj muž.“

Gretchen neříkala nic. Ještě stále hleděla na svět nepřítomným pohledem, který se jí usadil v očích od té doby, co jí Marty rozkázal, aby si nedělala žádné starosti. Kromě toho neměla žádné nadpřirozené smysly a tak by i tak nahrávku nebo Vladovy nemilosrdné komentáře neslyšela.

„Vlad popsal přesně, jaké to je ztratit dítě“, pokračoval Marty pohnutým hlasem.

„Když jsem ztratil Veru, chtěl jsem zemřít. O osmdesát let později jsem dostal druhou šanci znovu být otcem. Tvého vlastního otce ti nikdy nenahradím, ale miluji tě jako vlastní krev. Jsem tak zatraceně vděčný, že jsi naživu a že ti to můžu říct.“

Klekla jsem si před něj, abych mu mohla zabořit obličej do ramene, zatímco jsem mu trhaně sdělovala, že ho mám taky ráda.

V duchu jsem děkovala Bohu, že na mě Marty narazil, když jsem před lety prohledávala popelnice v blízkosti cirkusu, jestli tam nenajdu něco k jídlu. Tenkrát jsem ještě byla osamělá, vystrašená dívka, která se snažila vyrovnat se schopnostmi, které byly pro každého, koho jsem se dotkla, smrtící. Kdyby to záleželo jen na bezpodmínečné lásce, tak by byl Marty můj otec, a muž ve vedlejším pokoji spíš odmítavým otčímem.

Najednou jsem ucítila intenzivní emoce, ale okamžitě zase zmizely, takže jsem je nedokázala určit. Když jsem vrhla pohled přes Martyho rameno, uviděla jsem Vlada stát ve dveřích, jak s neproniknutelným pohledem pozoruje naše objetí.

„Je mi líto, že jsi to musela slyšet“, řekl zdánlivě jemným tónem.

„Tvůj otec už se příliš často bránil se s tebou setkat, takže jsem ho musel přinutit, aby si to video prohlédl, jinak bych mu do krku nacpal svůj tablet, a to by na něm zanechalo trvalé následky.“

Pohled mi padl na počítač v jeho rukách a já si představila svého otce, jak mu ten přístroj trčí z levé a pravé strany hrdla jako v nějakém animovaném filmu. To, že si Vlad dělal legraci, tomu jsem nevěřila. Koneckonců byl Vlad Narážeč, ne Vlad, co blafuje.

Mencheres se zvedl a poprvé od chvíle, kdy jsem vstoupila do pokoje, promluvil. „S Kirou bychom chtěli navštívit zábavní program nabízený hotelem. Marty, Gretchen, potěšilo by nás, kdybyste nás doprovodili.“

„To je skvělý nápad“, odpověděl Marty, který Mencherese okamžitě pochopil. „Necháme Vlada s Leilou o samotě“, stálo mezi řádky. Má sestra nereagovala. Stále zírala do prázdna.

„Gretchen“, řekl Marty a v očích se mu zeleně zablýsklo.

„Probuď se.“ Když zamrkala a ztratila svůj prázdný pohled, pokračoval. „Nechtěla bys jít na party s antickým faraonem, který nepotřebuje počítat karty, protože umí číst myšlenky?“

„Jasňačka!“, vykřikla Gretchen a okamžitě vyrazila ke dveřím, tak byla nadšená. „Dejte mi dvacet minut, pak budu vypadat ještě fantastičtěji.“