SH - 19. kapitola

Překlad: Lenuszka

Nadešel čas té hromské narozeninové oslavy.

Já: Nemůžu jít. Nemám co na sebe.

Netřeba říkat, že jsem zcela jasně nesvá z nápadu nejen potkat celou jeho rodinu, ale ještě předstírat, že jsem jeho partnerka, protože nezvládne přesvědčit malou starou dámu, že opravdu není gay. Nikdy jsem nebyla svědkem tomu, že by se někdo přiznával k heterosexuální orientaci. Ani si nejsem jistá, jestli se to dělá.

Fajnovka: Zaúkoluju svého osobního nákupčího u Bergdorfa, aby ti poslal něco na výběr. Problém vyřešen.

Já: Nemůžu si Bergdorfa dovolit!

Fajnovka: Já ano.

Já: To nevadí. Najdu něco v second handu.

Fajnovka: Žádné second handy. O tomhle se nebudeme přít. Nechceš vypadat nevděčně po všem, co jsem pro tebe udělal, že?

Šokovaně se nadechnu. Páni, tímhle si jde přímo za svým.

Já: Hraješ špinavě.

Fajnovka: Vždycky. Na to nezapomínej.

Vyjdu ze své ložnice v momentě, kdy on udělá totéž. Zároveň si jeden druhého prohlížíme. Mám na sobě minišaty J. Mendel, které poslal osobní nákupčí spolu s párem černých lodiček na podpatku od Manolo Blahnika. Šaty jsou jednoduché a elegantní a ve všech směrech úžasné. Audrey by je schválila; jsou fialové. Bůh ví, kolik tahle věc stojí. Nikdy jsem na sobě neměla nic tak krásného a drahého.

Fajnovka vypadá jako vždy, strašně úžasný supermodel v úzkém modrém obleku a černé kravatě.

„Vypadáš dobře, Vaughne.“

„Ty taky nejsi nejhorší, Jonesová. Máš připravenou svou tašku na noc?“ Naznačím za sebe a on se přese mě nahne, aby ji vzal.

Je to jako rande. Je. Tak, řekla jsem to. Celá tahle zatracená věc je divná. Já se chovám divně. On se chová divně. Oba se chováme divně. A stejně, i když je to divné, je to pořád nejlepší věc, kterou jsem zažila za posledních x let a to jsme ještě nevyšli z domu.

Kdybychom nemířili na ten sraz rodiny Vaughnových, vlastně bych byla bez sebe nadšením. Večerní obloha je zářivá s nedefinovatelným množstvím hvězd. Všechny dveře mi otevírá krásný muž. Co víc si může dívka přát?

Vklouznu na sedadlo spolujezdce v jeho audi, zatímco on mě zmateně sleduje, svou ruku má připravenou k tomu, aby zavřel dveře.

„Kriste, Jonesová, ty jsi herečka. Jak těžké může být hrát to, že se o mě zajímáš.“

Cože? Počkat, cože? Ať už se snaží říct cokoli, není to věda.

„Nevím, o čem mluvíš.“

„Ten pohled ve tvé tváři.“

„Jaký pohled na mé tváři?“

Zavře mé dveře a sedne za volant. „Ten, který říká, že tohle dělat nechceš. Když si to tak vezmu, tak pokud nemůžeš přesvědčit mou osmdesátipětiletou babičku, že jsi do mě zamilovaná, jakou pak máš naději, že uděláš kariéru jako herečka?“ Nastartuje auto a vyjede na Madison Ave.

„Pozor na to, Sexy Zadku, nebo dostaneš přesně to, o co žádáš,“ varuju ho s přimhouřenýma očima. „A nevypadala jsem, jako bych to nechtěla udělat. Jen jsem přemýšlela, že kdybych se dnes večer nemusela setkat s celou tvojí rodinou, už bych se vlastně dobře bavila… a ty šaty mě znervózňují. Jsou příliš drahé.“

Znovu se mu přímo uprostřed čela objeví ta malá vráska zamračení. „Bavila?“ Zní podezíravě.

„Ano – bavila.“ Okay, možná tohle vyznělo trochu neotesaně. Ohromující ticho, které přichází zleva, mě nutí se otočit a najít ho, jak má jeden z jeho křivých kalhotky spalujících úsměvů. Což samozřejmě způsobí, že se na něj bezdůvodně usmívám taky.

„Ty šaty na tobě vypadají skvěle.“

Můj pohled přelétne k mému okénku, abych ukryla zčervenání, které se mi vaří na krku. „Znovu od tebe cítím fanatické vibrace.“

O půl hodiny později zastaví audi u propracované tepané brány. On namačká kód na bezpečnostní skříňce a ta brána se otevře, aby odhalila opravdu neskutečný pozemek.

Cítím, jak mi spadnou koutky úst dolů. „No tak. To vážně?“

„Je to jen oslava s večeří, pro ni jen decentní,“ vysvětluje s úšklebkem.

Opravdu na peníze kašlu. Jinak, než pro účel, abyste si za ně koupili dokonalé právní zastoupení, pokud byste ho potřebovali. Nezajímám se o lidi, kteří mají peníze. Parkerova rodina peníze má a nikdy mi to nevadilo. Každopádně toto… toto je děsivé.

U dveří se setkáme s majordomem. Moje oči se dneska opravdu procvičí.

„Ahoj, Jamesi. Už jsou tu všichni?“

„Rád Vás vidím, pane Vaughne. Ještě ne.“ James vezme naše kabáty a my vyjdeme po mramorových schodech do obýváku. Ethan má svou ruku na dolní části mých zad od doby, co jsme vystoupili z auta, natolik tím pohlcuje mou pozornost, že nemám čas být nervózní.

„Co se na takových akcích obvykle probírá? Čí skvělý předek sem přijel na lodi Mayflower?“ Cukne obočím, a to je všechno. To je vše, co z něj dostanu. „Budu tu vyčnívat jako nahá v trní. Nevím, odkud pochází mí předkové. Nepřekvapilo by mě, kdybych zjistila, že to byl usvědčený kriminálník převezený do kolonií.“

Jako obvykle zůstane pan Dokonalý zcela nepřekvapen mou tirádou. „Jen buď sama sebou a budeš v pořádku,“ oznámí nonšalantně, jak vejdeme do místnosti.

Být sama sebou? Být sama sebou? Většina lidí mi říkala, abych nebyla sama sebou – a tenhle muž chce, abych byla?

Než této epické události můžu věnovat myšlenku, kterou si zaslouží, postrčí mě do obrovského obývacího pokoje. Pobíhá tu tak třicet lidí nebo víc, mluví a upíjejí koktejly. Všichni do jednoho se otočí a podívají se na nás.

„Pojď, chci tě představit svému otci.“

„Ne, ne. Fajnovko, počkej,“ zakřičím šeptem.

Není to nic platné. Sundá ruku z mých zad, proplete si se mnou prsty a táhne mě ke skupině mužů v rohu. Jestli by se to posuzovalo podle dokonalého obleku od firmy Turnbull a Asser, jeden z nich by mohl být mylně považován za Paula Bunyana. (pozn. fiktivní silák, dřevorubec se super postavou)

„Tati.“

Úsměv Paula Bunyana je zářivý a široký. „Ethane, můj oblíbený synu.“

Ethan se zakření a obejme svého otce. Dva zkostnatěle vypadající muži středního věku, kteří stojí s panem Vaughnem, pozdraví Ethana, než odejdou pod záminkou, že si dojdou pro další pití.

„Chci ti někoho představit.“ Ethan uhne stranou, aby mě ukázal a já udělám krok dopředu a napřáhnu ruku. Ruka pana Vaughna spolkne tu mou.

„Amber Jonesová, ráda Vás poznávám, pane, chci říct, Vaše Ctihodnosti.“

Přimhouří své teplé hnědé oči do tvaru půlměsíců, jediný rys, který zdá se mají společný se synem.

„Milé Vás poznat, Amber, ale prosím, říkejte mi Harry.“

To se nestane.

„Kdy začne večeře?“ zeptá se Ethan otce.

„Norma se stále připravuje.“ Otec se synem si vymění vědoucí pohled. Zatímco ti dva tiše konverzují, jsem šťastná, protože zapomenutá, využiju možnosti prostudovat tento speciální živočišný druh. Moje druhá nejoblíbenější činnost po sledování filmů je sledování lidí a tato scéna se zábavou jen hemží.

„Seznámili jsme se přes Calvina--“

Tohle prohlášení okamžitě upoutá mou pozornost. Najdu Ethana, jak se na mě dívá s pobavenou jiskrou v očích. Stiskne mi ruku, tu, o kterém jsem si uvědomila, že ji nikdy nepustí.

„Budeš ji muset představit svému bratrovi,“ řekne pan Vaughn se stejnou rošťáckou jiskrou v očích.

„Jake a Hope už ji potkali.“

Je to hrdost, která zní v jeho hlase? Pravděpodobně si to jen představuju. Pravděpodobně.

„Opravdu?“ Pan Vaughn si dá doušek whisky.

„Jo, narazili jsme na ně minulý víkend v Chelsea Piers. Neřekl jsi mi, že přijedou.

„Neřekl?“

„Ne, tati, neřekl.“

„Moje chyba.“

Moje chyba? Ctihodný Harrison Vaughn říká ‚moje chyba‘? Tenhle druh je velmi zajímavý.

„Ahoj, přátelé a rodino,“ promluví pomalu whiskou zdrsnělý hlas. Ženský hlas. Všichni se otočí. A tam je, stojí u paty schodiště, oslavenkyně. To není to, co jsem očekávala. Očekávala jsem nadutou eleganci. Očekávala jsem napjatou tvář v kostýmku Chanel. Každopádně tohle není to, co vplulo do místnosti. V žádném případě. Norma Ellington je drsná hipísačka.

„Takže to s Darylem nevyjde? A já jsem si byla tak jistá, že vy dva byste na to kápli.“ Poplácá Ethana po tváři a já se koušu zevnitř do tváře, abych udržela explozi smíchu. Krátce nato, co se Norma objevila a pozdravila své hosty, namířila si to přímo k Ethanovi.

„Nikdy tam nebyla šance, protože nejsem gay.“

Její bílé vlnité vlasy, vyčesané dozadu do barevného hedvábného šátku, tančí, jak přikyvuje na souhlas. Nebo přesněji, předstírá souhlas. „Nemusíš se skrývat, drahoušku. Je rok 2017, všichni vylezli ze skříně. A nejen, že tě uznávám za to, kým jsi, ale miluju tě ještě víc za tvou statečnost.“

„Paní Ellingtonová, můžu Vás ujistit, že Váš vnuk není gay,“ cítím potřebu říct to na jeho obranu. Nikdy jsem neviděla Ethana tak blízko k výbuchu, ale je opravdu skoro na hraně.

„To je v pořádku, drahoušku, nemusíš pokračovat v té šarádě. Máte každý svůj pokoj. Jen pro případ, že by to Ethanovi vyšlo s Thaddeusem, mým kadeřníkem.“ Zakývá na něj svým šperky obtěžkaným prstem.

A lidi si myslí, že já jsem až příliš.

„Nejsem gay, Normo. Nevím, kolikrát ti to budu muset zopakovat, abys to pochopila.“

„Proč si myslíte, že je gay, paní Ellingtonová?“

„Říkejte mi Normo. Paní Ellingtonová zní moc staře. No, už je to celé roky, co s někým chodil. Od toho nešťastné události jsme ho neviděli se ženou.“

„Myslíš té události, kdy jsem si na Vánoce domů přivedl přítelkyni a ona se se mnou rozešla, aby si vzala mého bratra.“

„Ano, drahoušku, myslím tuhle. Ale nakonec se všechno vyřešilo. Ty jsi mohl svobodně vyjádřit svou sexualitu, a tvůj bratr je šťastně ženatý.“ Norma zamává na někoho v dálce, její zlaté řetězy zacinkají. „Connie Sawyerová narazila těžce na tequillu. Bůh nám pomoz, jestli začne zpívat. Zní jako prase uprostřed porážky.“ S tím odejde, nechávaje za sebou vůni santalového dřeva a vanilky.

S rukama zastrčenýma v kapsách sleduje Ethan její odchod, zatímco moje pozornost ulpí na něm.

„Kolik marihuany kouří?“

„Pěstuje si svoji,“ říká nevýrazným hlasem.

„A to jsem si myslela, že praštěná je moje rodina.“

O patnáct minut později jsme zavedeni do rozlehlé jídelny, kde stojí velmi dlouhý stůl. Je velkolepě ozdoben památečním křišťálem a porcelánem. Jen samotná květinová dekorace pravděpodobně stojí tolik jako můj plat. Ethan pro mě odsune jednu ze židlí vedle sebe.

Jake a Hope, kteří vešli teprve před minutou, se posadí přímo naproti nám. Tohle bude sranda každým coulem. Hope přeskakuje očima mezi mnou a Ethanem. Po rychlém průzkumu je s námi hotová, už nám nevěnuje ani jeden pohled. Jake řekne svá ahoj, a když se podívá mým směrem, přimhouří oči do známých půlměsíců.

Norma poklepe vidličkou na svou sklenici a celá místnost ztichne. Zvedne sklenku s vínem, poděkuje každému za to, že přišel, a na oplátku jí všichni popřejí šťastné osmdesáté páté narozeniny. Všechno je skvělé – až do teď.

„Čekáme miminko!“ rozplývá se Hope. Jake se usmívá. Začnou gratulace. Sestřenice, bratranci a staří rodinní přátelé vstanou a začnou je plácat po zádech a líbat na tváře. V určitém bodě to začne být přímo trapné, naším směrem jsou namířeny nepřirozené úsměvy společně s úskočnými pohledy. Impulzivně sáhnu pod stůl a vezmu Ethana za ruku a stisknu.

Nevím, jestli ji ještě pořád miluje, a upřímně to nechci vědět.

Protože jestli ano, znamenalo by to, že zatímco jsem pěstovala nejhloupější zamilovanost na světě do toho sladkého chlapa, co sedí vedle mě, on toužil po ženě svého bratra. Což by také znamenalo, že jsem znovu udělala tu samou chybu, takže jsem se ani trochu nepoučila.

Přišla by vhod sklenka bolehlavu.

Můj pohled se přesune a najde ho, jak mě sleduje s jemným úsměvem na tváři a něčím v očích, co je nepopiratelně náklonnost. Ačkoli jsem z ní už předtím zachytila střípky, nikdy jsem ji naplno neviděla takhle na veřejnosti. Drak chrlící oheň zívne a jde zase spát.

Pustí mou ruku. Až na to, že ne docela. Místo, aby ji pustil, položí si ji na stehno a zakryje ji svou. Srdce se mi trošku zvětší, napuchne mi v hrudi, až to bolí.

Dobrá zábava neskončí s oznámením o dítěti. Vůbec. To oznámení slouží jako odrazový můstek pro všechny druhy vtipů na Ethanův účet.

„Pamatuješ si, když si E vzal Jakeův prut, aniž by mu to řekl,“ servíruje materiál bratranec číslo jedna.

„Jo, E, pamatuju si, že ti za to nakopal zadek,“ dodá bratranec číslo dvě, jeho hlas protkaný radostí.

„A nebo to, jak E prolezl jedovatou škumpou, aby nás špehoval v lese,“ cítí potřebu vložit se i rodinný přítel číslo jedna.

„Ten večer jsem ojel Pam Simmonsovou. To byla zatraceně skvělá párty,“ vesele odpoví bratranec číslo dvě.

Paráda. Tohle je parádní partička.

A každou chvíli cítím, jak Ethan ztuhne, svaly pod mou rukou zaťaté napětím, jeho stisk mé ruky se utáhne s každým vysloveným direktem.

„A co ta vánoční párty v Sun Valley, když Ethan přivedl Hope a ona ho nechala ve vteřině, kdy spatřila Jakea?“

Ten poslední přišel od bratrance číslo dvě, Bretta, myslím, že se tak jmenuje ten vtipálek, který sedí prakticky vedle mě. Jsem připravená píchnout toho chlapa do krku dezertní vidličkou. Periferně vidím, že Ethan zůstává klidný jako vždy, ze všech pitomých posměšků namířených na něj stále výraz džentlmena ve tváři.

„Brette, přestaň. To stačí,“ vloží se do toho jeho žena Jennifer. Hlas rozumu. Ačkoli jsem takhle blízko zeptat se, jestli nepotřebuje, abych zburcovala úřady, protože není šance, že by si někdo Bretta vzal dobrovolně.

Ze strachu, že proliju krev všude po těch irských lněných ubrusech, se omluvím a jdu hledat toaletu. Po cestě najdu francouzské okno, které vede do patia a rozhodnu se, že by trocha čerstvého vzduchu neškodila, možná by pomohla uklidnit tu bouři, která se ve mně vaří. Nic by se mi nelíbilo víc, než s tou bandou kreténů vytřít podlahu. Jediný důvod, proč to neudělám, je, že nechci nijak ztrapnit Ethana.

Vzduch venku je mrazivý, poslední vzdor zimy. Měsíc na obloze je v úplňku, jasná noční obloha posetá hvězdami. Ucítím cigaretový kouř a podívám se doleva. Ve tmě stojí sotva rozeznatelná osoba, která si potáhne. Vyfoukne kouř, který se rozplyne v záři měsíce a odhalí svou tvář.

„Slíbil jsem své ženě, že přestanu.“ Ulhaný pytel sraček. „Můžu se na Vás spolehnout, že mě neprozradíte?“

„Určitě ne. Ráda bych Vás prozradila, ale ona to z Vás dřív ucítí.“

„Pravděpodobně.“ Doprovodí to křivým úsměvem, který je téměř identický s tím jeho mladšího bratra… ačkoli ani zdaleka ne tak krásný. „Jsem připravený platit za důsledky,“ řekne nonšalantně.

Jako nápadná a hrdá mrcha, kterou jsem, vidím svou možnost a využiju ji.

„Když mluvíte o důsledcích.“

„Uh oh--“

„Vašemu bratrovi chybíte.“ Když se to setká s tichem, rozhodnu se zaútočit. „Máte mé sympatie. Opravdu ano. Musí být odporné vědět, že Váš malý bráška byl ve Vaší ženě až po koule znovu a znovu a znovu--“

„Okay, okay,“ řekne a doprovodí to suchým úšklebkem.

„—dlouho před Vámi,“ pokračuju směrem k němu. „Ale to jste věděl, když jste si s ní něco začal, že? Myslela bych, že rodina pro Vás znamená víc, než Vaše ego.“

On mě dál pozoruje s pečlivě neutrálním výrazem. Napůl dokouřená cigareta spadne na kamennou podlahu patia pod naše nohy a on na ni šlápne.

„Máte pravdu. Udělal jsem tu situaci divnou.“

„Není to divné, Jakeu. Všichni se posunuli dál, ale Vy. Vy jste ten divný. Hope vypadá, že je v pohodě. Ethan je s tím v pohodě. Jen mu chybí jeho bratr.“

S tím se otočím, abych se dostala zpátky na oslavu. Dostanu se až ke dveřím, když uslyším, „Hej.“ Zastavím a podívám se přes rameno. „Jsem za Ethana šťastný. Opravdu – zaslouží si to nejlepší.“

„Váš názor pro mě nic neznamená. Vaše chování k Ethanovi ano.“