BBF - 11. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

MOJE KOBKA BYLA BEZ OKEN, TAKŽE JSEM čas odhadovala podle svých fází bdění a bezvědomí. Když jsem náhle ztratila vědomí, tak to znamenalo, že bylo ráno.

Když jsem se probudila, večer. Tak jsem věděla, že od útoku na Vladův hrad uplynulo pět dní. Zvláštní bylo, že mě mí mučitelé nechávali po celou dobu na pokoji. Abych z přemýšlení nad Vladem, své situace a nad tím, jestli Marty útok přežil, nepropadala zoufalství, našla jsem si dvě zábavy: testování pout a odposlouchání.

To první se ukázalo, že je naprosto k ničemu. Szilagyi byl ve svazování upírů očividně profík. Silné řetězy kolem mých paží, loktů a zápěstí byly pevně zakotveny do zdi za mnou. Řetěz kolem hrudníku a pasu mi bránily v tom, abych sklouzla dozadu a mohla za ně zatáhnout, a také mé nohy byly fixovány na čtyřech místech.

Shrnuto a podtrženo, mohla bych si odřít prdel o skálu a stejně by mi to k útěku nepomohlo. Ale tím, že jsem odposlouchávala, tak jsem dozvěděla všelicos o svém okolí.

Strážci spolu mluvili rumunsky a Szilagyi bohužel používal jakýsi mrtvý jazyk něco jako novgorodština, takže jsem nerozuměla ani slovo. Kromě toho jsme se asi nenacházeli v hlavním stavu Szilagyiho. Už byl tři dny pryč a být tak dlouho mimo by si nemohl dovolit, zvlášť teď, když hrál s Vladem Narážečem hru Všechno nebo nic.

Ať už jsme byli kdekoliv, definitivně jsme se nacházeli pod zemí. Chybějící zvuky přírody nebo města to potvrzovalo. Svou zálibu v podzemních úkrytech už Szilagyi prokázal.

Koneckonců jeho poslední byl pod hradem, ve kterém žil Vlad jako člověk. Tady bylo mnohem míň lidí, takže musel být menší. Szilagyiho stráže byly možná prostě jen velmi tišší, ale podle počtu tlukoucích srdcí tu bylo lidí akorát tak pro tucet upírů.

Včetně mě. Zatím mi nedopřáli ani kapku krve a můj hlad byl stále urputnější a urputnější. Ne, že bych to nečekala.

Zajatce bylo potřeba nejdřív vyhladovět. Zřejmě jsem mohla být ráda, že si mí mučitelé odpustili druhou nejjistější metodu, jak Nemrtvého oslabit: otrava stříbrem. Zřejmě jim přišlo mé stáhnutí z kůže a zmrzačení jako dostatečně brutální, aby to rozhodilo Vlada a on tak udělal nějakou lehkomyslnou chybu.

Jak jsem zjistila následující večer, tak jsem Szilagyiho přecenila.

Probudily mě výkřiky. Podle tíhy, kterou jsem cítila až v kostech, jsem se takhle brzy probudila poprvé.

Venku zřejmě ještě svítilo slunce. Ale než jsem mohla toto malé vítězství oslavit, zaslechla jsem obsah prudké hádky, která právě na chodbě zuřila mezi Szilagyim a Maximem.

„…nedovolím, abys jí to udělal. To je příliš“, křičel Maximus naštvaně.

„…potřebuji drastičtější prostředek, jinak ničeho nedosáhnu…“, ještě jsem zachytila předtím, než Szilagyi ztišil hlas a dál už jsem nic neslyšela.

„Vymysli něco jiného!“, zazněla Maximova hlasitá odpověď. V žaludku se mi usadila ledová hrůza. To Maximus přivedl Szilagyiho na myšlenku, aby mě stáhl z kůže. Pokud považoval to, co měl Szilagyi v úmyslu, za odporné, muselo to být něco opravdu strašného.

„Dej si pozor, Maxime“, varoval ho Szilagyi. Nemluvil zvýšeným hlasem, ale protože oba došli skoro až k mým dveřím, tak jsem je mohla zřetelně slyšet.

„Vážím si tvé práce, ale rozhodnutí dělám já. Ne ty.“

Maximus mlčel. Očividně nechtěl ohrozit svou pozici tím, že by se dál hádal se Szilagyim. Měla jsem pocit, že se ty řetězy, kterými jsem byla přikována ke zdi, stahují ještě víc, ale to se mi samozřejmě jenom zdálo. A i když mi už srdce nebilo, přišlo mi, že se mi svírá panikou. Kdyby to ještě šlo, tak bych se zpotila strachy. Co mi Szilagyi udělá tentokrát?

„Tak to nech udělat mě“, řekl Maximus tak tiše, že jsem ho přes tlusté zdi skoro neslyšela.

„Jestli chceš, aby se opravdu rozzuřil, tak to bude beztak lepší.“

„Pročpak?“, zeptal se Szilagyi nerozhodně.

Maximova další slova se do mě zařízla jako nůž. „Protože mi Vlad před šesti měsíci přikázal, abych tě špehoval. Nevěřil, že bys mě podezříval poté, co mě vyhnal, ale trochu nedůvěřivý jsi přece jenom byl. Vlad věří, že chci získat zpět jeho přízeň, ale mě jde jen o Leilu. Vlad možná bude naštvaný, když uvidí, jak jeho největší nepřítel znásilňuje jeho ženu, ale opravdu nepříčetný vztekem bude, když to udělá muž, který ho zradil už podruhé.“

Zděšeně jsem zalapala po dechu. Hádali se o to, který z nich mě znásilní? Vší silou jsem začala tahat za pouta. Maximus mezitím pobaveným hlasem pokračoval.

„Poté už nebudeš muset pochybovat o tom, jestli jsem k tobě opravdu loajální. Vlad si bude pro mě muset najít nové metody mučení, takže budu mít víc důvodů než ty přát si jeho smrt. Kromě toho jsou ženy schopné odpustit hodně, ale kdybych dopustil, abys ji znásilnil, tak by mě Leila nenáviděla navěky. Na rozdíl ode mě… No řekněme, že si nemyslím, že by jí to bylo úplně proti mysli.“

„Vlastnoručně tě zabiju“, zařvala jsem.

Krev mi stékala po poutech, protože jsem si při svém pokusu o osvobození odřela kůži rychleji, než se dokázala hojit. Když jsem pak uslyšela Szilagyiho smích, záchvat vzteku potlačil můj pocit strachu. Pravá ruka mě svrběla, ale neobjevila se ani jedna jiskřička. Nikdy jsem nepotřebovala své schopnosti nutněji než teď, ale byla jsem naprosto bezmocná.

„Ale trochu času na rozehřátí by možná nemuselo být na škodu“, zamumlal Maximus, když otevřel kamenné dveře.

„Potřebuji trochu lubrikantu.“

„Něco takového tady nemáme“, odpověděl Szilagyi, když vstupoval za Maximem do cely. Měl u sebe kameru se stativem, a když jsem ji uviděla, tak mi došlo, že všechno, co teď přijde, bude zaznamenáno a posláno Vladovi.

„Dvanáct chlapů, kteří tu trčí bez ženské?“ Maximus si pohrdavě odfrkl. „Jeden z nich ho mít musí.“

Szilagyi pokrčil rameny a krátce na to zmizel, aby zařval něco na stráže. Když se nakonec objevil jeden stydlivě se tvářící upír s malou lahvičkou a Maximus mnohoznačně zvedl obočí, měl Szilagyi už postavenou kameru.

A já horečně přemýšlela, jak bych to celé mohla zadržet. Nějak se mi to musí podařit.

„Mýlíš se. Jestli to uděláš, tak tě budu navždy nenávidět“, zachrčela jsem.

„Přidal ses na Szilagyiho stranu, abys mě mohl získat? Právě se chystáš promrhat jakoukoliv šanci, že by k tomu mohlo kdy dojít.“

Stejně neměl žádnou šanci, ale kdyby si dělal naději… Maximus se ke mně přiblížil a jak jsem se přitiskla ke zdi za mnou, abych byla od něj co nejdál, kámen se mi zařízl do zad. Doteď jsem si svou nahotu své nové kůže neuvědomovala, ale teď ano. A jak.

„Raději já, než on, Leilo“, řekl Maximus, zatímco vrhl na Szilagyiho pohled značící „sorry kamaráde“. „Budu k tobě něžný, kdežto on by si na tobě vybil všechnu svou nenávist k Vladovi.“

„To je pravda“, prohodil ledabyle Szilagyi.

Nenávistí jsem se až zalykala. „Máš pravdu, Vlad si pro tebe vymyslí úplně nové druhy mučení, ale až poté, co s vámi budu hotová já!“

Szilagyi se začal smát. „Oh, je to bojovnice. To bude pořádná show.“

„Zmizni“, přikázal mu Maximus, aniž by ze mě spustil zrak. „Čekám na to už dlouho. Kamera mi nevadí, ale publikum u toho nepotřebuji.“

Szilagyi si povzdechl. „Tak dobře. Vždyť jsem říkal, že loajalitu vždy dokážu odměnit, ale ať ti to netrvá dlouho. Nejpozději do západu slunce musí být video na cestě k Vladovi.“

Maximus se tiše usmál, což mě přimělo k tomu, abych znovu začala trhat pouty. Uslyšela jsem rupnout nějakou kost. „Není třeba se obávat, do té doby to bude nahrané.“

„Jsi mi odporný“, zasyčela jsem, zatímco jsem zaťala zuby tak silně, že jsem si tesáky rozsekla ret.

„Jo, a než odejdeš, pošli někoho s lepicí páskou“, obrátil se Maximus na Szilagyiho a vrhl pohled na krev, která mi tekla ze rtu. „Mám pocit, že kouše.“

Druhý upír se se smíchem vzdálil. Maximus si stoupl před kameru a stiskl tlačítko. Objevilo se zelené světýlko na znamení, že se nahrává.

Pohlédla jsem přímo do ní a řekla: „Nedej jim to, co chtějí, Vlade. Tvé srdce musí být chladnější než kdy předtím. Když budu vědět, že tě nezlomí, tak zvládnu cokoliv.“

„To budeme muset vystřihnout, co?“, řekl Szilagyi, který se právě vrátil s lepicí páskou.

Do mého hněvu se vmísilo hořké zoufalství, a proto jsem odvrátila svůj pohled od kamery. Nemohla jsem dělat nic jiného než snést všechno, co mi udělají. Nyní jsem chápala, jak dokázal pocit bezmoci i po staletích nenávisti vytrhnout Vlada ze spánku. Nejraději bych tu každého zabila, ale nedokázala jsem jim zabránit ani v tom, aby se mi nevysmívali.

Szilagyi na mě ještě jednou mrkl, předal Maximovi lepicí pásku a poté za sebou zavřel dveře. Maximus se začal svlékat. Zavřela jsem oči a přísahala si, že stejně jako předtím, když mě stahovali z kůže, nebudu veřejně plakat.

Tomu, co se stane, nemohu zabránit, ale mohla jsem zabránit tomu, abych se z toho nezhroutila… přinejmenším než budu zase sama. Celé dny jsem měla pocit, jakoby mé tělo nebylo mé. Teď jsem poznala, že ať už bylo plné esencí nebo nepopsané, schopné se bránit, nebo slabé, stále bylo mé.

A každý centimetr mé nové kůže se roztřásl, když jsem ucítila, jak se ke mě Maximus blíží.