TWC - 33. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

             

            Ryder zíral na mě tak, jak se na mě nikdy předtím nedíval. Obvykle měl oči plné chtíče, ale teď tam bylo něco jiného. Nechal mě pohlédnout hluboko do jeho duše. Až do dnešního dne byl dost ostražitý a vždycky držel oči přivřené, aby zabránil tomu, aby nikdo neviděl dovnitř. Byl to ochranný mechanismus, který jsem viděla také u Harrisona, takže jsem si toho byla velmi dobře vědomá. Byl to prostě jejich způsob, jak skrývat svou bolest před zbytkem světa.

            Nechat mě vidět do jeho duše, bylo pro Rydera velkým problémem. Byl na to tak zvyklý, že se tak choval stále a nemilosrdně, nikdy nechtěl projevit slabost v případě, že by byla proti němu použita, že to muselo být těžké ten zvyk prolomit.

            Možná to bylo proto, že se cítil v bezpečí a milovaný, že se mi teď chtěl otevřít. Za to ho miluju ještě víc, protože vím, jak těžké to pro něj je.

            „Ahoj,“ zašeptala jsem do tmy. Byli jsme tu jediní dva lidé, ale přesto jsem cítila, že bych neměla mluvit nahlas. To by zlomilo kouzlo okamžiku.

            „Vrátila jsi se. Neutekla jsi.“ Ryderův hlas byl plný úžasu. Dokonalé uvědomění.

            Přikývla jsem a měla velkou hrudku v krku. Políbil mě na čelo jemně, něžně.

            „Proč, princezno? Proč jsi se vrátila?“

            „Protože... protože i když vím, že naše světy jsou tak odlišné... a bude to pro nás obtížné... nemluvě o našich rodinách... chci nás.“ Ryder byl přímočarý muž a tak jsem mu to řekla na rovinu.

            Vzdychl. „Jo já vím. Ale bude to stát za to, nemyslíš?“

            Přemýšlela jsem o jeho slovech, než jsem odpověděla. Bylo to lichotivé, že si to myslel. Srdce se mi zvětšilo a naplnilo se tolik láskou k tomuto muži, že se blížilo prasknutí.

            „Ano, myslím, že ano,“ odpověděla jsem opatrně.

            „Kurva, princezno. Taky jsem připraven, abych popadl své koule a bojoval za tebe a všechno, co můžu říct, je „myslím, že ano“?“

            Nemohla jsem si pomoct – ze rtů mi uniklo trochu chichotání. Můj Ryder byl zpátky. Muž, který vždy řekne co si myslí, a vždy v nejistých termínech.

            Bože, jak já ho miluju.

            „Budeš za mě bojovat?“ zeptala jsem se, musím se ujistit, že jsem správně pochopila jeho záměry.

            „Kurva jo... k smrti, princezno. Protože život bez tebe nestojí sakra za nic.“

            „Opravdu?“ vydechla jsem.

            Na rtech mu zacukal úsměv. „Jo, opravdu. Chci být s tebou, dokud poslední dech neopustí mé tělo.“

            Ta slova z těch mužských rtů byly tak krásné - přesně to, co jsem potřebovala slyšet.

            Třel mi v malých kruzích záda, takže jsem se proti Ryderovi uvolnila, ale nejdříve jsem si musela objasnit mnoho věcí, než budu úplně spokojená. Zvláště po tom, co řekl předtím, než odešel.

            „Proč teď ta změna srdce, Rydere? Co se změnilo?“

            Šťastně se usmál. „Ženká, jsi zasraně frustrující. Křížový výslech svědka, dokud nemáš své odpovědi.“

            „Potřebuji to vědět, Rydere, vždycky mě to bude zajímat. Takže pokud mi to řekneš na rovinu, vylučuje to hodně dohadů.“

            „Kriste. Často jsem si myslel, že budeš nejlepším právníkem ve městě. Ale mýlil jsem se.“

            „Co?“ zeptala jsem se, šokována jeho slovy.

            Zasmál se. „Protože ty budeš ten nejlepší zasranej právník v zemi.“

            Smála jsem se. „Moc velký nátlak? Ale to by mohlo znamenat, že musím stíhat tvůj motorkářský zadek.“

            „Ne, když budu manžel. To nestrpím.“

            Nasála jsem dech. Co tím myslel?

            „Jo, nedívej se tak překvapeně. Protože já tě nikdy neopustím. Smiř se s tím.“ Jeho oči byly vážné, ani stopa výsměchu, který by měl být vidět.

            „´Princezna a drsnej motorkář´. Vidím ten titulek v novinách.“ zažertovala jsem zlehka. Nechtěla jsem, aby se Ryder vyděsil, kdybych znovu použila slovo na L - rozhodně se mi nelíbil způsob, jakým to popadlo posledně, když jsem mu řekla, že ho miluji.

            „Vzdala ses nás, princezno. To bolelo,“ řekl a zcela mě překvapil. Nebyl to on, kdo odešel? Odešel z města a jel na motorce více než tisíc kilometrů, aby se dostal ode mě. A mluví o bolesti.

            „Proč to říkáš?“

            „Odešla jsi s kovbojem. Nechala bys ho, aby tě ošukal, kdybych se tam nedostal včas, abych to zastavil. Kurva, nasekám ti na zadek, že jsi mě vystavila takovému utrpení.“

            Jádro se mi při té myšlence stáhlo. Výprask od Rydera byl erotický a přestože to bolelo, později to bylo dobré. Dokonce bych riskovala jeho hněv, jen abych dostala dobrý výprask. Nějak to způsobilo, že sex byl ještě lepší, je to tenká hranice mezi bolestí a potěšením.

            „Ty jsi byl ten kdo mě nechtěl. Řekl sis o to.“

            „Bejby. Chtěl jsem tě od prvního okamžiku, kdy jsem se na tebe podíval. Panovačná mrcha, která se na mě dívala se svým pěkným malým sexy nosem nahoru. Měla jsi mě od prvního dne, princezno.“

            „Vážně? Mohla jste mě oklamat.“

            „Můj pták to věděl už tehdy - ačkoli mé srdce v té době ještě ne.“

            „Tvé srdce?“ Přiložila jsem mu prsty na srdce. Bilo mu rychleji než obvykle. Tak jako moje. Bilo i tak silně, že mě překvapilo, že mi neprorazilo několik žeber.

            „Moje srdce je trochu rezavé, bejby. Nevěděl jsem, jak moc tě miluju, dokud jsem si nemyslel, že ses pohla dál.“

            „Miluješ mě?“ zašeptala jsem.

            „Už se neptej. Slyšela jsi mě dobře.“ Uličnický záblesk v jeho očích mi způsobil, že se mi zkrotily prsty. Jak těžké pro něj bude, aby to řekl znovu? Musím využít všech svých právnických dovedností, abych to z něj dostala. Ach, muži.

            „Nejsem si jistá, co přesně jsem slyšela. Možná jsem to nepochopila. Jen se chci ujistit, že jsme na stejné straně.“

            „Dokud je to moje strana, mohu s ní žít.“ Ušklíbl se.

            „Drsný, arogantní, náročný... hmmm... dovol mi spočítat způsoby, jakými tě miluju... “

            Od srdce se zasmál. Vlepil mi polibek na čelo a povzdechl si. „Ani Shakespeare na nás nemá. Ale protože nejsem hloupý motorkář a ty ho cituješ... dovolte mi něco říct.“ Odmlčel se pro dramatický okamžik, usmíval se na mně tak, že mi tavil vnitřek. Díval se mi přímo do očí. „Jsi moje zasraná Julie. Zemřu pro tebe, bejby.“

            Nebylo to přesně to, jak jsem si kdy představovala, jak by mi někdo citoval klasiku, ale z Ryderových úst to bylo perfektní - nejromantičtější věc, kterou mi kdy řekl.

            Prostě zasraně dokonalý.