NM - 5. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Šest dní v posteli. To dokázalo dívku zabít. Jejda, pravděpodobně by to neměla říkat nahlas, nebo to Zane a Brant pochopí špatně a donutí ji zůstat v posteli ještě dalších několik dní, jen aby si byli jistí. Charlotte a Stephany byly ještě otravnější. Chtěly, aby víc jedla, pila, spala, oblékala se tepleji… povzdechla si. Ještě jeden den a odpočinek na lůžku skončí.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Než stihla odpovědět, Zane strčil do dveří hlavu. „Jsi oblečená?“ Zeptal se hlubokým hlasem.

„Ano.“

„Sakra. Musím si to lépe načasovat.“ Zavřel dveře. „Nemůžu se dočkat, až uvidím tu tvoji hedvábnou pokožku… abych mohl olízat každý centimetr tvého těla. Pomalu a pečlivě. Chystám se tě donutit křičet a prosit.“ Jeho oči přejížděly po jejím těle, zakrytém v županu. Pod ním měla flanel, který byl stěží sexy. „Utrpěla jsi zranění a není na tom nic špatného, ale s tvými hlasivkami nic není, že ne?“ Nedal jí šanci odpovědět. „Tak moc jsi mi chyběla, Ysnaar. Jen pomyšlení na tvoji těsnou, mokrou, malou…“

„Přestaň…“ Zalapala po dechu. „Pořád nejsem přesvědčená o tom, že to bude fungovat.“ Jestli bude pokračovat v líčení toho, co jí udělá, možná ho sama poprosí, aby si ji vzal hned dnes. Možná by měla přijmout nabídku Becky a říct kamarádce, aby jí přinesla opravdu velký vibrátor. Jakmile jí zítra lékař potvrdí, že je všechno v pořádku, bude těžké udržet upíří muže od své postele. Dokud ji nepřesvědčí, že dokáží vzdát své dominance a spolupracovat, nemohla dovolit, aby se přestala ovládat.

Zhluboka se nadechla a jeho nozdry se roztáhly. „Tvoje vůně mě přivádí k šílenství.“ Od chvíle, kdy začala vonět po dítěti, se oba muži nejednou zmínili o tom, že po ní šílí touhou. Ona potřebovala, aby ji nejen sdíleli, ale chtěla mezi nimi třemi rovnocenné partnerství.

Upírský sendvič.

Becky nebyla daleko. Pomyšlení na to, jak by se spolu mohli milovat, jí nedávalo spát. Tanya si povzdechla. „Mám to brát tak, že jste připravení mě přesvědčit o tom, že se navzájem nezabijete?“

„Náš… vztah je mnohem lepší.“

„Potřebuji záruky, že se nebudu muset dívat na to, jak se navzájem zabijete za…“ - pročistila si krk – „měsíc… nebo rok.“

„Víš, že ti takový slib dát nemohu.“ Mohla jim dát k dobru jednu věc, a to, že k ní byli upřímní, i když to zrovna nehrálo v jejich prospěch.

Ozvalo se další zaklepání na dveře a ve dveřích se objevil Brant. „Vrátím se později,“ řekl, když jeho oči přistály na Zaneovi.

„Ne…“ postel se zhoupla, když se Zane posadil vedle Tanyi. „…pojď dál.“

Brant se posadil na opačnou stranu postele. Políbil ji na tvář a pohled upřel na její rty, když se odtahoval.

„Zdá se, že před sebou máme ještě nějaké přesvědčování,“ řekl Zane, když se podíval na Branta.

„Jakmile to doktor dovolí, všechno se vyjasní.“

„Ne,“ řekla trochu příkřeji, jen proto, že se její tělo rozhodlo, že to chce. Bradavky se jí napnuly a pod pyžamem byly citlivé. V klíně jí pulzovalo. Věděla, že mohou cítit ji a její touhu.

„Dokud vy dva nedokážete, že se v budoucnu nebudete prát, obávám se, že s ničím souhlasit nebudu.“

„Víš, že tohle slíbit nemůžeme. Dej nám další šanci. Slibujeme, že se budeme snažit navzájem nepozabíjet. Jsem optimistický v tom, že se nám to jistě podaří,“ nadzvedl Brant obočí.

„Optimistický,“ odmlčela se, „to jsem ze začátku byla taky,“ vyhrkla. „Slíbili jste mi, že to zkusíte,“ řekla zklamaně. „Nejdřív jsi mě vytrhl z mého života, pak jste mě přiměli, abych se zamilovala do vás obou,“ podívala se z jednoho na druhého. „Pak jste mě oplodnili. Přiměli jste mě k obřadu, ve kterém jsem se s vámi oběma spojila. Pak jste se chtěli pozabíjet a čekali jste, že se s tím nějak smířím. To je šílené.“ Přejela si rukama po tváři a zakryla si oči. „Ale ty jsi optimistický, že se v budoucnu navzájem nezabijete a že to bude všechno v pořádku.“ Zamumlala do svých rukou.

Ticho.

Když konečně spustila ruce z obličeje, oba muži vypadali, že jsou v šoku. Seděli tam s otevřenými ústy, bledou kůží a vykulenýma očima.

„Co?“ Zeptala se nespokojeně.

„Miluješ nás?“ Zeptal se Brant. „Miluješ nás,“ řekl a usmál se.

„Řekni to znovu,“ Zane jí položil ruku na břicho a lehce ho stiskl.

Sakra. Právě jim řekla, že je miluje.

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „To není důvod…“ zarazila se, protože si uvědomila, že to možná ten důvod je. „Dobře, možná je to ten důvod. Miluji vás oba. Vážně si myslíte, že se chci dívat, jak jeden z vás zemře? Zvláště rukou toho druhého?“ Upravila si polštáře za hlavou, aby se mohla vzpřímeně posadit.

Brant ji stiskl tváře oběma velkýma rukama. „Jen ti musím říct, že já…“

„Neopovažuj se to říkat.“ Udeřila rukou do přehozu, frustrovaná, že to nechápou.

„… ale je důležité, abys věděla, že…“

„Řekla jsem ne. Neposlouchali jste mě? Láska na věci nic nemění. Nechci to slyšet.“ Poslední slovo vyslovila s panikou. Její odhodlání povolovalo, jak je poslouchala… Naslouchala Brantovi, který jí přísahá svou nehynoucí lásku…

„Tak ti to alespoň ukážu.“ Brant ji políbil. Měl teplé rty a pátravý jazyk. Nemohla si pomoct, aby nezakňourala, když polibek prohloubil a drancoval její ústa. Opravdu by mu to neměla dovolit, ale copak by ho mohla odmítnout? Byl to sálající, doutnající a horko vyvolávající polibek. Pomalý, něžný, milující.

Brant se odtáhl a ona se k němu nakláněla, když se odtahoval. Její tělo plakalo po pokračování. Zaneova ruka ji sevřela kolem pasu a přitáhl ji k sobě tak, aby seděla naproti němu.

Jeho tmavé oči vypadaly, jako by se dívaly přímo do její duše. „Taky ti to musím ukázat, bonbonku. Přál bych si, abych ti mohl opravdu dokázat, jak moc…“ Jeho oči se upnuly na její ústa, než ji políbil. Och, páni. Její záda se vyklenula, když se jejich jazyky střetly. Její ňadra se přitiskla na jeho tvrdou hruď. Kruci, i když byl v líbání nováček, byl zatraceně dobrý. Nakláněl hlavu nalevo a pak napravo. Vcucnul její spodní ret mezi své předtím, než ji horkým jazykem vtrhl do úst. Bradavky se o něj otíraly. Natáhla ruku a prsty sevřela jeho biceps. Tvrdý, horký muž. Kde byl Brant jemný a měkký, tam byl Zane plenitelský.

Oba polibky jí braly dech. „Jak to, že jsi tak dobrý?“ Zeptala se, když polibek ukončil. Pak na něho upřela pohled a doufala, že je smrtící. “S kým ses líbal?“

 „S nikým.“ Věnoval jí polovičatý úsměv. „Řekla jsi mi, že líbat se jazykem, je jako sex, tak jsem tě políbil stejně, jako bych tě ošukal právě teď, kdybych mohl…“ pročistil si krk. „Nevzal bych si tě pomalu, Ysnaar, ale také bych se nepohnul. Neponořil bych se hluboko do tvé sladké kundičky. Počkal bych na okraji, dokud bys mě neprosila, abych to udělal.“ Jeho hlas klesl hluboko.

Jeho ústa způsobila, že se jí sevřel klín. „Takže… tak,“ koktala. „Nikoho jiného jsi nelíbal?“ Sakra, nenáviděla, že je stále tak nejistá.

„Ani jeden z nás se ani vzdáleně nezajímá o nikoho jiného, než o tebe. Potřebujeme tě zpátky.“ Brant se k ní zezadu přitiskl, když mluvil.

Ztuhla. Možná se nezajímají o sex s jinými ženami, ale to, že od nikoho jiného nepili, neřekli.

„Kdo je to?“ Zeptala se Zanea, který se na ni díval s něhou.

„Od koho jste pili?“

Zane vypadal, jako by na zlomek vteřiny splaskl, než se zamyslel. Brant se od ní odtáhl a vstal z postele. “S tím by sis neměla dělat starosti,” řekl. “Musíš věřit, že všechno děláme pro tebe.”

„Řekni mi to. Potřebuji to vědět.“

„Důvěřuj nám,“ řekl Zane s velkýma očima. Vstal a začal přecházet po pokoji.

Tanya si založila ruce na prsou. „Ven s tím. Hned.“ Podívala se z jednoho muže na druhého. Zane se zastavil a otočil se k ní. Čelo se mu svraštilo.

„Je to trapné.“ Brant se díval dolů na svoje boty.

„Proč trapné?“ Přimhouřila oči. „Je něco, co bych měla vědět? Bude to důvod pro vtipy, jakmile se to dostane ven? Věděli jste, že klany berou svazky s…“

„Pili jsme jeden od druhého,“ zavrčel Zane a jeho ruce se podél boků sevřely do pěstí. „Pokud se to dostane ven, oba klany se nám budou smát. Sakra, ne jenom klany, ale všechny druhy.“

Tanya se zachichotala do dlaní a okamžitě toho litovala.

Brant vydal frustrovaný zvuk.

„To není legrační, Cenwein. Muži obvykle jeden od druhého nepijí. Udělali jsme to pro tebe.“

„Jo, věděli jsme, že bys nechtěla, abychom pili z jiné ženy.“ Zane pokrčil rameny. „Tohle bylo to nejlepší řešení.“

Skousla si ret, dokud se neuklidnila. Bylo těžké představit si ty dva… společně.

“Děkuji. Vážím si toho. Určitě to nebylo snadné.” Rty se jí roztřásly, ale podařilo se jí zabránit úsměvu.

„Spíš to bylo hrůzostrašné mučení,“ zabručel Zane.

„Nebylo to tak špatné,“ zavrčel Brant.

Zane se usmál. „Neuvědomil jsem si, že se ti to tak líbilo. Raději mě příště nežádej, abych ti hladil ptáka, když ze mě budeš pít.“

Brant sevřel zuby. „Proč to musíš vždy vést až do extrémů. Nebyla to nejlepší zkušenost v mém životě, ale mučení… vážně? Až budu příště z někoho pít, bude to z mé ženy a to ona bude mít v rukou můj penis.“

„Naše žena.“

Brant se zhluboka nadechl a hrudník se mu zvedl. „Naše žena,“ připustil. Tanya si všimla, že to bylo ztěžka.

Zane pohlédl na hodinky. „Katar tu bude každou minutou. Měli bychom jít a připravit se. Mluvil jsi s Xavierem?“

V Brantově tváři se objevila lítost. „Udělá, co se od něj očekává.“

Zane si povzdechl a jednou kývl. „Dobře. Udělám vše, co budu moci, abych přesvědčil starého krále, ale…“ namísto dokončení myšlenky zvedl obočí.

„Co se děje?“ Zeptala se Tanya, ačkoliv věděla, o co asi jde.

„Katar přijíždí, aby navštívil Esral. Nebude šťastný, až zjistí, že není sezdaná,“ řekl Zane a sevřel ruce před sebou.

„A Xavier udělá to, co se od něj očekává?“ Přimhouřila oči na Branta.

„Nedívej se na mě takhle, Tanyo. Xavier se spojí s Esral.“ Pokoušela se zasáhnout, ale zastavil ji. „Prosím, Cenwein. Pro dobro obou druhů se to musí udělat. Zkus to pochopit.“

„No, to nejde. Esral chce mít možnost vybrat si muže sama. Z dlouhodobého hlediska myslím, že spolu stejně nakonec budou. Nucený sňatek nebude fungovat a skončí to smutně.“

„Nemůžeme čekat. Budou se muset naučit spolu žít. Je to jejich povinnost. Já… budeme se snažit a přesvědčit Katara, aby jim dal víc času, ale jestli se nám to nepodaří, zítra je novolunní…“ Brantovy oči prosebně tmavly. „Udělám, co budu moct, ale Katar je velmi tradicionalistický, takže tomu příliš naděje nedávám.“

„Nechte mě s ním promluvit.“ Za pokus to stálo. Tanya zadržela dech. Muži si vyměnili pohledy.

„Musíš zůstat v posteli.“ Zane se na ni zahleděl. „Nechceme, aby ses do toho zapojovala. Xavier a Esral nemusejí být tou novinkou nadšení, ale pokud to bude nevyhnutelné, oba s tím souhlasili. Jak jsi řekla, něco mezi nimi je.“

„Jo, ale neměli by být do ničeho nucení. Dovolte mi s ním promluvit.“

 Brant zavrtěl hlavou. „Neboj se. O všechno se postaráme. Dopadne to dobře.“ Naklonil se a políbil ji na čelo.

„Musíš se starat o sebe, Ysnaar a o naše dítě.“ Zane se natáhl přes postel. Odhrnul přikrývku a políbil ji na břicho.

Brant se na ni předtím, než ji políbil na rty, zlověstně usmál. Strčil jí jazyk do úst a štípl ji do spodního rtu.

Zane se posunul dolů a schoval hlavu do místa nad stehny. Začichal a vydal přiškrcený zvuk. Neočekávané tření jí vyslalo touhu po celém těle. Brant polkl zasténání, zatímco si proplétal jazyk s jejím.

Když ukončil polibek, byla zadýchaná. Prsa měla těžká a napjatá. Potřebovala ten vibrátor nebo to dopadne tak, že je bude prosit. Když se jí oba muži takhle dotýkali, bylo to víc, než dokázala zvládnout. Vážně by měla začít s prosazováním bezdotykového pravidla.

 „Odpočívej.“ Brant se naposledy dotkl jejích rtů, než ji políbil na nos. Narovnal se a přistoupil ke dveřím.

„Nedělej si starosti.“ Zane se postavil. Políbil ji na krk a jeho nozdry se roztáhly, když se narovnal. „Ach, ženo, nemůžu se dočkat…“ Rychle ji políbil, než se dotkl čelem jejího. „Řekni mi… nám to znovu.“

„Co vám mám říct?“ Cítila, jak se jí zvedá obočí.

„To, že nás miluješ.“

Zavrtěla hlavou. „To nic nemění. Neměla jsem nic říkat.“

„Ještě jsme tě nepřesvědčili?“

„Ne, a moje láska k vám nic nemění. Jste dominantní už ve své podstatě.

Zane se zamračil.

„Je mi to líto,“ řekl Brant.

„Je nám to líto, Ysnaar,“ zhluboka se nadechl. „Najdeme cestu.“

„Promluvíme si později. Odpočívej,“ řekl Brant a otevřel dveře.

Když je za sebou zase zavřeli, natáhla se Tanya po telefonu a vytočila Stephany.

„Jsi v pořádku?“ Ozval se hlas její přítelkyně.

„Na nic jiného se zeptat nemůžeš?“

Povzdech. „Promiň, prostě si nemůžu pomoct, ale všimla jsem si, že Zane a Brant jsou ve tvém pokoji. Neslyšela jsem žádný zápas nebo… jiné hlasité zvuky. Měla jsem jen strach… víš… jen strach. Jak je dítěti?“

„Jsme v pohodě. Zane a Brant jsou v pohodě. Je to divné.“

„Užij si to. Neztěžuj si.“ Stephany zněla nevěřícně.

„Nevydrží to. Nemůžu to riskovat.“ Uslyšela, jak se Stephany zhluboka nadechla a připravovala se argumentovat. „Ale proto nevolám. Potřebuji, abys pro mě něco udělala,“ řekla Tanya.

„Jistě. Co mám udělat?“

***

Katar vstoupil do zasedací místnosti, následován Ketem. Elfský král se široce usmál a pozdravil ve svém vlastním jazyce.

Jako znamení úcty mu Brant a Zane vrátili pozdrav elfím jazykem. Xavier se postavil vedle nich a udělal totéž.

Keto mlčel. Jeho oči byly tvrdé a jeho čelist napjatá. Jaký měl ten chlap problém? Zane se zmínil o tom, že je král velmi starý, přesto byl ale Brant šokován jeho vrásčitou tváří a šedivými vlasy. Na okamžik se v Katarově tváři objevil zmatek. „Kde je tvoje žena? Doufal jsem, že moje dcera přijde, aby mě pozdravila. Mám to brát tak, že je s Esral vše v pořádku?“ Usmál se starý muž.

„Esral je v pořádku,“ odpověděl Zane. „Vaše dcera si pomalu zvyká na způsoby našeho lidu.“

„Jistě jsi již poznal, že je to dobrá družka. V mnoha ohledech je, jako její matka a bude ti dobře sloužit.“

Zane si odkašlal a vypadal nepohodlně.

Brant postoupil dopředu. „Posaďme se. Mohu vám nabídnout nějaké občerstvení?“ Ukázal na stůl, který byl plný ovoce a pečiva. Po rozhovoru s Esral ho Stephany informovala, že elfové mají rádi sladké. „Chcete sklenici šťávy? Nebo možná víno?“ Ukázal na džbán tmavě červené tekutiny.

„Neměl bych, ale proč ne? Koneckonců je toto oslava. Spojení našich druhů.“ Katar se na chvíli zamyslel a usmál se.

Bude to těžší, než si mysleli.

Brant nalil tekutinu do jedné sklenice a na okamžik se zarazil. „Keto?“

Eflský princ přimhouřil oči a zavrtěl hlavou. „Jsem v pořádku“ – zaskřípal zuby – „děkuji.“ Řekl a znělo to, jako by klel.

Katar se napil z vysoké sklenice.

„Tohle je princ Xavier, můj bratr,“ řekl Brant.

Katar naklonil hlavu a zároveň udržoval oční kontakt s Xavierem.

Brant si poposedl na své židli. „Jsem rád, že jste dnes svolal toto setkání...“

„Setkání?“ Katar zavrtěl hlavou. „Spíše jsem o tom přemýšlel tak, že jde o setkání rodiny.“

Byl čas vyjít s pravdou ven. Čím déle to protahovali, tím to nakonec bude horší. „Zane se s vaší dcerou nespojil.“ Brant se musel tvrdě snažit, aby se neshrbil. Určitě to mohl říct i lépe.

Katarovo obočí se spojilo. „To znamená, že se má dcera spojila s tebou, Brante, synu Tainův. Ale bylo mi řečeno, že již družku máš.“

 „Vaše informace byly správné. S vaší dcerou jsme se nespojili ani jeden.“

Katar vyprskl červené víno. „Nebyl to celý význam naší úmluvy? Já dám život a pověst své milované dcery do vašich rukou a vy se ke mně zachováte takto neuctivě?“ Zhluboka se nadechl. „Kdy se s ní plánuješ spojit?“ Otočil se na Zanea.

„Také jsem již zaslíbený a zítra, při novolunní to pouto stvrdíme.“

Keto udeřil do stolu zatnutou pěstí a světlé vlasy mu poletovaly kolem tváře. „V sázce je čest mé sestry. Vy špinaví...“

„Ticho!“ Vykřikl Katar a jeho tvář byla jasně rudá. Jeho chřípí a klouby mu zbělely. Brant se bál, aby se pod takovým tlakem nerozpadl. Kdyby rukou rozdrtil sklenici, kterou stále nevědomky držel, rozlítilo by to jeho hněv.

„Tím, že jste opovrhli Esral, opovrhli jste mnou. Mým lidem.“ Tvrdě polknul. „Moje dcera“ – oči mu zeskelnatěly. Katar potřásl hlavou a ústa sevřel do úzké bílé linky. „Moje milovaná Esral bude považována za vadnou a bude nucena prožít život v samotě. Moje krásné, nevinné dítě plné slunce. Tak plné potenciálu.“ Když mluvil, poklesla mu ramena a pohled mu klesl na stůl.

„Uvítali jsme ji tady, aby mohla žít mezi námi, jako jedna z našich,“ řekl Brant v naději, že to Katara uklidní.

„Co?“ Odfrkl Keto. „Aby mohla být její nevinnost uzmuta někým obyčejným? V nějaké zadní uličce, jako by byla kus odpadu?“ Jeho oči se rozhořely a tvář se mračila. Keto s hlasitým zvukem odstrčil židli dozadu, ale nevstal. „To je zatraceně nepřijatelné.“ Ačkoliv se díval Brantovým směrem, ten si všiml, že většina nepřátelství byla zaměřená na Zanea. Nebyl čas na to něco si promýšlet.

Katar zavrčel. „Dohoda byla, že si moje dcera vezme někoho královské krve. Cokoliv menšího by bylo považováno za urážku.“ Jeho oči ztvrdly, když se napřímil. „Nechtěl jsem mezi našimi lidmi válku, ale vy mě k tomu nutíte.“

Jak by měl postupovat? Měl by informovat krále o přání jeho dcery vybrat si vlastního druha? Elfský král by pro její touhy měl jistě pramalé pochopení. Podíval se na svého bratra. Všiml si, jak má popelavě mrtvolnou tvář. Xavier krátce sklonil hlavu v přijetí a úcta jeho bratra k němu ještě vzrostla. Brant si prohrábl rukou vlasy. Potlačil nutkání zavzdychat. „Xavier je královské krve a spojí se s vaší dcerou, až přijde správný čas. Bylo by lepší, kdyby měli nějakou dobu na...“

„Ne,“ ozvalo se rozhodně. Oči elfského krále se přimhouřily. „Zítra za novolunní se s ní princ spojí, nebo upírům vyhlásím válku.“

„To by nebylo moudré, Katare, mnoho z lidí obou druhů by zemřelo,“ prohlásil Zane.

Katar sevřel čelisti.

„Váš druh by byl zasažený více,“ dodal Brant. „Není naším přáním bojovat s vaším druhem. Nenuťte nás k tomu.“

„To vy mě k tomu nutíte.“ Otočil se ke Xavierovi a upřel na něj pohled. „Vezmeš si mou dceru.“ Jeho hlas zněl velmi rozhodně. Na okamžik vypadal jako muž, kterého si Brant pamatoval. Pak jeho ramena znovu poklesla a Brantovi se zdálo, jako by mu stárnul před očima. „Zklamali jste mě, oba dva.“ Zavrtěl hlavou.

„Uděláme to správně, Katare, máte naše slovo.“ Řekl Brant. Nemohli vstoupit do další krvavé války. Nechtěl zdecimovat jiný druh. Jeho žena se bude zlobit, že to pro elfskou princeznu nedokázal domluvit jinak. Možná si to neuvědomovala, ale mít Xaviera za druha bylo z dlouhodobého hlediska to nejlepší. Brant věděl, že jeho bratr s Esral bude jednat s úctou, i kdyby ho to mělo zabít.

Xavier sáhl po džbánu vína, naplnil sklenici před sebou a vypil její obsah. Přestože alkohol z jeho krve za několik minut vyprchá, těžko mu to mohl mít za zlé. Kdyby byl v jeho pozici, pravděpodobně by udělal to samé.