Bastard - 48. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

O sedm měsíců později…

Carter

„Cartere,“ Slyšel jsem, Indianin skřípot vedle mne, třepe se mnou.

„Co?“

Zeptal jsem se, se zakňučením a otevřel jedno oko. Já jsem kurva unavený. Ona mě opotřebovala jako peklo. Normální Indiana byla nenasytná, ale těhotná Indiana, to mě poser.

Stejně jako mám rád, sex se svou krásnou ženou, péro je vyčerpáno. To potřebuje pár hodin přestávku nejméně.

Posledních pár měsíců se dokonce občas vplíží ke mně do práce na rychlovku mezi mými klienty.

Dokonce i naše polední přestávky jsme strávili v posteli, kurva, navzájem si vyšukávali mozek z hlavy a pak si musíme dát rychlý oběd a vrátit se do práce.

Upřímně budu kurva rád, ale jestli budu mít sílu pokračovat, potřebuji odpočinek.

Čas doplnit svou vytrvalost.

„Praskla mi voda,“ říká zelená jako okurka.

„Co?“

Prakticky jsem křičel v panice, když jsem se posadil.

„Moje voda praskla,“ opakovala, stejně jako bych ji neslyšel poprvé.

Kurva já jsem ji slyšel. Moje střeva začnou pracovat.

Myslel jsem, že jsem připravený na tuhle chvíli. Blbost. Já nejsem ještě ani z postele a už jsem uzlíček nervů.

„Zvládnu to,“ zamumlám pro sebe, jak se kurva snažím uklidnit. Vyskočím z postele, a běžím kolem na její stranu a podávám jí ruku.

„Přestaň panikařit, Cartere,“ říká.

„Já nepanikařím,“ lžu.

Já kurva panikařím.

„To je v pořádku,“ říká klidným hlasem. Jak může zůstat tak klidná? Pomáhám jí nahoru, svírám ji v náručí.

„Bude to v pořádku. Zhluboka se nadechni,“ říká a snaží se mě uklidnit.

Já však nespolupracuju. Jsem kurva, v prdeli. Do prdele, tohle jsme cvičili snad stokrát.

Proč jsem byl tak v pohodě a klidný tehdy a teď?

Uklidněte si svoje hovno Reynoldsi.

Vaše žena vás potřebuje. Měl bych ji podporovat, není jiné cesty kolem.

Když mě pustí a ohne se v bolestech, málem mě to zabije.

„Pojďme,“ řekl jsem jí a vedu jí ke dveřím.

„Potřebujeme, se obléct. Nemůžeme jít v pyžamech.

„Sakra. Má pravdu. Dobře. Dokážu to. Dělám si srandu? Vrazím si ruce do mých vlasů.

„Oblečení.“

„Podívej se. Obleč sám sebe. Já se mohu oblékat sama,“ říká a směřuje k zásuvkám s oblečením.

Já udělám to samé. Hodím tričko přes hlavu a vyklouznu z mých pyžamových kalhot a obleču se do riflí.

Vidíte, já to zvládnu.

Dívám se na Indianu, jak ona bojuje s oblékáním kalhot. Z koho si dělám srandu?

Jdu k ní a pomůžu jí obléknout. Když bolest udeří znovu, jen si svírám rukama hrůzou vlasy

Přejdu k nočnímu stolku, kde mám položený svůj telefon.

Hledám číslo Rosse. Zvedne to téměř okamžitě. Je 4, 00 ráno. Myslím, že ví, že je to důležité. My jsme všichni čekali, že ten den přijde.

„Je čas,“ to je všechno, co jsem řekl. Nechci mu ani dát šanci promluvit.

„Potřebujeme tě, abys přišel, my teď odjíždíme do nemocnice.“

„Jsem na cestě,“ odpoví.

Díky za to kurva. Nemůžu ani brát v úvahu, že je to dvě hodiny jízdy.

Jsem v tom na vlastní pěst. Je to na mně, abych ji dostal do nemocnice bezpečně.

Kurva.

Nakonec jsme skoro v autě.

„Moje taška nemocnice,“ říká Indiana, jakmile se posadila na místo spolujezdce.

To mě poser. Měl jsem rutinní výpadek.

Co se to sakra se mnou, je? Musím se vzpamatovat, jestli je mám dovézt do nemocnice v jednom kuse.

Utíkám zpátky nahoru a vezmu ji. Házím ji do zadní části vozu.

„Jak ti je, miláčku?“ zeptal jsem se, když jsem otočit klíčky v zapalování.

„Když se dostaneme na konec ulice a dám levý blinkr, upozorní mě, že jedu špatně.

„Cesta k nemocnici,“ říká se smíchem, je vpravo. Já jsem vyřízený, tuhle trasu jsem jel dvacetkrát v posledních několika týdnech, dělali jsme to prakticky pořád a teď si nemůžu vzpomenout kudy jet.

Podle pokynů Indi, jsem odbočil vpravo.

„Jsi stále v pořádku?“ Zeptal jsem se, a krátce otočil hlavu směrem k ní.

Ona má obrovský úsměv na tváři.

„Jsem, vedu si mnohem lépe než ty, jak to tak vypadá.“

Jsem rád, že se jí to zdá zábavné.

„Udělej si pár rychlých nádechů. Jak nás učili v porodních přípravkách.“ Podíval jsem se na ní jako by přišla o rozum.

Já si pamatuji, když jsme se učili dýchací techniky ve třídě, jak směšné to bylo.

„Jen to udělej,“ říká, obrací oči v sloup.

„To ti pomůže.“

Sleduji jí, jak začne lapat po dechu a dělá ty hloupé – rychlé nádechy. Cítím se jako péro, ale já, dělám totéž… Během několika minut jsem se začal cítit sám zrelaxovaně. Překvapivě to pomáhá. Kdo ví?

••••

Tři hodiny uplynuly a stále nic. Chudák Indi, má takové bolesti.

Stále jí třu záda, poslední půl hodinu pořád. Přeji si, abych si s ní mohl vyměnit místo. Nesnáším, že si tou bolestí musí projít.

Naší rodiče a babička přijeli před deseti minutami. Byli v pokoji, aby jí viděli, ale teď mimo v čekárně s Meg a Jaxem. Volal jsem jim, aby věděli, že Indi už je v nemocnici, a oni oba přijeli rovnou sem. Čekáme na doktora, aby jí zkontroloval.

Nebyla plně otevřená dřív, ale doufám, že teď už je. Chci, aby to bylo pro ni co nejdříve. Chci poznat své dítě. Čekali jsme dlouhou dobu až tento den, přijde.

Stojím, když doktor vstoupí do místnosti. Pomáhám Indi s přetočením, nebo převrácením na záda. Byla skrčená na čtyřech, když jsem se snažil co nejlépe, abych ji zmírnil bolesti zad.

Spojila ruku s mou ve chvíli, kdy jí lékař kontroluje.

„Je čas,“ říká a dívá se jí do očí.

„Jakmile budete mít další kontrakci, požádám vás, abyste začala tlačit.“

Ona kývne hlavou na něj před tím, než se podívá do očí mně. Vypadá vyčerpaně chudáček, ale podaří se jí dát mi krátký úsměv.

O pár vteřin později jsem vidět její tvář mhouřit bolestí. Tato kontrakce jí zasáhne tvrdě, když zanaříká hlasitě.

Až do teď to bylo docela tiché. Ona je tak zatraceně úžasná. Tak statečná. Slyšel jsem dámu ve vedlejším pokoji, jak prakticky křičí po celé zatracené nemocnici poslední hodinu, takže vím, že Indiana hraje, že to bagatelizuje.

Její stisk na mě ruce se utahuje, když se porodní bába pohybuje vedle lékaře.

„Netlačte,“ říká. Moje dívka dělá přesně tak, jak řekl.

Další hlasité sténání jí uniká a stoupá z krku.

„Vedeš si skvěle, kotě,“ povzbudil, jsem ji a otřel pot z čela chladným hadrem, který mi sestra dala už dříve.

Neměla žádné drogy vůbec. Odmítla je. Musím se přiznat, že jsem si vzal pár potáhnutí rajského plynu, když se nedívala.

Když jí další kontrakce zasáhne, lékař jí řekne, aby znovu tlačila. Tentokrát křičí a kurva zdá se mi, že přijde o hlas.

„Vedeš si skvěle, Indiano,“ říká.

„Vidím hlavičku.“

Jeho pohled putuje až ke mně.

„Pojďte se podívat.“ Nechci opustit Indi, takže aniž bych pustil její ruku, nakláním se vpřed a podívám se mezi nohy. Dítěte malá hlava se obrátila na stranu, což mi poskytlo pohled na nejvíce andělský profil, jaký jsem kdy viděl. Magický pocit mě zasáhne přímo do hrudi. Slzy mi padají z očí.

To je moje dítě.

„Už je skoro venku kotě,“ řekl jsem, a vracím se zpátky, abych ji políbil na čelo.

„Jsem na tebe pyšný,“ zašeptal jsem. Ona začne dělat své dechové cvičení, když přijde příští kontrakce.

Když zatlačí, vydá hlasitý sténavý zvuk. Je v agónii, kurva. Je to tak těžké dívat se na ní, když je ochromena bolestí a vy nemůžete nijak pomoci. Trhá mi to srdce.

Nebyl jsem připraven na tyhle sračky. Věděl jsem, že to není procházka růžovým sadem, nejsem tak naivní, ale vidět ženu, kterou milujete celým svým srdcem v takových bolestech, to je kurva srdcervoucí.

„Ještě jednou zatlačte,“ říká doktor. Je to její poslední. Dítě vyklouzne do rukou lékaře. Ulehčení projede skrze mne. Je to konečně za námi. Rozhodli jsme se nezjistit pohlaví dítěte. Ačkoli pokaždé, když jsme šli na ultrazvuk, myslím, že jsme byli oba v pokušení.

„Je to kluk,“ doktor oznámí. Skloním se a vtisknu polibek na Indiiny rty.

„Děkuji ti,“ zašeptal jsem proti jejím rtům. Mám toho moc, za co jí poděkovat.

Zachránila mě. Ukotvila mě v sobě. Ona dala mému životu smysl. Dala mi sebe a nyní syna.

Šanci opravit všechny křivdy, které byly spáchané na mně za všechny ty roky.

To mě poser, mám syna. Jsem táta.

Slova nemohou popsat, jak neuvěřitelně se cítím právě teď. Poté, co jsem přestřihl pupeční šňůru, doktor klade opatrně chlapce na Indiinu hrud.

Slzy zaplní mé oči, když jsem se podívat na perfektní obraz přede mnou.

Moje manželka. Můj syn.

Celý můj život.

Indiana má slzy na tváři, když si mírně zvedne hlavu a umístí mu polibek na čelo.

„Dobrý den, malý muži,“ šeptá.

„Čekala jsem dlouho, než tě poznám.“ zvedla mou ruku směrem k mé tváři, abych mohl setřít své vlastní slzy.

Myslel jsem, že den, kdy se Indi stala mou ženou, byl nejlepší den mého života, ale tento okamžik rozhodně byl vrchol toho všeho mezi námi. Mám rodinu.

Můj syn má otce, který ho zahrne láskou a bude tam pro něj každou vteřinu, každého dne, kurva.

Nikdy neprožije to, co jsem musel já jako dítě. Nikdy nebude vědět, jaké to je nebýt chtěný.

Indi bude fantastická matka. Můžu jen se podívat na lásku a náklonnost, kterou dává, abych věděl, že to tak je.

Její uplakané oči se setkaly s mými, když se její ruka vztáhne ke mně.

Proplete naše prsty spolu, když mě táhne blíž k posteli.

„Miluju tě,“ říká, když jsem se naklonil dolů a začal jí líbat.

„Miluju tě taky,“ řekl jsem jí do úst. Odstraním její vlasy z obličeje a pohladím jí tvář rukou.

„Jsem na tebe pyšný. Děkuji ti za to, že mám syna. Za to, že mám rodinu. Za to že mě miluješ bezpodmínečně.“

Vzhledem k tomu, že jsi navždycky má.

Jakmile je Indi očištěna a má trochu času o samotě s naším chlapcem, vyrazil jsem do čekárny říct to ostatním. Moje máma a Meg obě plakaly.

Dokonce i Ross má trochu slzy v očích, když třese mou rukou a vtáhne mě do objetí.

„Gratuluji, synu,“ šeptá.

Následují mě zpátky do místnosti. Poté, co si naši rodiče chtějí podržet svého vnuka, dívám se na to z druhé strany postele. Je to takový hořkosladký moment. Připomíná mi to všechno, o co jsem přišel, když jsem byl dítě.

Když vidím, slzy padat dolů po tváři maminky a babičky, když se dívá na mého syna, mám v krku hroudu.

To je co mě zajímalo, jestli by byla stejná reakce mojí babičky, kdyby mě viděla, kdyby nebyla proti, aby mě viděli, když jsem se narodil.

Její hlava se náhle zvedne, její oči hledají moje. Dává mi nejúžasnější úsměv, dalších pár slz unikne z očí. Mám pocit, že myslí na to samé jako já.

Budoucí můj malý chlap už vypadá slibně.

Má mnohem víc, než jsem měl v ten den, kdy jsem se narodil; dva rodiče, prarodiče, a prababičku, která ho nejen miluje, ale vím, že se chystá být centrem jeho světa.

Chci, to pro své děti, protože to je všechno, co jsem kdy chtěl sám pro sebe, když jsem byl dítě.