NM - 8. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Ahoj zlatíčka, jsme na konci knihy. Doufám, že se Vám příběh o Tanya, Zaneovi a Brantovi líbil. Autorka napsala ještě jednu knihu o jejich dítěti, ale tu jsem bohužel nikde ke stažení nenašla. Vzhledem k časové vytíženosti s touto autorkou bohužel musím skončit, možná se ale najde některá jiná překladatelka, která se do knih pustí a přiblíží vám příběhy o Xavierovi a Esral nebo o vlcích, kteří unesli Stephany.

Můžu vás ale uklidnit, že s překlady knih R.S. Grey budu podle možností pokračovat 

Marťa

O dva dny později

Stephany se konečně zavřela ve svém apartmá. Lance na ni, od jejího návratu, nepřetržitě dotíral. Čím víc se ho snažila odradit, tím odhodlanější se zdál. Jediné místo, které se mu zjevně zdálo svaté, byl její pokoj.

Sténání, vrčení, vzdychání a vrzání.

No, svaté to nebylo pro zvuky, které přicházely z královského apartmá. Nemohla uvěřit, že tam stále jsou. Z té místnosti nevyšli od novoluní. Praktikovali jeden sexuální maraton za druhým. Určitě už by to mohli ukončit.

Stephany si pozvdechla, když si všimla malé elfské princezny, jak s vykulenýma očima vzhlíží k upatí schodů, odkud vedly zvuky, vydávané tou věčně nadrženou trojicí.

„Esral, co tady děláš?“

„Ehm, doufala jsem, že budu moci navštívit Tanyu, ale…“ kousla se do spodního rtu a zvedla oči směrem, odkud se ozývaly zvuky, jejich rychlost se zvyšovala. „…ehm.“

Tanya zasténala. Hlasitě. Esralyny oči se zvětšily. „Jsi si jistá, že je v pořádku? Myslím, že to znělo, jako by jí někdo opravdu ubližoval.“ Princezna zrychleně dýchala, jako by měla v úmyslu vyběhnout schodiště a Tanyu zachránit.

Stephany musela potlačit smích. „Ujišťuji tě, že jí neublíží. Do toho mají daleko,“ zamumlala polohlasně.

Tanya vykřikla tak, až skoro popraskaly zdi. Esralyny velké oči se zvětšily ještě víc, pokud to bylo možné. „Pro všechno zelené, věděla jsem, že intimita může být dobře, ale…“ znovu se kousnula do rtu, „…Tanya křičela rozkoší, že ano?“

Stephany přikývla. „Je hrubé poslouchat. Existuje důvod, proč se tomu říká intimita.“

Princezniny tváře zrudly a najednou se cítila provinile.

„Omlouvám se, Esral, nemyslela jsem tím tebe. Vím, že jsi zvědavá, což je naprosto normální.“

Ozvalo se další zasténání, tentokrát stěží zřetelné.

„Znovu?“ Esral vypadala zmateně. „Budou to dělat, dokud se neunaví natolik, aby usnuli, a po několika hodinách spánku začnou nanovo. Blázni.“ Zastrčila si vlasy za ucho.

Esral si povzdechla. „Zamilovaní blázni.“

„Sex a láska jsou dvě různé věci.“

„V jejich případě je to láska a přesně to je také to, co chci i já. Nemůžu se dočkat, až budu s někým, kdo mě udělá celou…“ přimhouřila oči, „a přinutí mě křičet. Jsem tak šťastná, že mi otec dal povolení chodit na rande.“ Zachichotala se. „Teď se vrátím do svého pokoje.“

„Kde je Xavier?“

„Utekla jsem mu. Upíři nejsou nejlepší stopaři.“ Esral se znovu zasmála a vesele odskákala po chodbě pryč.

Znovu se ozval křik. Hlasitý a protkaný znatelným vyčerpáním. Už to nebude trvat dlouho. Stephany si zakryla uši, ale věděla, že to nepomůže. Zavrčení. Chvíle ticha. Pronikavý výkřik.

„Zane… oh, Bože… Brante…“

Stephany zavřela oči a snažila se nevnímat zvuky nevýslovného potešení.

Položila si ruku na prsa, když si uvědomila, že spíš lapá po dechu, než normálně dýchá.

Ozval se řev, který přešel v hluboké zavrčení.

Cítila se citlivě. Prsa jí ztěžkla.

Její tělo nereagovalo na zvuky přicházející zhora, ale na vzpomínky, které to v ní vyvolalo. Co přesně s ní alfa udělal? Po dlouhých letech se její libido, pohřbené hluboko v ní, probudilo. Stephany už léta nepocítila nutkání dotýkat se sama sebe. Nedokázala si vzpomenout, kdy naposledy toužila po naplnění. Od okamžiku, kdy se vrátila z vlčího zajetí, cítila, že má žíly v jednom ohni. Co to s ní sakra udělal? Dal jí jed? Byla to nějaká forma čarodějnictví? Jediné, co věděla, bylo to, že nebyla stejná.

Obklopila ji vůně vzrušení. Stephany vrthla do svého pokoje, aby se mohla osprchovat. Toho dne už potřetí. Už ji to rozčilovalo.

Problém byl, že si myslela, že tyto zvířecí pudy brzy přejdou. Prohrábla si rukama vlasy. Prostě to muselo přejít. Bylo příliš těžké myslet na to, že by to tak nebylo.

KONEC