SH - 22. kapitola

Překlad: Lenuszka

Očekávání je dvojsečná zbraň. Motýlci, příval euforie, všechno dobré věci. Čekání? To už tak ne. Od doby, co odjel, se pokaždé, když zazvoní telefon, zmítám mezi radostným nadšením a osamělostí do morku kostí. Jinými slovy mi neskutečně chybí.

Dnes je v One Maple typická sobotní noc. Bar je nacpaný ve třech řadách, zákazníci jsou neodbytní, peníze se hrnou. Dokud nespatřím vejít nemravně krásného muže. Tohle není obvyklé, protože Ethan mě nikdy předtím nepřišel navštívit. Jen být s ním v jedné místnosti mi zlepšuje náladu.

Pěkně si toho muže poměřím. Tmavě modrý oblek, dokonale bílá košile, bez kravaty. A zase dokazuje, že i obroučky brýlí vypadají sexy. Svýma mandlově vykrojenýma očima přejíždí po místnosti, dokud mě nenajde, pak se usměje, když zrcadlově napodobuje mě. Když prochází místností, upoutá pozornost všech ženských a některých mužských očí v blízkém okolí. Dojde k baru, protlačí si cestu kupředu a ani na okamžik nepřeruší oční kontakt.

„Ze všech barů v celém městě na celém světě,“ řeknu, zcela otevřeně zářím úsměvem. Jeho úsměv pohasne, výraz najednou vážný – ty šťastné vibrace, které jsme před minutou sdíleli, nejsou k nalezení.

„Ahoj! Stalo se něco?“

„Chyběla jsi mi.“

Můj žaludek klesne a hrdlo se mi stáhne. Byl to přímý zásah do srdce. „Taky jsi mi chyběl.“ Ta slova mi vyletí z pusy bez jediné myšlenky na důsledky. Něco se děje. Otázkou je, co?

„Abby! Můžeme dostat nějaké pití?“ někdo křičí přes kravál davu.

Ethanova tvář potemní, zformovaná do výrazu, který jsem nikdy předtím neviděla. Otočí svůj smrtící pohled směrem ke křiklounovi.

„Hned budu zpátky,“ řeknu mu, ačkoli nevypadá, že by mě slyšel; svou pozornost má stále zaměřenou na dva mé oblíbené zákazníky. Dojdu k nim s falešným úsměvem.

„Nazdar chlapi,“ vesele zacvrlikám, když otřu bar. „Co se děje? Chci říct – tedy až na vás dva?“

Blbovi číslo jedna zrudne krk, což mi říká, že to konečně pochopil. Ty dýky, který na mě hází očima, znamenají, že tiše neodejde. No co už. Nic, co bych nezvládla. „Co si dáte?“

„Dvakrát whisky,“ odpoví blb číslo jedna. Otočím se, abych si nachystala čisté sklenice a slyším ho, jak čistě a jasně říká, „Rád bych tu děvku ohnul přes bar a dal jí lekci.“

Můj pohled zaletí k Ethanovi. Mohl to klidně slyšet. Až na to, že je jeho výraz podezřele klidný. Sprosté urážky od narcistických egomaniaků pro mě nejsou nic nového, sotva upoutají mou pozornost, a s tím pokračuje moje práce, aniž bych nad tím dvakrát přemýšlela. Chyba. To byla chyba. Ani ne o chvilku později slyším křik a řev, který vybuchuje za mnou. Očividně jsem se spletla v úsudku.

Otočím se, abych viděla Ethana na blbovi číslo jedna, jak mu buší do tváře. Kevin, jeden z barmanů, je o krok přede mnou, skočí přes bar dřív, než se tam dostanu sama. Dave, člen ochranky, se protlačí přes lidi, kteří se shlukli kolem pokračujícího útoku. Chytí Ethana pod pažemi a zvedne jej z blba číslo jedna, který krvácí a je celý potlučený, ale zvládne se postavit na nohy. Kevin ho chytí, než může na Ethana zaútočit.

Popadnu Ethana oběma rukama za rameno a trhnu s ním. „Mám ho,“ řeknu Davovi. Po sarkastickém pohledu, který říká dostaň ho pod kontrolu, Dave Ethana pustí a já ho táhnu pryč směrem k šatnám pro personál.

Ochotně se nechá vést, když ho zatlačím do prázdné místnosti a posadím ho na lavičku. Roztrhnutý ret, vyrvaná košile, rozcuchané vlasy, neproniknutelně na mě zírá, a pořád těžce dýchá.

„To vážně?“ zakřičím, zírám na jeho podřené klouby. „Co je to kruci s tebou?“

Nechám ho tam, abych zašla pro lékárničku, a když se vrátím, pořád na mě zírá s tím výrazem. Takovým, kterému ani trochu nerozumím. A jak se tak na to dívám, ani mi ho nehodlá vysvětlit.

Namočím bavlněnou gázu do alkoholu a přiložím mu ji ke rtu. Jemně. Něžně. Zasyčí, jak ho to zabolí, a moje obočí vyskočí skoro až k čelu.

„Začneš barovou potyčku a teď jsi jako velké dítě kvůli troše alkoholu?“

Stane se to v okamžiku. Vstane, chytne mou tvář do obou rukou a zaboří se svými rty do mých. Pak mě natlačí na zeď, a s přihrbením mě přišpendlí svými boky k jeho.

První věc, kterou cítím, je úleva. Takové množství úlevy, že bych mohla plakat. Jako by byla moje hlava pod vodou a konečně mi dovolili nadechnout se vzduchu. Druhá věc, kterou cítím, je on. Cítím každý jeho tvrdý centimetr.

Děkuji, Bože. Děkuji za toho muže. Děkuji. A ta děkuji neustávají, protože za to nebudu nikdy dost vděčná.

Hltá mě, líbá mě, jako by mu měl vypršet čas. A já na oplátku popadnu klopy jeho právě zmuchlaného saka za pět tisíc dolarů a líbám ho taky – a nedržím se zpět.

Po několika minutách téhle divokosti jeho rty zjemní. S mou tvář v rukou si dává čas, aby mě ochutnal, těší se z každé chvilky, podněcuje všechny mé vzdechy, které se mi derou z úst. Hraje si jazykem s mým. Kousne mě a nasaje můj spodní ret. Cítím krev a alkohol a pořád se líbáme a líbáme a líbáme s těly na sebe natlačenými, jako bychom se k sobě nemohli dostat dost blízko. Nejednou jsem si to představovala. Nikdy nic nebylo tak správné.

Dveře se otevřou a my od sebe odskočíme, v úleku z toho, jak vejde jeden z pomocných číšníků. S rukama v bok a těžkým dechem Ethan skloní hlavu, zhluboka se nadechne a když znovu zvedne bradu, pohled v jeho tváři říká všechno najednou. Otázky, odpovědi, city – které nikdo z nás nevyřkne nahlas.

„Zeptám se Kevina, jestli můžu odejít dřív.“

Už mám skoro konec směny. Když mi Kevin řekne, že můžu odejít, sejdeme se s Ethanem u zadního vchodu. Jakmile vyjdu ze dveří, vezme mě za ruku. Doteď neřekl ani slovo – a Bůh ví, že taky nechci nic říct a zničit tak tu chvíli.

Jdeme uličkou, vede mě tam, kde na nás čeká Fredo. V mezičase mi hlavou proběhne každý možný představitelný scénář. Fredo vystoupí ze sedadla řidiče, ale Ethan se ke dveřím dostane první a otevře mi je. Vklouznu dovnitř s Ethanem hned za mnou. Dívá se přímo dopředu, zírá do prázdna, zatímco mi oči padnou na mou ruku, tu, kterou už pustil.

Jakmile se dostaneme zpátky do domu, vyjdeme na autopilota po schodech k našim ložnicím. Nepadne ani slovo, s každým krokem, který udělám, roste napětí. Ethan vypadá naprosto ztracený v čemkoli, co se mu odehrává v hlavě. Možná lituje toho život-měnícího polibku. Ta myšlenka mě uvnitř sžírá.

Můžu říct s naprostou samozřejmostí, že mě takhle nikdy nikdo nepolíbil, s tou všepohlcující potřebou, které nelze odolat, i kdyby byl v sázce život. A kdybyste i před pěti měsíci řekli, že s tímhle mužem budu mít tenhle druh chemie, vysmála bych se vám do tváře. Ale to se dalo čekat, můj život už je takový.

U našich dveří ložnice se zastaví.

„Mám návrh.“ Pomalu se otočí, abychom byli tváří v tvář, narovná ramena, oči má široké, zabořené do mých s nadlidskou intenzitou. Cítím kolem něj ten elektrický náboj. Změní výraz, stává se trochu… dravým? Jo, dravým. Pomalu ke mně přistoupí s rukama zvednutýma na znamení něčeho, co by mohlo být vykládáno jako vzdání se. Říkám mohlo by být vykládáno. Tenhle muž se nevzdává.

„Nabízej, když chceš.“ V okouzlení ho sleduju, jak přistoupí blíž. „Navrhuju, abychom… měli sex.“

Jsem laň chycená ve světlech reflektorů, zamrzlá a připravená na náraz – do jeho erekce, té obrovské, která tlačí na jeho kalhoty. Oči mi klesnou. Odvedla jsem skvělou práci, že jsem to až do této chvíle ignorovala. Teď už to déle dělat nemůžu.

Pro lásku k erekci, jsem jen člověk. A sexuálně nevybouřený, to je velmi důležitá část této rovnice.

„Spolu?“ zamumlám, příliš nadšená pro mé vlastní dobro.

Na toto přikývne. „Pro dobro našeho mentálního zdraví. Nikoho nemám. Nikoho nemám a nikoho jsem neměl už dlouho – zatraceně dlouho, s ohledem na mé chování v poslední době. Měli bychom to spolu udělat.“

Zírám slepě do prázdna. Navenek jsem mumie. Zatímco uvnitř… kruci, uvnitř točím pistolemi a zpívám Yankee Doodle Dandy z plných plic. (pozn. americký muzikál). Dělám přemety stranou a líbám si bicepsy.

Pomalu přikývnu na souhlas, připravená a ochotná se zúčastnit tohoto směšného plán, který má všude napsáno slovo katastrofa. „Pro medicínské účely,“ navrhnu.

Udělá dalších několik kroků, ztěžklá víčka klesnou k mým rtům.

„Přesně.“

Sleduju, jak mu ohryzek nadskočí a spadne, jak polkne.

„Abstinence je nebezpečná věc. Donutí člověka dělat věci, které by on nebo ona nikdy normálně neudělali.“

„Jako třeba dostat se do barové potyčky, když si někdo nemůže dovolit negativní ohlas v tisku,“ dodá a ještě se přiblíží, tak, že můžu do plic nasát jeho nakažlivou vůni. „Ale pod jednou podmínkou.“

Ztuhnu, nervózní, že přijde nějaký bizarní požadavek. Sorry, ale do trojky nejdu. Možná je tam malé okénko s možností, že bych to udělala, když mi bylo čerstvých dvacet, jen ze zvědavosti, než z něčeho dalšího, ale tohle okénko se zavřelo už před dávnou dávnou dobou. „Ano?“ Najdu odvahu se zeptat.

„Nedělím se.“

Drahý Ježíšku. Děkuji, maličký, rozkošný, novorozený malý Ježíšku.

„Já taky ne.“

„To znamená, že ani s Jacobem, nebo Garym, nebo jakkoli už sakra říkáš těm věcem.“

Trvá mi vteřinku, než zjistím, o čem mluví. Tváří se mi rozlije nezkrotný úšklebek. „Nevím. Tihle kluci udělali sakra hodně těžké práce.“

„Jsem ochoten udělat stejné množství, ne-li víc.“

Oční víčka mám přišpendlená k čelu a srdce mi uhání. „Slibuješ?“

„Sakra jo.“ A s tím popadne mou tvář, jako by měl na to právo a podrží ji majetnicky v širokých dlaních. Není něžný. Ani trochu. Jeho ústa narazí do mých, líbá mě jako muž odsouzený k životu, muž deprimovaný něčím zásadním. A já jsem hotová, moje tělo a duše bublá pocitem správného načasování, se správným mužem, a správným vším ostatním.

„Věřím, že jsi do kondomu neudělala dírku,“ zamumlá mezi svými neúprosnými polibky. Tak rychle, jak mě zvedne, mu omotám nohy kolem pasu. S klopýtáním narazíme do stěny. Bezpochyby tam budou ráno modřiny. Jeho boky se tlačí na mé. Chce mě, cítím to. Baseballová pálka, kterou má ve svých kalhotách, tlačí na každou moji část, která baseballové pálky miluje.

Povzdech, trojitý povzdech s třešničkou navrch.

„Ani bych o tom nesnila,“ zamumlám. „Beru to tak, že od tebe nechytnu filcky.“

„Ani náhodou.“

Moje prsty projíždí jeho husté jemné vlasy a stisknu jich plnou dlaň. On zasténá a propne boky, to potěšení hraničí s dotekem bolesti. Odtrhnu své rty a dám mu ruku na hruď, abych ho pozdržela od znovu plenění mých úst. „Mám k naší smlouvě dodatek.“

„Který zní?“ V jeho hlase je opatrnost. Bojí se, že možná vycouvám. To mě málo zná. Nic, chci říct vůbec nic mě nemůže zastavit, aby se to stalo.

„Můžeme šukat, píchat, šoustat, nebo dupat. Ale nebudeme se milovat. Souhlas?“

Jeho tvář znehybní. Nadšení, které měl ještě před chvílí, se rozplyne. Hledá mě očima, ale já ho nenechám. Nechám si své myšlenky pro sebe. Protože jsem vyděšená z toho, že by mohl vidět, jak moc tohle chci, jak moc chci konkrétně jeho. Nemůžu z toho udělat víc, než fyzickou záležitost. Cokoli víc, než to, a zničí mě to nadobro. Finito. Kompletní vynulování. Ve srovnání s ním bylo všechno předtím juniorská liga, a nemůžu ho nechat mít nade mnou takovou moc.

Chvilku o tom přemýšlí, než se tomu podvolí s krátkým přikývnutím. Ne moc přesvědčivě, ale jsem příliš nažhavená, abych se v tomto bodě starala. „Dobře. Máš dostatek tekutin? Protože mám hodně času k vynahrazování a nemůžu dopustit, abys na mě omdlel.“

Jeho úsměv je zpátky v plné síle. Bez dalších zdržení mě odstrčí od stěny a s kopnutím otevře dveře své ložnice. Položí mě na postel, a já padnu na záda s úlevným povzdechem. Myslela jsem si, že ten den nikdy nepřijde.

Popadne mé úzké džíny v pase, Strhne mi je dolů ke kotníkům, aniž by se zdržoval s jejich odepínáním.

„Ooou.“ Můj krasavec to má rád tvrdě? To jsem nečekala. Zkontroluju s přihlouplým úsměvem na tváři, jestli nemám na stehnech spálené značky.

„Vzmuž se, Jonesová.“ Jeho hlas je hlubší, než obvykle. Když ho slyším, naskočí mi všude na těle husí kůže. Další jsou mé tenisky. Jednu po druhé odhodí za sebe.

„Okay, ale – ale víš, že opravdu nejsem muž, že?“ řeknu a křením se jako měsíček na hnůj.

„Díky Bohu za to, kurva,“ řekne, odhodí nadobro mé džíny. „Jinak bych se kvůli tobě stal gayem.“

Mé chichotání se náhle zastaví. V hrudi se mi rozšíří bolest a potěšení. Se slzami v očích zvednu hlavu z polštáře a zírám na toho úžasného chlapa, který mi klečí mezi stehny. Vlasy jeden velký chaos, nateklé rty, a víc sexy, než by měl mít muž právo být.

„Fajnovko--“

Nad tím zaváháním v mém hlase vzhlédne. „Jo?“

Jak mě sleduje, klesne mi svými jemnými rty na citlivou kůži pod kolenem. Polibek od polibku to napětí roste. Moje ženské partie pulzují, zoufalé po nějaké pozornosti, když míří jeho polibky na jih.

„To je ta nejhezčí věc, jakou mi kdo řekl.“

Vezme si celou mou tvář najednou. Moje rty, oči, zatnutou čelist.

Na tváři se mu rozšíří chlípný úšklebek. „Je to pravda. Teď zmlkni, abych tě mohl jaksepatří ošukat.“ Majetnicky mě chytí a moje oči se protočí až k zátylku, zatímco mi hlava padne zpátky na matraci.

Chvilka něhy je pryč, dá se opět do práce, dá si na čas, aby si pochutnal na vnitřní části mých stehen, zatímco se prohnu napětím, nedočkavá z toho, co přijde. Když se dostane k mým kalhotkám, silné špičky prstů se zaháknou za jejich okraj a zastaví se. Zvědavost mě donutí zvednout hlavu. Je to skoro nemožný úkol, ale zvládnu to. Najdu ho, jak se na mě dívá s rozžhaveným pohledem, který by mě sám od sebe mohl vehnat do plamenů.

„Tohle--“ řekne. Sáhne svým dlouhým ukazováčkem, dvakrát mě poklepe po mém nebohém zanedbávaném klitorisu a já skoro vystřelím z postele. „Mi teď patří.“

„Ach Bože,“ napůl zaječím, napůl lapám po dechu.

On mi pomalu stáhne spodní prádlo. Očekávání je necitelná mrcha. Až se z toho kroutím. O chvíli později jsou jeho ústa konečně na mě, žhavá, přímá. Žádné pohrávání, ví, co dělá.

Na vteřinu mi to vadí. Ale jen na vteřinu, protože mi přejede jazykem přes můj sladký bod a doprovodí to tím, že ho nasaje. Moje tělo se prakticky vznáší nad postelí. Jsem na pokraji orgasmu a to jsme sotva začali.

Buď mám mizerou paměť, nebo sex nikdy pro nikoho nebyl tak dobrý… nikdy. A ještě jsme se nedostali k tomu hlavnímu.

Zvedne hlavu, zatímco mi rameny přišpendlí má roztáhnutá stehna k posteli. „Tahle překrásná kundička je celá moje k lízání, sání a šukání--“

Otevřu oči. Omluvte mě? Můj krasavec rád mluví špinavě?

„Kdykoli se mi to bude líbit. A to si piš, že se mi to bude líbit často.“

No nekecej, můj krasavec rád mluví špinavě!

Nemůžu už čekat ani minutu. Ani o vteřinu déle. Topila jsem se v chtíči po tomto muži celé měsíce. Říkají, že podle historických útržků bylo slovo hysterie specifické pro ženy, a pocházelo z latinského kořene slova, které znamená „z vagíny.“ Ano, ano, tisíckrát ano. Moje vagína je z něj šílená.

„Ethane, potřebuju tě.“ Žadonění není pod mou úroveň. Celá šťastná bych se plazila přes postel ze žhavého uhlí, kdyby mě o to požádal. A zvuk jeho jména něco zažehne. Něco z neskrývaného chtíče v jeho tváři opadne, a je nahrazeno něčím jemnějším, něčím vřelým. Vstane, aniž by přerušil oční kontakt.

„Vysleč se.“

Panovačný typ není můj šálek kávy. Každopádně při způsobu, jakým moje tělo odpovídá, a je stále vášnivější, se podvolím. Pak jsem si zase celkem jistá, že tenhle muž vládne.

Jedním tahem si sundám tričko a podprsenku. Už to zboží viděl, nebo spíš chybějící zboží. Nemusím se stydět. A na oplátku sleduju, jak si pomalu odepíná svou bílou košili. Nikdy jsem neviděla nic více sexy – nikdy. Ani si neumím představit nic více sexy, než Ethana, který stojí s nohama lehce od sebe, šedé boxerky se vzdouvají z jeho obrovské erekce, které dává vyniknout, ve tváři pohled čirého hladu – a to mám velmi živou představivost.

Z jeho spalujícího pohledu má světlá kůže zrůžoví. Čelist mu pulzuje, když skončí s knoflíky své košile a rozepnutou ji setřese. Z rozepnutých kalhot vidím jeho erekci, která sebou škubne, jak zírám na to mokré místečko na jeho boxerkách. On si sundá kalhoty a spolu s nimi stáhne i spodní prádlo.

Povzdech. Dvojitý povzdech se saltem vzad.

Na to nejsou slova. Žádná. Minule, když jsem ho viděla v celé své nahé slávě, jsem nedostala správný pohled. Víte, když tam všude krvácel. Ale teď si to užiju dosyta.

„Líbí se ti, co vidíš?“ zašeptá, když otvírá šuplík svého nočního stolku a vytahuje kondom. Sleduje mě, zatímco ho otevírá zuby a nasazuje ho.

„Líbí?“ zaskřehotám, mám úplně sucho v krku. „Jo, dá se to tak říct.“

Zapojí svá ústa. Díky Bohu, že ležím, protože kdybych právě teď stála, spadla bych na hubu.

„Dobře,“ řekne a pohne se ke mně. Vyleze na postel a na mě. „Protože já přímo miluju to, co vidím.“

Jakmile jsou ta slova venku, jeho úsměv opadne, ta rošťáckou jiskru z jeho očí nahradí něco podstatně vážnějšího. Vidím víc, než chtíč a potřebu, víc, než fyzickou přitažlivost, která nezmizí. Vidím všechno a on mě nechá.

Chtíč začíná překrývat panika. Tohle je o sexu! Jen uspokojení potřeb! Připomenu sama sobě. On musel vycítit, že začal fungovat můj prchací instinkt, protože mě políbí. Tak jemně a sladce. Panika se změní na nespoutané nadšení ze zemí otřásajícího sexu, který budu mít. S jeho tváří nad tou mojí a rukama, které mi podpírají hlavu, drží svou horní část těla oddělenou, zatímco jeho spodní část se usadí mezi mými stehny. Jeho žhavá délka se do mě klouzavě tlačí. Zasténám a zanaříkám, chci víc. Potřebuju ho cítit na každém čtverečním centimetrů své kůže. Potřebuju cítit jeho váhu a sílu, jak mě přimáčkne k matraci.

Vezmu jeho tvář do dlaní a přitáhnu si ji blíž, naše rty kousek od sebe. „Přestaň mě dráždit.“

„Tak netrpělivá,“ zamumlá hlasem, který promlouvá k mým nejspodnějším částem.

Ukaž se, křičí má hlava, tak se ukaž. A on přesně tohle udělá. Dá mi, co potřebuju. Zajede mi jazykem do úst a miluje se s mým. Vezme do ruky má prsa a přejíždí mi mozolnatými palci přes citlivé bradavky, a já se vyklenu blíž – těmi mozoly, které má z bourání kladivem. Zakrouží boky a spolkne mé vzdechy. Už jsme kolem sebe kroužili příliš dlouho, ta pomalu se rodící předehra slouží jako rozbuška k ohni, který mezi námi v podstatě vybuchl.

S příštím zakroužením se do mě natlačí silou, která mě donutí zalapat po dechu a zabořit mu mé krátké nehty do svalů na zádech. Proplétá mi prsty ve vlasech, odsune mi j z tváře, aby na mě viděl. „Jsi v pořádku, bejby?“

Bejby? Ó Bože, to se mi moc líbí. Krátce přikývnu a on znovu zahýbá boky. A prostě jen tak jsem na hraně toho se udělat.

„Je to s tebou tak dobré, Amber. Nikdy to takové nebylo.“

Jednou velkou rukou mě chytne pod kolenem a zvedne mi nohu, zaklíní si ji kolem pasu a ještě hlouběji se do mě ponoří, klesne až na dno. Majetnicky upevní stisk v mých vlasech a to mravenčení mé kůže se změní na pulzování mezi mýma nohama.

Můj krasavec… tahač vlasů. Křením se od ucha k uchu. Tenhle muž je plný překvapení.

Ucítí mé pobavení a podívá se na mě. „Co je tak legrační?“

„Jsem šťastná. A chci tě.“ Jeho boky přišpendlí ty moje. „Pohni se.“

Vezmu do dlaní jeho zadek a stisknu. On přimhouří oči, pohled plný chtíče.

„Taky tě chci. Chtěl jsem tě tak dlouho.“

„Tak přestaň mluvit a dej se do práce.“

On hladce vytáhne boky a zajede do mě. Vykřiknu a zaryju mu prsty do jeho svalů na zadku. „Už je to nějakou dobu, takže to možná bude rychlé. Ale je to jen začátek, bejby,“ zamumlá, jeho tempo je stabilní jako jeho slova. Otočí boky, testuje úhel, dokud nezalapám po dechu. Ohryzává mi zuby krk. Plochy jeho hrubých špiček prstů si hrají s mými bradavkami, zatímco do mě vjíždí. Potěšení se formuje rychle. Skoro příliš rychle, potřebuju, aby pokračoval. Jakmile ucítí můj blížící se orgasmus, zrychlí tempo.

S uvolněním ve mně exploduje orgasmus. Ale Ethan nepřestává. Pokračuje v jízdě, prodlužuje mé potěšení. Jeho dech mě lechtá na uchu, když mumlá slova, které nepochytím. Myslím, že jsou to slova povzbuzení. Bojuju, abych se neztratila v tom pocitu dovršení, celistvosti těla i duše. Na čele se mu perlí pot a on si kouše svůj spodní ret, odvrací své vlastní uvolnění kvůli mně.

„Ethane,“ zašeptám. To je všechno, co mu stačí, aby se udělal, jeho zádové svaly se mi pod rukama změní v kámen, a jeho oči se zavřou, jak si z toho vychutnává každou minutu.