NM - 2. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Becky už podruhé za méně, než minutu, prošla kolem zatažených žaluzií. „Určitě jsou tam venku. Mluví spolu.“

Tanya se nadechla, ale nedávala si naději. Při sledování někoho z dálky šlo špatně odhadnout, o čem se ti dva baví. Jen proto, že spolu Zane a Brant mluvili, neznamenalo, že se spolu domluvili nebo se cokoliv změnilo.

„Bože můj!“ Becky vykřikla a její pohled se soustředil na ulici pod ní.

„Přestaň, Becks. Mohli by si myslet, že se skrz žaluzie dívám já. Mohlo by jim to dát falešnou naději.“ Všechno v ní hořelo, aby přešla k oknu a maličko se podívala. Aby znovu viděla své muže. Ale oni nebyli její. Už ne, takže se držela zpátky. Prostě tak.

„Tohle musíš vidět, oni se spolu smějí.“

Tanya se bez rozmýšlení rozběhla, jistá si tím, že se oba muži usmívali, když mluvili o tom, co vypadalo… jako dohoda. Ale to si předtím myslela taky, a pak byla zklamaná. Ujistili jí, že to nikdy fungovat nebude. Místo toho, aby udělala krok zpět, se přiblížila k oknu. Zane vytáhl ruce z kapes svých džínů. Jeho tričko ho obepínalo kolem velkého hrudníku a bicepsů. Brantovy kalhoty obtahovaly jeho silná stehna a při pohledu na jeho polokošili si vzpomněla, jak ho hladila po hrudníku. Při tom pomyšlení se jí začaly sbíhat sliny a sevřelo se jí srdce. Přinutila se udělat další a další kroky. Jakmile se dostala k výhledu na velké upíry, ulevilo se jí. Ačkoliv bolest v srdci se rozrostla. Doufala, že časem to bude snazší. Ale zároveň o tom pochybovala.

„V poslední době se jim daří mnohem lépe.“

Tanya pokrčila rameny. „Vidíš… důkaz, že je lepší, když se věci nekomplikují.“

Stephany zavrtěla hlavou. „Jsi tak cynická.“

„Nemůžeš mě vinit. Před týdnem se chtěli pozabíjet.“

„Za sedm dní se může hodně změnit, Tanyo.“ Stephany ji pozorně sledovala.

„O tom vážně pochybuji.“

„Jsi těhotná s jejich dítětem. Možná bys jim měla dát ještě šanci.“ Becky udělala krok směrem k ní a Stephany. Ukázala na okno. „Právě jsem viděla přijet další dodávku.“

Tanya zasténala a přejela si rukou po tváři. „Doufám, že to nebudou další květiny nebo čokoláda.“

„Jen se pokoušejí získat tě zpátky.“ Stephany nadzvedla obočí.

„Jak? Kupováním mi směšných věcí? A proto bych jim měla bez přemýšlení odpustit? Nemám zájem.“

„Já myslím, že je to sladké,“ usmála se Becky.

Tanya protočila oči. „Dobře, řekněme, že se vrátím. Jsem ochotná se vsadit, že si za pár dní půjdou znovu po krku.“

Stephany se zasmála. „Mluvíš, jako pravý upír.“

Tanye se podařilo usmát. Její přítelkyně jí pomáhaly udržet si zdravý rozum, i když se obě snažily jí přesvědčit, aby dala Brantovi a Zaneovi ještě jednu šanci. Pro ně to bylo snadné, když se nemusely potácet mezi dvěma muži. Uvízla uprostřed soutěže o to, kdo dál dočůrá a mohla se jen dívat, jak jeden druhého roztrhá na kusy. Věděla, že kdyby opravdu chtěli, mohli se navzájem zabít a nebylo by nic, co by mohla udělat, aby je zastavila. Pomyšlení na to, že bude muset stát a sledovat, jak se zabíjejí, je příliš, než co by dokázala snést.

Ozvalo se zaklepání na dveře a naštěstí odvrátilo pozornost od její současné myšlenky. Skvělé. Věděla, že jsou před jejím bytem upíří strážci, kteří ji dnem i nocí hlídají a každý den ji doprovázejí do knihkupectví. Také si dobře uvědomovala, že Brant a Zane často chodí před budovu, aby viděli, co dělá. Skutečnost, že chodili pravidelně, znamenala víc, než ty hloupé věci, které jí posílali. V tuto chvíli nevěřila, že by od nich dokázala udržet ruce.

Ozvalo se další naléhavé klepání. Becky přiskočila ke dveřím. „Ne, neotevírej.“ Tanya ji chytila za ruku.

Becky se zastavila a ohlédla se přes rameno. „Budou se vracet, dokud si to nevezmeš. Kromě toho, vážně bych chtěla vidět, co ti poslali tentokrát.“

Tanya si povzdechla. „Dobře, ale jen proto, že chci, aby to už skončilo.“ Otočila se ke Stephany. „Prosím, řekni jim, aby mi přestali posílat věci. Už toho mám právě tak dost.“

Upírka zvedla ruce. „Ach, ne, zlato. Můžeš jim to říct sama. Já se mezi vás stavět nebudu.“

Bylo špatné ji o to žádat, zvlášť když už toho pro ni Stephany dělala tolik. „Máš pravdu. Omlouvám se. Pošlu jim zprávu nebo tak něco.“

Stephany se od srdce zasmála. „Měla by sis s nimi promluvit.“

Tanya našpulila rty.

Becky otevřela dveře a pozdravila dva muže. Po půl minutě rozhovoru se ohlédla k Tanye. „Brant ti posílá nábytek do obývacího pokoje a jídelní sadu. A ještě taky novou“ – zakmitala obočím – „postel královské velikosti. Vypadá to, že plánují brzkou návštěvu.“

„Přestaň, Becks. To je mezi námi. Kolikrát ti to mám říkat?“

„To je jedno.“ Becks se pohnula, aby převzala dodací list.

„Nepodepisuj to. Můžete to zase odvést zpátky,“ otočila se ke dvěma mužům v kombinézách.

„Ehm, Tanyo,“ Becky si založila ruce v bok, „nerada ti to říkám zrovna já, ale ty ten nábytek potřebuješ.“ Ukázala na starou pohovku a vratký jídelní stůl.

„Jsem spokojená se svými starými věcmi. Nepřijala jsem žádné jejich dary a nemám v plánu s tím začínat, takže by to nebylo správné.“

„Čekáš jejich dítě, tak bys jejich pomoc měla přijmout,“ řekla Stephany.

„Jsem velmi vděčná za to, jak mi opravili knihkupectví. Obchod díky tomu šlape moc dobře. Teď už nás budu schopná uživit.“ Bez přemýšlení sklouzla rukou na své bříško. „Nepotřebuji dary. Když bude třeba, můžou mi časem finančně pomoci s dítětem.“

Becky zrudly tváře, když se podívala dolů na své těsné tričko, které měla na sobě a vybírala z něho neexistující smítka.

„Becks!“ Tanya použila svůj nejpřesvědčivější hlas.

Její nejlepší kamarádka vzhlédla s rozhodným výrazem v očích. „Ross a já si posíláme zprávy.“

Stephany zalapala po dechu. „O tom nechci nic slyšet. Budu to muset říct Brantovi, který to bude muset říct Zaneovi.“

Becky si položila ruce na boky, naklonila hlavu na stranu a zvedla bradu. „Řekni mu to. Neudělali jsme nic špatného, pokud není nelegální poslat si pár zpráv.“

Stephany zjemněl pohled. „Ne, ale nemůže z toho vzejít nic dobrého, protože z toho nemůže nic být. Rozumíš tomu, že?“

Becky udělala krok směrem ke Stephany. „Jakmile král uvidí tu petici, tak to hloupé pravidlo zruší. Jsem si tím jistá.

„Tato hloupá pravidla – jak jim říkáš – jsou pro vaši bezpečnost. Co kdyby tě Ross zabil?“ Stephanyiny modré oči byly vykulené.

Becky zafrkala. „Prosím, jako kdyby mohl.“

„To, co si neuvědomuješ je, že určitý počet upírů trpí tím, čemu se říká krvežíznivost. Nemohou se ovládat, když ochutnají lidskou krev a při sexu je to obzvláště nebezpečné. Pokud je Ross tento případ, mohl by tě díky jediné kapce tvé krve zabít.“ Povzdechla si. „Ty skončíš mrtvá a jeho život bude s velkou pravděpodobností ukončen, protože bude za své hříchy popraven. Vystavuješ jeho i sebe riziku.“

Tanya musela zadržet svou reakci. Brant byl také postižený krvežíznivostí. Sám jí to říkal. Zatím nad sebou kontrolu neztratil, když z ní při sexu pil a v případě potřeby byl na blízku jeden z jeho mužů. Byla to jedna z věcí, které si při sexu užívala. Ten pocit, který už nezažije. Srdce jí z toho bolelo.

„Možná je to riziko, ale jsem ochotná ho přijmout.“

„Dost,“ řekla Tanya. „To nemůžeš udělat, Becks. Neskončí to dobře.“

„Vy dvě se musíte uklidnit. Jenom si píšeme. Nevídám se s ním.“

„Přísahej na malíček, že se od něj budeš držet dál.“ Tanya jí podala prst.

Becky protočila očima, až se jí rozhoupaly blonďaté kudrliny, když šla k Tanye a zkřížila svůj prst s jejím. „Přísahám na malíček. Teď už jsi šťastná, mrcho?“ Ušklíbla se. „Právě jsi naprosto zničila můj sexuální život.“

„Tam venku je spousta lidských mužů, ty spratku.“

Becky se uculila. „Očividně ses z Vampirevillu vrátila slepá, němá a hluchá, ale máš štěstí, že tě stejně miluju.“ Becky ovinula ruku kolem Tanyi. „Budeme se spolu muset poohlédnout po nějakých kočkách nebo něčem podobném, když už jsme ty staré panny.“

„Jsi tak děsivě melodramatická.“ Tanya se zachichotala, když jí pustila. Snažila se kvůli slovům své přítelkyně necítit v depresi.

Becky zvedla svou velkou kabelku Gucci. Jako lékařka s vlastní praxí věděla moc dobře, že je na základě své povahy silně podceňována. Pravda ale byla, že byla velmi inteligentní a oddaná svému oboru. Tanya byla na svou kamarádku hrdá. „Nemusíš odcházet,“ řekla Tanya.

„Brantovi nic neřeknu,“ přizvukovala Stephany.

Becky nadzvedla obočí. „Vypadá to, že se brzy nedostanu k žádné akci, tak jsem si koupila velký vibrátor a krabici baterek.“

Stephanyino obočí se zmateně svraštělo.

„Ach, ale no tak. Je to, jako byste vy upíři žili ve středověku nebo tak něco. Vibrátor je, jako extra velký penis a kromě dalšího také různě vibruje.“

„Tohle jsou upíři, Becks,“ řekla Tanya, když se otočila ke Stephany. „Jsou to falešné penisy normálních velikostí.“

„To si ze mě musíš utahovat?“ Becky si dupla nohou. „Jsou sexy, jako hřích, mají gigantické ptáky a já je mám zakázané.“ Zavrtěla hlavou a zafrkala. „Já jsem si koupila ten, který ti stimuluje skulinku i knoflíček. Nemůžu uvěřit, že jsi o nich nikdy neslyšela.“ Becky vrtěla hlavou a tvářila se nevěřícně.

„Stephany drží celibát a jsem si jistá, že tohle slyšet nechce.“

Stephany sklopila pohled k podlaze a ruce položené v klíně pevně sevřela.

„Promiň, Steph, neměla jsem nic říkat.“

„To je v pořádku,“ zašeptala, ale nevypadala tak.

„Jsi si jistá? Nechtěla by sis o něčem promluvit?“ Tanya měla pocit, že před ní upíří přítelkyně něco tají.

Stephany vzhlédla a usmála se. Vypadala smutně. „Vážně jsem v pořádku, díky.“

„Jsem tady, kdybys změnila názor.“

Stephany si olízla rty a přikývla.

„O důvod víc, proč si koupit vibrátor. Jeden ti dám, jestli chceš,“ nabídla se Becky.

„Díky, ale ne.“

Becky se zhluboka nadechla, připravená argumentovat.

„Je v pohodě,“ zasáhla Tanya. Becky dokázala být někdy až příliš horlivá.

Její kamarádka zavrtěla hlavou. „Tvoje ztráta.“

Becky se rozloučila a poslala jim vzduchem polibek, než za sebou zabouchla dveře.

Stephany se vrátila na pohovku a vypadala, že se jí ulevilo. Tanya měla v úmyslu přijít na to, co se s upírkou děje, ale rozhodla se, že není správná chvíle. Alespoň prozatím. Rozhodně se od chvíle, kdy se vrátila od vlků, chovala jinak.

„Potřebuješ se napít,“ Stephany naklonila hlavu na stranu, aby jí odhalila krk. Tepání v Tanyině hlavě se zvýšilo a vysunuly se jí tesáky. V ústech jí vyschlo. V tu chvíli slyšela Stephanyino srdce a cítila, že voní po vanilce, jako čerstvě upečená sušenka.

„Děkuji za tvou pomoc. Doufám, že na tebe králové moc netlačí.“ Tanya se přešla k pohovce a posadila se vedle Stephany.

„Ne, chtějí, abyste ty i dítě byli zdraví a jsou raději, když piješ ze mě.“

V mysli jí pálila myšlenka. Chtěla se zeptat, jen nevěděla jak.

Naklonila se dopředu a zabodla tesáky do Stephanyina krku. Bylo to divné. Nakonec pochopila, co se jí... muži snažili říct. Pití krve nebylo vždy sexuální. Tanya si užívala příjem krve od Stephany, stejně jako se jí líbilo olizovat polevu z oblíbených košíčků nebo jíst dobrou čokoládu. Přestože to bylo příjemné, nebylo na tom ani vzdáleně nic sexuálního. Jakmile dopila, opatrně olízla oba otvory na upírčině krku, aby se zacelily.

„Děkuji.“

„Kdykoliv. Vrátím se za den nebo dva.“ Stephany se zvedla a vzala si kabelku. Buď se zeptá teď, nebo bude muset čekat, až se Stephany zase vrátí.

Potřebovala to vědět teď.

„Od koho pijí Zane a Brant?“ Vykřikla a čekala, až jí Stephany řekne, aby se jich zeptala sama, jako to udělala v každém případě, kdy se jí na něco zeptala.

Stephany se usmála. „Stále ti na nich záleží.“

„Ty víš, že ano.“ Nadechla se. „Opustila jsem je, protože mi na nich záleží. Přestože si vážně přeji, aby mé emoce měly vypínač, který bohužel nemají, tak je nemůžu jen tak vypnout. Od koho teď pijí? Potřebuji to vědět.“

Stephany svraštila obočí. „To je právě to. Zdá se, že od nikoho. Ujišťuji tě, že kdyby ano, bylo by to všeobecně známo. Netušíš, kolik sázek se už na hradu uzavřelo. Od koho se napijí? Kdo se zhroutí dřív? Vrátíš se? Jak dlouho bude trvat, než budou mít sex s někým jiným?  Za jak dlouho se vrátíš?“

 To byla ta druhá otázka, která mě bolela a nedávala mi spát. „Mám to chápat tak, že se s nikým nevyspali?“ Uvnitř se celá přikrčila.

Stephany se usmála. „Měla bych ti říct, abys za nimi jela a promluvila si s nimi, ale v tomto případě si myslím, že je důležité, abys věděla, že se s nikým nestýkají. Od někoho pít musejí, ale nevím od koho.“

„Pokud nevíš tohle, pak možná ani nevíš, že s někým spí.“

Stephany sevřela Tanyinu ruku a zavrtěla hlavou. „Nikdy v životě jsi neviděla nic lítostivějšího. Z tvého odchodu jsou zničení. Jen se potulují kolem a vrčí na každého, kdo jim omylem zkříží cestu. Je to legrační. Je možné, že ti upíři začnou posílat žádosti o to, aby ses vrátila. Život na hradě se stal těžším, než kdy dřív.“ Tanya se srdečně usmála. „Věděla bych, kdyby se s někým pářili, a jsem si jistá, že to nedělají. Chtějí jen tebe, Tanyo. Pamatuj si to.“

Tanya cítila, jak jí vlhnou oči a musela několikrát zamrkat, aby zadržela slzy. „Proč museli být takoví idioti?“

„Doufám, že jim dokážeš odpustit.“

„Nejde jen o odpuštění. Ublížili mi tím, že se tak dohodli za mými zády. Něco takového dokážu odpustit, ale nedokážu s nimi být, když se navzájem zničí a jasně mi řekli, že se jejich dominance nezmění. Nikdy nebudou schopni vládnout společně. Řekli mi, že my tři společně nikdy nebudeme fungovat.“

„Myslím, že se mýlili. To ukáže jen čas.“

„Nechápu, co na tom změní čas. Nedokážou změnit svou dominantní povahu.“

Stephany pokrčila rameny. „Uvidíme.“

Tanya protočila očima. Odmítla dovolit, aby se v jejím srdci usídlila naděje. To by z dlouhodobého hlediska znamenalo jen víc bolesti.

„Zavolej mi, když budeš něco potřebovat.“

Tanya přikývla. „Zavolám.“

***

Brant mučil sám sebe tím, že celé hodiny zíral do Tanyiných oken. Nakonec se musel vrátit ke svým povinnostem a vrátit se do hradu.

Jeho prvotní instinkt ho ponoukal, aby za sebou zabouchl dveře. Neohlášeným vniknutím do Zanova bytu by ukázal dominanci nad druhým mužem. S nebo bez jejich vyvolené byli stále v nesnázích kvůli rozhodnutí, kdo se ujme velení, když dojde na vládnutí nově sloučeným klanům. Boj o vůdčí postavení byl nevyhnutelný. Ztěžka si povzdechl. To nebylo něco, o čem by chtěl přemýšlet, protože měl na paměti ještě další naléhavou záležitost – a to, jak dostat spět jejich ženu. Zatímco společně pracovali na získání její důvěry, zdálo se, že uzavřeli jakési příměří. Jeden muž vyhraje Tanyu a ten druhý bude vládnout. Setkávali se denně, aby prodiskutovali všechny naléhavé záležitosti stejně, jako plánovali to, jak získat Tanyu.

Brant si přejel rukou po tváři a dvakrát zaklepal na těžké dřevěné dveře.

„Vstupte.“

Otočil klikou a vešel dovnitř. Spoře oblečená žena, o které si kdysi myslel, že je atraktivní, naklonila hlavu a na jejích rtech se objevil malý úsměv. V místnoti se vznášela vůně vzrušení. Žena se kolem něho protáhla a zavřela za sebou dveře.

Zane si přetáhl přes hlavu triko. Brantovi se začala vařit krev a celým tělem se mu šířil vztek. Ten bastard.

Jeho mysl se zatemnila a přimhouřil oči, až se soustředil pouze na druhého muže. Měl vědět, že Zane na tuto úroveň klesne.

Zaneovi vyskočilo obočí nahoru. „Co?“ Měl odvahu se zeptat.

„Do hajzlu s tebou!“ Zavrčel Brant a vrhnul se na druhého muže. Zane se nepohnul, aby jeho úder, který mu mířil na čelist, zablokoval. Ustoupil dozadu a stěží dokázal udržet rovnováhu. S využitím hybné síly ve svůj prospěch byl Zane schopný se větší části jeho rány vyhnout a další snadno zablokovat.

Rozhořel se v něm horký hněv. Ta emoce zablokovala jeho schopnost přemýšlet. To pro něj Tanya znamenala tak málo, že se rozhodl vzít si tu malou ženu do své postele? Nebylo to něco, o čem by byl se Zanem schopný diskutovat. Zjevně nesprávně předpokládal, že tento muž bude mít na jejich situaci stejný názor, jako on.

Ta žena se to rozhodně nesměla dozvědět. Ne teď. Nikdy.

Zaneova nevěra by jeho ženu zničila a rozdrtila by její už tak křehkou důvěru k nim. I když neměl druhého muže rád a ženu chtěl pro sebe, její štěstí pro něj znamenalo všechno. Jeho vztek zesílil v další vlně a jeho oči se zbarvily do temně rudé. Popadl Zane za paži, aby mu mohl vrazit koleno do břicha. Zane zalapal po dechu. Použil hlavu a čelem udeřil Branta do obličeje. Jak se bolest rychle objevila, tak zase zmizela, když se mu rány začaly hned hojit.

 V ten moment se ozvalo zaklepání na dveře. Zane ho popadl za ruce. Ten bastard byl silný. Někdo něco křičel, ale Brant slyšel jen tlukot svého srdce v uších. Podařilo se mu vykroutit ruku ze sevření druhého muže. Místo, aby Zane nechal Branta, aby ho udeřil, snažil se ho odtáhnout od sebe.

„Nespal jsem s ní. Nedotkl jsem se jí.“ Řekl nakonec Zane.

„Lžeš,“ zachraptěl.

Zane ho držel, ale už ne tak pevně. „Cítil bys přece vůni našeho sexu.“

Brant se snažil nosem nasát vzduch, ale krev tekoucí z otevřené rány mu proudila do krku, což způsobilo, že se začal dusit. Zane ho pustil a o krok ustoupi. „Když jsem vstoupil, cítil jsem vůni jejího vzrušení.“

Zane se ušklíbil, když si Brant otřel tvář. „Mám na ženy tento efekt.“ Pokrčil rameny. „Přišla sem a snažila se se mnou pářit, ale já ji odmítl.“

„Napil ses z ní?“ To by bylo vysvětlením pro tak silnou vůni, kterou cítil.

Druhý muž zabručel a otřel si krev z úst. „Myslím, žes mi pohnul s několika zuby. Možná by ses měl nejdřív ujistit, jak to je, než do toho skočíš naplno. Nepil jsem z ní. Máme dohodu. Tanya je jediná žena, kterou v posteli chci.“

„Dobře. Myslím, že jsi mi zlomil nos.“

„To byl reflex. Možná by sis ho měl narovnat, než ti tak sroste.“

 Brant se dotkl rukou obličeje a cítil, že je jeho nos trochu nakřivo. Když s ním pohnul, ozvalo se prasknutí, které následovala ostrá bolest, a pak ještě další krev, kdy si nos rovnal a podíval se do zrcadla, aby mohl zkontrolovat svou páci. Jeho nos byl modrý a oteklý. Vypadal strašně, ale přinejmenším zase vypadal symetricky. S krví se jeho uzdravení urychlí.

„Nemůžeš mi říct, že jsi od té doby, co nás naše žena opustila, neměl žádné nabídky,“ řekl Zane.

Zavrtěl hlavou. „Stephany mi řekla, že ode mě všechny ženy, které se mnou budou chtít spát, udrží dál. Taky mi hrozila, že mi uřízne ptáka stříbrným nožem, jestli se na jinou ženu jen podívám.“ Usmál se a myslel na tu zuřivou upírku. Během několika krátkých týdnů, se jeho nejdůvěryhodnější asistentka a přítelkyně postavila na stranu Tanyi, místo na jeho. „Kromě toho, že mi vyhrožovala, se mnou od Tanyina odchodu nepromluvila ani dvě slova.“

 Zane se posadil na okraj postele a obul si boty. „Jelikož jsou teď naše klany jedním, neměl bys jí říct, aby řekla i ženám z mého klanu, že jsem mimo hru? Nemám pro žádnou z nich slabost, ale je dost nepříjemné jim říkat, aby odešly, protože mě nezajímají.“

Brant se zasmál. „Které části z toho, že se mnou nemluví, jsi nerozuměl? Požádej nějakou ženu z klanu, aby s vašimi ženami promluvila.“

Zane zvedl obočí. „Máš pravdu, Charlotte se se mnou, od odchodu naší ženy, vyspat nepokusila. Nemá dominantní postavení, jako Stephany, takže si myslím, že by ji ženy mohly poslechnout.“ Několikrát zacvičil rameny a ruku si držel na levém boku. „Myslím, žes mi možná zlomil žebro.“

„Uzdravíš se.“

„Kosti se mohou hojit několik hodin.“

„Jo...“ Brant si odkašlal. „Za to se omlouvám.“

Zane přikývl. „Chápu. Jak to dneska šlo?“

Brant cítil, jak mu klesla ramena. „Můj dar nepřijala.“

„To je zlé. Znovu jsem se podíval na internet...,“ Zane ukázal na notebook na mahagonovém stole, „...možná jsem našel něco, co by se dalo použít... zřejmě jsou nejlepším přítelem ženy diamanty.“

„Jak může být blýskavý kámen nejlepší přítel ženy?“

Zane pokrčil rameny. „Lidé jsou divní. Však víš, rostliny, potraviny, kameny... darování těchto věcí se v jejich kultuře považuje za dvoření.“

„Tomu nerozumím.“

„Ani já, ale musím to zkusit. Všiml sis, jestli má propíchnuté uši? Nikdy jsem neviděl, že by v uších nosila ozdoby.“

„V uších nikdy nic nenosila,“ odpověděl Brant.

„Dám jí náramek nebo náhrdelník.“ Jeho obočí se zamyšleně svraštilo.

„Dej jí oboje,“ řekl Brant.

„Máš pravdu.“ Zane vstal. „Když jsi byl pryč, hlídky mi hlásily, že na našem území žádné vlky nezpozorovaly. Oficiálně jsem je vyzval, aby nám alfa vyhlásil věrnost, ale nic mi neodpověděli.“

„To by mohlo znamenat válku.“

„Pochybuji. Máme teď početní převahu,“ řekl Zane.

„Jsou chytří a mají zvláštní schopnost jen tak zmizet.“

Zane porkčil rameny. „Nech ty zbabělce utíkat a schovávat se. Máme na starosti naléhavější záležitost.“

Pohled na Zaneovu tvář způsobil, že si chtěl Brant sednout. „Ani se nechci ptát.“

Volal Katar... chtěl by navštívit svého zetě a svou milovanou dceru a nebere ne, jako odpověď. Musíme za ním jít a pokusit se mu vysvětlit situaci nebo budeš muset přesvědčit Xaviera, aby si ji vzal. Čas běží.“

Ze sklíčeného Zaneova pohledu věděl, že se druhý muž cítil stejně. Touha, neúprosná potřeba, kterou by mohl naplnit jen jediný člověk. Museli ji dostat zpátky. Prostě museli.

Brant zaklel. „Tanya slíbila elfské princezně, že jí domluví rande s našimi muži.“

Přestože se Zanův výraz ve tváři při zmínce jejich ženy změnil, jeho slova zněla tvrdě. „To se nestane. To by znamenalo válku, a přestože by mi nevadilo zabít Katarova syna, nechci vidět národ elfů zničený.“

„Promluvím si s Xavierem.“

„Děkuji. Dám ti vědět, jestli Tanya můj dar přijme.“

Přestože se mu hrudník svíral při představě dalšího odmítnutí, pousmál se. „Doufám, že to půjde dobře.“

***

Tanya vložila do trouby druhou dávku formy na mufiny. Do poledního shonu zbývala ještě nějaká doba. Přestože v současné době neměla široký výběr, zdálo se, že místní lidé stále doufali, že uvidí ženu, které se podařilo uniknout ze spárů upířích králů. Jak muži, tak ženy. Někteří si koupili její knihy a další seděli v sekci restaurace a zírali na ni, zatímco jedli pečivo nebo pili kávu. Nejčastěji to ale vypadalo tak, že se jí lidé skutečně ptali přímo na dobu, kterou s upíry strávila. Bylo to něco, o čem doufala, že je brzy přejde, protože ačkoliv byly tržby dobré a každodenně je něco zajímalo, ji to emocionálně vyčerpávalo.

Proč?

To byla ta nejčastější otázka. Proč odešla? Žilo se jí s klanem špatně? Byla zraněná? Paní Marshová dole z ulice měla dokonce tu odvahu, že se jí zeptala, jestli mají upíři velké penisy a jestli byl sex s nimi bolestivý. Přestože se jí neustálá připomínka života, který za sebou zanechala, nelíbila, považovala to za neškodnou zvědavost.

Po zavření trouby se vrátila k vybalování nových knih. Stále nemohla uvěřit tomu, že musela objednávat nové už týden po znovuotevření. Tanya si povzdechla a uvědomila si, že se v jejích rukou najednou ocitly sci-fi romány, které se nějakým nedopatřením dostaly ke knihám s romantickou tématikou. Odložila knihy stranou a sáhla do krabice, ze které vytáhla brožovanou knihu. Obálka vypadala zajímavě, ale místo toho, aby knihu otočila a přečetla si anotaci na zadní straně, jako to dělala normálně, odložila knihu a přesunula se k další. Tanya se v poslední době na nějaké čtení necítila. Zlomené srdce a romantický román k sobě prostě nešly. Nebylo by pro ni snadné číst o tom, jak našli své štěstí jiní.

Na obálce následující brožury byli dva svalnatí muži, mezi kterými stála žena. Objímali se a v jejich tvářích se zračila vytrvalost. Prakticky tu knihu hodila zpět do krabice. Fantasy a realita byly dvě velmi odlišné věci. Něco o tom věděla z vlastní zkušenosti. Zazvonil zvonek nade dveřmi, když vešel muž. Vypadal, jako z počátku čtyřicátých let, a přestože měl malé bříško, měl široká ramena a svalnatou postavu.

Usmála se na něj a narovnala se, když zamířil k jednomu ze stolků. Dvě dámy ve vzdáleném koutě pokračovaly v konverzaci. Vzhledem k tomu, že jim Tanya právě donesla kávu a dortíky, byla si jistá, že takhle ještě nějakou dobu vydrží.

„Dobré ráno.“ Pozdravila muže, když mu podávala jedinou stránku s nabídkou a druhou rukou vytáhla z kapsy zástěry blok a tužku.

Vzal si menu a chvíli se na něj díval, než ho hodil na stůl. „Dám si grilovaný sýr a šálek černé kávy.“

„Omlouvám se, pane, ale neděláme sendviče... ještě. Možná bych vám mohla nabídnout croissant nebo zákusek s vanilkovým krémem.

Podíval se na ni studenýma, tvrdýma očima. „Vy ženské jste všechny stejné. Dělat všechno, co je ve vašich silách, abyste chlapa rozčílily. Musí to být něčím, co máte zabudované ve své genetice.“

Vyhrknula ze sebe první slova, která ji napadla. „Promiňte?“ Část z ní nemohla uvěřit, že ten cizinec vůbec něco takového řekl.

„Slyšelas mě dobře, holka.“ Mluvil tiše, aniž by z ní uhnul tvrdým pohledem. Nevypadalo to, že by mrkal nebo dýchal. „Dva krajíce chleba a nějaký sýr. To není tak těžké,“ odmlčel se. „Proč ses vůbec vrátila? To tě upíří král nechtěl?“ Jeho oči ji přelétly pohledem a obličej mu ztuhl. „Ne, že bych se mu divil. Vypadáš, jako bys nejedla nic jiného, než chleba a sýr.“

„Myslím, že by bylo lepší, kdybyste odešel,“ vyhrkla šokovaně.

„Jsem platící zákazník.“ Zvedl list s nabídkou. „Vezmu si jeden z těch pudinkových nesmyslů a šálek kávy.“ Usmál se, ale úsměv se mu neodrazil v očích.

Dvě dámy u rohového stolu pokračovaly v rozhovoru, aniž by věděly, co se uvnitř odehrávalo. Poslední věc, kterou chtěla, byla scéna, takže přikývla a začala se otáček, ale jeho hlas ji zastavil. „Ujisti se, že je ta káva skutečně horká, děvče.“

Zhluboka se nadechla a zachvěla se vztekem.

„Než se odtud vyřítíš...“ Její srdeční frekvence se zvedla. Měla pocit, že se jí nebude líbit, co řekne dalšího. „Šukala jsi s někým z těch krvesajů?“

Zalapala po dechu ohromená neomaleností jeho otázky.

„Ženské,“ povzdechl si. „Jste všechny banda kurev.“ Zamlaskal a zavrtěl hlavou. „Podle tvojí reakce vidím, žes ty svoje stehna roztáhla. Pravděpodobně jsi šukala s víc, než jedním, hm. To je důvod, proč jsi zpátky, že jo? Už tě nemohly udržet kolena?“

Když se podívala dolů, uvědomila si, že nabídkový list i blok rozdrtila v ruce. „Vypadněte,“ začalo to, jako šepot. „Ven.“ Tentokrát to zopakovala hlasitěji, až ta slova vykřikla.

Muž se usmíval. Tentokrát i očima. Celá jeho tvář se rozzářila v naprosté radosti a ona musela sevřít ruce podél těla, aby mu jednu nevrazila. Nepohnul se. Jen seděl a usmíval se na ni.

Díky Bohu, přišel Griffin a zvedl muže, jako by nic nevážil. To byl ale kus kreténa. „Odstraním ho, má paní, a dám s ním malou řeč,“ řekl chvějícímu se muži, „venku.“ Velký upír sklonil hlavu předtím, než odešel. Ještě před pěti vteřinami si myslela, že je její upíří ochranka k ničemu. Teď už si to nemyslela.

Udýchaně si položila jednu ruku na prsa. Odtáhla jednu židli od stolu a žtěžka se na ni usadila, aby ovládla rozpačitý strach a hněv, které stále cítila.

„Jste v pořádku?“ Zeptala se jedna z žen, které předtím obsluhovala, a když se dotkla její ruky, musela v sobě zadržet výkřik.

Přikvýla, protože nedůvěřovala svému hlasu.

„Jste si jistá?"

Tanya se pokusila usmát. „Potřebuji jen chvilku na vzpamatování.“ Ozval se budík. „To budou mufiny. Musím je vytáhnout z trouby,“ dodala, když se postavila. „Vaše káva je na podnik. Je mi opravdu líto, čeho jste byly svědky.“

„Nebuďte hloupá. Zaplatíme. Co říkal?“ Ženino obočí vyjelo nahoru. „Promiňte, neměla jsem v úmyslu vás rozrušit. Zapomeňte, že jsem se ptala.“

„Byl to sexistický, rasistický tlustý idiot.“

„To byl Carl Jackson. Jeho žena ho před několika lety opustila kvůli jinému. Říká se, že ji zabil.“

„Tomu bych věřila,“ to bylo vše, co dokázala říct.

„Je to odporný výplod lidství. Jste si jistá, že jste v pořádku?“

„Jo, díky.“

Starší žena se na ni srdečně usmála. „Neposlouchejte nic, co řekl. Jsem si jistá, že to byla hromada nesmyslů.“ Natáhla se a dotkla se Tanyiny paže.

„Já vím.“ Ale hluboko uvnitř si nemohla pomoct, aby nemyslela na to, jestli neměl Carl Jackson tak trochu pravdu.

Vzala si pár rukavic, otevřela troubu a ve chvíli, kdy uchopila plech, skrz ni projela první bolest.

Hluboká.

Pronikavá.

Dost na to, aby zalapala po dechu. Dost na to, aby se ohnula v pase. Vzduch, jako by jí někdo vytlačil z plic. Otevřela ústa a bolest se zdvojnásobila, jako by jí někdo vrazil do bricha rozžhavený pohrabáč. Mezi nohama ucítila teplo.

„Jste v pořádku?“ Znovu se ozvala ta paní. „Zlato?“ Její tvář byla plná znepokojení.

„Můj telefon.“ Mezi nohama viděla červenou skrvnu. Ukázala na pult a dáma ho zvedla.

„Zavolejte Stephany. Rychle.“ Zasténala a padla na kolena vedle otevřené trouby. Tanya se snažila neomdlít, ale jako by ji něco stahovalo dolů. Ucítila další ostrou bolest a skončila na boku na podlaze.