SH - 2. kapitola

Překlad: Lenuszka

 Polda B mě vede dlouhou chodbou k železným dveřím s malým skleněným okénkem. Říkal právník. Camilla to nemohla stihnout, ani kdyby na tom závisel její život – příliš upřímný a průhledný. Což znamená, že někoho narychlo sehnala. A přímo na Nový rok. Moje nejlepší přítelkyně je zatracená vyvolávačka deště.

Poskakuju na svých bosých chodidlech, zkouším si vykroutit krk, abych se mohla podívat přes to malé okénko. Chci prostě jen jít domů, zalézt pod peřinu, a týden nevylézt, zatímco budu utěšovat své otlučené ego, a příslib volnosti mě znervózňuje. Dnes poprvé se cítím jen nepatrně lépe. Dokud Blbeček neodemkne dveře. Dokud nedostanu superostrý výhled na člověka, který sedí na druhé straně za nimi, a už se necítím lépe. Ne. V podstatě se cítím ještě hůř. Jako by právě můj optimismus, který jsem si ještě před minutou pěstovala, odplul rozcupovaný kruhovým odpadem.

Nejlepší kamarád Camillina manžela. Stojí tu s rukou v kapse jeho dokonale ušitého obleku. Nahoře na košili má odepnutý knoflíček, motýlka má rozvázaného, oči přilepené k obrazovce svého mobilu.

Ne. Ne. Bože, tohle mi nedělej. Budu hodná. Přísahám, že budu.

Mrknu a mrknu, doufám a modlím se, ale ne, není to jen moje představa. Tahle noční můra je skutečná. Začnu couvat, a polda B za mnou zavře s třísknutím dveře, ten zvuk podráždí ještě víc mé už tak zkoušené nervy.

„Co tu děláte?“ Můj hlas zní podivně vysoko a ostře.

Vzhlédne. Jeho hnědé oči s hustými řasami kloužou po mé tváři, zaznamenají mé nalíčení, které už je nepochybně z poloviny pryč, propracují se dolů k roztrhnutému konci mých stříbrných minišatů, pak dokončí celou svou pouť u mých bosých nohou. Reflexivně zkroutím prsty, skryju je před jeho pečlivou prohlídkou.

Umírám milionem malých bolestivých smrtí. Milionem. Jestli pro každého z nás existuje malý osobní kruh pekla, tenhle je ten můj.

Jsem přesvědčená, že muži jako Ethan Vaughn jsou na této planetě proto, abychom se my zbývající cítili špatně nad sebou samými. On je příliš… dokonalý. Nesnáším to slovo, opravdu ne, ale není jiný způsob, jak bych popsala tohoto chlapa. Tvář a tělo, které by přiměly Adonise naježit chlupy závistí, úspěšný, bezchybně oblečený. On je parádní. On je velmi parádní. Je po půlnoci a on je stále nažehlený a čistý. Jak je to sakra možné? Vsadím se, že umývá své odpadky, než je hodí do modrého koše. Pravděpodobně prdí parfém.

Na to neskočím. Na to prostě neskočím. Můj vnitřní měřič hovadin mi říká, že je něco špatně. Nebo možná je to moje černá duše. Ať už tak nebo tak, jeden z těch dvou mi říká, že za obrázkem dokonalého vzhledu se možná tajně skrývá homofob, nebo prudič číšnic, nebo tyran zvířat. Kdo ví, možná rád nakopne kočku, když se nikdo nedívá.

Pan Dokonalý pořád zírá, a ještě neřekl ani slovo. Ne, že by musel. Pokožka mi hoří z jeho bystrého hodnocení.

Tak se pěkně podívej, ty odporný kočky nakopávající debi…

„Měl jsem dojem, že jste potřebovala právníka.“ Jeho hluboký hlas je vyrovnaný a přirozený. On měl dojem, že ho potřebuju, aby mě dostal z bryndy kvůli parkování? Co bude dál, zívnutí?

Zastrčí si svůj mobil do kapsy od bundy a založí si ruce na hrudi. Napodobím jeho debilní blazeovaný postoj jedním svým. Až na to, že jsem znuděná, jako bych si za mříže vyrážela každý den jako nová členka Sebevražedného oddílu.

„Nejste právníkem sportovců, nebo firemním právníkem nebo něco?“

„Mám licenci pro advokátní praxi.“

Playboy. Prostě playboy. „Mluvil jste s Camillou? Přijde?“

Camilla a Vaughn vloni upekli nepravděpodobné přátelství, když pracovala pro Calvina jako domácí učitelka jeho synovce Sama. Ona má pro tohohle chlapa slabost, a ani za nic nemůžu přijít na to, proč.

„Ano.“

To je všechno? Žádné další vysvětlení? Ticho pokračuje. Očividně ne. Jeho chladný pohled si znovu projede mou osobu a mně se naježí páteř. Mám to. Tohle je to, v čem jsem dobrá. Na jedné straně jsem jeden ubrečený, rozpačitý nepořádek, zatímco na druhé jsem stoicky klidná s velkým S, jemná jako hedvábí a stejně tak chladná. Jsem herečka, předstírání je můj chleba. V této oblasti jsem si osvojila dovednosti. Tudíž zalovím ve své tašce dovedností, a namířím na něj svůj nejlepší lehkomyslný pohled.

„Prokurátor žádá kauci dvě stě tisíc dolarů.“

„Cože?“

Zapomeňte na lehkomyslný pohled. Prostě na něj zapomeňte, protože mi právě opadl z tváře, souvisle nahrazen šokem a absolutním zděšením. Moje srdce mi v hrudi začne bít rychleji, je to, jako by chtělo vybuchnout.

„Vysvětlete mi přesně, co se stalo, a nevynechejte žádný přesný detail.“

V uších mi zurčí krev. Všechno, co slyším je bla bla bla přesný detail. Cítím se mizerně, nohy mám nejisté. Doklopýtám k jediné židli v místnosti a padnu na ni.

„Já…já--“ zvednu bradu, abych si dobře poměřila muže, tyčícího se nade mnou. „Navrhujete, abych lhala?“

„Nenavrhuju nic. Říkám, abyste mi řekla pravdu a jen pravdu, nebo strávíte tuhle noc a každou další v blízké budoucnosti na místě horším, než je toto.“

Polknutí je nemožný výkon, můj krk je přehrazen žhavým kusem děsu. Za každé jiné okolnosti bych se raději oholila rezavým ostřím, než odhalit tomuhle chlapovi svou slabost. Každopádně tak, jak to stojí, to vypadá, že důvěřivý trouba je daleko lepší, než skutečné vězení.

„Parker, můj ex-snoubenec, volal před dvěma dny a řekl, že se mnou opravdu potřebuje mluvit, že je ve městě na novoroční párty jeho rodičů. Gregoryovi ji dělají každý rok--“

„Já vím,“ přeruší mě Vaughn.

„Jak to--“

„Na tom nezáleží.“

Jeho tón mě dráždí tím nejhorším možným způsobem. Zarývá se mi pod kůži a já mám nutkání vychrlit taková slova, že by z toho člověku krvácely uši. Musím vysvětlovat, že dost mizerně kontroluju svou impulzivnost?

On přistoupí blíž a já se okamžitě napnu. Napůl sedí na rohu stolu, tyčí se nade mnou a říká… nic. Prostě čeká, jako by měl všechen čas světa k mému mučení tím jeho tichem. Ne poprvé přemýšlím, koho jsem v minulém životě znásilnila a co vyrabovala, že si zasloužím tuhle sračku.

Je příliš blízko. Jeho blízkost je přiměřená mé schopnosti zformovat jedinou souvislou myšlenku. A já ho cítím. Kriste, co je to? Je to vážně rozptylující – a ne nutně nepříjemným způsobem. Což jen podnítí můj hněv.

„Jonesová?“

„Správně.“ Vzhlédnu a setkám se s jeho přímým intenzivním pohledem. „Pozval mě. Nechal mi tři zprávy, kde tvrdil, že mi musí říct něco důležitého. Mám je, jestli je chcete.“

„Osobní?“

„V té době jsem netušila. Mohlo to být spojeno s prací.“ Ačkoli jsem si sakra jistá, že to bylo osobní. Tohle ale neřeknu.

„Pokračujte.“

„Bylo tam přes sto lidí, nejčastěji byli kolem půlnoci buď opilí nebo sjetí. Několikrát jsem viděla Parkera, který dál říkal, že se mnou musí mluvit, že si najde minutku, až bude mít šanci. Jeho rodiče tam měli lidi, kteří byli potenciálními investory pro jeho filmy, a on byl zaneprázdněný tím, že jim nadbíhal. Nic jsem na to neřekla…“ pohrávám si s roztrhaným švem svých šatů, každé slovo, které ze mě vypadne, mi způsobuje větší úzkost, když si opakuju ty události. „Znám několik jeho přátel, takže to nebylo, jako bych jen vyčkávala kolem…“ Můj hlas se vytratí. S kým si tu zahrávám? Samozřejmě, že jsem vyčkávala. I mým vlastním uším zní tahle výmluva uboze.

„Ale on nepřišel.“

„Ne,“ zamumlám a potřesu hlavou. „Pak, přesně před půlnocí, připila Susan, jeho matka, Parkerovi v gratulaci k jeho zasnoubení.“ Vzhlédnu do tváře tak dokonale statickou jako kus ledu, nic neprozrazuje, co si myslí. „Byla jsem… překvapená.“ To není přesně to správné slovo, ale to si nechám pro sebe. „Nikdy se nezmínil, že s někým chodí.“

Můj hlas klesne. Vaughnův výraz se ani trochu nemění. Ani náznak sympatie nebo porozumění, nic.

„Myslela jsem…“ Co jsem si k sakru myslela, že se stane? Že padne na kolena a prohlásí, že udělal chybu – bude žadonit, abych ho vzala zpátky? Jo, myslela. Chtěla jsem, aby se plazil. Naprosto jsem neměla v úmyslu ho vzít zpátky – to už byla větší šance, že najdu lék na rakovinu – každopádně ta myšlenka na plazícího se Parkera mi působila maniakální závrať a blaho.

„Přejděme k části, kdy jste založila oheň.“

Střelím po něm zúženýma očima. Jestli ještě uslyším Camillu, jak o něm prohlašuje, že je krásný, dostane bez varování ránu. „Proč jste opravdu tady?“

„Dlužím Calvinovi laskavost.“

Tahle noc je čím dál tím lepší. Mělo mi to dojít. Můj vztah s Calvinem by se dal nejlépe popsat jako chabý. Myslím, že je to nabručený blb. On si myslí, že jsem… kdo má sakra vědět co si myslí, ale mám důvod věřit, že to není pozitivní.

Věc se má tak, že on miluje Camillu. Dělá ji šťastnou. A dokud je šťastná ona, rozumíme si. Bůh mu pomáhej, jestli začne s opakem. Samozřejmě nechci být dlužná chlapovi, ale s téměř čtvrtmilionovou oprátkou kolem mého krku nehodlám pokoušet svoje šance s veřejným obhájcem.

„Vzala jsem roha do kuchyně, Parker šel za mnou, začali jsme se hádat. Musíte pochopit, že mezi zaměstnanci catteringu a hosty, procházejícími dovnitř a ven, to byl chaos. Takže jsme se hádali, a já… možná jsem shodila na dřevěnou podlahu dvě ohřívací mísy, umm, znáte ty malé věcičky pod--“

„Možná nebo určitě?“ přeruší mě, obočí arogantně pozvednuté.

„Určitě.“ Jeho ticho mě nutí pokračovat. „Byl tam binec z párty! Jak jsem měla tušit, že na zem někdo vylil lahev chlastu?!“

Ta podlaha vypadala jako flambovaná. Bylo to celkem legrační. Dokud legrace neskončila. Dokud nechytily závěsy a oheň se nevymknul kontrole.

„Nikdo nemohl najít hasicí přístroj. O vteřinu později chytly závěsy. Zbytek už znáte.“

Přejde celá další minuta ticha. V mezičase cítím jeho úsudek všude kolem. Mnohem horší, než být považována za nebezpečnou je, že jsem byla posouzená a uznaná za idiota. V jeho očích budu vždycky packal nejvyššího řádu, pomstychtivá mrcha, šílená holka, která skoro vypálila dům rodičů svého ex. A ani to nemůžu napravit. Zastřelte mě a říkejte tomu rána z milosti.

„Kdo kruci věší v kuchyni závěsy?“ Zaječím na svou obranu. Při všech těch věcech je zázrak, že jsem si ještě nezačala vyplakávat oči.

Mému zamýšlenému právníkovi unikne dlouhý mučivý povzdech. „Okay, takže situace je taková. Byla jste obviněná ze žhářství pátého stupně. Což je třída A – méně závažný trestný čin, přinejmenším vážný. Každopádně to stále nese možnou hrozbu vězení na jeden rok, jestli dokážou, že byl oheň založen úmyslně--“

Hrozba vězení? Rok? To se opravdu nemůže dít. Nikdy bych si nepomyslela, že přijde den, kdy se budu modlit za někoho, kdo by mi do sklenice šampaňského podstrčil Rohypnol, ale ten den nastal. Právě teď se modlím a modlím se intenzivně.

„Co kdybych řekla, že jsem byla pod vlivem?“

Nakrčí své dokonalé čelo. „Jak moc jste pila?“

„Jednu sklenku šampaňského.“ Podívá se nahoru a poprvé v jeho velkých hnědých očích spatřím znepokojení. „Chtěla jsem zůstat bystrá.“

„Ztratila jste v určité chvíli vědomí?“

„Umm, ne,“ zdráhavě přiznám.

„Budeme pokračovat s předpokladem, že jste pod vlivem nebyla. Musím vysvětlovat, že Gregoryovi jsou pilíři této společnosti? Bude to Vaše slovo proti jejich – zvláště proti Susan.“

„Susan mě nikdy neměla ráda. Parker tam byl. On ví, že to celé byla nehoda!“

„Bez ohledu na to jde o její majetek. Susan z toho udělá podívanou a bude to její slovo proti Vašemu.“