L&W - 1. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Xavier se zarazil, když se naklonil dopředu, aby Tanye otevřel dveře SUV. Jeho chřípí se roztáhlo těsně předtím, než celé jeho tělo ztuhlo. Už toho o upírech věděla dost na to, aby věděla, že z ní cítí Zanea. Věděl, že měli nedávno sex, i když se před odchodem osprchovala.

Velký upír pomalu potřásl hlavou, když jí otevřel dveře.

Tanya vklouzla na sedadlo a modlila se, aby veliteli Brantovy stráže nemusela nic vysvětlovat. Brantovu bratrovi. Už tak bylo dost zlé, že bude muset čelit Brantovi. Byla tak hrozná. Otočila se a nechala na okamžik svou hlavu klesnout do dlaní, než je zase odtáhla a vedle Xaviera se posadil další upír. Před nimi byly ještě dvě vozidla a za nimi další tři.

„Víš, že jsem dostal na starost tvoje bezpečí?“ Xavier upíral oči na zaprášenou cestu, po které jeli.

„Ano,“ odmlčela se a snažila se nepovzdychnout si. „Vím.“

„Je těžké udržet tě v bezpečí. Uvědomuješ si to, že?“ Jeho oči ani na okamžik neopustily cestu před nimi.

„Je snad moje chyba, že po mně jdou elfové a vlkodlaci?“ To je ale blbec.

Xavier se suše zasmál. „Nejsou to jiné druhy, že kterých mám strach.“

Zabočili s ostrým sklouznutím. Xavier ovládal vozidlo s naprostou lehkostí. Tanya čekala několik úderů srdce, než se cesta srovnala, ale k jejímu zklamání Xavier dál nepokračoval.

„Je nějaký další nepřítel, o kterém nevím?“

Další ironický smích. „Nemáš ani ponětí? Vážně?“ Otočil auto ostře doleva, ostřeji, než bylo potřeba. Bezpečnostní pás se jí zaryl do prsou a celá se posunula ke straně.

„Spala jsi s bratrovým rodovým nepřítelem.“

Tanya se přikrčila. Aby toho ještě nebylo málo, Xavier začichal ve vzduchu. „Z toho, jak voníš, bych řekl, že z tebe i pil.“

Zalapala po dechu. „To všechno poznáš z toho, jak voním?“

„Co? Doufala jsi, že to utajíš?“

„Ne.“ Zrudla ve tváři. „Nikdy bych o něčem takovém nelhala. Brant to pochopí. Nikdy by mi neublížil.“

Xavier si ztěžka povzdechl. „Nikdy předtím jsem svého bratra neviděl tak omámeného. Mluvil o tobě celou dobu, kdy jsi byla pryč. Chyběla jsi mu.“ Xavier sevřel volant. Před námi se objevilo Brantovo panství. „Začal pracovat na tvém obchůdku. Zařídil ti nové knihy do obchodu a zmodernizoval celou kavárnu. Uvědomuji si, že se Zane odvolal na Volbu, ale doufal jsem, že budeš mít nějaký cit pro loajalitu.“

Zalapala po dechu s rukou přitisknutou na puse. Co to udělala? Brant jí důvěřoval. Pouhých dvacet čtyři hodin bez něj a už šukala jiného muže. Ne jen tak jiného muže, ale jeho nepřítele.

„Brant by mi neublížil,“ opakovala, protože to, co Xavier naznačoval, bylo příliš šílené. Mohl by jí ale někdy odpustit, i kdyby jí neublížil? V žádném případě.

„Nemusí to být záměrně, ale když z tebe Zana ucítí…“ Xavier zavrtěl hlavou. „Ty jsi s ním píchala.“ Zastavil před domem, vypnul motor a stále upíral pohled dopředu. „Mohl by přijít o rozum. Nebude vědět, co dělá. Budu se tě snažit udržet v bezpečí.“ Otočil se k ní a upřel na ni tmavé oči, což způsobilo, že se zachvěla. Už si byla jistá, že ji nenávidí, když jeho pohled zněžněl. „Vím, že to není tvoje chyba. Jsem vděčný, že mě se tahle Volba netýká. Nikdy bych takovou cestou nešel, jestli ti to pomůže.“

***

Brant ze svého rodového nepřítele cítil Tanyu. To ho přimělo k tomu, že chtěl Zaneovy vytrhnout oči z důlků. Chtěl mu utrhnout ruce a umlátit ho s nimi, ale to by situaci jen zhoršilo. Zane tady byl proto, aby s ním prodiskutoval bezpečí jejich družky. Bezpečí jeho družky. Jen proto, že voněl po Tanye, neznamenalo, že… v duchu zatřepal hlavou. Na takový způsob myšlení nebyl správný čas a brzy bude mít pro Tanyu odpovědi. Nebylo od něj čestné, že od ní očekával věrnost. Alespoň byla v bezpečí a to bylo to nejdůležitější.

Brant přecházel po perském koberci ke svému stolu. Jeho kancelář byla prostorná a vybavená tmavým mahagonem. Prostor, který si vždy užíval. Nejspíš proto, že byl jen jeho. Svatyně, do které mohl jít, když potřeboval přemýšlet, pracovat, plánovat. Štvalo ho, že je Zane v jeho prostoru, ale bylo to nejlepší místo, kde si nerušeně promluvit.

„Jsi si jistý, že oba druhy spolupracují?“ Pohlédl na Zanea, který stál s rukama založenýma na hrudi.

„Moji muži viděli elfího krále jet na alfovi. Měli víc, než jednu příležitost tu ženu zabít…“

Brant si nemohl pomoci a zavrčel na upíra při pomyšlení, že by Tanyu ztratil jeho vinnou.

Zane roztáhl ruce a dlaně sevřel v pěsti. Brantovi neuniklo, jak se král upírů rozkročil.

„Jsem tady, protože ji chci udržet v bezpečí. Ženino zdraví je pro mě stejně důležité, jako pro tebe.“

„Chceš dědice.“

„Stejně, jako ty.“

Brant se zhluboka a pomalu nadechl. Při pomyšlení na šelmu, která by se byť jen jediným drápem dotkla Tanyi, se mu začala vařit krev. Kůže se mu napnula. „Zničit náš lid a vzít nám naši královnu? To kurva ani náhodou.“

„Cítím totéž. Jsme o jeden krok pozadu. Ani jeden se s ní do nového měsíce nesmí spojit. Celých devět dnů. Alfa takový problém nemá.“

„Proč ses tedy odvolal na Volbu?“ Brant chytil Zanea za košili a zaskřípal zuby tak silně, až si myslel, že mu prasknou.

„Sundej ze mě ty pracky,“ zavrčel.

Brant se odtáhl o vteřinu později. „Kdyby nebylo Tanyi, utrhl bych ti hlavu.“

„To si můžeš zkusit.“

Právě v tom se Zane mýlil. Nebylo by to snadné, ale nakonec by vyhrál. Brant měl pověst spravedlivého krále a čestného vůdce a díky tomu byl také velmi podceňovaný, což mu docela vyhovovalo.

„Měl jsi nás nechat být. Tanya a já bychom se byli spářili. Budoucnost našich lidí by byla zajištěná.“

„Co? Tvůj malý klan proti dvěma druhům nepřátel? Myslím, že ne.“

Zane měl pravdu. Elfové a vlci by zaútočili bez ohledu na to, zda by se s Tanyou jeden z nich spářil nebo ne. Viděli příležitost a chopili se jí. Zane by udělal cokoliv, aby zajistil, že se Tanye nic nestane.

„Jen pro pořádek, chtěl jsem tu ženu už od začátku.“ Zane sevřel čelisti a pohlédl stranou. Zastrčil si ruce do kapes a znovu se Brantovi postavil čelem.

Ten si nebyl jistý, zda chce slyšet to, co mu Zane řekne.

„Nechtěl jsem opakovat to, co se stalo našim otcům. Viděl jsem, jak se na tu ženu díváš, tak jsem si vybral jinou.“

Srdce mu na okamžik přestalo bít a uši mu zalehly duněním nahromaděné krve. Zane chtěl Tanyu hned od začátku.

„Proto jsem si zvolil tak, jak jsem si zvolil. Chtěl jsem se vyhnout další válce.“ Zane přimhouřil oči.

„To je zasraná hovadina.“

„Poslouchej do hajzlu, nemusel jsem ti to vysvětlovat, ale zeptal ses, proč jsem se odvolal na Volbu, tak ti to říkám. Chtěl jsem toho člověka od samého začátku. Nechtěl jsem s tebou o ni bojovat.“

„Jediným důvodem, proč ses odvolal na starou tradici, byl ten, že jsi svého člověka zabil.“

Zane udělal krok k Brantovi a celé tělo se mu napnulo. Brant tajně doufal, že na něj Zane zaútočí. Čím víc času s tím bastardem trávil, tím víc chtěl cítit, jak mu pod jeho pěstmi praskají Zaneovy kosti.

„Někdo o mě šíří lži. Ta žena si vzala život sama. Nemělo to nic společného s ničím, co jsem udělal nebo neudělal.“

„Zdá se, že lidské ženy mají ve zvyku od tebe odcházet. Nemůžu říct, že bych jim to dával za vinu.“

Podle očekávání sebou při téhle podpásovce Zane pohnul tak rychle, že se mu podařilo zasadit ránu pěstí Brantovi přímo do čelisti. Naštěstí rána nebyla přímá a stačil trochu uhnout, ale i tak ho čelist bolela, jako čert. Brant kopl svého nepřítele kolenem do žaludku a užíval si Zaneovo zachrčení a toho, jak se na okamžik zlomil v pase.

***

Tanya se znovu ocitla ve známém dekadentním prostředí. Její mozek pracoval rychlostí tisíc kilometrů za minutu. Za celou dobu nezůstala ani na okamžik o samotě. Poté, co se spolu vyspali, ji Zane vzal zpět do jeho věže. Po lehké večeři usnula, vyčerpaná z denních událostí, jen aby se v posteli probudila sama. Nenáviděla ten pocit zklamání. V první řadě nenáviděla to, co cítila. Zane ani neměl tolik slušnosti se s ní rozloučit, když odešla. Tanya skoro zahodila svou budoucnost s Brantem jen proto, aby se mohla válet na seně s takovým idiotem.

„Jsi v pořádku?“ Usmála se na ni Stephany se znepokojeným pohledem v očích. Když se zdravily, Tanya si všimla, jak se upírčiny nozdry roztáhly těsně předtím, než ji objala. Všichni v tomto zatraceném klanu vědí, že se se Zanem vyspala.

„Chceš o tom mluvit?“ Zeptala se Stephany, když se vydaly do obývacího pokoje. „Mám to chápat tak, že se ti u Zanea líbilo?“ Blondýnka jí věnovala rozpustilý úsměv a Tanya si uvědomila, jak moc jí upírčina společnost chyběla.

„Nežertuj, Brant se zblázní, až to zjistí. Kde vlastně je?“

„Jsi vyvolená. Možná se mu to nebude líbit, ale bude se podle toho muset chovat. Právě má jednání…“

Byla zmatená. Co má Volba společného s tím, že nebyla diskrétní? V tom se ozvala rána, jako by se něco rozbíjelo, následované hlasitým zavrčením. Pak byly slyšet další rány a další tlumené nárazy.

„To není nic, o co by sis měla dělat starosti.“ Na Stephanyině tváři se objevil falešný úsměv.

„S kým má Brant to jednání?“ Vzrostla v ní panika. Zane nebyl doma, když odjížděla a Brant ani nepřišel pozdravit, když přijela. Nemusela být raketový inženýr, aby věděla, že spolu jednají oba králové, a že se jim zrovna nedaří.

„Nepleť se do toho človíčku.“ Xavier se snažil jí chytit za ruku, ale Stephany mu odrazila ruku z cesty.

„Nech ji být. Musí si to vyřešit, ať se ti to líbí nebo ne.“

„Bylo mi nařízeno, abych ji zachoval v jednom kuse. To, že se postaví mezi dva krále, není zrovna moudré.“

„Jdi.“ Stephany blokovala Xaviera. Tanya se rozběhla směrem k hluku. Vrčení a údery se ozývaly hlasitěji, když došla k velkým oválným dveřím. Zatáhla za kovanou ocelovou rukojeť a dveře otevřela. Brant a Zane se navzájem drželi v kleštích. Brant právě narazil Zanea zády proti zdi. Obraz ze zdi spadl na zem a rám se při dopadu rozpadl.

„Přestaňte!“ Věděla, že by se měla bát, ale buď se bude dívat, jak se navzájem zabijí, nebo něco udělá. Přistoupila tak blízko, jak se odvážila.

„Neměla bys tu být, ženo,“ zavrčel Brant, když ho Zane odstrčil a narazil na velký psací stůl uprostřed místnosti.

„Ať se ti to líbí, nebo ne. Je to stejně moje žena, jako tvoje.“ Zavrčel Zane s hlavou blízko té Brantovy.

„Ne!“ Vykřikla, když se jí nelíbilo, jak si ubližují. Vstoupila mezi ně a postavila se zády k Brantovi. „Přestaňte.“ Zane měl na čele krvavý šrám.

Místnost zaváněla krví, potem a testosteronem. Hluboké dýchání se změnilo na hlasité začichání. „Ty jsi s ní šukal.“

Její oči se střetly se Zaneovými, které temně a bouřlivě planuly.

„Do prdele.“

„Ty sis to rozdal s mojí ženou.“ Brantovo tělo za ní zkamenělo. Udělal výpad kolem Tanyi na Zaneův bok. Padla na kolena a tvrdě na nich přistála. Naštěstí na sobě měla džíny, jinak by si kolena pěkně narazila. Rychle se odšourala z cesty, když se Brant znovu rozpřáhl k Zaneově hlavě. Brant přišel naprosto o rozum a bylo to jen její chyba. Proč nedokázala udržet kalhotky na místě?

Zane srazil Branta k zemi. „Je vyvolená.“ Dvakrát musel Brantem udeřit o zem, aby ho udržel. „Musíme se s ní spojit. Ty to víš.“

„Já vím,“ zavrčel Brant. „Ale nemusí se mi to líbit. Dělá mě to…“ zavrčel a oči mu svítily. „Nesnesu to.“

„Zklidni se. Musíš ji označit svým pachem.“

Zdálo se, že Brant Zaneovi dovoluje, aby ho držel na zemi. Musel, protože oba byli stejně silní, nebo to tak alespoň bylo, když poprvé vešla do místnosti.

Zane se na ni podíval. „Sundej si oblečení.“

„Co? Ne…“

„Musí se s tebou spojit. Potřebuje uklidnit tvou vůní.“ Zane ztěžka polkl. Na čele mu vystopil pot a bicepsy se mu napínaly, jak se snažil Branta udržet v klidu.

Brant se pod ním pohnul a podařilo se mu vyprostit ruku. Sevřel Zaneovu košili do pěsti a skoro si ji strčil pod nos. „Vypadni odsud.“

„Ani náhodou.“ Zane zatlačil Branta zpátky dolů. „Mohl bys jí ublížit.“

„Nikdy bych…“

„Myslíš, že tady chci být a dívat se, jak s ní šukáš?“ Tvář měl zkřivenou vztekem. „Zůstanu. Ženo…“ Zane se zadíval za Branta, „…sundej si oblečení.“

Sakra. Tohle se nedělo.

„Udělej to,“ Brantův hlas zněl napjatě.

Sakra. Dělo se to. To všichni v místnosti přišli o rozum?

„Nemůžu. Nemůžete čekat, že…“

Do částečně pootevřených dveří vběhl Xavier, následovaný Stephany a Lancem.

„Vypadněte,“ zavrčel Zane.

„Slyšeli jste,“ Brantův hlas zněl stejně autoritativně.

„Ale…“ začal se Xavier hádat.

„Ven!“ Vykřikli oba králové současně. Xavier se zarazil uprostřed věty. Lance sklopil pohled a prudce přikývl. Stephany měla tu drzost se usmívat. Podívala se na každého z králů, a pak na Tanyu a na tváři se jí objevil široký úsměv. Ta mrcha. Lance jí položil ruku na záda, když ji odváděl z místnosti. Byla to jen její představivost nebo Stephany pod jeho dotekem ztuhla? Neměla čas o tom přemýšlet, protože ve chvíli, kdy se dveře zavřeli, se na ni oba králové zadívali.

„Omlouvám se, Tanyo. Pochop to, prosím.“ Brant ztěžka oddechoval a bylo pro něj těžké mluvit normálně. „Potřebuji, aby sis sundala šaty, a musíš to udělat hned teď.“ Brant se jí omlouvá, i když za to všechno mohla hlavně ona. Zavrtěla hlavou a chystala se hádat.

„Nikdy by si neodpustil, kdyby ti náhodou ublížil. Nekontroluje se a potřebuje tě označit vlastním pachem, aby se uklidnil natolik, že bude schopný zase racionálně myslet.“ Jakoby v odpověď Brant hluboce zavrčel. Ne vztekem, ale tak, že ji to vystrašilo.

„Prosím, bonbonku. Poslechni ho. Ani jeden z nás nechce, abych ti ublížil.“ Zane se jí podíval do očí.

„Je mi to líto, Cenwein…“ řekl Brant přes sevřené zuby. „Zane má pravdu. Musíš udělat, co říká.“

„Mám pravdu… kde je diktafon, když ho člověk potřebuje?“

„Naser si,“ Brant zved ruku a praštil Zanea do jeho smějící se tváře. Brantova pěst se střetla se Zaneovým nosem, ze kterého vytryskla sprška krve, která zase rychle zaschla.

„Zkrvavený. Takhle se mi líbíš.“ Brant stáhl ruku zpátky, aby Zanea znovu udeřil, ale druhý upír byl příliš rychlý a jeho úder zablokoval, když Brantovi přitlačil ruku na hrudník.

„Zkus se uklidnit. Znovu už tvou ránu tak klidně nepřijmu.“

„Moje potřeba tě zabít převyšuje potřebu odstranit tvůj pach z mé ženy.“ Brant ta slova plivnul proti Zaneovi a jeho velké tělo se každou vteřinou víc napínalo.

„Počkat. Prosím, nezabíjejte se navzájem. Přestaňte.“ Myšlenka na to, že by se ti dva znovu pustili do souboje a zranili se, nebo něco hůř, ji přiměla zapomenout na stydlivost. Sundala si boty a rozepnula džíny, které si stáhla dolů přes boky. Po chvilce váhání si sundala i kalhotky. Ty, které předtím tak usilovně sušila. Celá se začervenala, když se oba upíři zadívali jejím směrem.

„Dobře, možná je sex lepší nápad.“ Brantovo zavrčení bylo protkané vzrušením. Normálně by ji ten zvuk udělal vlhkou a bolavou, ale ne se dvěma sadami očí, které ji sledovaly. Bože, to bylo tak trapné. Brantovy oči byly plné vzrušení, ale také tvrdé a děsivé. „Tvá vůně bude silnější, když budeš nahá.“ Obrátil tvrdý pohled na Zanea.

„Bonbonku, pohni sem tím svým zábavným zadečkem.“

Brant zavrčel.

„Sednu si za něj a podržím mu ruce. Jakmile ti uhnu, obkročmo si na něj sedneš. Čím dřív bude jeho penis v tobě, tím lépe.“

„Nemůžu uvěřit tomu, cos právě řekl. To je tak pošahané.“ Dřepla si vedle nich na zadek.

„To ještě není všechno, bonbonku.“ Zane na okamžik sevřel rukou její tvář.

„Sundej z ní ruce,“ zavrčel Brant. „Je to jen na tobě, Cenwein.“ Znělo to bolestně.

„Připravená?“ Zane na ni zamrkal. „Můžeš jít na to.“

Jednou přikývla, protože nevěřila svému hlasu. Jakmile se Zane pohnul, přesunula se na jeho místo. V okamžiku, kdy se její kundička dotkla Zaneova napnutého penisu, skoro se z polohy v leže, přesunul do vzpřímené polohy.

„Potřebuji tě, Tanyo,“ zašeptal Brant. „Víš, že ti nikdy neublížím.“ Byl to rozpor, protože Zane držel obě Brantovy paže na zemi za jeho hlavou.

„Vezmi si ho, bonbonku,“ zamumlal Zane.

Tanya si olízla rty a sáhla po knoflíku na jeho kalhotách. Brant zasyčel, když se jeho penis osvobodil. Posadila se nad něj, až byli jen kousek od sebe. Snažila se dovnitř dostat špičku.

Přes klitoris jí začal hladit palec. „Zavři oči.“ Byl to Zane. Držel Brantovy ruce jednou rukou.

Brant si v tomto okamžiku jasně uvědomil, že je bezmocný. Zavrčel a oči mu zářily tak jasně, až si byla jistá, že by dokázaly osvítit temnou místnost. „Sundej z ní ty špinavé pracky.“

„Není na tebe připravená. Chceš, aby si to užila. Nechceš jí ublížit. Nevěřím, ti dost, abych tě s ní nechal samotnou.“

Brant zaklel. „Udělej to.“ Sevřel čelist, když Zaneův palec začal kroužit po jejím pohlaví a pak do ní zanořil jeden prst. Snažila se nereagovat. Ne, když ji oba muži pozorně sledovali.

„Zavři oči,“ Zaneův hluboký, chraplavý hlas jí zrychlil tep. Udělala, co řekl. Bylo to jednodušší, nedívat se na ně. Zane prstem klouzal po jejím klitorisu. Kundička se jí sevřela, ačkoliv cítila, jak se roztahuje. Vsunul do ní druhý prst. Zasténala, neschopná zastavit touhu, která se v ní probudila. Brant zavrčel. Byl to vibrující zvuk plný vzrušení. Zane z ní vytáhl prsty a přejel jí po citlivém místečku. Pohnula pánví, aby se o něj mohla znovu otřít. Potřebovala víc. Namísto prstů ucítila hlavu tvrdého penisu. Tanya se zatlačila pohlavím proti Bratnovu ocelovému kopí.

„To je ono, bonbonku,“ zazněl Zaneův hlas. Byl také vzrušený? Nechala oči zavřené. Nechtěla ten okamžik přerušit. Hořela touhou, tak o Branta znovu otřela. Ten rozkoší zasténal.

„Vezmi si ho, bonbonku.“

Znovu se posunula proti němu a tentokrát do ní vklouzl snadněji. Tanya se uvolnila, když ji pomalu plnil. Milovala to, jak se musela prohnout, aby ho do sebe pojala.

Brant trhl boky. Vykřikla čistou extází, když se do ní dostal celý. Ztěžka polkla, pohnula boky a držela ho v hluboko v sobě. Milovala ten pocit.

Tanya se uvolnila a začala se na něm pohybovat nahoru a dolů. Brant zasténal.

„To je ono, bonbonku.“ Zaneův hlas ji opanoval.

Nahoru a dolů, pak se lehce naklonila dopředu a zjistila, že tenhle úhel je ten správný. Zatímco po něm klouzala zpátky dolů, zašeptal.

„Rychleji,“ naléhal Brant. „Jsi tak skvělá.“

Tanya otevřela oči a podívala se na Branta. Jeho řasy mu zlehka ležely na tvářích, když přimhouřil oči. Poslechla a zároveň si dávala pozor, aby ho měla stále hluboko v sobě. Zakňourala pokaždé, když po něm sklouzla. Brant přirážel odspodu proti jejím bokům v rytmu, který nastavila.

„Tak skvělá.“ Jeho oči stále svítily. „Přál bych si, abych tě mohl otočit a tvrdě tě ošukat.“

Při jeho hrubých slovech zalapala po dechu, protože si právě vybral chvíli, kdy do ní tvrdě přirazil. Tanya byla zděšená, když zjistila, že ji jeho výrazivo vzrušuje. Brant se pod ní napjal a snažil se uvolnit ruce. Podařilo se mu osvobodit jednu, kterou jí roztrhl svetr na dvě části.

Zane se znovu zasmál, když se znovu chopil jeho ruky. Ačkoliv se nehýbala, Brant do ní dál přirážel a zdálo se, že svým hlubokým třením útočí na všechna její nervová zakončení. Zasténala.

„Vypadá to, že se někdo chce podívat na ta tvoje ohromující prsa. Nemůžu říct, že bych mu to dával za vinu.“

„Dávej si pozor na tu svou nevymáchanou pusu.“ Brant vysunul tesáky a zároveň zespodu pořád přirážel.

Tanya zvedla pohled a zachytila Zaneův vzrušený pohled. Jaký je v tom rozdíl? Přetáhla si svetr přes hlavu a sundala si podprsenku. Zaneovy skoro vyskočily oči z důlků a Brant vydal zvuk podobný tomu, která vydávají raněná zvířata.

„Bože, tolik se tě chci dotknout.“ Brant už se nehýbal. Oba upíři na ni zírali, jako by nikdy předtím neviděli nahou ženu.

„Bože, jsi tak zatraceně sexy.“ Zane na ní upřel pohled a jeho oči kmitaly mezi jejím hrudníkem a tváří.

„Zavři kurva oči!“ Zavrčel Brant naštvaně. Vypadal ještě naštvaněji.

„Naser si. Ty jsi ten, kdo ji šuká. Ještě něco řekni a já ji z tebe sundám a dokončím to sám.“

Brant se snažil uvolnit ze sevření. Tanya ho potřebovala rozptýlit, tak se pevněji sevřela kolem jeho penisu. Nahoru… dolů… nahoru… dolů. Každý pohyb byl prudší a rychlejší. Zaměřila se na svou vlastní rozkoš. Potřebovala orgasmus víc, než potřebovala dýchat. Každým sklouznutím byla blíž a blíž. „To je ono, bonbonku. Ještě trochu.“

Brant vydal souhlasný zvuk. Vykřikla, když se Zaneův prst začal otírat o její klitoris. Zane držel Branta jednou rukou, zatímco se nakláněl dopředu a laskal ji. Z jeho tváře vyzařovala touha.

Brant zavrčel něco mezi rozkoší a varováním.

„Oh ano,“ vykřikla. Její orgasmus se dostavil, když ji prsty pevně sevřel. Zane stiskl klitoris mezi dvěma prsty, zatímco Brant do ní přirážel odspodu. Bylo to, jako by zemřela a odešla do nebe. Jen myšlenka na to, že se jí dotýkali dva muži, stačila na to, aby se přes ni přelila další vlna rozkoše. Stěží zaregistrovala, jak sebou pod ní začal trhat Brant, který také dosáhl vrcholu.

Ovinuly se kolem ní teplé paže a tváře a ústa jí pokryly horké polibky. Tanya otevřela oči a střetla se s Brantovým teplým, čokoládovým pohledem. „Je mi líto, že jsem tě dostal do téhle situace.“

„To je v pořádku.“ Jak by mohla k čertu přiznat, že i když se nejprve bála, byl to ten nejerotičtější moment jejího života? Jak dokonce toužila po tom, aby se to opakovalo? Tentokrát by mohla sedět na Zaneově penisu, zatímco Brant by si mohl hrát s jejími bradavkami.

Zane.

Podívala se Brantovi přes rameno. Velký upír stál za nimi. Sakra, vypadal rozzlobeně. Oči měl temné a tělo napjaté. Jeho pohled se změnil, když se mu podívala do očí.

„To byla zábava. Jsem sice pekelně tvrdý… ale byla to zábava.“

Brant zavrčel. „Ty špinavý bastarde.“

Zane se trochu usmál. „Byl bys na tom stejně, kdyby se role obrátily, a nemůžeš říct, že ses nikdy předtím nedělil.“

„Tanya je jiná a ty to víš.“

Sakra, měla vědět, že se tihle upíři nesmíří. Všechno, tohle mambo jumbo, bylo zbytečné. Nakonec byla ráda, že se to stalo, ale myšlenka na to, že by ty dva muže sdílela, jí rozzářila její zelené oči.

„Stejně bych rád svůj penis zapojil do druhého kola a ještě lepší by bylo, kdybych mohl…“

„Neříkej to,“ Brant zvedl ruku.

Zane si založil ruce na hrudi. „Máš pravdu, protože – moje tvrdohlavost musí jít stranou – tento rozhovor skončil.“

Brant jí zvedl. Krev se jí vařila, protože z ní celou dobu Zane nespustil oči. Jeho kožené kalhoty byly v rozkroku vyboulené. Jedna její část se chtěla zachichotat, zatímco ta druhá chtěla obejmout její ženskou stránku. Bez studu vypnula prsa a jeho řasy se pod jeho žhavým pohledem téměř roztavily. Zhluboka se nadechl a nevěřícně zatřásl hlavou. „Překvapuješ mě, ženo. Chtěla by sis zajezdit na mém ptákovi, že ano?“

Zalapala po dechu. „Nechtěla.“ V jejím hlase nebylo moc zloby a on se na ni jen usmál. Tanya si natáhla kalhotky a cítila, jak na ni celou dobu upírá pohled. Soustředila se na oblékání a oba upíry ignorovala.

Vyděsilo ji, že v ní Zane dokáže číst, jako v knize. Jak by mu mohla odepřít to, že mluvil pravdu? Tanya si přes boky natáhla džíny, zapnula zip a knoflík. Pokračovala nasazením podprsenky a úpravou svých prsou v košíčcích. Zane zasténal a upravil se v kalhotách. Když vzhlédla, oba muži na ni zírali.

„To jste nikdy neviděli ženu?“

„Nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlel. A za normálních okolností bych se o tohle už postaral.“ Zane se popadl za tvrdý rozkrok.

Brant zavrčel. „Vypadáš, jako jeskynní muž.“

„Co mám říct? Ta žena ve mně probouzí zvíře.“ Zane se na ni pousmál. Byl to takový blbec. A i když si toho byla vědomá, proč ho tak zatraceně moc chtěla?

„Ona je moje. Jestli se jí dotkneš jen prstem, tak…“

„Jo, jo.“ Zane zvedl ruku. „Ale za méně, než dvacet tři hodin bude zase moje. Věz, že s ní budu…“

Brant zavrčel a udělal prudký krok směrem k Zaneovi. Tohle se mohlo rychle zvrtnout v další boj. Zdálo se, že Zane ví, kde má Brant slabou obranu. Tanya si oblékla svetr a zděsila se, když zjistila škody. Byl to její drahý kašmírový svetr. Becky jí ho koupila k narozeninám. Tanya moc hezkých věcí neměla a tahle nepůjde nahradit.

Brant udělal další malý krok směrem k Zaneovi. Ruce měl sevřené v pěsti podél těla. Musela něco udělat. Tanya položila ruku na Brantova široká záda. Při jejím dotyku sebou trhl. Dokonce i poté, co si ji vzal, bylo možné, že už ji doopravdy nechce. Ne, jako někoho, s kým by mohl sdílet svůj život.

Zane se bez špetky humoru zasmál. „Bude nejlepší, když se s tím smíříš. Počítej s tím, že až budeme zase spolu, budeme si užívat. Té ženě se můj dotyk líbí. Jsme velice kompatibilní.“

Z Branta vyšlo hluboké, hrozivé zavrčení.

„Zklidni se. Z toho, co jsem viděl, má ráda i tvůj dotek. Právě teď se musíš rozhodnout, jak nejlépe ji ochránit, a protože před sebou máme ještě devět dní, budeme se spolu muset dohodnout.“