SF - 11. kapitola

Překlad: Marta

Lexi

„A kam jdeš tak vyparáděná?“

Podívala jsem se ke dveřím a Cass se opírala o zárubně, paže překřížené na hrudi.

Provlékla jsem si špičatou stříbrnou náušnici do ucha, zajistila ji, aby nevyklouzla, a pak povytáhla dlouhé černé volné šaty, a zkontrolovala, že se nedotýkají mé postavy.

„Jdu jen ven s nějakými přáteli z týmu,“ odpověděla jsem a nenáviděla, že jsem své nejlepší přítelkyni říkala takovou nestoudnou lež.

Cass vstoupila do místnosti a zavřela dveře, přemístila se na své obvyklé místo. „Oh, dobře.“

Povzdechla jsem si nad jejím sklíčeným tónem a přešla k místu, kde seděla, na okraji postele. „Co?“

Cass pokrčila rameny a řekla, „Jen cítím, jakoby ses ode mě několik posledních týdnů odtahovala. V poslední době nevypadáš šťastně.“ Studovala mou reakci, ale můj výraz se nikdy nezměnil. „Něco se ti stalo?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“

Cass se předklonila a třela si rukou tvář. „Dál už s námi nikdy nejíš, nikdy. Jsi pořád venku a ta živá Lexi, kterou znám, se zdá, že ztratila svou duši.“

„Cass - “

„Jsi moje nejlepší přítelkyně, Lex. Byla jsi mou sestrou po tři roky tady na škole a já vím, že se něco děje. Molly a Ally mají vlastní věci – studování, další skupiny přátel – ale ty a já… no, vždycky jsme byly semknuté.“

Můj žaludek převálcoval pocit viny. Ale prostě jsem jí nemohla říct, že jsem měla potíže s jídlem. A rozhodně jsem jí nemohla říct o Austinovi.

Vstala jsem, položila jí ruku na tvář a řekla, „Cass. Jsem v pořádku. Hledáš ve věcech příliš mnoho. Jsem tento rok zaměstnanější s týmem a ty na to nejsi zvyklá. Taky teď máš Jimmyho-Dona. Nic se nezměnilo, dobře? Slibuji. Zvláště ne mezi námi.“

Cass na mě hleděla o vteřinu déle a dělala jsem si starosti, že viděla skrz mou fasádu. Ale když udeřila rukou do stehna a zvedla se s úsměvem, věděla jsem, že byla zpátky u svého obvyklého já.

Rozhodila mi ruce kolem krku a přitáhla mě do objetí. Sevřela jsem oči a pracovala na tom, abych nezpanikařila.  Najednou mě Cass odstrčila zpátky a divně se na mě podívala. „Kurva, holka! Zhubla jsi? Přísahám, že můžu cítit tvoje podělaný žebra!“

Hlas mi strachy uvízl v krku a můj puls začal závodit. Moje tajemství bylo odhalené. Bylo odhalené!

Naštěstí Cass přešla její komentář mávnutím ruky, vyšla ze dveří ložnice a zakřičela, „Znám ten úžasný hamburgerový lokál. Naplánujeme jít ven a vykrmíme tě! Příliš moc cvičení, holka.  Prostě uber. Nechci, abys onemocněla.“

Nechala mě stát uprostřed místnosti, a já se snažila uklidnit. Tohle bylo příliš blízko.

Jakmile jsem se přestala třást, natáhla jsem se pro kabelku a šla přímo k letnímu domku. Celý čas jsem přemýšlela, jak se vyhnout hamburgerům.

Austin mě čekal venku u dveří letního domku a okamžitě mě vedl k Dodgi Romea Prince. Jakmile jsem nasedla do náklaďáku, udeřila mě do nosu vůně grilovaného masa a převrátil se mi žaludek.

Nemůžu tohle jíst. Potřebuji výmluvu. Říct, že jsem už měla večeři nebo něco takového. Nemůžu jíst před ním.

Austin naskočil a okamžitě se zamračil na moje divné chování. „Jsi v pořádku?“

Odstrčila jsem si vlasy dozadu a snažila se skrýt svojí úzkost. „Jistě. Jen jsem zvědavá, kam jedeme. A, erm…  A bohužel jsem už jedla.“

Ukázala jsem na pytlík s barbeque vzadu.

Austin pokrčil rameny. „Žádný problém. Vyzvedl jsem to, protože já nejedl, a je to kus cesty, kam jedeme. Sním i tvou část. Nedělej si starosti.“

Povzdychla jsem si tiše a snažila se uvolnit, zatímco jsme vyrazili z kampusu. „Takže, kam jedeme?“

„Mimo město,“ bylo vše, co řekl.

Po zapnutí radia Austin přepnul na mou oblíbenou rockovou stanici.  Skrz reproduktory začala řvát skupina Marianas Trench Ever After. „Miluju tuhle písničku,“ zamumlala jsem, zatímco jsem se dívala z okna, a sledovala, jak svět ubíhá.

„Já taky. Je pěkné poznat někoho, kdo oceňuje opravdovou muziku, ne ty venkovský sračky, kterým tady nemůžu uniknout.“

V břiše mi vířili motýlci a nemohla jsem si pomoct, ale usmála jsem se. Neměla jsem tušení jak to, že sedím tady vedle Austina Carilla, po tom všem, co se stalo v posledních týdnech, mohlo být cítit jako… správné.