FA - 20. kapitola 1/2

Překlad: Verča

Já trpím. Ty trpíš.

PENNY

Je středa večer, Redemption tým je v Kezar Pavilion kvůli Jackovo charitativnímu zápasu. Stejně jako na většině bojů, které jsem navštívila, tu je dav šílený a hlasitý. Každý úder, každý kop a každé podrobení je přinutí šílet. Přestože zápas není vysílán, organizátoři zde zařídily obří obrazovky a s Tormentem po levé straně, Blade Sawem po pravé straně a křenící se Corou vedle něj, tu není žádná šance, že by mi ušel nějaký detail.

Blade Saw něco zašeptá Cora do ucha a ona zčervená. Jsem za ní šťastná, věci se po té události v baru zlepšily. I když bych byla šťastnější, kdyby mi Cora neřekla podrobnosti o tom, jak dobrý je Blade Saw v posteli, protože já jsem musela dva dny abstinovat. Jack se musel soustředit, zatímco se připravoval na jeho boj, a to znamenalo, že musím spát sama.

„Kdo má bojovou kartu?“

Doctor Death se nakloní přes Tormenta a poklepe mi na ruku. „Je na řadě.“

Bum. Torment odrazí ruku Doctora Deatha. „To byl důvod, proč jsem si s tebou vyměnil místo,“ řekne Torment. „Tak ještě jednou, zůstaň daleko od Rampageovo holky.“

„Ještě neudělal procházku.“ Doctor Death pozvedne obočí. „Dokud ji neudělá, neprohlásí ji v Redemption jako jeho holku, je to volná partie.“

„Partie?“ Zúžím oči. „Nejsem divoké zvíře.“ (game (partie, hra, utkání) se dá také přeložit jako zvěřina)

„Ach, jsi divoká. Viděl jsem v tobě divočinu. To je důvod, proč se nemůžu držet pryč.“ Doctor Death se nakloní za Tormenta a pocuchá mi vlasy.

„Zlom mu ruku,“ zamručí Torment k Blade Sawovi. „Nebo mu jí urvu.“

Ruka Doctora Deatha je zachráněna příchodem Jacka, známého jako Rampage, a jeho soupeře, Razzora. Pamatuju si na vysokého, blonďatého Švéda z Redemption. Společně se Shillou trénovali, ale on se minulý rok přesunul do jiné tělocvičny. Pro Jacka se fyzicky nezdá být velkým soupeřem, on je širší a svalnatější, i když je o pár centimetrů menší.

Vstoupí do klece a já vyskočím a začnu křičet.

Doctor Death vzhlédne a zakření se. „Divoká. Jak jsem říkal.“

Rozhodčí zapíská a Razzor vystřelí vpřed a rychle ho sejme. Je nahoře a sází jednu ránu za druhou. Jack ho praští loktem do hlavy.

„Udržuje si svou stráž.“ Blade Saw do mě šťouchne. „To je dobré. Pořád má kontrolu.“

Razzor se pohne k přechodu a Jack ho dostane do polovičního motýlka a díky tomu se může zvednout nad Razzora. Byl čtyři minuty na zemi. Najednou Razzor narazí proti kleci. Je neuvěřitelně silný, zuřivě krásný. Moje kolena slábnou při pomyšlení na ty svaly, které se vlní v mých rukách, ty boky, které si mě berou, jeho ptáka, kterého mám uvnitř sebe…

„Hraje si s ním,“ řekne Torment. „Předstíral, že je přilepený k zemi.“

Razzor vystřelí, ale jeho cíl mine. Pojídá více silných ran od silného, nemilosrdného Jacka. Svaly se napínají, břišáky se vlní. Jack do něj opakovaně buší pěstmi a po poslední ráně do brady Razzor spadne. Následuje Razzora dolů, a boj je o tři vteřiny později ukončen.

„Skákej a křič, Pen.“ Torment mi pomůže na mou židli. „Nic neudělá bojovníka šťastnějšího, než když vidí jeho holku, která kvůli němu jásá.“

Skáču.

Křičím.

Jack se na mě podívá a usměje se.

O půl hodiny později Jack vyjde ze šatny a v polovině chodby padne do mého náručí.

„Byl jsi úžasný, až na ty čtyři minuty, kdy sis s ním hrál.“ Jemně ho políbím. „Nikdo ti nikdy neřekl, že si s tvým jídlem nemáš hrát?“

„Jsem rád, že to nikdo neudělal.“ Přitáhne si mě k jeho hrudníku a prohloubí polibek. „Právě teď jsem v módu hrát si. Nic mě nedokáže víc nabudit než dobrý boj. A taky to, že jsem bez tebe byl dva dny, protože jsem se připravoval na boj.“

„Tady?“ Pohlédnu kolem. „Teď?“

Zasypává můj krk polibky a pak mě kousne tak tvrdě, že zalapám po dechu. „Chceš si hrát, zlatíčko?“

„Ano.“ Mou pokožku zalije spousta tepla. „Chci si hrát. Ale chci si hrát tvrdě. Nechci, aby ses držel zpátky. Chci být tím, co potřebuješ, abych byla.“

„Pojď.“ Vede mě chodbou do komory. Zatáhnu za šňůrku od světla nad námi, když zavře dveře.

„Slíbil jsem ti bolest,“ pokračuje. „A já ti jí dám.“

Na chvíli žasnu nad tím, jestli opravdu vím, do čeho jsem se dostala, ale než můžu začít protestovat, Jackovo rty jsou na mých a jeho ruce tlačí dolů mé džíny.

„Sundej si kalhotky.“ Jeho oči se lesknou, stáhnu si mé džíny a kalhotky a vystoupím z nich.

„Roztáhni nohy.“

S bušícím srdcem roztáhnu nohy. Jack vklouzne do jeho tašky a vytáhne měkkou sametovou taštičku.

„Už jsi někdy použila Venušiny kuličky, Pen?“ Ukáže mi dvě jasně růžové kuličky spojené šňůrkou a pokryté něčím, co se zdají být malé zaoblené plastové hroty.

Váhavě vzhlédnu a setkám se s jeho pohledem. „Ne. Ale ty, o kterých jsem četla nebo je viděla, byly hladké. Ty hrotky vypadají…jakoby mohly způsobit bolest.“

„To ano, ale v dobrém smyslu.“

Moje kundička zapulzuje a tvrdě polknu. „Bolí, neublíží?“

„Nikdy ti neublížím, nikdy tě nezatlačím dál, když si budu myslet, že už dál nemůžeš. Tyhle hroty tě udělají více citlivou poté, co se vyndají.“

„Oukej.“ V očekávání si olíznu rty.

„Dej mi jednu nohu na mé rameno.“ Klekne si na kolena, já se opřu o jednu polici, zvednu mou nohu na jeho rameno, takže se mu odhalím.

„Velice hezké.“ Přejede mi jeho silným prstem podél mé štěrbinky. „Už jsi promočená. Myslím, že si tvůj dárek užiješ.“ Nakloní se blíž ke mně a šlehne jeho jazykem přes můj klitoris. Zasténám a nakloním mé boky k jeho obličeji, ale Jack mě drží na místě a tlačí do mě dva prsty.

„Zůstaň v klidu. Potřebuju si tě připravit.“

Jak se zdá, jeho slova mají velký účinek na mou kundičku, protože se kolem jeho prstů sevřu. „Myslím, že bys mě mohl připravit jen věcmi, které řekneš.“

„Chtěla bys slyšet o tom, jak se ti chystám ublížit?“ Vjede do mě hluboko jeho prsty, bere si to, co chce, ale nedává mi to, co potřebuju. „Ráda bys slyšela, jak to bude bolet, ale bude to pro tebe dobré, protože potěšení, které ti dám, vynahradí bolest?“

„Ano.“ Sevřu jeho hlavu, mé prsty cestují skrz jeho jemné vlasy. „A pokud budeš říkat špinavá slova tím tvým sexy přízvukem, pak mě raději uděláš.“

Jeho rty se stočí do úsměvu, jeho pohled v očích se změkčí. „Nejde o to, co chceš ty.“ Sáhne do sametové taštičky. „Je to o tom, co chci já. A právě teď chci, abys mi řekla, že jsi připravená přijmout tu bolest, kterou se ti chystám dát.“

„Jsem připravená.“

Jack jemně přitiskne jednu z kuliček proti mému otvoru a kolébá s ní. Uleví se mi, když ucítím, že hroty nejsou ostré, i když jsou poměrně tuhé. Přesto, když do mě vtlačí první kuličku, mohu pocítit skvělý tlak, díky němuž jsem napjatá.

„Nemůžu, Jacku. Dvě by byly příliš moc.“

„Zvládneš to.“ Zamračí se, tahle jednoduchá změna v jeho výrazu mi řekne, že neustoupí. „Vejdou se tam, uvolni se.“ Nakloní se a přejede jeho jazykem přes můj klitoris, čímž má kundička víc zvlhne. Nakloním boky dopředu a on vsune druhou kuličku dovnitř.

„Ach, Bože.“ Cítím se plná, příliš roztažená. Kuličky musí trochu vážit, protože když Jack sundá mou nohu na zem, posunou se uvnitř mě a vyhoupnou výš mé vzrušení.

„Jak jsou cítit?“ Pomůže mi do kalhotek a džínů a já si je natáhnu přes boky.

„Nepohodlně.“ Ujdu pár kroků, snažím se jim přizpůsobit, jak se uvnitř mě pohybují. „Jsou cítit příliš velce a špičatě. Cítím se napůl potěšeně a napůl bolavě, ten způsob, jak se pohybují, mě přivádí k šílenství – jako když mi lížeš můj klitoris a pak přestaneš.“ Zvednu na něj obočí a Jack se zasměje.

„Je tam sňůrka, díky níž je můžeš vyndat, ale to můžeš udělat jen tehdy, kdy mi řekneš tvé bezpečnostní slovo, které je…?“

„Redemption.“

„Chci, aby sis dnes večer, vzala sukni,“ řekne. „Zastavíme se u tebe cestou do posilovny, kde se můžeš převléct.“

„Možná u mě můžeme dělat něco, u čeho nepotřebujeme žádné oblečení?“ Svůdně zakroužím boky a Jack se zasměje.

„Půjdeme na po-bojovou párty. Mám tam pro tebe překvapení, které na tebe čeká.“ Vezme do jeho dlaní můj obličej a políbí mě, tvrdě a hladově. Můžu ochutnat jeho potřebu, stejně divokou a hlubokou jako moje.

„Nezapomněl jsi na něco?“ Ukážu na vybouleninu v jeho džínách, jeho pták je viditelně vztyčený.

Jack zvedne jeho tašku, kterou si zakryje jeho přední část těla. „Dneska večer budeme trpět oba.“

***

Redemption tým křičí, když s Jackem vejdeme do tělocvičny po rychlé zastávce u mě doma, abych se převlékla. Jack je ihned obklíčený. Je poplácáván po zádech, jeho ruka si potřásá s jinými, dává high-five a ťuká si. Uklidněná, že jsem mimo světlo, ustoupím a snažím se nemyslet na to, jak se uvnitř mě pohybují kuličky, nebo jak moc se potřebuju udělat.

Zamíříme k salónku, kde Obsidian nalévá drinky na malém provizorním baru v rohu. Je tu malá skupina – jen tým a několik blízkých přátel. Zamávám na Makaylu a Amandu, které se baví se Shillou na jedné z velkých kožených sedaček, a následuju Jacka k baru, kde Blade Saw, Cora a Homicide Hank mají vyskládanou řadu několika panáků.

„Kde je tvoje žena?“ Zeptám se. Homicide Hank má tolik dětí, že jsme se v tom počtu ztratili, a jeho manželka tak nechodí na párty tak často, jako tomu bývalo dřív.

„Je těhotná.“ Hodí do sebe panáka.

„Cože? Po pátý? Po šestý?“ Blade Saw si hraje se šňůrkami na Corině zavazovacím topu, a já si sundám svůj svetr, jen v případě, že by potřebovala rychle zakrýt.

„Ukazuješ spoustu kůže,“ zamumlá mi Jack do ucha. „Nelíbí se mi, jak na tebe chlapi zírají.“ Nebyl šťastný s mým výběrem oblečení a zvláště ne s mým šedým saténovým tílkem, ke kterému jsem si vzala krátkou bílou sukni, která je ale dost dlouhá na to, aby to bylo slušné.

„Ty trpíš. Já trpím.“

„Obleč si ten svetr,“ vyštěkne.

„Hračky ven,“ odpovím.

Stiskne jeho rty k sobě a pozoruje mě. „Tohle bude zasraně dlouhá noc.“

Obsidian mi podá vodku, trochu si jí loknu a vychutnávám si sladkou tekutinu, jak sklouzává přes můj jazyk. Možná, že zážitek s hračkou bude lépe zvládnutelný, pokud si dám několik drinků. Dopiju svého panáka jedním lokem a mávnu na barmana pro dalšího. Jack se na mě podívá a zamračí se.

Torment připíjí  na velkolepého Jacka. Pijeme. Připije na Redemption. Pijeme. Připije na úžasné Redemptionské trenéry, kteří tvoří profesionální bojovníky. Pijeme. Začne mluvit o historii Redemption a dnech, kdy to byl pouze on, Renegade a Rampage, kteří se sebou bojovali navzájem na starých a opotřebovaných podložkách ve velkém prázdném skladu. Pijeme. Zamumlá něco o tom, že za každou ženou je muž. Dám si loka za každou ženu v Redemption, kterou znám. Mávnu na barmana pro další. Jack to odmávne.

„To stačí.“

Stoupnu si na špičky a políbím ho. „Pomáhá mi to vyrovnat se se skutečností, že moje kalhotky jsou tak mokré, že jsou nyní naprosto nepotřebné,“ zašeptám mu do ucha.

Jackovo oči téměř zčernají. „Pak je sundáme.“ Hluboký rachot jeho hlasu ve mně vyvolá nezbedné myšlenky, které mě lákají neuposlechnout ho, jen abych viděla, co udělá.

„To by ses neodvážil.“

Smyslně se na mě podívá, což mi říká, že by se opravdu odvážil a možná jsem si řekla i o další potíže.

Po hodině pití a klábosení se párty přestěhuje do tělocvičny, kde Homicide Hank vyzve Shillu k boji v kleci. Ačkoli Shilla zápasí v jiné váze než Homicide Hank, může ho zvládnout. Suverénní sadista, Jack, se mnou udělá dlouhou procházku kolem tělocvičny, každý krok je mučivý. Nemůžu myslet na nic jiného než na mou zoufalou, téměř bolestivou potřebu udělat se.

Shilla vyhraje boj za deset vteřin. Zatímco ji Jack blahopřeje k dobře vykonané práci, vyklouznu z tělocvičny a snažím se najít tajnou úlevu na dámské toaletě.

„Počkej. Jdu stejnou cestu.“ Doctor Death mě zachytí na chodbě. „Myslím, že gratulace je na místě.“

„Co to má znamenat?“

„Právě si prodělala procházku.“

Zastavíme se v blízkosti toalet a on si projede rukou jeho zlaté vlasy. „Je to Redemptionská tradice. Když si bojovník najde svou dívku, projde se s ní kolem Redemption, aby varoval všechny ostatní.“

A já si myslela, že mi Jack prostě ukazoval jen jeho sadistické já. „To zní velmi…primitivně.“

Doctor Death se zasměje. „To je. Ale Bojovníci v Redemption jsou velmi teritoriální. Jakmile je na tebe uplatněn nárok-“

„Uplatněn nárok?“

„Není cesty zpět,“ povzdychne si a políbí mě na tvář. „Další mimo. Jednoho dne na tom místě budu i já, uplatním nárok na houf prsatých krásek.“

„Deathe!“ Jackovo rozzlobený hlas se ozývá chodbou. „Dej z ní ty pracky. Je ti snad moje dnešní zpráva zasraně nejasná?“

„Uplatněn nárok,“ Zašeptá Doctor Death , než zamíří pryč.

Jack mě opře o stěnu, jednu ruku má vedle mé hlavy, jeho obličej je zkroucený. „Kam si šla beze mě?“

„Osvěžit se?“ Stisknu své rty k sobě a snažím se o nevinný, široký „Nechtěla sem se jít uvolnit“ pohled, ale Jack není hlupák.

„Nezbedná holko.“ Jeho hlas klesá, je chraplavý a nízký. „Vím, co jsi tam chtěla dělat. A já tě za to potrestám.“

„Co kdybychom se vrátili na párty?“ Podklouznu pod jeho paží a udělám pár kroků po chodbě. Jack je ale rychlý, popadne mě kolem pasu a přitáhne si mě proti jeho hrudi.

„Párty skončila,“ zašeptá mi do ucha. „Teď dostaneš tvou bolest.“

Můj dech mě opouští ve spěchu. „Myslela jsem, že k tomu byly ty hračky.“

Jeho temný, smyslný smích vyšle delikátní mrazení po mé páteři. „To nebylo ani zahřátí.“