Dante - 19. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Vychutnejte si velice sexy kapitolu. A dojde i na setkání Komise a na ní rozhodně nebude nouze o překvapení. Bavte se stejně tak, jako jsem se bavila já…                       Sinnel

Michel se svíjel na klíně svého otce. Tak tvrdě, jak jen to dokázal, se snažil dostat z pevného sevření Danteho rukou. Když se mu to nepodařilo, začal zlostně kvílet. Jeho kvílení se rozlehlo kostelem tak hlasitě, že pravděpodobně upoutalo pozornost všech farníků.

Cat odolala nutkání otočit se a podívat se, kdo se po nich pohoršeně díval. Pochybovala, že by tohle chování otec Peter ocenil.

„Ach, nic takového, mio regazzo, plísnil Dante tiše jejich syna.

„Dej mi ho,“ řekl Lucian a natáhl se po svém kmotřenci.

„Zio!“ vykřikl Michel a natáhl své drobné prstíky směrem ke svému strýčkovi.

Když se Michel u Luciana naprosto utišil, Cat se ani neobtěžovala s tím, aby zakryla své ulehčené oddechnutí. Dante se zasmál a v lavici našel rukou ruku své ženy. S dětmi v rukou byla návštěva kostela vždy o něco obtížnější. To už se naučili. Děti neměly dost trpělivosti na bohoslužbu, která zabrala většinu dopoledne. Dopoledne, které by mohly lépe využít tím, že by se plazily po zemi a snažily se najít jakýkoli kousek špíny, který by mohly sníst. Cat se nesnažila svému synovi porozumět. Jednoduše ho milovala.

„Víš co, bambino,“ řekl Lucian a houpal šťastného Michela na klíně. „Mám pro tebe překvapení.“

Jordyn, která byla po boku svého manžela, s úsměvem celou výměnu sledovala. Johnathan dřímal v jejím klíně. Nad hlavou a v ruce svíral svou oblíbenou deku, která mu chránila tvář před světlem kostela.

Cat byla vděčná, že jí její švagr se švagrovou odpustili to, co udělala. Rodina, řekli. To je to, o co šlo – to, o čem byli všichni Marcellové. Minulou neděli se stali Jordyn a Lucian kmotry Michela. Naneštěstí museli čekat na správné papíry déle, než jim bylo milé, ale jakmile je získali, neztráceli čas s křtem dítěte.

Nicméně Cat byla šťastná. Unavená z pobíhání kolem chlapce a toho, jak jí chyběl manžel, který v poslední době vypadal, že pracoval často dlouho do noci a v mnoha směrech byla vystresovaná… ale byla šťastná.

„Jaké překvapení?“ zeptala se Cat Luciana tiše. Pohledem se otočila po svém manželovi.

Lucian pokrčil rameny. „Zeptej se svého manžela.“

Danteho prsty, které měl propletené s Cat, zesílily své sevření. „Dneska po večeři pojede Michel domů s Lucianem a Jordyn.“

Cat otevřela ústa, aby okamžitě začala protestovat, ale její manžel se na ní podíval tak, že okamžitě ústa zavřela. Nešlo o to, že by Lucianovi a Jordyn nevěřila, ale od doby, kdy Michela před měsícem přivezli domů, kam patřil, Cat bez něj nestrávila ani jednu noc. Nebyla si jistá, zda byla připravena nechat ho s někým jiným.

„Dante, já ne-“

„Žádné hádky,“ přerušil ji Dante. „A teď buď hodná holka a poslouchej kněze.“

Cat zaryla nehty do manželovy dlaně. Byla celá rozmrzelá.

Dante se zazubil a jeho hlas se změnil v šepot: „To jsou ty tvoje drápky, které miluji. Nabrus si je, koťátko.“

Svatý Kriste.

**********

Jakmile v bytě vstoupili do kuchyně, Cat s tvrdým úderem narazila zády do zdi. Teplé dlaně jejího manžela okamžitě začaly prozkoumávat její křivky a ona měla pocit, jako by její hořící plíce opustil všechen vzduch. Danteho prsty sevřely lem šatů Cat a trhnutím je z jejího těla stáhly. Chlad kuchyně způsobil, že jí naskočila husí kůže a pod krajkovou podprsenkou, kterou na sobě měla, její bradavky ztvrdly do oblázků.

Ten pocit chladu netrval dlouho. Pod Danteho intenzivním pohledem se Cat v okamžiku znovu zahřála. Konečky prstů se zarýval do jejích doků, přejížděl jimi dozadu, až je hrubě zaryl do masa jejího zadečku.

Cat ho na sobě chtěla cítit víc, takže se k Dantemu vyklonila. Nicméně on ji bez jediného slova znovu natlačil na stěnu. Jeho rty drtily ty její. Byla v tom spousta majetnickosti. Jeho jazyk přejížděl po švu jejích rtů, aby si nárokoval její ústa. Cat si jeho polibek užívala. Když jeho ruce našly její vlasy a mezi prsty nabraly prameny jejích kučer, vydechla.

Cat zbožňovala, když si ji Dante přitahoval za vlasy. Zbožňovala, když byl v posteli hrubý. Ten muž byl navenek, mimo jejich sexuální život, dokonalý gentleman. Otevíral jí dveře, odtahoval židle. Svou ženu vždy stavěl na první místo. Ve všem. Dante nikdy nedovolil, aby někdo Cat nerespektoval a zároveň s ní přitom zacházel jako rovný s rovným.

I když v posteli… Bože, v posteli ji vlastnil. Šukal ji tak nádherně syrově. Nedržel se zpátky a ona to po něm nechtěla. Když už, tak ho žádala ještě o víc. Dante si nárokoval její tělo. Užíval si ho.

Na planetě neexistoval žádný jiný muž, kterému by Cat dala sama sebe tak ráda, jako to dělala pro Danteho Marcella.

„Řekni mi, co chceš, abych ti udělal, dolcezza,“ zavrčel Dante do jejích rtů.

„Víš, že sis vybral ten nejhorší čas, abys mi takhle říkal.“

„Já si to nemyslím.“

Cat zápolila s přezkou Danteho opasku. Potřebovala ho zbavit těch zatracených kalhot tak rychle, jak jen to mohla zvládnout. „Bello, v posteli na mně není nic sladkého. Zvlášť, když mě šukáš.“

„Mýlíš se.“

Dante už dál nepromluvil. Tvrdě kousnul Cat do spodního rtu. Cat v šoku z bolesti, která se přetavila do blaženosti, zafňukala. Všechno potěšení se jí rozlévalo jako lék podaný injekcí do žíly jejím krevním řečištěm přímo do srdce. Byla tak překvapená, že zapomněla na své poslání, kdy ho chtěla dostat z kalhot. Znovu pevněji zatáhl za její vlasy. Lebkou jí projelo to nejkrásnější žihadlo. Zatahání bylo přesně tak silné, aby donutilo Cat zaklonit hlavu dozadu ke zdi. Srdeční tep se jí zrychlil. Jeho zuby vyhledaly její klíční kost. Oždiboval ji a sál, až jí kůže brněla a po jeho polibku zůstávalo spoustu stop.

„Bože,“ vydechla Cat.

„Mmm, ne. Dante.“

Dřív, než mohla Cat říct byť jen jediné slovo, padl její manžel na kolena. Rukama jí přejel po páteři dolů a jediným tahem pokračoval dál. Cestou zachytil její kalhotky a stáhl jí je přímo dolů, až ke kotníkům. Dante pak zvedl Catinu nohu za chodidlo tak vysoko, aby jí nohu z té krajky osvobodil. Pak si její nohu přehodil přes rameno. Jeho ústa se vznášela přímo nad jejím vystaveným pohlavím.

Dante přejel jazykem po vnitřní straně Catina stehna. Ta akce byla do očí bijícím příslibem toho, co mělo přijít. Cat se při pouhém pomyšlení na věci budoucí zachvěla.

„Mýlila ses v tom, že na tobě není nic sladkého, koťátko.“

„Ano?“

„Ano, hodně ses mýlila. Tvoje kočička je zatraceně ta nejsladší věc, kterou jsem kdy ochutnal. Kdybych mohl, byl bych zatraceně živ z ní.“

Cat slyšitelně polkla a podívala se dolů do těch zelených očí, které se uličnicky leskly. Pokaždé, když ji dělal svými ústy, jely její smysly na plné obrátky. Doslova mohla na svém pulzujícím pohlaví cítit tlak jeho dechu.

„Dante -“

Jeho ústa se dotkla její kočičky a okamžitě přišla o všechna slova, včetně schopnosti myslet. Jeho talentovaný jazyk se okamžitě zanořil to štěrbiny v její kočičce a nořil se hlouběji do jejího středu. Rytmus Danteho jazyka byl neúprosný. Rychlými tahy a ostrými doteky se propracovával k jejím nejcitlivějším záhybům. Nosem se dotýkal jejího klitorisu, čímž dráždil pulzující svazeček nervů přesně tak, aby jeho prostřednictvím vysílal vlny rozkoše dál a dál.

Cat bez jakýchkoli pochyb věděla, že její broskvička byla každou vteřinu víc a víc mokrá. Danteho jazyku, který pracoval v jejím těle, se nic jiného nepodobalo. Prsty se zabořil do jejích půlek ještě víc. Cat přisunula své boky blíž k jeho ústům. Když se na ni Dante podíval z místa mezi jejími stehny, na jeho rtech byl vědoucí úsměv.

Když její zadek pustil a prsty připojil ke svým ústům, kterými se dotýkal jejího pohlaví, dech se jí zadrhl v ústech. Cítila, jak se dvěma prsty zabořil do jejího středu, který se celý svíral a snažil se dostat do toho potřebného bodu vyvrcholení. Jeho prsty jí dělaly ve stejném rytmu jako jeho jazyk a rozšiřovaly ji. Pak ustoupily a najednou začaly silně stimulovat její bod G, potřebovala získat oporu. Nadzvedla se a dlaněmi rukou se opřela o zeď za sebou. Netrvalo dlouho a Cat se svíjela v prvním orgasmu.

Dante se bez jakéhokoli varování narovnal, popadl svou ženu a rychle ji přenesl. Stačily jeho tři dlouhé kroky a Catina záda se setkala se stolem. Ležela roztažená na dubové desce. Vlasy měla divoce rozcuchané. Dante si znovu zahákl její nohu přes rameno, sklonil se nad jejím tělem a nutil její svaly hořet horkým plamenem. Jeho prsty znovu vyhledaly její kočičku. Dlouhými tahy od klitorisu až k jejímu vchodu ji škádlil. „Vždy kupuj dub.“

„C-cože?“

„Vždy kupuj dub. Na tohle je to jediná dost robustní věc.“

Dante volnou rukou vyhledal Catinu čelist a hrdlo. Při pohledu do manželových očí tmavých chtíčem, zatímco ji tiskl ke stolu, hlasitě polkla. Jeho prsty teď opustily její kočičku a Cat zaslechla, jak jeho kalhoty dopadly na zem.

„Ach můj Bože.“

Dante se ušklíbl. „Ne. Stále Dante.“

Tak jako tak, on byl tím jediným Bohem, na jehož uctívání jí záleželo.“

Cat se trhnutím ocitla na okraji stolu. Nohu měla přehozenou přes jeho rameno a jeho ruka ji mírně svírala kolem krku. To bylo to jediné varování, které dostala, než se do ní Dante vrhl. Záda vyklenula nad stolem ve vysokém oblouku, z úst jí unikl výkřik blaženosti. Její kočička se svírala kolem jeho penisu, podpatkem střevíčku se mu jako dýkou zarývala do ramene. Žilami jí kolovalo potěšení, které hrozilo, že jakmile se její manžel začne pohybovat a bušit do ní brutálně dobrým tempem, tak jí stráví.

„Bože, jo,“ zasténal Dante.

„Dante, tvrději,“ vydechla Cat. „Šukej mě tvrději.“

Dante její požadavek vyplnil.

Vždycky to zatraceně dělal.

******

Cat, celá vyčerpaná a pohlcená dovolila Dantemu, když si ji přivinul ke svému hrudníku, aby si s ní propletl prsty. Všechna vlhkost potu, která jí zůstala na kůži, ji v posteli mrazila, nicméně teplo jejího manžela spojené s přikrývkou, která zakrývala jejich těla, stačila na to, aby jí to zabránilo v hledání oblečení. Sex na stole pokračoval sexem v chodbě a nakonec skončili v posteli.

Dante, dřív než zajela svou tváří do ohbí jeho krku, Cat políbil na čelo. Obklopovala ji vůně jejich sexu a jeho kolínské. Unikl jí spokojený povzdech. Danteho hluboký smích jimi oběma otřásal.

„Zatraceně, to bylo… intenzivní.“ Dante pod dekou přejížděl rukou po Catině rameni v líných kroužcích. Kdyby jí nechal, při tom uklidňujícím pohybu by pravděpodobně usnula. „Musíme to dělat častěji. Najít si na to čas.“

S tím Cat souhlasila. O kousek se zvedla, na jeho hrudník si položila složené ruce a o ně se opřela bradou. Mít dítě, o které se museli starat, rozhodně představovalo zcela novou překážku v jejich sexuálním životě. Ne, že by se fyzicky nespojili. To rozhodně dělali. Spíš šlo o to, že při kombinaci práce, rodiny, života a Michela byl jejich čas omezený. Bylo mnohem jednodušší zařídit rychlý sex, než si užívat celé hodiny upoceného sexu, kdy by došlo na tahání za vlasy a kousání do kůže.

Jistě, stále to bylo tak dobré – samozřejmě, že ano – ale Cat někdy potřebovala něco, co jí mohl dát pouze její manžel. Tohle odneslo pryč všechen stres, starosti a nesmysly, které zahlcovaly její myšlenky. Tohle jí nedovolilo nic jiného, než vnímat pocity a emoce.

„Jo, rozhodně si na tohle uděláme víc času,“ zamumlal Dante a střelil pohledem na usmívající se Catiny rty.

Navzdory únavě v její nervové soustavě blaženost stále zpívala svou nádhernou melodii. „Ano, a pak ráno budeme litovat, že jsme spali jen dvě hodiny, co?“ zeptala se Cat škádlivě.

Na její zadeček bez jakéhokoli předchozího varování dopadla dlaň. „Hele.“

Cat našpulila rty. „Au.“

„Koťátko, nepředstírej, že nemáš ráda, když dostaneš naplácáno.“

Při jeho potemnělém tenoru v hlase jí přejel po páteři mráz. „Ty víš, že ano.“

„Žádná lítost,“ řekl Dante.

Rukama ji stiskl zadek, aby zesílil dopad svého prohlášení. Jeho stále ještě polotvrdý penis se dobýval do její kočičky. Tahle akce měla za následek to, že se kolem něho její kočička sevřela. Dante silně zasténal. Cat cítila, jak s sebou jeho penis začal škubat.

„Ach jo, žádná lítost,“ zopakoval. „Prosím, řekni mi, že ještě nejsi unavena, protože já jsem právě teď připravený otočit tě a znovu tě pomilovat.“

Cat se kousla do spodního rtu. „Trochu. Hodně jsi mě ošukal.“

„Nestěžovala sis.“ Dante si s vysoko zvednutým obočím odfrkl. „Tedy vana?“

„Připojíš se ke mně?“

„Na tuhle otázku se, Amore, vůbec nemusíš ptát.“

Cat se o dvacet minut později celá zanořila do horké vody plné bublinek. Tělem jí otřásal další orgasmus. Voda šplíchala všude okolo. Catiny vlasy, vyčesané na temeni hlavy, byly celé vlhké díky kombinaci potu a Danteho mokrých rukou, kterými pevně svíral jejich prameny. Zatímco ji šukal, držel její hlavu nakloněnou ke straně, což mu dovolilo, aby jí celý krk označil svými polibky. Když si Dante pohrával s jejím klitorisem, zatímco do ní penisem stále hluboko zajížděl, snažila se popadnout dech. Cat byla slabá, celá se třásla, a oddávala extázi, která útočila na její vnitřnosti. Její manžel ani na vteřinu nepolevil ve svém tempu, nemluvě o tom, že jeho prsty v souladu s jeho penisem na ní hrály tu nejsladší melodii. Dante pak konečně pustil její vlasy a svou silnou paži ji ovinul kolem pasu. Cat se hlavou opřela o jeho rameno a políbila ho na spodní hranu jeho čelisti.

„Madonn,“ vydechla Cat, opřená o záda svého manžela. Dante ji zezadu podpíral, celou dobu ji držel na sobě. Aby získala další oporu, chytila se jeho stehna. „Ty mě zabiješ.“

Dante se sexy zasmál. Jeho jazyk přejížděl přes rozhraní Catina krku a ramene. „Catrino, chci tě šukat, dokud nebudeš žadonit, abych přestal.“

„Nikdy bych nežadonila, abys přestal -“

„Já vím,“ vložil se do jejích slov. Zněl pobaveně, ale zároveň i nažhaveně. „To je to, co na tobě tak zatraceně miluji. Ještě jeden, koťátko. Ještě jednou se pro mě udělej.“

Cat se s odpovědí neobtěžovala. Prostě nechala Danteho, aby pracoval na jejím těle tak, jak to dokázal jen on. Její poslední orgasmus nepřišel tak snadno jako ty předchozí. Ne, narůstal tvrdě a pomalu, stoupal jejím tělem k vrcholu, zatímco se jí celé tělo otřásalo. V uchu jí zněl Danteův hlas, drsná italská slova, která představovala balzám pro její duši, kdy naléhal, aby se dokončila, zatímco svým penisem žadonil o její vyvrcholení.

Když orgasmus přišel, byl oslepující. Všechny svaly Cat se sevřely. Její vnitřní stěny ho pevně svíraly, od zdí se ozýval její výkřik Danteho jména.

„Nahoru. Pohni se výš,“ zašeptal Dante.

„Já nemůžu,“ zamumlala. Měla pocit, že se její lůno rozpustí.

Bože, znovu to zkusila. Prostě to nešlo.

„To je v pořádku. Koťátko, dýchej.“

Dante nežádal Cat, aby se znovu pohnula. Místo toho ji, jako by nic nevážila, ze svého penisu zvedl výš on sám, otočil si ji tak, aby byla čelem k němu a pak si ji na sebe znovu posadil. Celé její pohlaví se kolem něj znovu sevřelo. Cat z její omámené strnulosti nakonec pomohl ten nejměkčí, nejjemnější polibek, který kdy dostala. Její manžel se na ni díval tak potěšeným, uspokojeným pohledem, až to tak zatraceně bolelo.

Chytil ji za zadek, aby ji mohl zvedat a zase spouštět na svou délku a v neuspěchaném tempu pokračoval ve směrování ke svému vlastnímu cíli. Než ji silně naplnil, cítila, jak sebou jeho penis zaškubal. Danteho zasténání splynulo se spokojeným povzdechem Cat, které mu zamumlala do krku.

„Cazzo, ty jsi tak zatraceně dokonalá. Tia amo, bella mia.“

Cat něco zamumlala a políbila ho na místo, pod kterým uháněl jeho puls jako o závod. „Tia amo.“

Datne prsty nohy z odtoku vany vyndal zátku ven. Voda začala pomalu vytékat ven, zatímco Cat si užívala pozornosti svého manžela. Byla vděčná za to, že ho pro zbytek večera až do dalšího dne měla jen sama pro sebe. Svými šikovnými prsty mnul její bolavé svaly. Přitom ji polibky zasypal vlasy i tvář.

„Děkuji. Tohle jsem potřebovala a nikoho bych nepožádala, aby ho pohlídal,“ přiznala Cat tiše.

„Já vím, že ano. Taky jsem to potřeboval. To proto jsem požádal Luciana, aby si vzal Michela. Navíc za dva dny proběhne setkání Komise a potřebujeme se na to soustředit. Sex s tebou mi vždycky srovná myšlenky do správné cesty.“

Cat se se zavrtěním hlavy zachichotala. „Pravda. I tak… kvůli tomu, že jsme ho dali na noc pryč, abychom mohli tohle udělat, nejsme sobečtí, že?“

Dante se zasmál. „Jsem si jistý jako peklo, že ne. Catrino, zasloužili jsme si to.“

„I tak se stále cítím trochu provinile.“

„Nemusíš. Amore, jsi dobrou matkou.“

„Ano?“

„Samozřejmě.“

Podle Catina názoru byl Dante ještě lepším otcem. Michel k Dantemu tak přilnul, že pokud byli ve stejné místnosti, jen zřídkakdy spustil svého papà z očí. Dante byl chlapcem tak poblázněn, že vyhovoval každému jeho rozmaru a touze.

Někdy, i když to bylo jen zřídka kdy si Cat, když ty dva sledovala pohromadě, připadala jako outsider. Jako otec a syn se k sobě dokonale hodili. Dante s ním byl taky tak přirozený. Od okamžiku, kdy Michel vstoupil do jeho života, se nikdy se nezarazil nebo nevyhýbal rodičovství nebo odpovědnosti za Michela.

To dítě miloval. Stejně tak, jako Cat. A předpokládala, že to bylo hodně podobné tomu, jak se milovali navzájem. Pokud v tom, jak Dante miloval Michela, byl nějaký náznak toho, jak by miloval další děti, zasloužil by si jich mnohem víc. Dokonce i dům, který si spolu našli, byl postaven pro velkou rodinu, přestože už nemají další děti a Michel sám nemohl zaplnit všechny prázdné ložnice. Při tom pomyšlení Cat pocítila pramínek smutku.

„Víš, když jsi kvůli něčemu rozrušená, jsi vždycky nervózní,“ řekl Dante, když z vany odtekl poslední zbytek vody. „Zejména v ramenou. A mezi obočím se ti utvoří slabá vráska, která tam ale dlouho nezůstává.“

„Ty jsi jediný muž, který si těchto věcí všímá, protože jsi jediným mužem, kterému jsem dovolila, aby mě takhle držel,“ odpověděla Cat. „A co je nejdůležitější, jsi jediným mužem, který má dovoleno vidět mě, když jsem nad něčím rozrušená. I když se jedná jen o trivialitu.“

„To jsem si myslel.“

Dante se zvedl, pomohl Cat na nohy a pak ven z kluzké vany. Jakmile byl venku i on, popadl ručník, svou ženu osušil a pak jí ho zabalil kolem těla. Z věšáku si vzal i druhý ručník, otřel si svoje tělo a zavázal si ho kolem pasu.

„Mluv se mnou,“ požadoval Dante.

„Není to nic důležitého a nechci přivolávat špatné pocity.“

Dante pokrčil rameny. „Už jsi rozrušená, takže tvá poznámka je minimálně diskutabilní. Užili jsme si skvělou noc. Skutečně to chceš zakončit tím, že se kvůli něčemu pohádáme?“

„Není potřeba se hádat, protože není nic co říct. Byla to jen myšlenka, která mě napadla, a kterou jsem nečekala. Jen nápad, který by nepobavil ani jednoho z nás, tak proč se obtěžovat mluvit o tom?“

Dante přimhouřil oči. „Jaký nápad?“

Cat si olízla rty. Přemýšlela, jak sdělit své chmurné myšlenky. „Přemýšlela jsem o dětech.“

„Ehm...“ Danteho rysy zkazilo zamračení. Oči mu potemněly vlastním smutkem. „Omlouvám se, že ti to musím vysvětlovat, Cat, protože oba víme, že tady není o čem mluvit.“

„Přesně,“ zamumlala Catrina. „Stačí pohled do tvé tváře, který říká vše.“

„Protože máme dítě. Našeho syna. Nechápu, proč vůbec přemýšlíš o dalších dětech?“

„Myslela jsem na to, jak jsi dobrý táta a jak miluješ děti, takže bych si přála, abych ti jich mohla dát víc.“

Dante si odkašlal a podíval se na svou ženu se zmateným pohledem. „Dolcezza, mezi námi dvěma já jsem tím, kdo ti nemůže dát víc dětí. Ty jsi v pořádku. Já ne.“

„Dante, nemám ráda, když to takhle říkáš.“

„Dobře. Ale je to pravda. Měla jsi pravdu. Proč se o tom mluvit? Tohle nás skutečně nemůže bavit.“

Cat mrkáním potlačila slzy. Dokud jí nezačaly pálit v očích, ani si neuvědomila, že tam byly. Dante tiše a zasmušile prošel kolem ní a nechal ji v koupelně samotnou. Zhluboka dýchala, aby potlačila emoce, které hrozily, že jí ovládnou. Cat trvalo pár minut, než si srovnala v hlavě to, co chtěla Dantemu říct. Zejména to, co se týkalo dětí.

Dante stále dokola opakoval, že tahle možnost byla mrtvá. Vzhledem k tomu, že v léčbě neplodnosti probíhaly obrovské pokroky, Cat pochybovala, že by to tak skutečně bylo. Kromě dárcovství spermatu musela existovat ještě jiná možnost. Protože dárcovství nepřipadalo v úvahu.

Pokud měla být skutečně upřímná, spolu se svým milujícím manželem se znovu chtěla stát matkou. Její důvody, proč přemýšlet o dalších dětech, nebyly jen o Danteovi, ale i kvůli ní. Michel prostě nezměnil jen Danteho. Změnil i Cat.

Cat z háčku na dveřích koupelny popadla svůj hedvábný župan. Oblékla se do něj a jeho pásek si pevně uvázala kolem pasu. Když se vrátila do jejich ložnice, Dante už ležel v jejich posteli pod přikrývkou, zády k ní.

„Teď se na mě zlobíš.“ Prakticky přes celý pokoj mohla cítit, jak z celého jeho těla vyzařuje jeho podráždění.

„Ne na tebe. Spíš na sebe,“ řekl Dante. „Nikdy bych ti neměl za zlé to, že chceš něco, co je normální. A taky jsem vždycky věděl, že ženě, která mě miluje, dlužím omluvu za to, že jí nejsem schopný dát to, co chce a co si zaslouží. Moje selhání držíš v sobě a to je to, co mě sere, Catrino.“

„Nejedná se o selhání z tvé strany a já nechci, aby ses mi omlouval. Nepotřebuji to. Chci, aby ses nechal otestovat,“ řekla Cat dřív, než jí ruply nervy.

Dantemu ztuhla ramena. V posteli se otočil a podíval se přímo na Cat. „Prosím?“

„Přesně to, co jsem řekla. Měli bychom vědět, zda je ta šance naprosto nulová nebo ne.“

„Je,“ řekl Dante. To slovo prakticky procedil mezi zuby. „Už jsem byl na dvou kolech testování. Rozhodně netoužím po opakování, jen aby mi řekli, že nemám vojáky, kteří by dokázali zvládnout svou práci, Cat. Je to zatraceně trapné a zatraceně nedůstojné.“

„Od posledního testu uplynulo téměř deset let.“
„Takže kam tím míříš?“

„Co když se ti plodnost možná vrátila, ale jen v menší síle?“ zeptala se Cat.

Dante měl zaťatou čelist. „Jak to víš?“

„Protože jsem tě chtěla pochopit, Dante. Vím z četby, že není možné vyvodit přesné závěry, ale dává mi to aspoň nějakou představu o věcech. Skutečností je, že je šance, že se ti plodnost mohla obnovit.“

„Pokud o ni přijdeš při zarděnkách, je její návrat velice vzácný.“

„Toho jsem si také vědoma.“

„Co ode mě chceš, Cat?“

„Chci, aby sis nechal zopakovat testy. Nejen kvůli mně, ale i kvůli sobě. Bylo pěkné vědět, zda by byla do budoucna šance na další dítě.“

„A pokud to tak není, tak mě kvůli tomu budeš nenávidět?“

„Ne. Jak bych mohla, když tě miluji?“

Dante přikývl. „Dobře. Pojď si lehnout, bellissima donna.“

**********

„Antony dnes nedorazí?“ zeptal se mužský hlas.

„Ne,“ odpověděl Giovanni. „A ani Paulie, což je důvodem, proč jsem tu na jeho místě.“

„Jsem rád, že tě znovu vidím, Giovanni.“

„I já, Maxi.“

„Maximo Sorrento, z Vegas,“ řekl Dante rychle své ženě. „Gio měl v tom sektoru určité problémy.“

Cat přikývla.

Jo, Kim. Věděla to.

„Nečekal jsem, že tě tu uvidím,“ řekl Maximo Sorrento. V jeho slovech nebyl ani náznak pohrdání. „Loňské zasedání Komise jsi vynechal.“

„Je v tom, že jsem tady, nějaký problém?“ zeptal se Giovanni.

„Rozhodně ne. Jak se má tvá žena?“

„Je šťastná. Velice milovaná.“

„Nádherné,“ zamumlal Maximo. „Její bratr bude potěšený, když to uslyší.“

Cat si byla jista, že když Gio promluvil, zaslechla v hlase svého švagra úšklebek. „Pozdravuj ho od nás.“

„Budu o tom uvažovat.“

Soukromou jídelnou restaurace, kterou vlastnil jeden z kolegů New Yorské rodiny, se rozezněly povzdechy. Muži byli na svých místech neklidní a dávali najevo svou netrpělivost. Podle Catina manžela bylo jako nejlepší a nejbezpečnější místo pro letošní zasedání Komise restaurace.

„Lucian...“ pronesl nový hlas, když do místnosti před Cat a Dantem vstoupil nejstarší z Marcellových bratrů. „Slyšel jsem, že jsou na místě gratulace.“

„Terrance z Cichaga. Lucian si myslí, že kvůli několika problémům před pár lety by měl být pokorný,“ vysvětlil Dante.

Catina ruka stiskla Danteho jako potvrzení o něco víc. S rodinami z New Yorku už se setkala dřív, ale tohle představoval manželův způsob, jak muže uvnitř ještě víc vyvést z míry díky Catině přítomnosti. Nikdo neměl rád být znám dřív, než se představil.

„Ach, proč si zasloužím gratulace?“ zeptal se Lucian.

„Tvůj malý chlapec.“

„Ach, ano. Díky.“

Když Cat uslyšela, jak se Lucian usadil, ozval se další nový hlas. „Pokud nepřijde Antony ani jeho pobočník, tak mohu bezpečně předpokládat, že Komise bude schvalovat vašeho nového vůdce, že?“

„Vůdce Guzzi z Kanady. Snadný na zvládnutí, protože toho moc nepotřebuje. Obvykle je tichý,“ řekl Dante.

„Pro jednou,“ odpověděl Gio neurčitě kanadskému donovi.

„Hmm,“ zamumlal tiše Maximo. „Slyšel jsem, že se tu děly určité zajímavé věci, ale nepodařilo se mi získat žádné skutečné potvrzení.“

„Jako co?“ zeptal se Lucian.

„Myslím, že víš,“ řekl Maximo. „A nejsem si jistý, jestli se mi to líbí.“

„O co jsem přišel?“ zeptal se Terrance.

Maximo se zasmál. „Žena.“

„Žena? To je vše?“ Terrance si odfrkl. „Dante se musel oženit, že? Hanba, že na svatbu nebyl prakticky nikdo pozván.“

„ Sì, žena… ale v obchodech. Nicméně. Umíš si to představit?“

„Nikdo, včetně samotného Danteho, nežádá o něčí svolení ohledně jeho novomanželky, včetně jejího profesního zapojení,“ uvedl Lucian jako by kolem nebyla živá duše, na které by mu záleželo.

Dante se na svou ženu usmál. Cat mu úsměv oplatila. „Připravena?“

Cat mrkla. „Vždycky, bello.“

„Snaž se chovat slušně, jo?“ Pak Dante protočil oči. „Nevadí. Oba víme, že to stejně neuděláš.“

„Ty to miluješ. Přiznej si to.“

Dante si s ní propletl prsty a stiskl je. „Později.“

„Co tím myslíš, Maximo?“ zeptal se Terrance. „Chceš říct, že jeho žena je -“

Cat vešla do soukromé jídelny po boku svého manžela a okamžitě na sebe přitáhla oči všech přítomných. Vzhledem k tomu, že jich předtím nahlas promluvilo jen pár, bylo jich tam víc, než čekala. Vypadalo to, že na setkání měl každý boss k dispozici svůj vlastní tým mužů.

Když na ni všichni zírali, málem se zasmála, ale udržela se, protože je nakoplo jejich roky učené dobré vychování a všichni se postavili. Mafiáni, jistě, ale nicméně i gentlemani. Správný muž se vždy kvůli dámě postavil, dokonce, i když se objevila tam, kde by neměla být.

„Podívej,“ zašeptala Cat svému manželovi škádlivě do ucha. „Vítají mě.“

„Pst,“ řekl Dante s potutelným úsměvem.

Když Dante spolu se svou ženou přešel do čela stolu, v místnosti panovalo mrtvolné ticho.

Několik jednotlivých stolů bylo postaveno vedle sebe, aby se vytvořil jeden dlouhý zasedací stůl. Když se Cat posadila na místo, které jí Giovanni nabídl, Lucian střelil po Dantem pohledem, který nedokázala rozluštit. Dante se postavil za svou ženu, rukama se opíral o opěradlo její židle. Nelíbilo se jí, že mu nemohla vidět do tváře, ale rozhodla se, že nebyl správný čas, aby na to tlačila.

Dante Catinu židli přistrčil blíž ke stolu a následně se zbytek mužů posadil.

„Dobrý večer, gentlemani,“ pozdravil je Dante.

Ticho.

Dante jí řekl, aby se chovala tak nejlépe, jak uměla, ale neřekl nic o tom, že ostatní muži budou nepříjemní. A nebylo nic, co by Cat uměla lépe, než vyvádět muže z míry. Cat se na své židli posunula, přehodila si nohu přes nohu a zkoumala muže, kteří ji pozorovali, jako by byla nějaký cizí předmět, který nikdy dřív neviděli. Několik pohledů přejelo před její figuru a zkoumalo její rysy. Vpíjeli se přímo do ní. Cat to nevadilo. Byla zvyklá, že se na ni lidé dívali jako na kus drahého masa. Navzdory manželovým ranním lehkým protestům, co si měla vzít na sebe, Cat věnovala zvláštní pozornost svému oblečení pro tuhle schůzku bossů. Oblékla se přesně podle svého typického podpisu. Skvělé přiléhavé šaty, černé střevíčky na jehlovém podpatku, které jen zdůrazňovaly její nohy, kouřově nalíčené oči a krvavě rudé rty.

Jistě, Dante by možná musel pár lidí praštit, aby se přestali dívat, ale to nebylo nic nového. Cat potřebovala, aby hrála svou hru, což znamenalo, že na to, aby byla na svém trůnu, musela mít kolem sebe muže. Žena jako ona, která vypadala jako ona, by to prostě dělala.

Její muž však neměl s těmi nesmysly stejnou trpělivost jako ona. Dante byl žárlivý muž a Cat to milovala.

„Jsem si vědom toho, že je moje žena nádherná a vaše vizuální pohledy vezmu jako kompliment, ale právě teď mě tím serete,“ prohlásil Dante varovně. „A co je horší, jestli se budete na mou ženu dívat tak, jako byste ji chtěli ošukat, tak začnu lidi přivrtávat kulkami ke zdi.“

V místnosti se ozvalo spoustu odkašlání a pohledy na Cat se zvedly z jejího těla k její tváři.

Dante se dotýkal rukou Catina ramena, prsty se popásal po jejím krku. „Děkuji.“

Cat zvedla ruku a poplácala svého manžela po ruce. „Kdo si tu teď potřebuje vzpomenout na své dobré vychování?“

Dante si pod vousy odfrkl. „Někteří z vás již moji ženu znají, nicméně pro ty ostatní – jmenuje se Catrina Marcello. Pro mě a moji rodinu je Cat, takže nebuďte překvapeni, pokud se o ní moji bratři zmíní pod tímto jménem. A dávejte si pozor, protože pokud ji nazvete Cat bez jejího souhlasu, můžete si vysloužit to, že vystrčí jeden či dva ze svých drápků. Z poloviny je Siciliánka, z druhé Američanka. Před pár měsíci jsme se vzali v kostele naší rodiny. Jedinými hosty byli naši blízcí přátelé a rodina.

Cat je také mimořádně úspěšnou Královnou Pojistkou a ve své profesi má po celé zemi širokou škálu klientely, za jejichž konexe by mnozí muži v této místnosti byli ochotni zemřít,“ pokračoval Dante svým sebejistým, klidným tenorem. „Ve všech aspektech patří do rodiny Marcellů. Je mou partnerkou. A nejen jako moje žena. Věřte mi, když říkám, že jednoduše tím, kým je, si už zasloužila respekt několika mužů v této místnosti, stejně tak, jako mých mužů.“

„A jsem úžasná,“ dodala Cat s lehkým zasmáním. „Naprosto příšerným způsobem.“

Giovanni, který byl po Catině levici, se zasmál. „Myslím, že to slovo, které hledáš, je pekelným.“

„Giovanni, buď hodný.“

Dante ignoroval svého bratra a jemně zatahal Cat za vlasy. „To jsi.“ Pak svou pozornost znovu věnoval přítomným. „Můj otec formálně odstoupil a to už před nějakou dobou. Na jeho místo jsem byl zvolen já a to bez jakýchkoli problémů nebo otázek. Splnil jsem každý požadavek, který Komise požadovala, abych se pro ni stal vhodným donem Marcellů. Chtěl by někdo vznést námitky proti mému vedení v New Yorku?“

Znovu se jim staly odpovědí jen pohledy a ticho. Cat se začínala nudit.

Zaklonila hlavu a usmála se na Danteho způsobem, o kterém věděla, že byl stejně cynický, jako její další slova. „Jestli budeme pokračovat ve vedení téhle tiché domácnosti, bude zasedání velice krátké.“

„To ano, Amore,“ souhlasil její manžel.

„Ne, že by mi to vadilo,“ dodala Cat a ze své taštičky si vytáhla pilník na nehty. Muže nic nenasere víc než žena, která se chová tak, jako by na nich nezáleželo. Začala si leštit nehty. „Mám na práci další věci, takže čím dříve se s tímhle skončí, tím lépe.“

„Jako co?“ zeptal se Terrance. „Třeba leštit si nehty?“

Cat po tom muži blýskla úšklebkem, ve kterém mu ukázala spoustu zubů a naklonila hlavu ke straně, jako by se jednalo o malé dítě, které potřebuje vyhubovat. „Možná, že mají pocit, že jsou tenhle týden strašně málo využívaní. Právě se rozhlížím, komu bych mohla vytrhnout hrdlo z úst. Možná, že bys to mohl být právě ty.“

Dante se zasmál. „Catrino, stačí.“

„S tvým novým postavením nemám sebemenší problém,“ řekl Maximo hlasem, ve kterém byl nebezpečně klidný tón. „Ale co se týče toho, že jsi přivedl ženu na tohle -“

„Tahle žena je moje manželka,“ přerušil ho Dante ostře. „A nepodobá se tvé ženě, ani ženě nikoho jiného, kdo je dneska v téhle místnosti. Jak už jsem řekl, je také mou partnerkou, což znamená, že pokud jsem si ji vybral, abych si ji sem vzal jako svého dalšího poradce, protože se naše obchody prolínají a přinášejí výhody jak jí, tak i mně, tak mám plné právo udělat to.“

„Je to žena!“ vyštěkl Terrance. „Ženám není dovoleno -“

„Ty nejsi Cosa Nostra,“ odpověděl Dante, čím toho muže okamžitě umlčel. „Bylo by nesmírně moudré, aby sis to právě teď uvědomil, Terranci. Můžeš si vybrat, že nebudeš dodržovat pravidla, kterými se řídí zbytek mužů v této místnost, takže pokud máš pocit, že to chceš udělat, nepředhazuj mi to před obličejem.“

„Taky se mi to nelíbí,“ řekl vůdce Guzzi, který seděl na konci. S přimhouřenýma očima se díval směrem ke Cat. „Ženy a obchod nejdou moc dobře dohromady.“

Dante přešel do strany, odtáhl si židli a usadil se vedle Cat. „Moje žena, ano.“

„Cosa Nostru tu měníš na šarádu. Tohle nemůžu akceptovat,“ řekl Maximo z druhé strany stolu.

Dante pod svým černým sakem pokrčil rameny. „Pak mě požádej, abych odešel.“

Muži byli zticha.

„Neuděláš to, že?“ zeptal se Dante. V jeho slovech byl slyšet podtón humoru. „Protože pokud by Marcellové opustili tento jednací stůl, klidně by mohl odejít i zbytek. Tak či onak, na New York a zdejší rodiny máš vázáno spoustu obchodů. Bez našich kontaktů v lodní dopravě by mnozí z vás museli přehodnotit svou dovozní strategii.“

„Bez našich kontaktů na politické scéně by se spousta z vás nedostala ani zdaleka tak blízko do politických stran jako právě jste,“ dodal Lucian.

Giovanni se zasmál. „Já jsem tady jen pro tu show.“

Dante věnoval svému bratrovi varovný pohled. Cat musela potlačit vědoucí úsměv.

„Bez ohledu na to, že jsem vám dal na zvážení několik věcí,“ řekl Dante, položil si ruce na stůl a propletl si prsty. „Kolikrát Marcellové nabídli někomu z vás ochranu nebo dokonce zapojili svůj vliv do toho, abyste nemuseli pykat za své chyby? U tohoto stolu představujeme dominující rodinu, a to jak velikostí, tak i územím. Jsme nejziskovější a jsme ochotni s ostatními spolupracovat. Protože jestli vás v některých oblastech odřízneme, vaše spojení s New Yorkem vyletí do vzduchu. Věřte mi, když říkám, že rodiny v tomhle státu nemají sebemenší problém s přijetím mé ženy do obchodů, už jen pro svůj vlastní zisk.“

„Snažíš se tu naznačit, že bychom se na tebe u tohoto stolu měli dívat jako na capo di tutti capi?“ zeptal se Maximo.

„Rozhodně ne,“ odpověděl Dante.

Cat se pro tentokrát ani nenamáhala s ukrytím svého úsměvu. Danteho nevyslovená slova tu rezonovala mnohem hlasitěji: Ale oba víme, že jím jsem.

„Chtěl bych něco objasnit,“ ozval se hlas někde po Catině levici.

Při arogantním tónu v hlase Carla Calabrese se napjala. Neměla ho ráda už od jejich prvního setkání, ale také věděla, že by s ním neměl být problém. Ne po jejich večeři a Danteho nabídce.

„Co, Carle?“

„Kolem se objevují fámy,“ řekl.

„Ano?“

„Ano, že jste adoptovali malého chlapce.

Dante se ve své židli napřímil, protože všechny pohledy směřovaly přímo na ni. Cat už varoval, že by na jejich setkání mohl přijít na přetřes jejich syn, ale i tak se jí nelíbilo, jak ten muž vyslovil slovo adoptován. Jako by kvůli tomu, jak se Michel stal Danteho synem, byl méněcenný, než jsou ostatní děti.

„Co je s tím?“ zeptal se Dante.

„Je to pravda?“

„Adopce není příliš ceněna,“ vložil se do toho Terrance a zavrtěl hlavou. „A tentokrát to není jen o Cosa Nostra, Dante.“

„Je to můj syn,“ řekla Cat, která pro tuhle chvíli chtěla odvést pozornost od svého manžela. „A není adoptován. Je biologicky můj. Kvůli chlapcově biologickému otci jsem měla určité důvody, proč jsem chlapce z důvodu bezpečí nějakou dobu držela mimo pozornost mého manžela.“

„Kde je jeho otec?“ zeptal se Maximo.

„Dante je jeho otec,“ řekl okamžitě Lucian.
Tedy jeho skutečný otec?“

„Mrtvý,“ zamumlal Dante. „A můj syn není věcí, která by zmizela v zemi spolu s mužem, který tam patří. Technicky vzato může být jeho adopce považována za bezpečnou, a protože kromě mé ženy nemá žádnou jinou rodinou, v budoucnu by neměli s kýmkoli jiným nastat problémy. Můžeme pokračovat? Michelovo postavení jako mého syna je pevné – o tom nehodlám s nikým polemizovat.“

„Víte,“ řekla Cat tiše, díky čemuž na sebe přitáhla pozornost všech přítomných. Znovu si začala leštit nehty. „Dohadovat se tady u stolu se zbytkem z vás o tom, jestli mám nebo nemám koule na to, abych tady u toho stolu mohla sedět, je zbytečné. Můžu vám to dokázat nebo nemusím. Takže si teď můžete vybrat. Buď se budete chovat tak, jako že se bojíte, že by dvě prsa a pár vaječníků mohly říct něco důležitého nebo si můžeme sednout jako obchodníci, kterými všichni jsme a pustit se do práce. Je to vaše rozhodnutí, pánové.“

Dante se opřel do své židle, naprosto nevyvedený z míry. „Myslím, že to řekla docela dobře, že?“

Muži začali mluvit.