STS - 32. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Andie

Ocitla jsem se uprostřed mínového pole. Mohla jsem popadnout telefon Caroline a hodit ho na stůl, ale Sophie Boyleová se usmívala a pozorovala celou scénu z druhé strany stolu. Každý pohyb, který jsem udělala, jsem musela dokonale promyslet. Pokud měla Caroline fotku z klubu, nedalo se poznat, jaký další arzenál vlastní. Musela jsem být ostražitá a dávat pozor na Carolineinu psychózu.

„Sotva ses dotkla večeře,“ poznamenala Kinsley později, když jsme po večeři nastoupily do auta, které na nás čekalo před budovou. Měla jsem chuť zkontrolovat brzdy, ale tu myšlenku jsem odmítala. Nechtěla mě zabít. Chtěla, abych odešla od Freddieho a to bylo přesně to, co jsem udělala.

Po zbytek večeře jsem se mu vyhýbala a ignorovala jeho otázky, které směřoval přímo na mě. Připojil se ke mně, když jsem se postavila k odchodu a nabídl mi, že mě doprovodí. Já se ale jeho ruce vyhnula a zavrtěla hlavou. Byl tam tak krásný, vysoký a dominantní. Chtěl se mnou jít ven, ale já mu to nemohla dovolit. Musela jsem odejít bez jakéhokoliv příslibu.

Jakmile jsem si zapnula bezpečnostní pás, vzala jsem do ruky svůj telefon a začala mu psát zprávu.

Andie: Je mi líto, že jsem se od tebe odtáhla, když jsem odcházela. Nedává to smysl, ale Caroline je šílená. Zahnala mě v koupelně do kouta a hrozila, že o nás všem řekne, když se od tebe nebudu držet dál.

„Tak myslíš si, že večeře…“

Utnula jsem Kinsley. „Vydrž.“

Mohla jsem se soustředit jen na jednu věc.

Andie: Myslela jsem si, že blafuje, ale má v telefonu naši fotku z klubu. Tu fotku mi ukazovala, když jsem se vrátila ke stolu.

Prsty mi letěly po klávesnici. Musela jsem mu všechno říct co nejrychleji.

„Ježíši, komu to píšeš?“ Zeptala se Kinsley.

Naklonila jsem displej telefonu, aby si přečetla to, co jsem už poslala, a pak jsem pokračovala ve psaní.

Andie: Nevěř jí. Nechce, abys zrušil zasnoubení, a myslím, že je připravená jít do krajností, abys s ní zůstal. Prosím, věř mi. Vím, že vypadá poddajně a nevinně, ale taková není, Freddie. Je šílená.

„DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU? Co že udělala?!“ Vykřikla Kinsley, vytrhla mi telefon z ruky a přejela prstem po displeji, aby si přečetla předchozí zprávy. „Jak jsi po tom všem dokázala mlčet?“

Zhluboka jsem se nadechla. Cítila jsem se lépe, když o Caroline věděli už dva lidé. „Protože Caroline i Sophie seděly u našeho stolu.“

„Takže jsi to v sobě poslední hodinu dusila?“

„Proč myslíš, že jsem byla tak potichu?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, ne. To není správné, Andie.“

„Chystám se to vyřešit.“

Telefon v ruce mi zabzučel, když mi přišla zpráva.

Freddie: Věřím ti. Samozřejmě, že ti věřím. Je mi to líto, Andie. Teď ti nemůžu zavolat. Jsem v autě s ní. Zavolám ti, až vystoupí u hotelu.

Krev se mi vařila při představě, že s ní sedí vzadu v autě. Proč ji musel odvést domů? Nemohla se prostě vrátit zpátky do té špinavé díry, ze které vylezla?

Kinsley a já jsme se vrátily do našeho bytu a já jsem vešla do mého pokoje. Bylo devět večer a zítra v osm hodin ráno nás čekal zápas. Freddieho první závod byl taky tak brzy a místo toho, abychom se soustředili na naše výkony, museli jsme se vypořádat se Šílenou Caroline. To nebylo fér.

Přešla jsem přes pokoj a shodila ze sebe šaty. Pořád jsem na sobě cítila Carolinein parfém a věděla jsem, že mi nepomůže ani sprcha. Odstrčila jsem tu myšlenku stranou a podívala se na Kinsley. Následovala mě do pokoje a zavolala Beccu, aby se k nám připojila.

Vešla jsem do sprchy a rychle jsem se ze sebe snažila smýt ohavný dotek té ženské. Zatímco jsem se sušila, Kinsley řekla Becce všechno, co se při večeři stalo. Seděly na jedné straně mojí postele a dívaly se, jak chodím kolem v malých kruzích. 

„Nemůžu uvěřit, že jsem to zmeškala. Skypovala jsem si s Pennem, ale určitě bych jela, kdybych věděla, že to tam bude jako v show Jerryho Springera.“

Podívala jsem se na ní zpod přimhouřených očí. „To není legrační, Becco.“

Vykulila oči. „Ne, já vím. Omlouvám se, Andie. Jen bych si přála, abych tam byla a mohla pomoct.“

„Myslíš, že tu fotku zveřejní?“ Zeptala se Kinsley a otočila se ke mně se smutnýma očima.

Projela jsem si rukou přes vlhké vlasy a natáhla jsem se po telefonu. Freddie mi ještě nezavolal a já si začínala dělat starosti. Večeře skončila už před nějakou dobou a do téhle doby už ji měl dávno vysadit.

Zatřásla jsem hlavou. „Nevím. Je to sporné. Nejdřív jsem to napsala Freddiemu, tak jestli ji konfrontuje, je těžké říct, co udělá.“