Bastard - EPILOG

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

O osm týdnů později…

Indiana

Nemůžu uvěřit, jak nadšená se cítím na cestě zpět domů, na návštěvu k rodičům. Můj domov už je všude tam, kde jsou můj manžel a syn, Jaxson, jsou. A ano, pojmenovali jsme našeho syna Jaxson, stejně, jako je jeho strýček Jax.

Sydney bylo místo, kde jsem se narodila, kde moje maminka zemřela, kde Lassie žil, hrál si a bohužel zemřel, kde jsem se setkala s Meg a pak s Carterem. Všechno tak mělo být.

V konečném důsledku mě to dovedlo tam, kde jsem dnes. Moji chlapci jsou můj svět.

Moje šestiměsíční prohlídky, se prodloužily na ty roční. Lékař si je prý dost jistý, že rakovina se už nevrátí. Nikdo to stoprocentně neví, ale vypadá to slibně. Vše, co můžu dělat, je jít na každou kontrolu a modlit se, že budu mít dobré výsledky. Mám zkušenosti s občasnou bolestí hlavy, ale asi stejně jako každý jiný.

Vůbec se mi nelíbí si myšlenka, že bych mohla někdy odejít. Rakovina vždy bude v mé mysli.

Když jsme přijeli na příjezdovou cestu mého otce, jsem jako na trní, natěšená, že je uvidím, neviděli jsme se teprve 3 týdny, ale strašně mi chybí. Táta a Elizabeth přijeli do Newcastlu aspoň na otočku každý víkend, aby se podívali na svého vnuka a na nás… Každá návštěva je zvláštní. Tohle je náš první velký výlet jako rodina.

Pořád řeším to, že než jsem se odstěhovala, byl to jen táta a já, dlouhé roky jsme byli jen sami, vím, že tam má teď Elizabeth, ale stejně, moc mi chybí, pořád.

S Elizabeth se stali oba velcí přátelé, není v tom nic romantického, jen kamarádi do nepohody, i když kdo ví. Zajdou společně do kina, na večeři, vypomohou si, když je něco potřeba a za námi cestují pravidelně společně.

Tyhle malé drobnosti dělají tu vzdálenost mezi námi snesitelnější, když vím, že tady táta není sám.

„Těšíte se?“ Ptá se Carter, když mi vezme ruku a vtiskne mi polibek na mé klouby.

„Já určitě. Rodiče se budou tak radovat, až uvidí Jaxsona a budou překvapeni, jak moc už vyrostl v posledních třech týdnech.“

„Budou,“ říká s úsměvem a obrátí hlavu, aby se podíval na našeho syna na zadním sedadle. Miluji, jak to Cartera dostane, když se podívá na Jaxsona. Málokdy se mračí a skoro nikdy není naštvaný. Došel už tak daleko. Je to úžasný otec.

„Uvidíme, jestli bude táta vzhůru po noční, nejdřív vlítnem k němu a pak k tvé mámě.“

Rodiče nás čekali až příští týden, ale my jsme si mysleli, že bychom je překvapili. „Samozřejmě,“ odpoví, načež mi lehce stiskne ruku, než se dostane z auta. Dívám se na mého nádherného manžela, jak obchází kolem přední části vozidla směrem k mým dveřím. Vyměnili jsme auto za SUV. Potřebovali jsme něco většího, teď když jsme rodina. Carter má ale stále své Monaro. Usmála jsem se na mého pohledného manžela, který mi podává ruku a pomáhá mi ven z auta. On je takový gentleman a pořád se ke mně chová tak, jako bych byla středem jeho vesmíru.

Přesně tak se cítím.

Jistě, když vyrůstal, udělal mi některé docela hrozné věci, ale já jsem vděčná, měla jsem pocit, že vidím přímo skrz něj, vděčná, že jsem dostala příležitost vidět na vlastní oči Cartera Reynoldse.

Odvedl dobrou práci ve skrývání se před zbytkem světa. Po druhé když jsem ho potkala, předpokládala jsem hluboko uvnitř, že je to všechno jen přetvářka.

Jako ochranné brnění, aby se zachránil od zranění. Měla jsem pravdu.

Stále jsem občas viděla jeho nebezpečnou stránku, ale to už mě nerozčiluje jako dřív. Naštěstí přijal pomoc ode mne a snad i pochopil, kdo je.

Teď vidí, jak funguje rodina a jak nesmyslné a urážlivé slovo parchant je. Slovo, které má pouze pravomoc vymezit, když ho necháte.

Pro mě je to krásný, milý, sladký, pečující, neuvěřitelně loajální a roztomilý bastard.

Jeho seznam vlastností je nekonečný. Přes život, který vedl, jsem hrdá na muže, kterým se stal. Vím, že jsem ho udělala šťastného, stejně jako on dělá mě…

Carter pomáhá LJ z auta, vede ho na dvorek a nechá ho volně na dvorku. Je to tak velký pes a jak úžasně chrání prcka je neuvěřitelné. Když Carter přijde zpátky ke mně, chytí mne kolem pasu. Vtáhne mě do náruče a políbí mne na rty. Miluju pocit, být u něj, tohle mne nikdy neomrzí.

„Jsi v pořádku?“ Ptá se s úsměvem.

„Mohlo by to být lepší,“ odpověděla jsem. Zesílí své objetí a přitiskne mi rty na čelo. „Moc Tě miluju miláčku.“ Pustí mě, otevře zadní dveře a chytne našeho malého muže z dětské sedačky.

Carter okamžitě pohřbívá rty do měkké, baculaté tváře na Jaxsonově obličeji. Hřeje mě u srdce, když je sleduju spolu.

„Jsi připraven vidět své prarodiče a zase se trochu předvést, šampione?“ Zeptá se šeptem našeho syna.

Takhle mu říká „ malý šampión.“

Je to úžasné. Snaží se být všechno, o čem kdy snil, když byl mladý kluk. Usmívám se na mé kluky, popadnu klíče z tašky a jdu si odemknout. Nechci zaklepat jen v případě, že můj táta, ještě spí. Dům byl velmi tichý, když jsme prošli předními dveřmi.

Předpokládám, že je ještě v posteli. Jdu tiše, vedu Cartera do kuchyně. Můžu nakrmit Jaxsona zatímco počkáme, až se probudí.

Když se blížíme ke kuchyni, zarazím se a Carter mi vlítne přímo do zad. Slyším ho, jak se za mnou směje, když vidí, co vidím já. Moje brada padla až na zem. Jemně jsem ho bouchla do žaludku, abych ho uklidnila. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem viděla.

Přímo před námi, jsou naši rodiče. Řekněme, že ve velmi kompromitující situaci. Táta má Elizabeth rozvalenou přes povrch kuchyňského stolu.

Svatý kurvo, blbost.

Najednou si musím promnout oči, jako bych to co viděla, byl jen sen, ale není. Myslím, že jejich přátelství se rozrostlo v něco víc.

Přátelé s výhodami.

Mimochodem, jsou tak zahleděni jeden druhému do očí, řekla bych, že to je určitě trochu víc. Vypadají pěkně zamilovaní.

Sakra, Carter.

Čekám na to, že mě odstrčí z cesty a zaútočí na mého tátu za to, co dělá, jeho mamince. Váhavě se dívám přes rameno na něj, jsem překvapena, když ho vidím s úsměvem na rtu. Není to malý úsměv. On září. Myslím, že mu to vůbec nevadí.

Jak jsem se děsila při pohledu před námi, přináší mi to taky stejně úsměv na tvář. Po pravdě řečeno, mám radost z myšlenky, že jsou spolu.

V mém srdci, jsem si to tajně přála. Jsou pro sebe stvořeni, úžasně se vždy doplňovali.

Natáhnu ruku za sebe k našemu synovi, je to jen dítě a nechci, aby hned vidělo, co prarodiče dělají.

Jsou tak ztraceni v sobě, že si ani nevšimli, že tady stojíme. Naznačím Carterovi, že je čas k odchodu. Nechci je rušit. Carter byl Carter, měl však jiný nápad. Hlasitě si odkašle.

Oba naši rodiče shodně otočí naším směrem hlavy. Elizabethina tvář je jasně červená. Můj otec na druhé straně, vypadá naprosto zděšeně.

Je to neocenitelné.

„Přichyceni,“ říká Carter a my oba se smějeme. Ó. Můj. Bože.

Přichyceni je slabé slovo.

O jedenáct měsíců později…

Carter

Vystoupím z auta a jdu dovnitř.

„Vám to ale sluší,“ říkám a dám polibek své krásné ženě.

„A ty jsi můj úžasný muž“ odpoví a pohladí mne po tváři.

„Že můj vnuk vypadá hezký,“ říká moje babička.

„Ano, to je,“ říkám s úsměvem.

„Můžeme jít babi?“ Ptám se a usmívám se na ni. Nedokážu popsat pocit, že ji mám ve svém životě.

Kéž by to bylo za celý můj život, ne jen v posledních několika letech. Je to tak úžasná žena. Můj dědeček nás všechny moc okradl díky jeho tvrdohlavosti a nadutosti. Nenávidím ho za to.

Ale dnes je velký den. Dnes se můj život definitivně změní k lepšímu, ne že by to tak nebylo, mám úžasnou, milující a nádhernou ženu, skvělou rodinu, ale dneska si moje máma bere Rosse.

Za něco víc než hodinu se stane oficiálně můj táta.

Ross mi dal pocit, že jsem na něj čekal celý svůj život. Nemohl jsem být šťastnější za sebe a mou mámu.

Konečně dostane muže, kterého si zaslouží, a já budu mít tátu, kterého jsem vždycky chtěl.

Oba se původně vůbec nechtěli brát a to proto, že jsme svoji už my dva s Indii a předpokládali, že je svatba tabu, ale nám oběma se to líbilo a nevadilo nám to.

Chtěli jsme to pro ně. Jsou ideální pro sebe navzájem. Já bych vyrůstal celý můj život bez otce a Indi měla matku jen po dobu několika let, takže to bylo řešení pro nás všechny. Dostanou k dožití své dny štěstí, v lásce a spolu.

Indi a já jsme si, přáli mít oba dva rodiče.

Tak jaké tabu?

„Vezmu si jen kabelku,“ říká moje babička. Když se vrátí ke mně, chytí mě za ruku, když jdeme ke dveřím.

Moje babička nyní žije v domě důchodců. Dobře, ve skutečnosti je to spíš jako luxusní bytový dům pro osoby starší šedesát let. Má dvě ložnice s plně samostatnou jednotkou.

Také má komunitní jídelní kout a zaměstnává pečovatele, kteří tam žijí a dohlíží na své obyvatele.

Byla unavená životem v tomto starém bývalém velkém domě.

Tady má svou nezávislost, lidi svého věku po boku a je spokojená. Abych byl upřímný, nikdy jsem se necítil pohodlně na návštěvách u ní v bývalém domě.

Tady nemám vůbec žádné výčitky. Jak jsme šli cestou po chodbě, starší muž kráčel směrem k nám, usměje se široce, když jeho oči přistanou na babičce.

„No vám to sluší, Evelyn,“ říká, zastavuje se před námi. Sáhne po její ruce, přikládá si ji k ústům, a moje babička se chichotá jako školačka. Pohlédnu na ni a najdu ji, jak se červená.

Cítím, že se mé rty zase kroutí do úsměvu.

Tento starý pán je velmi zdvořilý, skutečný muž pro dámu, můžu říct. Moje babička se zdá, že je jí to velmi příjemné.

„Děkuji vám, Arture,“ odpoví s třepetáním svých řas.

To mě poser. Myslíte, že jsou ženy v tomto věku už odepsané.? Omyl a velký omyl.

Stojíme v trapném tichu, dívám se, jak se ti dva dorozumívají očima. Nerad ruším tento okamžik, ale musíme jít.

„Opravdu, měli bychom jít, babi,“ přeruším jejich oční kontakt.

„Budeš zpátky na večeři?“ Ptá se Arthur s nadějí v očích a upřeně na ni hledí.

„Ne. Bohužel ne. Chystám se na svatbu mé dcery. Vrátím se až pozdě večer.

Musím zadržet smích, ten jeho pohled je k nezaplacení, rozhodně má pro moji babičku slabost.

„Budu tady na snídani, ačkoli…“

Dobře, teď už úsměv neudržím. Nejsou příliš staří na tyhle sračky?

„Já vám budu držet sedadlo,“ řekl, když jsem jí vedl pryč. Je to ale pěkné, že má společnost, když nejsme kolem myslím. Zdá se být velmi šťastná, že zde žije. Když jsem se na ní podíval, vidím, jak se usmívá a je šťastná a to znamená, že šťastný jsem i já.

„Musím si přinést brokovnici babi?“ Zeptám se, jak se vydáme směrem ke vchodu, kde nás čeká auto. Ne, že bych nějakou měl, ale já vím, že chápe význam mých slov, když mě hravě plácne přes ruku a směje se.

„Nebuď hloupý. Arthur je krásný člověk. Opravdový gentleman.

„To může být důvod, ale já ho mám ode dneška v hledáčku.“

Při pohledu přes rameno, vidím, že to pískání, které slyším, má na svědomí Arthur. Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. Arthure, jste oficiálně na mém radaru, kámo.

••••

Když přijedeme zpátky k domu, pomohl jsem mojí babičce z auta a odvedl jí na zahradu v zadní části domu. Indi je mámy družička a Ross mě požádal, abych byl jeho svědek.

Dneska ráno jsme s Rossem postavili velký stan, najala se cateringová společnost, co už připravuje všechny dobroty k hostině, která bude hned po obřadu.

Také jsme bíle vyzdobili altán u jezera, kde si ti dva řeknou své ano.

Megan pomáhá se zdobením, zatím co jsou máma a Indii ještě u kadeřníka

Olemovala vnější hrany bílým tylem a dlouhým věncem z bílých hedvábných růží, aby to vypadalo více svatební – a co myslíš, tipni si.

Pokaždé, když jsem dole u jezera poblíž doku, přináší to zpět tolik vzpomínek. Byla to místo, kde mi dala Indiana svůj největší dar – panenství. Na oplátku jsem jí dal své srdce. Přemýšlím o tom, že můj odchod byla ta nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat a co se nám stala.

Kdybych zůstal, nejsem si jistý, jak by to dopadlo. Moje hlava byla na špatném místě, a byl jsem sžírán hněvem.

Odklon mi dala příležitost k růstu. Šanci vidět, jak moc jsem ji potřeboval. V době, kdy jsem přišel zpátky, jsem byl připravený. Byl jsem lepší člověk-více jí hoden.

Moje máma prodala starý dům před šesti měsíci a bydlela s Rossem. Nebyl jsem ani trochu smutný, byl jsem rád, že se toho domu vzdala, nikdy jsem to tam neměl rád.

Alespoň, když s Indii přijedeme, jedeme opravdu domů.

Ross dokonce vyklidil pokoj, který byl Indiiny mámy a jeho a předělal ho na pokoj pro své vnoučata.

No je to pouze Jaxsonův prostor pro teď, ale on ho bude sdílet s jeho bratříčkem, Levim, až se nám narodí.

Jaxson byl starý jen pár měsíců, kdy jsem zbouchnul Indianu znovu. Neumím ten pocit vysvětlit, ale jsem uhranutý z pohledu vidět Indii zase těhotnou, jak nosí v břiše naše dítě, jsem kurva blázen, ale do ní a do všeho, co mi dává.

„Tati-ta,“ Jaxson píská z Rossových ramen, když mě vidí. Když ho Ross postaví na zem, napřáhnu k němu ruce, je tak roztomilý, když proti mně ťapká, je to totiž jen pár týdnů, co začal chodit.

Ross uchopí ruku mé babičky a vedle ji směrem k židlím, které jsou nastaveny v blízkosti altánu.

„Díky, tati,“ řekl jsem s úsměvem. Zeptal se mě, jestli bych mu neříkal táto.

Neváhal jsem. Je to jeden z těch okamžiků ve vašem životě, na který nikdy nezapomenete; jako den, kdy se Indiana stala mou ženou, den kdy se můj syn narodil a den, kdy mě moje babička přivítala s otevřenou náručí.

„Hej, šampione,“ řekl jsem, když jsem vzal svého malého chlapce do náručí a pohřbil mé rty do jeho měkké, baculaté tváře.

Miluji tohoto malý kluka, tak hrozně moc. Můj skutečný táta neví, o co přišel, když odešel od maminky, když byla těhotná. Nic se nevyrovná pocitu, že jsi rodič. Nic.

Jaxson vypadá tak roztomile v malém obleku, který mu maminka koupila na dnešní den. Usmívám se, když zírám do jeho velkých zelených oči. Jsou stejné, jako má Indi.

„Ne,“ píská, a tahá frustrovaně za kravatu na svém krku.

„Jo kámo, já to taky nesnáším, ale musíme si to nechat, než se babička s dědou vezmou a pak to hned sundáme.

„Ne,“ zamumlá, svraští svou tvář a zamračí se na mě.

To je pro mě důvod, abych se zasmál. Nejenže zdědil vzhled jeho matky, on také zdědil její tvrdohlavost. Je čas jeho odpočinku, takže vytáhnu dudlík, který mám u sebe vždycky, pro všechny případy.

Je to dar z nebes. Šel jsem směrem k židli, zvedl jeho medvídka a předat mu ho.

Přitiskne si ho k hrudi. Doufejme, že se ho rozptýlí, než bude obřad u konce.

„Jsou připraveni,“ Meg volá, když přichází k nám, než mi vezme Jaxsona z náručí. Fouká malému na krk a odvádí jeho pozornost, když se pokusí protestovat.

Dívám se, jak přichází k Drewovi, který drží svou dceru Isabellu. Narodila se čtyři týdny po Jaxsonovi.

Indiana brečela, když Megan pojmenovala svou dceru po její zemřelé mamince.

Bylo to velmi dojemné. „Jsi připraven, tati?“ Zeptal jsem se, když jsem chytil jeho rameno.

„Nikdy jsem nebyl připravenější,“ usmívá se, když se oba připravíme u svatebního altánu. Je tady asi třicet hostů, hlavně kluci z Rossovy práce a několik sousedů. Chtěli, aby to bylo malé a intimní.

Když začne hrát hudba, moje oči se uzamknout s těmi Indianinými, když se kolébá směrem k nám, stále mi způsobuje zástavu dechu, má na sobě měkké splývavé růžové šaty bez ramínek, které zdůrazňují její velkolepé ňadra.

Levi je připraven přijít na tento svět někdy příští týden.

Oba se těšíme na jeho narození. Její úsměv se rozšiřuje.

„Miluji tě,“ řekl jsem ústy, když se dostane blíž. Neuhnu očima, dokud nestojí naproti mě, pak se můj pohled stěhuje na mámu.

Má na sobě šaty barvy slonoviny, které jsou pokryté krajkou. Vypadá krásně, a tak šťastně. To hřeje mé srdce, když ji takhle vidím. Podívám se na Rosse, jehož uslzené oči jsou přilepené k mé matce, když přichází k němu.

Vidím, jak láskyplně se na ni dívá. Jsem šťastný, že konečně našla svou lásku a muže, jakého si zasloužila.

••••

Jakmile jsou sliby vyřčeny, usadí se mi na srdci kýžený klid, ano, tohle je to, co jsem vždycky chtěl, všechno, co jsem za svůj život zažil, mě dostalo až sem a všechno se prostě stát mělo. Protože to, co mám, je mnohem víc. Po většinu svého života jsem byl jen já a máma a její láska, teď jsem láskou obklopen.

Jsem ten nejbohatší muž na světě.

Trvalo to dvacet šest let, než sem se sem dostal, ale konečně jsem dorazil. Už nejsem bastard. Mám matku a otce, který mě milujete stejně, jako já jeho miluji.

Mám ženu mých snů po mém boku, syna Jaxsona kterého zbožňuji a druhé dítě na cestě. Život nemůže být sladší. Mé srdce je tak plné, že tu už není žádný prostor pro temnotu, která mě kdysi stravovala.

Děkuji svému slunci, Indianě, jsem naplněn světlem…

Přímo do hloubi mé duše.

••••

Poté, co dojíme, naši rodiče zamíří na taneční parket na svatební valčík. Jdou tančit na píseň „Jenom ty, zpívá The Platters.

Indi a já stojíme vedle tanečního parketu a díváme se na ně. Vypadají tak šťastní. Omotám moje ruce kolem pasu mé ženy, odpočívám svou bradou na jejím rameni, zatímco jí jemně třu břicho.

„Jsi šťastná?“ Zeptal jsem se a lehce jí políbím na tvář.

„Velmi,“ povzdechne si a proplete si prsty se mnou.

„Jsem na tom stejně.“ Můj úsměv roste, protože já jsem kurva šťastný. Indiana najednou nakloní její tělo doprava a její pohled sklouzne dolů k podlaze. „Do prdele,“ Slyšel jsem její zamumlání. „Co se děje, miláčku?“ Zeptala jsem se a podíval se dolů

Ani není potřeba odpovědět, protože to vidím na vlastní oči. Panika se ve mně zvedá. Kurva znovu.

„Praskla mi voda…“

Do prdele…

***Konec 1 dílu***