STS - 45. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Byla jsem na cestě na svůj poslední trénink před finálovým zápasem, když se provalilo tajemství o Carolinině těhotenství. Poznala jsem to v okamžiku, kdy jsem vstoupila do našeho bytového komplexu. Kolem obvodu olympijské vesnice se mačkali novináři a než jsem nastoupila do autobusu, pokřikovali na mě a snažili se získat mou fotku. Byli zoufalejší, než obvykle. Olympijský úředník na ně křičel, aby ustoupili, ale i když se za mnou dveře autobusu zavřely, jejich foťáky stále cvakaly. Dokázala jsem si představit zítřejší titulky: Matka Tereza je pasé, ve městě je nová Matka. Zabte mě.

Pravděpodobně jim dala několik fotografií, které vůbec nevypovídají o tom, že je vlk v rouše beránčím. V panensky bílé, světle růžové, perlách a nahým líčením – přesně věděla, co dělala, to jsem jí musela uznat.

Když jsem kráčela uličkou v autobuse, slyšela jsem, jak spoluhráčky probírají ty drby o těhotenství, ale nikdo neměl dost odvahy na to, aby mě zastavil a zeptal se mě přímo. Dokonce i Kinsley a Becca se snažili nevšímat si toho problému a raději se zaměřily na moje zápěstí.

„Co ti včera řekl lékař ohledně zápasu?“

Pokrčila jsem rameny. Popravdě, nebyla jsem si jistá, jaké bylo jeho konečné rozhodnutí, ale pořád jsem byla rozhodnutá pokračovat podle plánu. Pokud by se mě trenérka Deckerová zeptala, lhala bych. Nebyla jiná možnost. Fotbal byla jediná věc, která mi zbyla.

Když jsme dorazili na stadion, následovala jsem své spoluhráčky z autobusu, otrávená z přítomnosti dalších reportérů. Strčila jsem si do uší sluchátka a zvýšila hlasitost své hudby, ale i tak jsem je stále slyšela, jak na mě pokřikují.

„Andie!“

„Andie! Stále se s Freddiem vídáte?“

„Co si myslíte o tom, co se říká o těhotenství, Andie?“

Kinsley se natáhla a vtáhla mě dovnitř, než se stačili zeptat na cokoliv dalšího.

Atmosféra uvnitř stadionu byla jiná, než v prvních týdnech po příjezdu do Ria. Všechny jsme byly unavené a nervózní.

Finálový zápas nás čekal zítra a napětí našeho týmu bylo téměř hmatatelné. Dostaly jsme se do finále, což znamenalo, že přinejhorším dostaneme stříbro. I kdybychom prohrály, byly bychom druhým nejlepším ženským fotbalovým týmem na světě, ale na tom nezáleželo. Měly jsme oči jen pro zlato.

„Nejdřív se posaďte,“ křikla trenérka Deckerová, když jsme si odložily tašky. „Musíme si projít některé věci, než se začnete zahřívat.“

Popadla jsem svou láhev s vodou a vedle mě se posadila moje strážkyně, Kinsley. Ostatní dívky se k nám přidaly a nechaly si ode mě velký odstup, což mě nepřekvapilo. Většina z mých spoluhráček, kromě Kinsley a Beccy, se mnou jednalo, jako s malomocnou.

„Půjdu rovnou k věci,“ řekla trenérka a přitiskla si desky na prsa. „Lékař pro zítřejší zápas Fosterovou neuschopnil, což znamená, že bude muset nastoupit Erin…“

Řekla to tak klidně, že jsem ji napoprvé přeslechla.

„Počkat, promiňte,“ promluvila Kinsley. „Její doktor ji neuschopnil?“

Konečně se trenérka podívala mým směrem. „Dnes ráno jsem s ním telefonovala a on si myslí…“

„To jsou kecy!“ Řekla jsem a postavila se. „Jsem připravená hrát.“

Neuvědomila jsem si, co jsem udělala, dokud se na mě trenérka nepodívala zpod přivřených očí. „Andie, uklidni se nebo tě požádám, abys odešla.“

Kinsley se natáhla po mé ruce a stiskla ji, než pokračovala diplomatickým tónem. „Co přesně říkal? Má to zlomené?“

Trenérka Deckerová zavrtěla hlavou. „Vymknuté.“

Becca zasténala. „Děláte si ze mě srandu? Hrála jsem s vymknutými kotníky víckrát, než bych dokázala spočítat.“

„Přesně!“ Dodala jsem. „Kerri Strug vyhrála s vymknutým kotníkem zlato v roce 96. Tiger Woods odehrál 91 jamek a vyhrál US Open se zlomenou nohou a natrženým křížovým vazem v kolene.“ (Je vidět, že se mi můj výzkum z posledních dní začínal vyplácet). „Moje zápěstí je proti tomu nic.“

Trenérka Deckerová na mě vrhla varovný pohled. „To nic nemění na tom…“

„Prosím, nechte mě to dokončit. Nějaký brankář týmu Manchester pojmenovaný Trautmann dokončil zápas se zlomeným vazem. Jen se tím snažím říct, že není čas hrát na jistotu. Pro tenhle tým udělám cokoliv… jestli to po mě bude chtít.“ Kinsley mě tahala za ruku, dokud jsem se konečně něuklidnila a neposadila se vedle ní. Až potom promluvila.

„Andie má pravdu. Měl by rozhodnout celý tým.“

Všechno uvnitř mě se sevřelo. Můj tým se ode mě v okamžiku, kdy se provalilo, že se stýkám s Freddiem, odtáhl. Nebylo to kvůli tomu, že by si spoluhráčky myslely, že jsem nějaká děvka, jen nenáviděly tu negativní pozornost, kterou můj vztah s Freddiem způsoboval týmu. Jako kdybych chtěla dokázat svou pravdu, podívala jsem se na Michelle, která se ode mě rozpačitě odvrátila a ani se mi nepodívala do očí. Jo, skvělý nápad, Kinsley. Pojďme to odhlasovat.

Dopředu postoupil Liam. „Myslím, že hlasování je dobrý nápad. Myslím, že mají právo se rozhodnout, kdo bude bránit jejich bránu.“

Trenérka Deckerová zavrtěla hlavou, ale Kinsley vstala a zarazila její protesty. „Není to nic, proti tobě, Erin. Jsi v tomhle týmu od roku 2000, ale Andie byla z nějakého důvodu jmenována hlavní brankářkou a se zraněním nebo ne, pořád je v bráně, z celého týmu, nejlepší. Tvrdě na svém zápěstí pracovala. Byla na každém tréninku a na každé týmové poradě. Zná herní plán japonského týmu od začátku do konce. Je připravená zítra nastoupit na hřiště. Teď se vykašlete na řeči, které jste v posledních několika dnech slyšely a pamatujte si, že Andie je jedna z vás. Je to naše poslední obranná linie. Je to ona, koho chci vidět stát vedle sebe na hřišti. Zvedněte ruku, pokud souhlasíte.“

Kinsley zvedla ruku a Becca ji následovala. Připravila jsem se na nejhorší a čekala další porážku. Spoluhráčky měly právo ruce nezvednout. Koneckonců, doktor mě neuschopnil. 

Prvních několik vteřin poté, co zvedly ruce Kinsley a Becca, se nikdo nepohnul. Ztěžka jsem dýchala a odkašlala si, ale ani jedna z mých spoluhráček ruku nezvedla. Přese všechnu mou vášen jsem věděla, že pokud mě moje spoluhráčky na hřišti nechtějí, pak hrát nebudu. Tak to bylo.

Erin se postavila, přešla ke mně a já si na okamžik pomyslela, že se mi začne smát a řekne mi, abych odešla. K mému překvapení mě vzala za levou ruku a beze slova ji zvedla. Měly jsme jen 4 z 18 hráček, ale Erinino hlasování očividně celou situaci měnilo.

„Myslím, že by Andie měla hrát.“

Srdce mi poskočilo, když jsem se podívala na Michelle. Ruku držela zvednutou nahoru, rovnou a jistou. Když se naše oči setkaly, kývla. „Vymknuté zápěstí nebo ne, jsi jednou z nejlepších hráček, které máme.“

Spolkla jsem slzy, když zvedla ruku Nina, která seděla vedle ní. „Jo, souhlasím. Andie by měla hrát.“

Jako pomalu padající domino zvedly všechny spoluhráčky, které seděly v kruhu, ruce. Jedna po druhé se všechny shodly na tom, že s nimi mám odehrát poslední zápas.

Becca kývla na trenérku Deckerovou. „Myslím, že je to jasné, že jo?“