AFN - 30. kapitola

Překlad: Peťa

Zdravím holky, chtěla bych se omluvit za prodlevy v mých překladech, ale teď je to dost šílené – dovolená, stěhování a v práci toho taky není zrovna málo, tak prosím o trpělivost, teď už by to mohlo být lepší.

Užijte si docela dlouhou kapču, doufám, že se bude líbit J

Peťa

LILY CALLOWAY

Daisy postoupí vpřed pro dalšího panáka a trochu klopýtne. Fakt nechci, aby jí dnes v noci bylo špatně. Položím jí ruku na rameno a zamávám na obsluhu, že ne. „Jsme tu v pohodě.“

Daisy se se mnou kvůli tomu rozhodnutí nehádá. Když se obsluhující odloudá pryč, chňapnu Rose za paži a ta se zakymácí na svých deseticentimetrových podpatcích.

Vyvalím oči.

Viděla jsem Rose přerušit svoje vykračování si jen jednou. Podpatek se jí zachytil v kovové mřížce v New Yorku a ona ty boty pak spálila, aby se zbavila špatné karmy. Myslím, že pokud by Connor věděl, že je opravdu pověrčivá, dobíral by si ji celé století.

Melissa se usadí vedle mě a musím vyzařovat zdeptaný pohled, protože řekne: „Tvoje sestry jsou namazané.“ Zmiňovat se o očividném nepomáhá.

Hudba se změní na ústřední píseň Supermana a to mě totálně dezorientuje. Prudce se otočím a imitátoři na pódiu jsou teď oblečení za různé superhrdiny. Na vysokém balkónu stojí Superman a Kapitán Amerika, přičemž na ně září reflektor.

Lidi se začínají pokoušet dostat se blíž k pódiu a někdo do mě vrazí zezadu a já skoro pustím Rose. „Pozor, kámo,“ vyštěknu na něj, ale fakt to ztrácí efekt, když je moje pozornost na superhrdinech. Je to moje šanta kočičí.

Tempo se začíná zvyšovat, a když udeří crescendo, Superman a Kapitán Amerika vyskočí z balkónu a letí k čtvercovému baru jen stopu od nás.

Kravina.

Kapitán nemůže lítat.

Jsem tak naštvaná, že donutili Kapitána Ameriku, aby měl superschopnost, kterou ve skutečnosti nemá, že nevidím blížící se tělo po mé pravici. Jeho paže mi vrazí do boku tak tvrdě, že se zapotácím a zpod Rose vyklouznou její podpatky. Úplně spadne a stáhne mě s sebou. Obě jsme na zemi, než si cokoli dokážu spojit dohromady.

Můj kostnatý bok se zaryje do tvrdé betonové podlahy a sukně se mi nasákne lepkavým alkoholem. Ani nechci myslet na to, co jiného tu dole může existovat. Posadím se a ztratím Rose z dohledu. Zvedla se na nohy? Ale to je nepravděpodobné, uvážíme-li, že v botách na podpatku dokázala sotva stát.

Srdce mi buší. „Rose!“ zavolám. Těla mě uvězní uvnitř a najednou mám strach, aby mě nezašlápli a nerozmačkali jako malého brouka. Ale víc než to se bojím toho, aby se to samé nestalo mojí opilé sestře. Než udělám jediný pohyb, pár rukou mi vklouzne do podpaží a zvedne mě hned ze země, jako bych nevážila víc než pytel jablek.

Musí to být chlap.

Dotýká se mě chlap.

Ukonči to. Ukonči to. Moje mysl bliká znameními, vykresluje nějaké to flirtování na jeho straně, jakmile se otočím. Nakonec mi pomohl nahoru. Jsem si jistá, že bude očekávat, že ho panna v nouzi za jeho galantnost políbí.

Zvažuju útěk, ale otočí mě a položí mi ruce na tváře. Impulzívně sebou trhnu pryč.

„Lil.“

„Lo.“ Úlevně se nadechnu a ochotně mu vklouznu do náruče, srdce mi prakticky buší z hrudi. Když se moje myšlenky zreorganizují, rychle se odtáhnu. „Kde je Rose?“

Jakmile ta slova řeknu, z kanonů vybuchnou konfety a zablokují mi vidění a pokryjí podlahu hladkým papírem. Udělám krok a znovu uklouznu, Lo se natáhne a chytne mě, než spadnu na podlahu.

Jeho paže jsem zastrčené za mými zády a muzika pumpuje a stuhy lítají. Mám pocit, jako by byla půlnoc na Silvestra. Zírá mi hluboko do očí a řekne: „Pila jsi něco?“

Zavrtím hlavou. Nepila. Protože pak bych nemohla dělat tohle. Nakloním se dopředu a políbím ho na rty. Přitáhne si mě ke svému tělu a zvedne mi záda úplně do rovné polohy, shrábne si mě tak, jak spolu tancují naše jazyky. Ale stáhnu se jako první.

I když Loa miluju, i když bych nic nedělala radši, než ho líbala – moje sestry jsou někde ztracené. A já je musím najít.

Lo opět vidí v mých očích paniku a věnuje mi pohled, jako by říkal: Nedovolím, aby se jim něco stalo. Věřím mu. Teď víc než dřív, věřím, že je tu pro mě.

Popadne mě za ruku a vede mě ucpaným prostorem, kde jsou nashromážděná těla. „Jsou fakt opilé,“ řeknu Loovi přes hudbu.

Jeho lícní kosti se zostří.

„Co?“ Pulz se mi zrychlí. „Co je?“

Táhne si mě před sebe, jeho ruce na mých ramenou, zatímco se hýbeme, a sehne hlavu tak, že se mi jeho rty otřou o ucho. „Pily absint.“

Co?! Nemyslím si, že se obsluhující zmínila o tom, co je v zářících lahvích. Rose by nikdy nebyla dost šílená na to, aby pila absint, něco co je na Ameriku příliš šílené.

Na Halloween, Loovy osmnáctiny, jsme letěli do Amsterdamu, jen abychom si koupili láhev. Prohlašoval, že se chce opít zelenou vílou (pozn. označení pro zelený absint), protože si myslel, že bude mít halucinace. Skončil tak, že během hodiny odpadl a nechal mě, abych na něj dávala pozor v našem hotelovém pokoji.

Přejdu do sesterského módu a zrychlím, oči otevřené a v pozoru kvůli jakýmkoli známkám po mojí nespoutané blond sestře a té módní hnědovlasé. 

Nejdřív najdeme Rose.

U vysokého stolu posetého prázdnými kalíšky a lahvemi ji Connor pevně drží kolem pasu, zatímco ona mu tiskne obě pevné ruce na ramena, na svých podpatcích nestabilní. Šeptá jí do ucha, pravděpodobně se ji snaží přesvědčit, aby je sundala.

Ale to dřív tygr porodí mládě lamy, než by Rose byla naboso ve špinavém klubu.

Přistoupíme k nim a já se držím Lo, jako když dítě svírá mantinel na kluzišti. „Je v pořádku?“ zeptám se.

„Jsem prostě v pohodě, díky,“ řekne Rose. „Ale musíme kontaktovat personál a nechat uklidit tenhle nepořádek. Podlaha je špinavá.“ Kývne na špinavou podlahu, která je pokrytá lepkavým likérem a teď malými proužky konfet. Její nos se nakrčí na stůl nejblíž k ní. Zaměstnanci už začínají smetat stuhy, aby lidi neuklouzli. „Ah, právě včas.“ S pošetilým úsměvem se zhoupne a pak klopýtne, aniž by vůbec udělala krok. Connor ji hned napřímí zpět.

Lo se nemůže přestat usmívat.

„Co je tak zábavného?“ zeptám se.

„Pro jednou to nejsem já.“

Nemůžu si pomoct, ale taky se usměju.

„Ne… chovej se ke mně povýšeně, Lorene!“ Ukáže na něj Rose prstem. „Zavolám svoje právníky. Nechám tě zatknout za…“ Škytne. „… neslušné chování na veřejnosti.“

„Vlastně jsem teď pěkně slušný,“ řekne Lo a pořád se uculuje.

„Co kdybychom to vyhlásili časnou večerkou?“ zeptá se Connor, jeho ruce pevně na jejích bocích. Zdá se, že jí to je úplně jedno. Vlastně se nakloní zpět k němu. Tohle je pravděpodobně nejblíž, co si kdy byli, a přesto to vypadá tak přirozeně.

„Ano, musíme tě strčit do postele,“ řekne mu.

„Ne, miláčku, já strčím do postele tebe.“

Vypustí zafunění. „Jsem úplně v pohodě. Koukej.“ Natáhne jednu ruku a ta se třese tak, jako by byla na cracku. „Pevná jako skála.“

Connor se na nás podívá. „Beru ji do auta.“

„Connor Cobalt,“ řekne Rose s mlasknutím jazyka. „Je to vymyšlené jméno?“

Shrábne ji rukama za zády a pak jediným pohybem si ji bez námahy zvedne do náruče.

Položí mu ruku na hruď, oči se jí rozšíří. „Whoa. Musíme říct manažerovi, ať zpomalí ten kolotoč.“

Jeho rty se zvednou, když zakývá nohama a zkoumá provedení jeho košile na knoflíčky. Sleduju ho, jak ji nese přes východ, jen abych se ujistila, že je bezpečně venku.

Když odejde, znovu se otočím a skenuju všechny holky, ale žádná není blond nebo dost vysoká, aby to byla moje nejmladší sestra. „Kde je Daisy?“ zeptám se Lo. Naposled, co si pamatuju, že jsem ji viděla, bylo předtím, než superhrdinové převzali pódium a zhypnotizovali mě.

Zúženým pohledem prohledává klub. „Nevidím ji.“

Všimnu si Rykea u baru, jak o něčem diskutuje s Melissou.

A tentokrát si opravdu přeju, aby tu Melissa nebyla, aby nerozptylovala Rykea od Daisy. Protože by dohlížel na mou sestru během toho konfetového šílenství a shonu lidí tlačících se na pódium. Ale místo toho byl zaměstnaný usmiřováním si jeho tak trochu přítelkyně. Přesně jak jsme mu říkali.

Tohle je naše chyba.

Jsem bez sebe příšernými pocity. Razím si cestu vpřed k Rykeovi a Lo mě jistí rukou na pase, abych znovu neuklouzla. 

„Ahoj,“ řekne Ryke a otočí se k nám, když dorazíme. Jeho oči poletují kolem nás fakt rychle. „Kde je Daisy?“

„Chystali jsme se zeptat, jestli jsi ji viděl,“ řeknu teď víc vyděšená. Ani se nešel za Daisy podívat, jakmile sešel z balkonu. Tohle by byla věc, kterou by Ryke udělal. Opravdu jsme ho tak odstrašili? Koušu si nehty. Způsobili jsme, že osoba, která se tak hluboce stará, se stala osobou, která se nestará. Jak je to možný?! Vyšiluju. Jen trošku. „Myslela jsem, že budeš vědět, kde je.“ Můj pištivý hlas způsobí, že se jeho tvář prolomí.

A pak obrátí svou pozornost na Lo. „Říkals, že jdeš sehnat Daisy.“

Lo si tře zadní část hlavy. „Lil spadla na zem. Všechno bylo šílené…“

„Kurva,“ zakleje Ryke, slovo na jeho rtech drsné. Jeho svaly se napnou.

Lo si v nervozitě pořád tře krk.

„Je to v pohodě,“ řeknu Loovi, než ho přepadne vina. „Nikdo není na vině.“ Najdeme ji. Doufejme.

Přikývne. 

A než můžeme jít hledat Daisy, vloží se do toho Melissa, její výraz nevrlý. „Pravděpodobně pobíhá někde tady kolem. Jsem si jistá, že ji s Lo můžete najít sami.“

Ne, potřebujeme Rykea. Lo bude mít takový strach o mě, že spadnu na zadek, že jeho pozornost bude rozpolcená. Potřebuju někoho, kdo bude výhradně soustředěný na to, aby ji našel. A já jsem příliš malá, abych toho v tom davu nějak moc viděla.

„Pojďme,“ řekne Melissa a tahá Rykea k pódiu na tanec.

On se temně zamračí. „Pokud nebudeš pomáhat, můžeš jít do auta.“

Melissa spustí ruce. „To myslíš vážně?“

„Nenechám šestnáctiletou opilou holku ve zkurveném klubu!“ křičí na ni, jako by neposlouchala.

„Postarají se o ni! Není to tvoje sestra nebo tvoje zodpovědnost, Ryke!“

„Neznáš mě,“ ušklíbne se. „Nechápeš to kurva.“

Stoupne si mu do tváře. „Nejela jsem sem, abych dělala chůvu!“

„Pak odejdi!“

„Jdi do prdele,“ zavrčí. Pak se řítí pryč, s lehkostí se tlačí masou lidí.

Srdce se mi chystá každou sekundou, kterou jsme ztratili, vyskočit z hrudi. „Pojďme.“

„Počkej.“ Ryke se dívá mezi Loem a mnou. „Pokud pomůžu, bude to tak. Vy dva už mě kvůli ní nebudete moct vyštvávat. Nemůžete mít obojí. Buď ji budu ignorovat, nebo budu její kamarád. Tak to je.“

„Ty jsi její kamarád!“ vykřiknu a prakticky hodím ruce do vzduchu. Už nechci plýtvat další čas. „Okay, pojďme, prosím!“

Ryke se nepohne. Jeho oči se přišpendlí na Lo, čeká na odpověď. Vrhám dýky do jeho očí. Na tohle nemám čas. Daisy na tohle možná nemá čas. Představím si ji opilou na záchodě, jak ji hromadně znásilňují ostatní lidi v rauši ze zelené (nebo v tomto případě modré) víly. Neměla se mi ztratit. Měla jsem ji držet na řetěz na své paži.

„Lo!“ vykřiknu.

„Fajn,“ řekne. „Fajn.“

Ryke ožije, jako by ho někdo zasáhl žhavým hořákem. Pohybuje se rychleji, než jsem si kdy dokázala představit. Rozráží těla z cesty, na pekelné misi. Děkuju, děkuju, děkuju, pokřikuju pokaždé, když nám udělá novou cestu.

„Nepouštěj se mojí ruky!“ zakřičí Lo přes hudbu, jeho prsty propletené s mýma.

Proplétáme se mezi lidmi a následujeme Rykea na záchody, kde se stáčí dlouhá řada. Jde k chlapským záchodům a ignoruje naštvané upřené pohledy, když míjí frontu.

„Hej!“ vykřikne chlap. „Čekám patnáct minut!“

Ryke zlostně hledí. „Nejdu chcát; někoho hledám.“ Dostane se ke dveřím a chlap ho popadne za paži. Ryke se na něj doslova vrhne váhou těla, jen aby ho odstrčil. Chlap se skácí dozadu a poskytne Rykeovi dost času, aby otevřel dveře a zmizel uvnitř.

„Jdu se podívat na holčičí záchod,“ řeknu Loovi a nechám ho v chodbě. Holky zírají s žhavým vztekem, jejich rty jedovatě stočené. Moje vysvětlení přejdou asi tak snadno jako to Rykeovo, ale nikdo mě fyzicky nenapadne.

Když se dostanu dovnitř, fronta sahá až sem, holky namačkané v řadě a čekají na otevřenou kabinku. „Daisy!“ zakřičím a kontroluju každou tvář. Ne, ne, ne. Mrknu pod kabinky, hledám její zlaté sandály.

Červené boty na podpatku.

Černé baleríny.

Třpytivé boty na platformě.

Ne, ne, ne.

Běžím zpátky ven ve stejnou chvíli, jako Ryke opustí záchod – bez Daisy na své paži. Nezaváhá ani nezastaví. Vede nás do dlouhé úzké chodby, která se zdá rezervovaná pro personál.

„Měli bychom to zkontrolovat venku,“ řekne mu Lo. „Možná našla východ.“

„Chci si být jistý, že není tady,“ řekne Ryke.

Chodba končí dveřmi. A jsou doslova označené jen zaměstnanci. Lo popadne Rykea za paži, než se vžene dovnitř.

„Vyhodí nás z klubu a pak ji nikdy nenajdeme.“

Zblednu.

A oba se podívají na mě. Uvědomuju si, že jsem vypískla, že mi unikl k smrti vyděšený zvuk.

„Vy dva teda zůstanete tady venku,“ řekne Ryke. „Já půjdu dovnitř. Pokud mě někdo vyhodí, pak vyběhnete z té zkurvené chodby a ztratíte se v davu.“

„Fajn.“ Ale slyším Lo zamumlat: „Budu muset zaplatit kauci, abych dostal bratra z mexického vězení.“

Ryke otočí dveřní koulí a trochu nakoukne dovnitř. Hruď se mu zvedne silným nádechem a kývne na nás, abychom šli dovnitř s ním.

Věříme Rykeovi dost na to, abychom poslechli, a zamíříme ke dveřím. A pak se zastavíme.

Dveře se za námi s kliknutím zavřou.

Musíme být v nějaké odpočívárně. Velký prostor zaplňují červené gauče, na jedné straně televize a pinball. Na stěnách jsou nasprejované graffiti – nebo opravdu nechutné neonové grafické dílo.

Místnost je prázdná kromě jedné blonďaté holky, která má nohy na polštářích gauče. Trochu se pohupuje a plácá po graffitovém obrázku okna na stěně.

Jsem jen fakt fakt ráda, že v té místnosti nikdo není. A že má všechno oblečení na sobě.

Ryke se přiblíží k mé sestře. „Daisy,“ řekne pomalu.

Ohlédne se přes rameno a slabě se usměje. „Ahoj, Ryke.“ Ukáže na namalované okno. „Věděl jsi, že tohle okno nefunguje?“ Snaží se chňapnout po obrázku. „Neotevře se.“

„Jak se cítíš?“ zeptá se jí.

Pleskne sebou na gauč a dotkne se hlavy, jako by se točila. „No…“ Tvrdě polkne. „Dozvěděla jsem se, že ta modrá věc byla absint… takže… myslím, že jsem možná v rauši.“

„Ne do prdele.“

„Jo…“ Párkrát zamrká, snaží se silou otevřít ztěžklé oči. „A ty dveře… ty dveře nebyly východ.“ Její hlas prolomí hrot strachu. Uvědomuje si, že není úplně při smyslech a že byla úplně sama.

Moje neohrožená odvážná sestra se bojí.

Protože tohle nebyla její volba.

Chystám se jít k ní, ale zarazím se. Ryke se už dostal ke gauči, a když se její pohled upře plně na něj, její obličej se začne lámat pomalou osvobozující úlevou.

„Ahoj,“ řekne, přičemž posuzuje její stav.

„Ahoj.“ Její oči se zaplní slzami.

„Dais, je to v pořádku. Ty jsi v pořádku.“ Vytáhne ji na nohy a nohy se jí chvějí.

Opakovaně přikyvuje, sama se tomu snaží věřit.

Lo vypustí výdech. „Je to divné,“ řekne tiše. „Myslel jsem, že Rose bude ta, která na tom bude takhle.“

Zamračím se. „Jak to myslíš?“

„Vyděšená,“ objasní, „z toho, že není pod kontrolou.“

Daisy je přirozeně divoká, ale nemyslím si, že čekala, že bude takhle opilá. Nemyslím si, že to chtěla a to byl jiný druh neznáma, než skočit z útesu nebo domu nebo letadla.

Ryke vezme její tvář do dlaně. „Hej, jsi v bezpečí, Dais.“

Znovu přikývne a kousne se do spodního rtu, aby mu zabránila v chvění.

A pak se Ryke neklidně posune. „Nenarazila jsi na nikoho, než ses dostala sem, že ne?“ Oh můj Bože, nemyslí si… nikdo se jí nedotkl, že ne? Chystám se zvracet starostmi.

Zavrtí hlavou, pár slz jí spadne. „Já nevím.“ Otře si obličej, než sklouznou další slzy.

Ryke je víc ustaraný než jsem ho viděla za nějakou chvíli a to zahrnuje i to, když Lo zvracel po straně cesty.

Daisy zírá na svou ruku, jako by vedla k magickému portálu. „Myslím… myslím, že jsem v rauši,“ opakuje to, co už bylo řečeno.

„Kurva,“ zanadává Ryke tiše. Jemně ji vede k místu, kde stojíme my. Vzhlédne a její obličej se trochu rozjasní, když mě uvidí. „Lily. Lo.“

Okamžitě ji obejmu a ona se mě chytne, její ruka se mi ztratí ve vlasech. „Whoa!“ Vykřikne a trhne sebou zpátky do Rykeovy hrudi.

„Co?“ Moje oči se rozšíří.

„Co je to s tvým obličejem?“ zeptá se Daisy zpanikařeně. „Ryke, něco je s jejím obličejem.“

„Jsi v rauši,“ připomene jí.

„Oh… jo.“

„Čím dřív se odsud dostaneme tím líp,“ řekne Lo.  

Daisy těžce dýchá. „Necítím nohy.“

„Skvělý,“ řekne Lo, přičemž si nervózní rukou pročesává vlasy.

„Ještě něco necítíš?“ zeptá se Ryke.

Přejede si jazykem pomalu přes horní ret, než řekne: „Obličej.“

Ryke položí Daisy ruku na páteř. „Daisy, podívej se na mě.“

Nedokáže najít zdroj jeho hlasu. „Ryke?“ Stojí přímo před ní.

Zmáčkne jí bradu a otočí jí tvář, aby se setkala s jeho očima. „Zvednu tě, okay?“

„Okay.“

Zvedne si ji do náruče – jednu paži na jejích zádech, druhou pod koleny.

A ona mu sevře tričko. „Nepouštěj mě,“ zašeptá. „Nemůžu najít východ…“

„Držím tě,“ ujistí ji.

Navigujeme naši cestu ven z klubu a já se neustále ohlížím na Daisy, abych se ujistila, že je v pořádku a není jí špatně. Schová si hlavu Rykeovi do hrudi, a když míjíme práh klubu, bezpečně na chodníku a venku ze zamlženého prostředí, můžeme mluvit volněji.

„Daisy,“ řekne Lo. Míříme k parkovací plošině a Lo má ruku pevně kolem mých ramen.

Její hlava se zvedne, aby se podívala na Lo. Její oči jsou podlité krví a Rykeovo tričko je vlhké jejími slzami. Je rozrušená a já přemýšlím, kolik si toho bude ráno pamatovat.

Pravděpodobně vůbec nic.

Možná že to je dobře.

Lo zaváhá s tím, aby se jí na něco zeptal.

„Co?“ zamumlá.

Vzdá to. „Co sis myslela, že piješ, když jsi nevěděla, že je to absint?“

„Curaçao (pozn. likér ochucený slupkami sušených citrusových plodů podobných pomeranči).“

Ryke si na ní upraví svoje držení a ona si opře tvář o jeho paži. „Jak sakra víš, co to je?“ zeptá se.

„Brazilský model.“ Její víčka se trochu zatřepotají, doufejme jen ze spánku.

Ryke vypustí tichý výdech. „Zní jako vítěz.“

„Byla pěkně úžasná,“ řekne Daisy smutně. A pak začnou téct tišší slzy, její pohled vzdálený, jako by byla ztracená na hodně špatném výletě.

Loův obličej se zkroutí vinou a bolestí. Stisknu mu ruku, bojím se, že teď bude posedlý tím, aby se napil. Alkohol není odpovědí na napravení jeho bolesti z toho, že Daisy nenašel dřív, ale jsem si jistá, že bojuje s pokušením.

Ryke se dívá mezi svým bratrem a mou sestrou a pak jeho oči spadnou ke mně a myslím, že vidí holku, která možná může jeho bratrovi spíš pomoct než ho poslat po té temné cestě.

Nenechám Lo pít.

Jsem tu pro něj, stejně jako on pro mě. Tak se otočím k Loovi a šťouchnu ho do paže. „Viděls Kapitána Ameriku?“ zeptám se.

A jeho obličej se rozsvítí. Zírá na mě, zatímco jdeme a vina začíná odplouvat. „Jo, kdo si kurva myslí, že umí lítat?“

Usměju se. Miluju ho. Víc než sex.

Víc než cokoli.