Unforgettable - 24. kapitola

Překlad: Peťa

Když vystoupil ze sprchy, moment na sebe zíral do zrcadla, než si vyčistil zuby. Bylo to týden a půl od toho, co našel Bailey na podlaze koupelny a tohle byl první den, kdy se vracel do práce. Vzal si volno, aby s ní byl, když se vrátila z nemocnice domů, ale zvládala to dobře a potřebovali ho na pohotovosti.

Od té doby co byla doma, strávil dny tím, že jí pomáhal, držel ji, líbal, říkal jí, že ji miluje… sledoval ji. Její slzy přicházely a odcházely a přicházely teď míň a míň, ale věděl, že je smutná. I on byl smutný. Její úsměvy se zdály příliš nucené, i když se tak tvrdě snažila mu je poskytnout, aby ho přiměla cítit se líp. Její smích byl v tu chvíli pryč úplně.

Když se vynořil z koupelny, Bailey nebyla v posteli, kde ji nechal a ve chvíli, kdy o pár minut později oblečený a připravený na tento den seběhl dolů, domem cirkulovala vůně kávy. Stála v kuchyni a zírala na kávovou konvici, když ji našel, a podívala se na něj, když vstoupil, přičemž se její rty trošku povytáhly.  

Sedli si ke stolu a tiše jedli toast a pili kávu a pokaždé, když se na ni podíval, její oči se setkaly s těmi jeho a pokusila se usmát. Natáhl se k ní a vzal ji za ruku, nechal palec, aby ji jemně hladil po vršku, a když se podíval na hodiny a byl čas, povzdechl si. Předešlých deset dní bylo peklo – peklo pro ni a peklo i pro něj, ale stejně s ní chtěl být doma a představa, že ji opustí dokonce i jen na osm hodin, se pro něj prostě zdála být daleko větším peklem.    

Bailey ho doprovodila ke dveřím a poté, co ji políbil na rozloučenou a řekl jí, že ji miluje, stála s Macy na verandě a sledovala ho, jak odjíždí. Měla na sobě jóga kalhoty a tričko, vlasy stažené v nepořádném drdolu na vrchu hlavy. Vypadala tak malá a křehká; vypadala jako žena, která se rozpadla, ale ať možná ve svých společenských kalhotách, košili a kravatě vypadal pohromadě, byl v tu chvíli zrovna tak zlomený jako ona.

Cesta, která končila u jeho domu, byla skrz klikaté kopcovité stromy skoro míli dlouhá, a když vyjel na hlavní cestu, chňapnul po svém mobilním telefonu.

Zvedla to po dvou zazvoněních. „Ahoj.“ Její hlas byl tichý.

„Miluju tě.“ Neřekl nic jiného.

Chvíli bylo ticho. „Nemáš mi teď zavěsit?“

Jeho rty se vytáhly nahoru. „Tady je moje malá drzounka,“ okomentoval to. „Dovezu večer jídlo, tak se nezatěžuj s vařením večeře. A v lednici je zbytek lasagní od mámy.“

„Nejsem invalida, víš,“ okomentovala to sarkasticky.

Uchechtl se. „Ne, jsi moje manželka a chci, abys odpočívala.“

Byla na chvíli ticho. „Jsi nějaký úžasný,“ řekla potichu.

Pak byl on tím, kdo byl potichu, když se mu stáhlo hrdlo. „Ani zdaleka tak úžasný jako ty.“ Nedal jí šanci se hádat. „Miluju tě.“ Klik.

Jeho den stál za hovno. Nesnášel z něho každou mnutu. Nesnášel ty smutné pohledy starších sester, které jím nebyly natolik zastrašené, aby neukázaly svůj soucit. Nesnášel to, jak se mnoho mladých sester na něj odmítalo vůbec podívat, protože byly příliš zastrašené, než aby ukázaly soucit. A nenáviděl, že Mooring mu dokázal přivodit slzu do oka jen tím, že ho na podporu poplácal po zádech. Nesnášel to, protože to všechno v něm zanechávalo pocit, jako by potřeboval být doma s Bailey, kde nechal svoje srdce.

Jeho jedinou útěchou byli pacienti. Jeho soustředění se vybudilo, když vešel na vyšetřovnu a mohl nechat svoji logickou levou polovinu mozku na chvíli převzít vedení, takže si emocionální pravá polovina mohla dát pauzu. Ale ve chvíli, kdy se dostal na lékařák, aby si odpoledne dal přestávku, jeho mozek vzbuzoval pocit, jako by měl explodovat.

Popadl sešit ze stolu, který stál v pokoji, žuchnul na pohovku a z pláště si vytáhl pero.

Jess,

Prosím tě starej se o náš malý arašídový oříšek. Bailey se zdá přesvědčená, že to byla holka a budu upřímný, mám tendence jí věřit. Má tento neuvěřitelný vhled – její sny, její kreativní spojitost… nevím, co to s ní je, ale prostě se zdá, že je tak… v kontaktu se světem – s částmi, které můžeme vidět, s částmi, které nemůžeme. Nejsem si ani jistý, jestli to dává smysl, ale je tak speciální.

Právě teď má potíže a musíš jí pomoct. Prosím, pomoz jí. Je to špatné, že už se těším, až se budeme snažit znovu? Nebo je to jen chlap ve mně, který to pro nás potřebuje vyřešit, abychom se mohli posunout dál? Nemám v úmyslu snižovat svůj smutek nad touto ztrátou, protože je ho tam na celý náklaďák. A nevyjádřil jsem před Bailey svoje pocity, že se chci pokoušet znovu, protože nechci, aby to špatně pochopila a myslela si, že jsem tu ztrátu předčasně nechal jít…

Ale pořád jsem vzrušený z naší budoucnosti.

Chci s touto ženou rodinu víc, než jsem co kdy ve svém životě chtěl. Nemusím ti říkat, jak úžasnou matkou bude našemu dítěti… Kdoví, dětem, pokud budeme mít dost štěstí. Znáš ji dost dobře, abys chápala, že jakékoli dítě bude mít štěstí, že má takového rodiče. Síla té ženy mě ohromuje. Zažít takové emoce, protrpět je tak hluboce a přesto, ve všem tak moc vytrvala a ustála to s takovou ladností.

Přál bych si, abys tu teď byla, abys jí pomohla se přes to dostat. Ale musím věřit, že jsi tam nahoře, aby ses postarala o tu maličkou dušičku, kterou jsme ztratili, a spím líp, když vím, že to tak je.

S věčnou láskou,

Dare

Vytrhl stránku ze sešitu a nacpal si ji do kapsy, než opustil pokoj. Ještě dvě hodiny do obchůzek a pak bude moct předat svoje pacienty a vrátit se k ní. Jen se chtěl vrátit k ní.

-•●•-

Prošel dveřmi, nesl tašku s jídlem z restaurace, ale dole bylo ticho. Položil jídlo na vršek lednice, do jejich bez Macy zóny, a na chvíli zamířil do kanceláře. Poté, co ukryl dopis, který napsal Jess, do deníku, zamířil nahoru. Zpanikařil, když vyběhl nahoru, protože si vzpomněl na ráno, kdy ji nechal nahoře, aby se dopřipravila, jen aby ji o dvacet minut později našel skoro mrtvou. Najednou měl strach vstoupit do ložnice a pozastavil se u dveří a poslouchal puštěnou sprchu.

Když konečně zvládl překročit práh, našel ji v jejich prostorné sprše, jak sedí na rohové lavici. Hlavu měla dole a vlasy visely zplihle kolem ní, zatímco v ruce držela lahvičku šamponu. Pořád byla docela rozbolavělá a věděl, že jednoduché věci jako vydrhnout si vlasy mohou být vyčerpávající.

Tiše vyklouzl z oblečení a vstoupil do sprchy, a když vzhlédla, usmál se. Seřídil velkou stropní hlavici, aby je kaskádovitě sprchoval déšť a pak si sedl na vykachlíkovanou podlahu přímo pod ni. Natáhl k ní ruku a ona vstala a přistoupila k němu.

Překřížil si nohy a ona se mu posadila na stehna s nohama obalenýma kolem jeho boků.

Bylo těžké kontrolovat reakci jeho ptáka na ni, když s ní byl takovým intimním způsobem, a když se podívala dolů na jeho erekci, zatřásl hlavou.

„Prostě to ignoruj,“ okomentoval to, když protočil oči a ona se na něj plaše usmála.

Natáhl se po šamponu a drhl jí vlasy, zatímco zaklonila hlavu. Zasténala, jak se jeho prsty pohybovaly a držela se jeho ramen, dokud její dlouhé vlasy nebyly masou po levanduli vonících bublinek. Zaklonila hlavu dál a on ji držel svými pažemi pod těmi jejími, jeho dlaně na jejích lopatkách a prsty jí svíral vršky ramen. Jak nechávala vodu, aby jí narážela do obličeje a pomalu oplachovala mydlinky z vlasů, naklonil se dopředu a políbil ji na přední část krku. Její prsa byla natlačená dopředu díky vyklenutí jejích zad a její bradavky byly pevné a otíraly se mu o hruď, jak se k ní nakláněl.

Místo aby dovolil, aby z něj ten dotek dostal to nejlepší, popadl žínku opodál, namydlil ji jejím sprchovým gelem a pak jí s ní pomalu přejel přes a kolem krku. Bradavky se jí stáhly, když jí přejel žínkou přes prsa a ona vytáhla hlavu nahoru, aby ho sledovala. Nezdržoval se tam, ale místo toho sjel na její břicho.

„Zakloň se, ať vidím tvůj řez.“

Položila mu ruce na kolena a on jemně očišťoval řez. Hojila se dobře a v tuhle chvíli tam zůstával malý strup, a když se přesunul víc dolů k jejímu pohlaví, znovu ho pečlivě studovala. Vlekl žínku po její kůži, přičemž se opět ujišťoval, že se tam nebude zdržovat. Nepotřebovala v tu chvíli získat špatný dojem a jeho pták už ze sebe dostával to nejlepší, aby ji přesvědčil, že není schopný myslet na nic kromě sexu. Jasně, že to nebyla pravda a chtěl se ujistit, že to ví. Byl ženatý s ženou a ona to určitě chápala, ale zrovna teď nepotřebovala cítit žádná očekávání.

Ve chvíli, kdy skončil se žínkou, měl za sebou dotek každého místa na jejím těle kromě zadní strany stehen, které se dotýkaly vrchních částí těch jeho. Celou dobu ho sledovala s absolutně nečitelným výrazem v obličeji. Během minulého týdne nebo tak nějak viděl ten výraz mnohokrát a bylo to znepokojující.

„Darrene.“ Čekala, až vzhlédne od místa na jejím krku, které studoval.

„Ano, baby (pozn. v překladu zlato/dítě),“ řekl bezmyšlenkovitě, když vzhlédl k její tváři.

Znehybněla, chvíli neříkala nic a on zpanikařil. Neušlo mu to uklouznutí o nic víc než jí. Velmi úmyslně se vyhýbal tomu, aby ji oslovil jeho oblíbenou zdrobnělinou, ale právě to celé poslal do háje.

Odkašlala si, když se z toho vzpamatovala. „Za týden se chci vrátit do práce. Mluvila jsem s Myrtle a ona je kvůli mně znepokojená, abych“-

„Musíš svému tělu dát víc času.“ Nebyl připravený na výraz hněvu, který jí najednou probleskl na tváři.

„Vrátím se do práce.“ Pak se postavila a on se zaklonil, přičemž si položil ruce na podlahu, když si smývala zbytek mydlinek z vlasů.

Jasně byla naštvaná.

„Bailey…“ zkusil to.

Zlostně se na něj podívala. „Nejsem tvoje pacientka.“

Uchechtl se, ale bylo to zlostí. „Já vím“-

„A nebudeš používat svoje renomé, abys mě řídil“-

Odstrčil se z podlahy, vyšel přímo ze sprchy, a zatímco se pohyboval, popadl osušku.

„A přestaň mi říkat baby!“ zakřičela za ním naštvaným tónem, který používala zřídka. Přecházel po ložnici, zatímco si sušil tělo, a když se objevila ve svém županu s vlasy stočenými v ručníku, položila si ruce v bok a znovu na něj zlostně hleděla.

Přestal přecházet, posunul se na stranu postele a posadil se. „Pokud jsi naštvaná, řekni mi to teď, ale pokud si stěžuješ, že si o tebe tvůj manžel dělá přílišné starosti, no, tak to je podle mého názoru pěkně chabý argument. Jsem chlap, který tě miluje. Jsem chlap, který chce – škrtni to – potřebuje, abys byla v pořádku.“

Teď zlostně hleděl i on a ona zírala na něj, ale nechala ruce, aby jí klesly z boků. „Víš, jak moc tlaku to na mě zrovna teď nakládá? Ty potřebuješ, abych byla v pořádku? Pak mě nenuť, abych se cítila špatně, že se chci vrátit do práce. Protože se sebou potřebuju něco dělat.“

Odmlčel se a dovolil její perspektivě, aby pronikla do jeho tvrdohlavé mysli, přičemž svou vlastní perspektivu na moment odstrčil stranou. „Pojď sem,“ řekl jemně.

Když k němu došla, oddělil nohy a ona si stoupla mezi ně. Natáhl se po její froté šerpě, která držela její župan uzavřený, a rozvázal ji. Když nechal svoje rty, aby jí klesly na břicho, její svaly sebou cukly a ona ucukla.

Koukl na ni. „Uvolni se.“

Nechal svoje rty, aby se jí otřely o jizvu a ona se natáhla po jeho hlavě, prsty mu jemně vlekla skrz vlasy. Jeho rty se jí pomalu otíraly o kůži, dokud ji nelíbal na břicho a příště, když k ní vzhlédl, měla zavřené oči.

„Omlouvám se, že jsem tě nazval baby,“ zamumlal jí na kůži, a když se na ni znovu podíval, chvěl se jí spodní ret, zatímco její oči zůstávaly zavřené. Vstal a přesunul svoje tělo přímo k jejímu. Stáhl jí z hlavy stočený ručník a dlouhý vlasový chaos se jí kaskádovitě uvolnil. Povzdechla si a vzhlédla k němu.

„Opravdu si myslíš, že tě řídím?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou. „Ne.“ Chvíli nic neříkala. Její hlas teď byl mnohem tišší a zdála se teď trochu poražená. „Jen to potřebuju a chci… chci, abys to podpořil, pochopil a dokonce s mým rozhodnutím souhlasil. To, že jsem tu, nic se svým časem nedělám… To mojí hlavě poskytuje příliš mnoho času na přemýšlení. A…“ Kousla se do vnitřku rtu, když kolem ní obalil paže. „… zrovna teď nechci přemýšlet.“ Zavrtěla hlavou a přivinula se k jeho hrudi.

„Okay,“ zašeptal.

Skončili v posteli s doneseným jídlem rozprostřeným mezi nimi. Miloval jejich pikniky v posteli. Byl to hříšný, najisto špatný zvyk, ale někdy to bylo přesně to, co potřebovali. Obvykle to znamenalo, že byl jeden z nich nemocný. Příležitostně to bylo proto, že trávili čas v posteli usmiřováním se kvůli hádce a jindy jen potřebovali trochu klidu a ticha a nebylo na to lepšího místa než jejich ložnice.

Usnula brzo a on uklidnil nepořádek a vzal Macy ven na krátký běh. Ve chvíli, kdy si vlezl k ní do postele, byla tma a byl unavený. Bez povzbuzování se mu schoulila v náruči, on ji políbil na čelo a zavřel oči.