AA - 13. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

04:01

Stroj na bublinky vyfukoval lesklé kuličky a vícebarevná světla kolem nás házela růžové, modré a žluté odstíny. Timo tancoval uprostřed Hex, jako by na světě neexistoval nikdo, kdo by ho mohl zastavit. Je plný energie. Plný života. Většina členů Kotovy rodiny jsou v Sublime na konci ulice, ale my jsme tady.

„Snažíš se mě opít,“ řekl Nikolai, když jsem k němu posunula pátý panák vodky. Posadila jsem se na stoličku vedle něj a před námi jsou prázdné sklenice. Posledních třicet minut srkám svoji tequillu sunrise a zásobuju ho panáky.

„Nezneužiju tě,“ řekla jsem, protože nemám filtr.

Zazubil se a zvedl obočí, jako by se ptal, jestli to myslím vážně. Když mu došlo, že ano, přemohl jeho rysy nádherný, plnohodnotný úsměv. A pak ke mně naklonil hlavu. „To je velmi nepravděpodobné. Zaprvé mám sto devadesát pět centimetrů—”

„Tipla jsem to správně,“ poznamenala jsem sama pro sebe, když jsem se spokojeně opřela o loket na chladném baru.

Řekl něco hlubokého v ruštině.

„Co to znamená?“ zeptala jsem se a doufala, že se nemračím.

„Řekl jsem, že jsi roztomilá.“ Vypil panáka a ještě nebyl ani v náladě.

„Jako kamarádka, která není sexy?“ Za to viním tequillu. Střízlivá bych to nikdy neřekla. Myslím.

Olízl si rty a naklonil se blíž, než předtím. Ústa měl přímo u mého ucha, když vydechl, „proč si myslíš, že nejsi sexy?“

Protože tahle věta byla víc sexy, než co jsem kdy řekla nebo udělala. Byla jsem celá v ohni. „… to je význam roztomilosti. Tak mi to bylo řečeno.“

„Ať už ti to řekl kdokoliv,“ řekl najednou, „byl to debil.“ Pohled mu potemněl.

„Řekl mi to nejlepší kamarád.“

„Chlap?“ Zvedl obočí. „To je ještě horší.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Jen mi to chtěl vysvětlit,“ bránila jsem ho.

„Chtěl ti vysvětlit, že jsi jen jeho kamarádka, která dle jeho názoru není sexy?“ Naklonil hlavu. „To mohl vysvětlit i lepším způsobem.“ Vypil další panák. „A zadruhé,“ vrátil se k předchozímu tématu, k tomu, že ho nezneužiju, „jsem Rus. Pijeme, dokud není flaška prázdná.“ Tím chce říct, že se jen tak neopije.

I tak mám svoje motivy. Když jsme dorazili do Hex, choval se jako Timova gardedáma, sledoval ho v pohotovosti jako ostříž a byl připraven vystřelit ze židle a bránit ho. Žádná bouře není, rozhodla jsem se. A je zbytečné dívat se na oblohu a čekat, až nějaká přijde.

„Ty panáky jsou rozptýlení,“ řekl a zaujal mou pozornost. „Vím to.“

„Funguje to?“ zeptala jsem se.

Čelíme jeden druhému. Není zády k tanečnímu parketu. Pořád má dobrý výhled na svého bratra.

„Ne tak docela, ale je roztomilé, že se snažíš. A tím myslím úplný opak definice tvého nejlepšího kamaráda.“ To spojení ‚nejlepší kamarád‘ řekl velmi hořce, jako bych si měla najít nového.

Tak jsem se toho chytla. „Chtěl bys být můj…“ nový nejlepší kamarád. Ale couvla jsem. Je to správná věta, zní hladce a cool – je to něco, co by řekla i Camila. Ale netroufnu si na to.

Bubnoval prsty o bar a studoval mě. „Jestli chci být tvůj nejlepší kamarád?“

Otevřela jsem pusu, abych to odsouhlasila, ale jeho pobavený pohled mě připravil o slova. „… možná.“

„Možná?“ Podíval se na mě. „Ne, to je rozhodně to, co jsi chtěla říct.“

„To nemůžeš vědět.“

„Tak mi řekni, že se mýlím,“ vyzval mě.

Vzdala jsem se. Neumím lhát. „Dobře, měl jsi pravdu. Chceš teda? Chceš být můj nový nejlepší kamarád?“ čekám na jeho odpověď, ale přála bych si, abych měla dost odvahy, říct to hned.

Dal si na čas, velmi pomalu pil svého dalšího panáka. A dělal to naschvál.

„Odpovíš mi?“

Když dopil, olízl si vlhké rty a položil sklenici. Jeho oči se pomalu setkaly s mými. „Ne.“

Zamračila jsem se. „Ne… jakože neodpovíš, nebo nechceš být můj nejlepší kamarád?“

Jednoduše na mě zíral a je si moc dobře vědom, že má všechny karty ve svém rukávu. A mně se nelíbí, že jsem vydána na milost téhle otázce nebo jeho vágní odpovědi. Tak jsem znovu promluvila.

„Už jsem si to rozmyslela,“ řekla jsem. „Nechci být nejlepší kamarádka ďábla.“

„Tak pravil můj démon.“ Duchem nepřítomný přejel prstem přes okraj sklenice. Přemýšlím, jestli jsem nasednutím do taxi souhlasila s tím, že se s ním vyspím. Jako ne jen na gauči. Myslím sex. S šestadvacetiletým ruským atletem.

Máš menstruaci, zařval můj vnitřní hlas v hrůze. Možná jsem se neměla ptát, jestli mě vidí jako sourozence. Ta odpověď změnila moje vnímání malých věcí – to, jak mě pozorně sleduje. Jak pohledem klesá ke klopám mého kabátu, když se pásek začal uvolňovat a odhalovat můj kostým.

Jsem si na sedmdesát pět procent jistá, že myslí na sex. Na to, jak si ďábel užívá se svým démonem. Na červených prostěradlech.

Fajn, a já teď myslím na sex stoprocentně. Ne přímo ten akt. Ale všechno ostatní, co je s tím spojeno. A navíc mám menstruaci. A on to ví. Což je ještě mnohem horší.

A teď myslím na to, jak on myslí na moji menstruaci.

Je toho na mě moc.

Velkými doušky jsem se napila své tequilly sunrise. Pálí to. Drsně jsem dala sklenici zpátky na bar a zůstala v ní asi ještě čtvrtina. Lapu po dechu, jako bych se topila. A pak se pomalu podívám na Nikolaie.

Neměla jsem. Obočí má zvednuté a rty mírně stočené dolů. Jsem si až příliš vědomá toho, že je starší, než já. Jsem si až moc vědomá jeho komplikovaného stavu.

Myslím, že musím změnit svůj.

Tohle je tak komplikované, že mě z toho bolí hlava.

… nebo je to z té tequilly.

Natáhl se rukou dolů a vzal mě za kotník, aby mohl mou nohu zvednout do svého klína. Pozorovala jsem ho, jak mi rozepnul pásek na botě a když ji sundal, odhalil tři téměř krvavé puchýře. Ale konečně mě nic netlačí a má k nim přístup vzduch. Nesouhlasně se na mě podíval – protože jsem mu předtím neřekla, jak moc to bolí.

Pak sundal i druhou botu a moje nohy nechal na svém klíně. „Tak je to lepší,“ řekl a napil se dalšího panáka. Přejížděl očima přes moje dlouhé nohy a řekl, „když vystupuješ, máš krásné linie.“ Udělal pauzu. „To o tobě řekl každý režisér. Proto tě pozvali na konkurz.“

Ztuhla jsem. Konkurz jsem vypustila, zavřela jsem to v zadní části mysli.

Když to teď vytáhl, cítím nevolnost mezi žebry. Uvědomila jsem si, že bych radši myslela na sex.

Ale využila jsem tu příležitost, abych se zeptala, „na čem musím zapracovat?“

„Říkali, že jsi moc v pozadí. Ostatní umělci na scéně by tě zastínili. Nemáš v sobě vášeň.“

Hrdlo mi vyschlo. Nemám vášeň. Letěla jsem přes celou zemi, abych se tady dostala. Riskovala jsem úplně všechno. A to není vášeň? Samozřejmě, že to není sexuální nebo smyslné, není to ta vášeň, o které mluví, ale pořád to něco je. Něco ve mně je.

Jen to musím přeložit všem ostatním.

„Dobře. Zlepším to.“ Nějak.

„Vzdáš se někdy?“ zeptal se a tón měl vážný.

Jemně jsem řekla, „nemůžu.“

„Proč? Dokonce, i když ti všichni říkají, že nejsi dost talentovaná, budeš to zkoušet dál?“

„Protože to miluju,“ řekla jsem, jako by neexistovala jiná možnost. V kostech cítím, že neexistuje. Mám pocit, že tím bojuju za své štěstí. A nevidí to nikdo jiný, kromě mě.

„Pak jsi prokletá,“ řekl. „Existují lidé s mnohem větším talentem, kteří to nemilují tak, jako ty.“

Cítím na sobě váhu toho prohlášení.

Takový je prostě život, řekl by můj táta. Vždycky tady bude někdo lepší, než ty. Jestli si to užívají nebo ne, na tom nesejde. Je to zbytečné.

„Ty to miluješ?“ zeptala jsem se.

Sklonil pohled, když o tom uvažoval. „Ne tak, jako jsem to miloval v minulosti. Ale cirkus je pořád moje jediná láska.“

„Co tvoje rodina?“ Myslím na Katyu a Luku a Tima. Jde vidět – z toho, jak je ochraňuje – že vůči nim cítí obrovské množství lásky.

Usmál se. „Cirkus je rodina.“

Ten sentiment přese mě přejel a zanechal za sebou husí kůži. Ani o vteřinu později před nás barman postavil další panáky. Timo ho zná, takže nám celou noc dodává nápoje zdarma. Zvedla jsem panáka, když mám skoro dopitý sunrise.

„Na to, že jsme našli tvoji sestru,“ řekla jsem Nikolaiovi.

Zvedl panáka. „Ne,“ řekl, „na tvůj první týden ve Vegas.“

Srdce se mi sevřelo. Pamatuje si, proč jsem šla za Camilou do The Red Death. Trochu jsem se zakymácela a rozlila jsem si trochu vodky na prsty. Paráda. Druhou rukou jsem se snažila vytáhnout ubrousek.

Pak se Nikolai natáhl po mé ruce. A slízl mi tu vodku z prstů.

Zmrzla jsem v pohybu, když se jeho oči dívaly do mých, zatímco mi pokožku hřály jeho rty. Znovu jsem myslela na sex. Hlavně, když jsem cítila jeho jazyk.

Když skončil, upil mi trochu vodky z panáku, abych se už nemohla polít.

To se stalo v méně než patnácti vteřinách. Přitom se to zdálo jako věčnost. Ťukl si svým panákem o můj. Ještě jsem se nerozmrazila. Chce mít sex. Ne, nechce. Vypil svůj panák a jeho oči zaletěly k mým prsům. Ano, chce.

„Jaké máš plány?“ zeptal se z ničeho nic. Nebo na to možná myslel místo sexu. Já už nevím, co si myslet.

„Trénovat každý den po práci ve Phantomu a pak se přihlásit na první místo, kde vyhlásí konkurz,“ řekla jsem s uspokojivým přikývnutím. Tenhle plán se mi líbí. Zní dobře.

Napjal se. Pokud s ním ten alkohol něco dělá, pak to, že je ještě víc na dotyky. Jeho velká dlaň zůstala na mých nohách. Ale pořád je ztuhlý, ve střehu. Svalnatý a mužný. Všechno, co by člověk čekal od muže, který má hlavní roli v představení o lásce.

Jedním rychlým pohledem zkontroloval svého bratra a pak mi věnoval svou stoprocentní pozornost. „Není moc velká pravděpodobnost, že bude Amour dělat další konkurz. Co se stalo s mou bývalou partnerkou… je vzácné.“ Předtím Tatyanu nezmínil. Je poznat, že je to citlivé téma, takže do toho nebudu vrtat.

„Amour není jediné představení,“ řekla jsem. „Pořád je tady Infini a Viva. Seraphine cestuje, ale kolem května budou v Los Angeles. Navíc jsou i další cirkusy, pokud Aerial Ethereal nebudou hledat nováčky.“

Z jeho rysů zmizelo kouzlo a jeho šedé oči zůstaly bez jiskry. „High Flyers není bezpečná společnost, Thoro. Najímají si dělníky jako zaměstnance, platí jim drobné a dají jim den na to, aby se naučili jistit umělce, než začne představení.“

„Myslím, že ve svojí disciplíně budu v pohodě.“ Dělníci mají občas život umělců ve vlastních rukou, protože upevňují popruhy a pracují s jištěním.

„Akrobatická šála,“ odhadl správně. „Ale pokud budeš ve skupině s komplikovanou choreografií a novými aparaturami, budeš potřebovat jištění. S High Flyers bys riskovala život, takže tě prosím, abys byla rozumná a ani je nezvažovala.“

„Cirkus Emblem & Fitz,“ řekla jsem. Tenhle je v Londýně. High Flyers je přímá konkurence AE, zatímco Emblem je známý svými karnevalovými vystoupeními. Jsou tam sloni. A krotitelé zvířat.

„Když jsi tady, tak to nemůže být ten cirkus, do kterého ses zamilovala,“ řekl. „Srovnáváš jablka a pomeranče.“

„Tak co mi navrhuješ?“ zeptala jsem se a chtěla zvednout nohy z jeho klína, ale držel je na místě.

„Budu tě trénovat.“

Rty se mi otevřely. „Cože?“

„Chci tě trénovat.“

„Jsi opilý,“ vydechla jsem a trochu doufala, že není.

„Jsem skoro úplně střízlivý.“ Pak dodal, „každý leden pořádá AE konkurzy pro nové talenty, bez ohledu na to, jestli je nové představení, nebo ne. Většina smluv se po novém roce obnoví, nebo zruší, takže máš větší šanci, že bys mohla dostat roli.“

Leden.

To je za sedm měsíců. Je ochotný mě trénovat na sedm měsíců. „Nemáš na to čas,“ řekla jsem. „Máš novou partnerku—”

„Pokud tě nebudu trénovat,“ řekl, jako by každé slovo bylo neobvykle důležité, „tak selžeš, Thoro. Nejsi dost dobrá. Jasněji to říct nemůžu. Omlouvám se.“

Chtěla bych být lepší člověk a nepřijmout to – když vím, kolik toho má na talíři. Ale je to nabídka snů. Má neskutečné zkušenosti, takové, které potřebuju k přežití v tomhle odvětví. „Proč bys mi pomáhal?“ zeptala jsem se jemně. Čekala jsem jeho neptej se, nemám odpověď.

„Obdivuju tvoji odvahu. Vím, čeho ses vzdala, abys tady mohla být. Vím, jaký druh umělce dostane roli. Vím, že sama neuspěješ. A umím si představit, myshka, že za dva roky touhle dobou pořád pracuješ ve Phantomu a máš stejné touhy, stejné sny, jen ses nepohnula z místa. Ta odvaha by přišla na zmar. Ta láska by byla zbytečná. Takovými věcmi by se nemělo mrhat.“

Jsem beze slov.

Ohromená. Když se někdo natáhne a podá ruku – jen z toho důvodu, aby viděl váš úspěch – je to mocné. A vzácné.

Přejel palcem pod mým okem. „Radši bych tvůj hlad sytil, než tě sledoval hladovět a budeš blázen, pokud odmítneš.“

Zavrtěla jsem hlavou a sklouzla mi po tváři další slza. „Nechystala jsem se odmítnout.“

Vzal moji čelist do dlaně a naklonil mi hlavu, abych se na něj podívala. „Dobře.“

**

04:54

Hlava se mi točí. Bzučí mi v ní. Ne, počkat – balancuju na špičkách svých holých nohou. Chodník je horký, i v letní noci. Rozhodně jsem opilá. Přepila jsem svůj limit. Panáky se dál plnily a já je dál prázdnila. Myslím, že mě omráčila a zmátla Nikolaiova nabídka.

„Byla to skutečnost?“ zeptala jsem se ho, když má ruce pevně na mých bocích. Myslím, že jsem si trochu šlapala na jazyk. Ale v mlhavém vidění jsem viděla, jak se usmál a zamumlal odpověď. Zachytila jsem jen:… znovu… Takže jsem se ptala víckrát?

Jsem ten nedbalý typ opilého člověka.

A soudě podle jeho toulavých rukou bych řekla, že on je ten flirtující typ.

Je to všechno, co jsem si v životě představovala.

Tak aspoň, že sarkasmus mám pořád v pohotovosti. Mysl mám pobavenou. Myslím, že čekáme na taxi a jeho bratranci – spousta bratranců – a Timo stojí kolem nás.

Jsem zpátky ve skupině.

A je horko.

Sundala jsem si kabát a přehodila si ho přes předloktí. Z mého vlastnictví se brzy dostal do Nikolaiového. Přejížděl po mě intenzivním pohledem, přes vypasovaný hrudník v korzetu k pasu, až ke stehnům v síťovaných punčochách. Myslí na sex. Já taky myslím na sex.

Všichni tady myslíme na sex.

„Ty oči…“ ukázala jsem na něj prstem a dech jsem měla mělký, „… zlobí.“

Rty se mu zvedly. A z jeho reakce slyším jen myshka. Moje přezdívka, a ať už to znamená cokoliv, víc svůdně už to říct nemohl. A pak jeho ruce sklouzly na moje kyčle, moc blízko k nejcitlivějšímu místu.

Ví to.

Že?

Dala jsem dlaně na jeho vypracované břišní svaly. „Dotýkáš se mě.“

„Dotýkal jsem se tě i dřív,“ řekl chraplavým hlasem.

Pravdy.

Spoustu pravd. Bez bot mám hlavu u jeho hrudníku. Doslova. Jeho oči z ložnice jsou plné hříchu. „Ďábel je… moc, moc… žhavý.“ Přemýšlím, jestli to dávalo smysl.

Asi ne.

Cítila jsem, jak se rty otřel o moje ucho. Pak mě zvedl, úplně bez námahy, že bychom klidně mohli být na jevišti.

Jsem blíž k jeho čelisti, k jeho rtům…

Jedna jeho ruka mě chytla za zadek a nohy jsem obtočila kolem jeho pasu. „Co… dělám tady nahoře?“ řekla jsem to nahlas. Opravdu jsem to řekla nahlas?

„Držím tě v náručí.“ Druhou ruku má na zadní části mého krku a tlačí prsty na správné svaly. V krku mě polechtal zvuk rozkoše. Nejsem si jistá, jestli to slyšel.

Jeho bratranci začali řvát. Myslím. Slyším troubení a smích.

„Proč jsem ve tvém náruči?“ zeptalo se moje opilé já.

Snažil se skrýt svůj úsměv, ale koutky úst se mu zvedly. „Protože jsi drobná. A já nejsem.“ Shrnul moje vlasy dozadu, pak mi položil dlaň na líčko a znovu ji přesunul na zadní část krku.

Jeho dotek vysílá elektrické šoky do mé kůže. Chvěju se. Nebo třesu. Možná obojí.

Někde blízko nás promluvil Timo. „Jsi flirtující opilec na jedničku s hvězdičkou…“

Nikolai odpověděl v ruštině a moje myšlenky se roztoulaly. Rozpadla jsem se. Jako snímky z celé noci a umím si živě představit určité chvíle.

Teď sedím Nikolaiovi na klíně a hlavu mám opřenou o jeho hruď, kde poslouchám tlukot jeho srdce. Jeho hlas mi vibruje u ucha, zatímco taxi se vydalo na cestu k hotelu. Chtělo to velkou spoustu energie, abych zvedla hlavu, ale udělala jsem to. Díval se na mě a hladil mě přes zakudlané špinavě blond vlasy, které už nejsou v copku.

„Můžu chodit sama,“ zašeptala jsem. Proč šeptám?

„Dokaž to,“ řekl hlubokým hlasem.

Znovu jsem dala ruce na jeho hruď a snažila se z jeho klína zvednout, když mi došlo, že jsme v taxi. Ve kterém chodit nemůžu. I kdybych se snažila.

Zasmál se.

A já se zamračila.

Rukou cestoval přes korzet k mé hrudi a humor mu z obličeje zmizel, když ho nahradil mnohem toužebnější, hladový pohled.

Přes tělo mi přejel šok a budovalo se ve mně zasténání. Nejsem si jistá, jestli slyšel mou prosbu – takovou, kterou jsem ještě nikdy předtím neudělala.

S nikým.

Ani opilá.

Přitiskl mě blíž ke svému tělu. Jsem v jeho objetí a cítím, jak se jeho rty sevřely na mé čelisti. Přísahám, že to udělal.

Jsem na posteli.

Jsem na posteli. V mém korzetu a punčochách. Pode mnou je povlečení kovové barvy. Drátek z korzetu mě bodá do kůže a váha někoho jiného prohnula matraci a zhoupla mi tělo. Zvedla jsem se na lokty.

Nikolai je bez košile.

Je úplně, úplně bez košile.

I v temnotě, kdy se jenom měsíční světlo vplížilo do pokoje skrze bílé žaluzie, jsem viděla jasné linie jeho svalů a perfektní vypracované břicho. Je to tělo, které patří atletovi nebo upírovi a vlkodlakovi, prostě obecně někomu nadpřirozenému.

Nakláněl se nade mnou, jeho prsty uvolňovaly přední část mého korzetu. Budeme mít sex. Je to myšlenka, která se mě drží.

Oba jsme opilí.

To je taky pravda.

Moje mysl vyletěla do vzduchu. „Vznáším se,“ zašeptala jsem. Nebo se točím.

„Zavři oči, myshka,“ vydechl v uklidňujícím, hlubokém tónu. Ale nezavřela jsem je. Jeho předloktí leží vedle mé hlavy, tělo má jen centimetr od toho, aby si na mě lehl.

„Co to znamená?“ zeptala jsem se jemně. „Myshka?“

Jeho oči prohledávaly mé, byly hypnotické a plné citu. Toho citu, který mě k němu táhne. A jeho rty dopadly na mou tvář, než je přesunul k mému uchu. „Malá myška.“

Malá myška.

Zatočila se mi hlava.

A temnota noci mě úplně pohltila.