TUG - 6. kapitola

Překlad: Clarissa

Eva

Po tomhle mi nezbylo nic jiného, než se vrátit zpátky do Ruska.

Matthew se na mě nemohl podívat a já se neodvážila zeptat Nicka, jestli můžu zůstat s ním. Oba jsme věděli, že jsem se musela vrátit do Moskvy a nechtěla jsem tu cestu prodlužovat, když jsem věděla, že by vedla jen k většímu žalu.

„Věděl jsem, že měl něco za lubem, ale nemyslel jsem si, že by mi ošukal sestru!“ šklebil se zuřivě můj bratr a sledoval, jak jsem si balila své skromné věci.

„Matte, jsem dospělá žena a nemusím se ti zpovídat a Nick také ne,“ řekla jsem mu horlivě, ale cítila jsem se hrozně, že se Matt o našem vztahu dozvěděl takhle. Takhle jsem to nechtěla.

Vlastně jsem nechtěla, aby se Matt o nás vůbec něco dozvěděl.

Konec konců, neplánovali jsem, že to vydrží.

„Předně vůbec nevím, proč jsi se vrátila,“ zavrčel na mě Matt a já nevěděla, co mu mám odpovědět. „On už tak nechává společnost padat ke dnu a tím, žes tu byla, jsi ničemu nepomohla.“

„Tohle na Nicka svádět nemůžeš,“ řekla jsem mu.

„Neopovažuj se mi říkat, na koho mám být naštvaný!“ zařval Matt. „Prostě se vrať zpátky do Evropy a slož svůj slib, než se dostaneš ještě do větších problémů.“

Nikdy jsem nebyla víc rozpolcená, než když jsem nastoupila do letadla.

Ten mobil, co mi Nick dal, jsem tam nechala. Neustále vyzváněl, když se snažil přijít na to, co se stalo.

Nerozloučila jsem se; jenom by to komplikovalo už tak dost zkomplikovanou situaci.

Když Boeing 747 roloval po vzletové dráze, dívala jsem se na šek v mých dlaních a přála si, abych nebrečela.

Konec konců jsem získala to, pro co jsem přijela; ten dar nám umožní pokračovat v naší práci, jak jsme doufali.

Ty děti tě potřebují, říkala jsem si. Ty děti tě potřebují víc než milionář v Seattleu.

Přemýšlela jsem, co jsem potřebovala já.

Odpověď se zdála být zřejmá, ale tak sobecká.

Vzdychla jsem, opřela jsem si hlavu a zavřela jsem oči.

Ať mezi mnou a Nickem bylo cokoliv, muselo to jít stranou. Od začátku jsme věděli, že jsme nemohli být spolu.

Jako spolknout hořkou pilulku jsem to musela přijmout a posunout se dál s tím, co mi bylo souzeno dělat; složit svůj slib a pokračovat ve své misionářské práci.

***

Vánoce přišly a odešly, ale Matthew se mi neozval, navzdory mým nekonečným e-mailům, které jsem mu posílala.

Zdálo se, že se rozhodl zapomenout, že měl sestru, a obzvláště tu, která se vyspala s jeho nejlepším kamarádem.

Zvažovala jsem, jestli poslat zprávu Nickovi, ale věděla jsem, že jsem nebyla dost silná na to, abych odolala pokušení utíkat zpátky k němu.

V průběhu toho času jsem se modlila, abych na něj prostě zapomněla, a aby ta bolest ze ztráty jediného muže, kterého jsem kdy milovala, zmizela.

Přesto jsem nedokázala zastavit svou mysl od přehrávání a vzpomínaní na to odpoledne, které jsme spolu strávili, jako by se stalo teprve včera.

***

V březnu mi konečně Matthew odepsal na e-mail. Potkal ženu a přemýšlel o svatbě.

Poblahopřála jsem mu, a bojovala jsem s nutkáním se zeptat, jestli se Nick také posunul dál. Nechtěla jsem znát odpověď, opravdu ne.

***

V červnu jsem měla s Matthewem videohovor.

„Budu se o Vánocích ženit,“ řekl mi. „Myslíš, že bys mohla přijet?“

Polykala jsem slzy a zavrtěla hlavou.

„Ne,“ zašeptala jsem. „Nemyslím si, že budu moct.“

Jeho tvář se znepokojeně zkroutila.

„Proč jsi tak smutná?“ ptal se, ale já jsem mu nemohla upřímně odpovědět, ještě ne.

***

V září jsem se 'potkala' se svou švagrovou přes Skype.

Byla krásná, smělá bruneta s tančícíma hnědýma očima a rychlým, jednoduchým úsměvem. Věděla jsem, že bude skvělá manželka pro mého tvrdohlavého bratra a skvělá máma.

„Nemůžu se dočkat, až se setkáme, Evo,“ řekla mi Terra. „Tvůj bratr mi o tobě tolik vyprávěl!“

Usmála jsem se.

„Nevěř všemu, co říká,“ varovala jsem ji. „Není to tak zlé.“

Ztišila hlas a ohlédla se přes rameno, aby se ujistila, že nás Matthew neposlouchal.

„Jeho obchodní partner prodal tajně svůj podíl ve společnosti,“ zašeptala. „V podstatě odešel a nikomu nic neřekl.“

Tou zprávou jsem byla šokována.

„Cože?“ zalapala jsem po dechu. „Nick?“

Terra kývla a pokrčila rameny.

„Myslím si, že to všechno už pro něj muselo být trochu moc. Udělal to bez varování, ale Matt říká, že nebyl v pořádku už měsíce.“

Ruka mi vylétla k puse, zatímco se mé oči plnily slzami.

„Kde je Nick teď?“ vydechla jsem a přála jsem si zůstat klidná, ale k mému zděšení Terra pouze pokrčila rameny.

„To nikdo neví,“ vzdychla. „Zmizel beze stopy. Nikdo o něm neslyšel už měsíc. Jeho e-maily zůstávají bez odpovědi a jeho telefon je nedostupný.“

Mé tělo zaplnil šok, když mě realita jejích slov zasáhla až do morku kostí.

Ne! křičela jsem v duchu. Ne! To nemůže být pravda!

Odhlásila jsem se z počítače tak rychle, jak jsem mohla, aniž bych vzbudila její podezření. Ale jakmile jsem byla odhlášená, propukla jsem v pláč.

Čekala jsem příliš dlouho, odkládala jsem to kvůli strachu a nejistotě, a teď byl Nick pryč.

„Proč pláčeš, Evo?“ zeptala se sestra Kate, když zahlédla můj obličej.

Zvedla jsem se od poškrábaného stolu, který jsme používali k jídlu a psaní, abych zatřásla hlavou a pocítila její vřelé objetí.

Nemohla jsem mluvit.

„Copak, Evo?“ zeptala se sestra naléhavě. „Co se stalo?“

Otřela jsem si oči, odtáhla jsem se od ní, abych odhalila své rostoucí břicho.

„Jsem těhotná,“ zamumlala jsem a dusila se těmi slovy. „A musím najít domov pro své dítě.“