BS - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Eve

18. prosince

ZAŽILA jsem vůbec tu nejhorší noc, probudila jsem se zpocená a bylo mi horko, za chvíli jsem měla zimnici. Jen doufám, že nebudu nemocná. Za dva dny jsem měla narozeniny a za týden byl Štědrý den. Nemůžu být nemocná. Vylezu z postele a obléknu si župan. Přejdu do kuchyně, zapnu kávovar a pak jdu najít nějaké tabletky proti chřipce.

Eve: Myslím, že budu nemocná L x

Ruby: Oh ne, potřebuješ, abych ti něco přinesla? Můžu se zastavit během polední pauzy x

Eve: Ne, budu v pořádku. Jdu se naložit do vany. x

Vezmu si velkou sklenici s vodou, a hodím do sebe dva prášky. Podívám se z okna kuchyně a odložím sklenici do dřezu. Obloha je zatažená, dnes bude rozhodně pršet.

Když je káva hotová, naliju si ji do hrnečku a přidám dvě kostky cukru a pomalu zamířím do koupelny. Zašpuntuju vanu a přidám do ní pěnu, rozhodla jsem se pro jednu z vánočních, kterou jsem si koupila předchozí den. Udeří do mě vzpomínky, když zavane perníčková vůně.

Nemůžu si pomoci a široce se usměju, pak se ponořím do vody. Ano, to je přesně to, co potřebuju. Položím hlavu dozadu na malý polštářek, který je součástí vany a natáhnu se pro čtečku, položenou na skříňce. Zapnu ji a v elektronickém obchodě hledám knihu o sexy chlápkovi v obleku Santa Clause. Když najdu knihu, která mě zaujme, stáhnu si ji, natáhnu se pro horkou kávu a odpočívám.

***

Candy

ANGEL: JAK SE CÍTÍŠ? x

Candy: O trochu lépe, ale nezůstanu. Zastavím se, abych viděla Cupida, jen na chvilku. x

Angel: Yeah správně, jsem si jistá, že jeho impozantní mužství ti pomůže vyléčit se x

Museli jsme odevzdat všechny věci při vstupu do Santa Landu, byly zamčeny do skříňky a dali nám klíče. Pokud jsme ztratili klíče, nemohli jsme si vzít věci. Vždy jsem se snažila vzít jen to nejnutnější, normálně jen kabát, mobil a klíče.

Jakmile byly všechny mé věci bezpečně uložené, došla jsem k baru a rozhlédla se po Cupidovi. Neviděla jsem ho, věděla jsem, že nemůže být v zákulisí, když byla dámská noc. Otřásla mnou zimnice.

„Ahoj, krásko.“ Zašeptá mi Cupid zezadu do ucha. Otočím se a přitisknu k jeho hrudi, když se mě snaží políbit.

„Jen jsem ti přišla říct, že tady nezůstanu, mám zimnici a necítím se dobře. Nechci tě nakazit.

„Myslím, že to rozhodnutí je na mě.“ Usměje se a ustoupí o krok, aby mě mohl políbit na krk. „Pojď se mnou.“ Zatahá mě za ruku, ale já zůstanu na místě.

„Dnes ne, Cupide. Nemám žádnou energii.“

„Jen pojď se mnou.“ Požádá a použije více síly. Ustoupím tedy a následuju ho.

Otevře dveře do pokoje s lízátkovými paličkami a otočí cedulku, než za námi zamkne.

„Sundej si boty a lehni si na postel.“ Udělám, co řekne, odpočívám na posteli, až mi ztěžknou víčka a já musím bojovat, aby zůstali otevřené. Vyleze na postel a přitáhne si mě k sobě, až mám hlavu na jeho hrudi.

„To je tak hezké.“ Vydechnu

„Jen odpočívej, srdíčko.“

***

VZBUDÍM se, když uslyším bušení na dveře.

„Je čas odejít.“ Zakřičí muž za dveřmi.

„Oh, kolik je hodin?“ rozhlédnu se okolo, ale nevidím žádné hodiny.

„Je něco po dvanácté.“

„Cože?“ posadím se. „Proč jsi mě nevzbudil?“

„Vypadala jsi tak šťastně a klidně a já taky usnul.“ Pokrčí rameny, jako by to nebyl velký problém.

„Cítím se špatně, že jsem ti zkazila noc. Můžu to vyřídit opravdu rychle?“ popadnu ho přes kalhoty za tvrdého ptáka.

„Ne srdíčko, není to jen o sexu. Chci od tebe všechno.“

Předtím, než mu můžu říct to samé, otevřou se dveře a vstoupí dva muži s rukama zkříženýma přes hrudník. Mají klíč od všech místností pro případ nouze.

„VEN!“ vykřikne jeden. Sebereme naše boty a jako minule musíme jít každý svojí cestou. Párkrát na mě mrkne, než odejde.