WSLS - 14. kapitola

Překlad: Miluš
Kor.: 16terez

 Hodinky jsou špatnou náhradou za prsten

„Není tady, Mayra?“ Travis vešel do kuchyně s čínským jídlem ve velkém pytlíku a začal z něj vytahovat krabičky. Z jeho tónu jsem nevěděl, jestli je šťastný kvůli její nepřítomnosti nebo je jen zvědavý.

„Její tým má později zápas,“ řekl jsem mu.

„Myslel jsem, že se obvykle díváš,“ řekl Travis.

„Ano,“ odpověděl jsem, „ale věděl jsem, že přineseš večeři, takže jsem jen sledoval první poločas. Pokud vyhrají tak skončí pozdě, ale řekla, že jí to nevadí. Opravdu nemá ráda čínské jídlo.“

„Není normální,“ řekl Travis s úšklebkem. „Dostal jsi se už na druhou metu?“

„Ani nevím, co to znamená,“ řekl jsem s potřesením hlavy. Travise už úplně přešly veškeré výhrady, které měl ohledně Mayry a já jsem začal vyhledávat jeho kontakt k rozhovorům, které jsem s ním opravdu nechtěl mít. Přesto, i když jsem se ho ptal na otázky, nebyl příliš dobrý, když mi odpověděl. Nechal to na Bethany.

„Už ses dotkl jejich prsou?“

„Travisi!“ Nechtěl jsem na to odpovědět, i když jsem se nedotkl, ne víc než jen bradavek. Podařilo se mi aspoň dostat se na Mayřino mateřské znamínko skoro pokaždé, když jsme se mazlili. Vždycky se chichotala, ale zdálo se, že jí to nevadilo. Někdy, když jsme byli ve škole, myslel jsem na to a chtěl se toho znamínka dotknout. Věděl jsem, že nemůžu, a většinou to dopadlo tak, že jsem se vzpamatoval až tím, když na mě volal učitel a já vůbec nevěděl, na co se mě ptal.

Travis se zasmál a pustil se do svého Lo Mein. Když jsem začal vybírat rýži, zazvonil telefon a jsem ho zvednul a očekával, že to bude Mayra. Nebyla to však ona, byla to Meganin doktor.

„Zdá se, že nové léky trochu zabírají,“ řekl doktor Harris. „Jsem opravdu zvědav, až uvidím, jak na vás bude zítra reagovat. Taky mám nějaké formuláře, které potřebuji podepsat.“

Vzhlédl jsem na kalendář a nemohl jsem uvěřit, že jsem zapomněl na zítřejší návštěvu Megan. Se vším ostatním, co se dělo, jsem úplně ztratil pojem o čase. Jakmile jsem zavěsil, měl jsem v žaludku tíhu viny.

„Co se děje?“ zeptal se Travis.

„To byl Meganin doktor,“ řekl jsem mu. Travisovy oči se rozšířily a strnul, než jsem zavrtěl hlavou. „Je v pořádku. Jen jsem zapomněl, že zítra je návštěvní den.“

„Jde s námi?“ zeptal se Travis. Jeho obočí se trochu zvedlo.

„Nevím,“ řekl jsem. „Já jsem se ji neptal. Chci, aby se s Megan setkala. To určitě.“

„Ty a Mayra to berete dost vážně?“ Byla to spíše odpověď než otázka.

„Jo, myslím, že ano.“

Travis si povzdechl.

„Nejprve s ní chci mluvit,“ řekl.

„Co? Ne! Proč?“ Nevěděl jsem, co jí Travis chtěl říct, a přestože spolu vycházeli lépe než dřív, nebylo to přesně to, co bych nazval přátelstvím.

„Matthewe… ty víš ty a Megan společně jste… hmmm…“

„Co jsme?“ zeptal jsem se.

„Jiní,“ řekl Travis. „Myslím, že Mayra se na to potřebuje trochu připravit.“

„Nevím, co tím myslíš,“ řekl jsem mu.

„Já vím,“ řekl. „Proto jsem s ní chtěl mluvit.“

„Jen když tam budu taky.“

„Jestli chceš.“

Mayra přišla později večer se svými vlasy svázanými na vrchu hlavy - stále mokrými po zápase ze sprchy - a na sobě měla bílý top. Měl trochu nízký výstřih a já jsem viděl ramínka její podprsenky, když dělala určité pohyby. Během tohoto týdne jsme měli spoustu muchlovaček a nebyl jsem si jistý, že jsem tuhle podprsenku už předtím viděl. Přemýšlel jsem, jestli to byla jedna z těch s malým růžovým květem uprostřed.

Nezdála se příliš nadšená, že je Travis stále tady a byla rozhodně skeptická, když jí řekl, že s ní chce mluvit. Myslel jsem, že bych ji měl připravit, než začne.

„Zapomněl jsem, ale zítra je den, kdy mám navštívit Megan v Cincinnati.“ Projel jsem si rukou vlasy. Byl termín na moje stříhání a já přemýšlel, jestli ji můžu požádat o další stříhání. Trhl jsem svými delšími konečky a podíval se na ni. „Chceš se s ní setkat?“

„Ráda bych,“ řekla Mayra s úsměvem.

„Proto si musíme promluvit,“ řekl Travis. „Jsou některé věci, které potřebuješ vědět.“

„O… kay ...“ Mayra se na něj opatrně podívala. „Promluvíme si.“

Udělal jsem naše obvyklé coly a všichni jsme se posadili do obývacího pokoje. Seděl jsem vedle Mayry na gauči a ona se natáhla, aby mě vzala za ruku. Opravdu jsem nevěděl, co Travis chtěl říct Mayře, ale byl jsem naprosto nervózní. 

Někdy jsem měl problém si vzpomenout na své návštěvy Megan a Travis se mě často zeptal na věci, které jsem si nepamatoval.

„Vím, že Matthew ti o sestře něco řekl,“ začal Travis.

„Vím, že je autista, ale těžší případ než Matthew,“ řekla Mayra. „Udělala jsem si o tom nějaký výzkum na internetu, když jsme spolu s Matthewem začali chodit.“

„Dobře,“ řekl Travis. „Takže možná budeš trochu více připravená.“

„Připravená?“ zeptala se.

„Matthew a Megan jsou si velmi blízcí,“ řekl Travis. „Bližší, než bys mohla očekávat, s ohledem na závažnost Meganiného autismu. Nikdy na nikoho nepromluvila a nikdy nikomu neřekla jménem…“

„Řekla jednou máma,“ odpověděl jsem a připomněl mu to.

„Pravda,“ souhlasil Travis. „Jen jednou, pokud vím. Ale z větší části nekomunikuje s nikým, ale když jsou Megan a Matthew spolu, Matthew je… no prostě, jiný.“

„O čem to mluvíš?“ zeptal jsem se.

„Vy dva jste ve svém vlastním malém světě,“ řekl Travis. „Někdy přestaneš reagovat na vše kolem sebe a zaměříš se jen na ni. Nechci, aby byla Mayra nepřipravená. Není to stejné, jako když má záchvat, ale vypadá to tak nějak. Těžko se to vysvětluje. Myslíval jsem si, že jsou oba telepatici a mluví skrze své hlavy k sobě navzájem.“

„Nejsme.“ Zamračil jsem se. Vzpomněl jsem si na různé rozhovory za celá léta s Megan a mnou společně, ale opravdu jsem si nevzpomínal na detaily. Jen jsem se snažil na sebe upozornit, aby mi věnovala pozornost, když jsem tam byl.

Travis i nadále mluvil, ale nevěnoval jsem pozornost tomu, co říkal. Právě jsem si všiml, že se Mayřin výstřih znovu posunul a skoro jsem viděl mateřské znamínko vedle ramínka její podprsenky. Skoro.

„Takže, nemusím se o něj bát?“ zeptala se Mayra. „To máte na mysli?“

„Přesně tak,“ odpověděl Travis. Poškrábal se na hlavě a nervózně se rozhlédl po místnosti. „Jen jsem chtěl, abys to věděla... no, protože jsi s Matthewem a ... a ... součástí rodiny, myslím.“

„Travisi Rohane!“ Mayra položila ruku na srdce a použila druhou, aby si ovívala obličej. „Tak teď jste mě dojal.“

Oba se zasmáli, ale já ten humor moc nepochytil. Byl jsem rád, že si více rozumí, ale hlavně mě zajímalo, jestli uvidím znamínko ve tvaru ryby na kůži Mayry, kdybych trochu změnil svou pozici. Naklonil jsem se blízko k Mayře a trochu jsem naklonil hlavu, abych viděl pod její tričko trochu lépe. Mayra mě náhle žduchla do ramena a probrala mě z mého omámení.

Travisův smích se změnil v hýkání a rychle se omluvil, že půjde do koupelny. Mayra si zakryla ústa a věděl jsem, že jsem byl přichycen při činu. Pokrčil jsem rameny a objal jsem Mayru kolem ramen. Přitáhl jsem ji k sobě trochu blíž, což způsobilo, že se jí top vyhrnul a odhalil tak znamínko.

Nemohl jsem si nechat ujít tuto příležitost, a tak jsem se natáhl a pohladil tu rybu.

Mayra a já jsme seděli na zadním sedadle Bethaniného auta, zatímco ona a Travis jeli vepředu. Beth jela pomalu, i když milovala rychlou jízdu. Věděla, že mě to dělá nervózním. Travis si hrál s ovladači na rádiu, když jsme vjeli mimo dosah signálů různých stanic mezi Oxfordem a Cincinnati.

Mayra přišla brzo a snažila se mi pomoct se připravit na cestu, ale neměl jsem zrovna svůj nejlepší den. Cokoli, co jsem se snažil říci, neznělo správně a začala mi dávat zvláštní pohledy. Zrovna teď ležela s hlavou na mém rameni a byla tichá. Měl jsem pocit, že přišla na to, že jsem neměl chuť mluvit.

Moje hlava byla naplněná vzpomínkami na Megan.

Vzpomněl jsem si na den, kdy jsem si uvědomil, že je ode mě odlišná. Na své narozeniny jsem dostal hromadu Mighty Beanz (hračka Bláznivé fazole) a s Megan jsme seděli na podlaze v kuchyni a roztáčeli je v kruzích. Zatímco jsme si hráli, Megan se náhle postavila a začala se točit v kruzích sama. To nebylo tak divné, ale nezastavila ani poté, co narazila hlavou do chladničky a začala krvácet.

Zeptal jsem se maminky, proč to udělala, a když mi řekla, že se Megan odlišuje od ostatních lidí, a to je taky prý důvod proč má tolik ráda hodiny. Věděl jsem o tom samozřejmě - Megan by vzala jakýkoli druh hodin nebo hodinek a schovala je pod postel. Někdy se s nimi dokonce sama plazila pod postel a poslouchala, jak tikají. Jednou jsem tam vlezl s ní a poslouchali jsme spolu, dokud nás maminka nezastavila.

„Aha no,“ zamumlal jsem, překvapujíc Mayru. „Tady.“

Podala jsem Mayře malé náramkové hodinky.

„Co je to?“

„Byly to ... um ... byly mojí mámy,“ řekl jsem jí. „Megan má ráda hodiny a hodinky. Jestli uvidí, že máš jedny ... no, možná tě bude mít ráda.“

Zvedl jsem vlastní ruku a ukázala jí, že také nosím jedny. Mayra si dala hodinky kolem zápěstí a já jsem jí pomohl, aby si je zapnula.

„Děkuji,“ řekla Mayra tiše. Políbila mě na okraj mé čelisti, což mnou trochu otřáslo.

Budova, ve které bydlela Megan, byla vysoká, bílá a obklopena zahradami. Byl teplý a jasný den, a poté, co jsem dostal všechny podepsané papíry, nám pomáhal jeden z ošetřovatelů najít Megan. Seděla venku v trávě a kolem ní byla skupinka mladších dětí. Jedna žena tam na ně vypouštěla bubliny. Některé děti se dívaly a snažily se dotýkat bublin, ale jiné jen upíraly zrak do prostoru nebo si hrály se svými prsty.

Megan seděla před dřevěnou lavicí, dále od ostatních. Její tmavé vlasy visely před očima, když se dívala dolů na řadu mravenců, kteří v trávě nosili drobky. Doktor Harris seděl na lavičce a psal si něco do notebooku.

„Dobrý den, Matthewe,“ řekl. Natáhl ruku a po několika vteřinách jsem si vzpomněl, že mám udělat totéž. Naše ruce se krátce dotkly, než se přesunul k Travisovi a Bethany. „A kdo je tohle?“

Odvrátil jsem se na chvíli od Megan a upřel svůj pohled na doktora.

„To je Mayra,“ řekl jsem.

„Jsem rád, že vás poznávám,“ řekl doktor Harris s úsměvem.

„Také mě těší,“ odpověděla Mayra. „Jsem Matthewova přítelkyně.“

„Jste?“ doktorův úsměv se rozšířil, ale opravdu jsem tomu nevěnoval pozornost. Udělal jsem krok k sestře.

„Nemá dobrý den,“ slyšel jsem, jak to řekl doktor Travisovi. „Myslím, že většina její snídaně skončila na podlaze. Nemluvila ani na chvíli. Nová medikace, na níž pracujeme, pomáhala na chvíli a myslel jsem si, že děláme nějaký pokrok v komunikaci, ale od včerejška neřekla ani slovo.“

Odstoupil jsem od ostatních a šel za Megan. Moje kůže měla pocit, že vibruje, když jsem se přiblížil ke své sestře. Bylo to, jakoby všechny chloupky na mé ruce stály a ukazovaly na ni a chtěly, abych se přiblížil k Megan. Nepohnula se, ani nic neřekla, jenom nadále sledovala mravence.

Pomalu jsem se posadil vedle ní na zem a naklonil se k ní, ale nedotknul jsem se jí. Zvedl jsem ruku a držel jsem zápěstí blízko u jejího ucha. Mravenci pokračovali ve své cestě - polovina z nich nenesla nic a mířila jedním směrem, druhá polovina směřovala na opačnou stranu s malými bílými drobky.

Po několika minutách se Megan přesunula.

Natáhla se a popadla moje zápěstí a posunula si ho před obličej, aby viděla ciferník hodinek, které jsem nosil. Zároveň se ke mně přiblížila.

„Tyto hodinky mají římské číslice,“ řekla tiše.

„Jak poznají mravenci kolik je hodin?“ zeptal jsem se jí.

„Nemají žádné hodinky jejich velikosti,“ odpověděla Megan.

„Tak jak vědí, kdy jít domů?“

„Ve svém pokoji mám čtyři hodiny.“ Megan použila prst, aby přejela po hodinkách na mém zápěstí. „Čtyři hodiny.“

„Čtyři hodiny,“ opakoval jsem. „Jedny jsou zelené.“

„Můj bratr má zelené oči.“

Ztuhl jsem a svaly se napjaly. Cítil jsem na krku teplo a tlak za mými očima. Napočítal bych na prstech jedné ruky, kolikrát řekla slovo bratr.

„Jsem tady,“ zašeptal jsem. Neřekla nic jiného, ​​ale trochu více jsme se k sobě přiblížili. Mravenci pokračovali ve svých úkolech, bez ohledu na hodiny. Když obloha ztemněla, zmizeli do jejich otvorů a já ucítil tlak na mém rameni.

„Je čas jít, Matthewe.“

Vzhlédl jsem a uviděl Travise. Za ním byla Mayra se zvláštním výrazem ve tváři. Pomalu jsem odtáhl ruku z Megan a Meganiny ruce spadly z mého zápěstí.

„Megan se musí setkat s Mayrou,“ řekl jsem.

Mayra udělala krok ke mně, ale zaváhala. Natáhl jsem se a vzal ji za ruku, abych ji vedl blíž k sestře, pak ji stáhl dolů, takže jsme oba seděli u Megan.

„Megan, to je Mayra.“ Vzal jsem Megan pravou a Mayry levou ruku, abych je přiblížil. Megan si okamžitě všimla hodinek na zápěstí Mayry. „Mayro, to je moje sestra, Megan.“

„Ahoj, Megan,“ řekla Mayra jen šeptem.

Megan neodpověděla, ale soustředila se na hodinky kolem zápěstí Mayry. Její oči se zúžily a ústa se zjemnila.

„To není správně,“ zavrčela a cítil jsem, jak se Mayra trochu napjala vedle mě. „To není správně, to není správně…“

„Do prdele,“ zamumlal jsem.

„Co se děje?“ zeptal se Travis.

„Myslím, že poznala hodinky mámy,“ řekl jsem.

Megan se zjevně rozrušila a začala se houpat sem a tam, narážela hlavou o lavičku a současně stále opakovala stejná slova znovu a znovu. Doktor Harris přišel a my jsme odvedli Megan zpátky do jejího pokoje.

„Musíte jí dát nějaké sedativa?“ slyšel jsem, jak se Bethany ptá.

„Doufám, že ne,“ odpověděl doktor Harris. „Možná ji Matthew může uklidnit.“

Ošetřovatel poodešel od Megan, která seděla na okraji postele. Její ruce byly omotané kolem sebe a pokračovala v houpání.

„Megan,“ řekl jsem tiše, když jsem dal zápěstí zpátky k jejímu uchu. Otočila se a popadla ho, držela si ho na břichu a přitáhla mě na postel vedle ní.

„To není správně,“ řekla znovu. Krátce na okamžik vzhlédla k mé tváři. Její pozornost byla na mých ústech nebo na bradě, ne na očích, ale u ní to bylo skoro totéž. Mluvila velmi, velmi tiše, takže ji nikdo jiný neslyšel. „Měl jsi jí dát prsten, ne hodinky.“

Nemohl jsem uvěřit svým uším, a tak jsem se jen zasmál.

Trávení času s Megan bylo vždy vítězným dnem, ale také to brzy skončilo. Rozloučil jsem se s Megan, aniž by mě brala na vědomí a odešel jsem.

„Matthewe, máš minutku?“

Otočil jsem se a uviděl doktora Harrise, jak stál ve dveřích do své kanceláře. Byli jsme skoro v hale u dveří, které směřovaly na parkoviště. Pohlédl jsem na Travise a on přikývl.

„Nebude to trvat dlouho,“ řekl s pokrčením ramen.

Následoval jsem doktora do jeho kanceláře a posadil jsem se na židli na druhé straně stolu. Něco na kanceláři doktora Harrisse mě vždycky dostalo na hranici. Možná to bylo proto, že jsme tu vždycky hovořili o Megan a nebyly to vždycky dobré zprávy, nebo snad proto, že jsem věděl, že jsem mohl skončit na stejném místě - odděleně od zbytku světa stejně jako Megan.

Teplá vina se sklouzla po mé kůži a já jsem si přál, aby tam byla nějaká cesta, jak udržet Megan doma se mnou. Nebyla. I kdybych neměl vlastní problémy, nemohl jsem se o Megan postarat a současně chodit do školy. Jediná možnost, kterou jsme krátce zvažovali, bylo, že Bethany nebo Travis nechají svojí práce, aby se starali o Megan, ale to nebylo možné kvůli penězům.

S těmito myšlenkami v hlavě jsem si třel nehet pravého palce každý prstem na levé ruce - přeběhl jsem přes kůži až na okraj. Jakmile jsem přešel každý z nich, přešel jsem k levému palci a pravou rukou k nehtům. Přejížděl jsem sem a tam, dokud lékař nepromluvil.

„Jak se máš, Matthewe?“ zeptala se doktor.

„Dobře,“ odpověděl jsem.

Doktor Harris nikdy nebyl můj skutečný doktor, ale po léta, kdy se Megan léčila ambulantně a pak tady, věděl o mně stejné množství informací jako ostatní doktoři. Nechodil jsem k žádnému lékaři, od té doby, co maminka zemřela a doktor Harris to věděl. Když jsem přijel navštívit Megan, vždycky chtěl vědět, jak se mi vede.

„Jen dobře?“

Krátce jsem se na něj podíval a uviděl, jak se usmívá. Vrátil jsem se k otírání nehtů.

„Mayra vypadá mile,“ podotkl doktor.

Přikývl jsem.

„Řekneš mi o ní něco?“

Tisíce různých věcí proběhlo skrz mou hlavu o Mayře. Přemýšlel jsem o tom, jak je trpělivá a jak bude čekat, až budu připraven, abych něco řekl, nebo šel na nové místo, nebo posunul náš vztah někam dál. Přemýšlel jsem o tom, jak skvělé je mít někoho, kdo mě poslouchal, až jsem byl připraven, bez toho aniž by ho unavovalo čekat, až budu připraven. Přemýšlel jsem o tom, jak skvělé bylo, že jsem jí nepřipadal divný, i když jsme oba věděli, že jsem prostě divný byl a jak super bylo, když mě hladila ve vlasech a když jsme se smáli stejným televizním pořadům.

„Hraje fotbal,“ bylo to, co vyšlo z mých úst.

„Takže sportovkyně.“

„Ano,“ odpověděl jsem s kývnutím. „Sleduji její tréninky.“

„To je nová aktivita,“ řekl. „Jaké to bylo poprvé?“

Na chvíli jsem o tom přemýšlel, vzpomínka na to, jak chodím sem a tam za zadními dveřmi školy, dívám se z okna na dívky na hřišti a nevím, jestli bych mohl jít tam ven. Pak jsem viděl, jak Mayra běží v těsném tričku a velmi krátkých šortkách a podařilo se mi přesvědčit sám sebe, že bych měl venku lepší výhled.

„Mayra dělá nové věci… trochu jednodušší.“

„Vypadá to, že jste si blízcí,“ řekl a já jsem přikývl. „Věnuje ti opravdu hodně pozornosti a vypadá to, že se o tebe opravdu dobře stará.“

Znovu jsem přikývl.

„A ty chráníš ji,“ řekl doktor. „Četl jsem noviny ze Cincinnati, víš.“

Cítil jsem, jak se mi krk ohřívá a upřel pohled na podlahu. Kousek papíru - obal z bonbonu, možná – byl na podlaze pod lékařským stolem. Trochu jsem naklonil hlavu, abych zjistil, jestli bych mohl přečíst, co bylo napsáno na celofánu.

„Matthewe…“ doktor se natáhl a položil dlaň na stůl přímo před můj obličej. „To, co jsi udělal, bylo neuvěřitelně odvážné a obětavé. Rozumíš tomu, co to znamená?“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Poprvé ve svém životě přemýšlíš o někom mimo tvoji rodinu. Načetl jsi toho už dost, abys věděl, jak těžké to může být, aby ses spojil s někým mimo tvoji rodinu. Přemýšlej o tom, jak dlouho sis zvykal na Bethany.“

„Mayra peče dorty,“ řekl jsem tiše a doktor Harris se zasmál.

„Tvoje zvyklosti zůstávají,“ řekl s laskavým úsměvem. Po chvíli mlčení promluvil znovu. „Co ti řekla Megan ve svém pokoji? Co říkala, že tě rozesmála?“

„Um…“ znovu jsem se zasmál. „Říkala, že jsem dal Mayře špatnou věc. Měl jsem jí dát prsten, ne hodinky.“

Lékařovy oči se rozšířily.

„To ti říkala?“

„Ano.“

„Matthewe, to je… pozoruhodné. Uvědomuješ si, jak důležité je to pro Megan?“

Zamračil jsem se a zavrtěl hlavou.

„Ona nejen poznala spojení mezi tebou a Mayrou, ale udělala další krok, uvědomila si, že váš vztah by mohl vést k trvalejší situaci. Kromě toho projevila obavu nad tebou- obavu, že bys možná mohl špatně pochopit některé tradice - a snažila se ujistit se, že víš, co bys měl dát potenciální nevěstě.“

Pokrčil jsem rameny, aniž jsem pochopil, proč to bylo tak důležité.

„Matthewe, Megan se tě snažila navést na správnou cestu,“ řekl doktor Harris. „Chovala se jako tvoje velká sestra.“

Nechal jsem si trochu zaplnit myšlenky v mé hlavě a uvědomil si, že Megan opravdu nikdy neudělala ani neřekla nic takového. Dokonce, i když jsme byli malí, obvykle jsem já dělal věci, které jí pomohly, ne naopak. Někdy říkala věci, které naznačovaly, že má mnohem více povědomí o věcech, než jak to vypadalo, ale tyto příležitosti byly velmi vzácné. To, co mi řekla dříve, neznamenalo pouze uvědomění si věcí; nebylo to jako nic, co se stalo kdykoli předtím.

„Znamená to, že lék funguje dobře?“ zeptal jsem se.

„Je příliš brzo to říct,“ řekl mi. „Přesto bych to považoval za dobré znamení.“

Přikývl jsem a znovu jsem zíral pod stůl a přemýšlel jsem, jak by podobná léčba mohla pomoct i mi, kdybych si to mohl dovolit. Doktor Harris se mě zeptal na pár dalších otázek o Mayře a mně, ale už jsem tomu nevěnoval pozornost. Papírek, který ležel pod stolem, způsobil, že mi cukaly prsty.

Už jsem to nemohl vydržet, tak jsem se natáhl pod stůl a popadl malý papírek. Byl to jeden z těch mentolových bonbonů, které jste dostali v restauraci. Narovnal jsem ho na noze a pak ho trochu nafoukl, takže to vypadalo, jako by tam furt byl bonbon. Mentolky byly sladké a měl jsem rád ty s čokoládou kolem nich, což mě přimělo myslet na čokoládový dort.

„Doktore Harrisi?“ zeptal jsem se nervózně.

„Ano, Matthewe?“

„Neříkejte to Bethany,“ prosil jsem, „ale Mayra peče lepší dorty.“

Doktorův úsměv se rozšířil a dvakrát přikývl.

„Přísahám, že to neřeknu,“ slíbil.

Nemohl jsem se přít s lékařským slibem, takže jsem ho přijal.

Byla tma, když jsme se dostali do auta, a já jsem byl vyčerpaný. Po sklouznutí na zadní sedadlo se Mayra natáhla a vzala moji ruku do jejích. I když jsem věděl, že nás Bethany a Travis viděli, upravil jsem si bezpečnostní pás a položil si hlavu do jejího klína. Jakmile jsem cítil prsty ve vlasech, zavřel jsem oči a usnul jsem.

Slyšel jsem jemné hlasy, které se zdály, že pocházejí ze všech stran.

„Díky za varování, Travisi. To bylo trochu… zvláštní.“

„Dostávají se do vlastního malého světa, to je jisté.“

„Mně to vystrašilo, když jsem je poprvé uviděla.“ Bethanin hlas byl měkký. „Bylo to, jako by všichni ostatní kolem nich zmizeli. Mluvili spolu?“

Její jemné prsty procházejí v mých vlasech a já si povzdechl.

„To kdybych věděl.“ Travis se tiše zasmál. „Tiffany vždycky říkala, že mají svůj vlastní jazyk v hlavách, ale Kyle si myslel, že je prostě těšilo, že s nikým nemusejí komunikovat.“

„Matthew opravdu moc nehovoří o svých rodičích,“ řekla Mayra. „Ani o Megan moc nemluví.“

„Je to pro něj stále těžké,“ řekla Bethany. „Cítí se tak zbytečně provinile, za to, kde je Megan, a jeho otec byl jediný, kdo by ho opravdu mohl přesvědčit, že nemá pravdu.“

„Můj bratr v tom byl skvělý. Vždycky věděl, co má říct a přimět ho, aby něco přehodnotil. Snažil jsem se, ale prostě mi nevěří tak moc, jako jemu.“

„Jsi pro něj skvělý.“ Slyšel jsem, jak se Beth posunula na svém sedadle. „Nevím, jak to děláš…“

Z Travise vybuchl krátký smích a prsty Mayry se na okamžik zastavily, než se rozhodly pokračovat ve svém kroužení kolem mé pokožky hlavy.

„No… ať je to cokoli, nebudu se hádat. Funguje to.“

„Hodně pro mě znamená.“ Měkká, šeptaná slova byla kombinována s masáži teplých prstů. Bylo to dost příjemné, aby mě to poslalo do daleké, tiché tmy.

Výhra.