Ember - 53. kapitola

Překlad: Mili

Zažít ten horor při umírání někoho, koho milujete? Pro nejsou žádná slova.

Bee

Bylo mi jasné, že něco je špatně, když jsem uviděla Nicka a Pikea, jak vchází do budovy. Nemají být mrtví? Nebo se skrývat nebo tak něco? V panice jsem sklouzla dolů po sedačce a vytočila Mo.

„Co je?“ Zasmála se na druhém konci linky. „Radši, ať to stojí za to.“

„Ehm, myslíš, že by mohli kluci mít trable?“

Mlčela. „Proč se na to ptáš?“

„Jsem u té budovy v kampusu a no, oni jsou uvnitř a zrovna jsem zahlédla, jak tam jdou Nick s Pikem a nemyslím si, že je to součást plánu.“

Mo zanadávala a potom zakřičela na Trace. „Vydrž, jsi u Místa, že?“

„U Místa?“ Zopakovala jsem. „Já... já nevím, co to tady je.“

„Máš zbraň?“

Do háje. „Ne.“

„Podívej se do přihrádky.“

Udělala jsem, co mi řekla a samozřejmě, že uvnitř palubní přihrádky byla zbraň. S třesoucíma rukama jsem ji vytáhla a málem ji hned upustila na zem. „Jo, mám ji.“

„Skvělý, teď ji odjisti.“

„Cože!“ Zakřičela jsem a zírala na zbraň v mé ruce. Není to násilí, z čeho jsem úplně mimo, je to fakt, že jestli udělám něco, jakože třeba vystřelím ze zbraně a netrefím se nebo se něco podělá, může Phoenixův život nebo život mého bratra viset na vlásku.

Mo si povzdechla. „Hele, už jsme na cestě, namiř a vystřel, kdyby se k tobě dostal kterýkoliv z těch hajzlů, jasný?“

„Jo, jo, okej, chápu.“

„Buď v bezpečí.“ Hovor skončil. Zírala jsem na zbraň, jako by se mi chystala ublížit. Nikdy jsem nebyla trénovaná k používání jakékoliv zbraně. Možná hodně mluvím, ale upřímně bych neublížila ani mouše.

„Zatraceně,“ zamumlala jsem, podívala jsem se na budovu a potom zase na pistol. Nenávidím, když jsem neschopná; cítím se pak ztranitelná.

Tak moc jsem se soustředila na tu zbraň, že jsem ani nezaznamenala, že někdo došel k autu.

A zaklepal na okýnko.

Vyskočila jsem, skoro jsem odstřelila volant, a pohlédla ven.

Byla to Andi.

A vidí mě se zbraní. Paráda, jak jí jen tohle vysvětlím.

Vypadá, že je v panice.

Otevřela jsem dveře, abych zlehčila situaci. „Já... ehm, jedu po škole na střelecký trénink a - “

„Ššš.“ Andi si mě přitiskla blíž k sobě a tlačila mi tu zbraň do ruky. „Od teď už beze slov, jasný?“

„Co“ Odtáhla jsem se od ní. „Co to děláš?“ Mířila přímo k budově.

„Každý někomu dluží laskavost,“ zamumlala Andi. „Drž se za mnou.“

„Nemůžeme tam jít!“ Zasyčela jsem.

„Nepůjdeme tam a oni umřou. Vyber si.“ A vytáhla zpod kožené bundičky zbraň.

„Kde jsi to vzala?“

„Přestaň klást otázky, na které opravdu nechceš znát odpovědi.“ Její hlas se trochu změnil. Měla vždycky takový přízvuk? Znělo to rusky, vůbec ne tak jako předtím.

Pomalu kopla do dveří a potom mi přitiskla zbraň ke spánku.

A kvůli tomuhle jsem vylezla z auta.

„Andi.“ Zatleskal ředitel Smith. „A právě včas!“

„No jo...“ Pokrčila Andi rameny a její přízvuk se každou sekundou prohluboval. Rusky, zní to ruky. „Musela jsem někoho vyzvednout.“ Postrčila mě dopředu.

Uvnitř byli všichni kluci, včetně Mil.

Všichni vypadali klidně.

Kromě Texe a Phoenixe.

Tex vypadal, jako by se chystal někomu utrhnout hlavu a Phoenixův výraz byl chladný, bez emocí, tak strašidelný, že jsem dostala obavy, jestli už není mrtvý.

„Nikdy jsi neměl znásilnit mou sestru,“ odpliv si Pike a držel zbraň namířenou na Phoenixe. „Řekni jim to. Řekni to všem.“

Phoenix zakroutil hlavou. „Nemám ani ponětí, o čem to mluvíš.“

„Ano, máš!“ Zbraň se chvěla, jak ji před ním držel. „Znásilnils ji! Zabils ji! Tvůj otec ji ukradl a ty jsi ji zlomil,“ řval. „A jako by to nestačilo, vzal jsi i mou sestřenici.“

Phoenix svěsil hlavu. „To se stalo před celými věky.“

„No jo, ale pořád jsou mrtvé,“ zasyčel Pike.

„Tak co?“ Pokrčil Phoenix rameny. „Tohle je tvoje odveta? Nikdy jsi nepotřeboval přístav k prodeji drog? Potřeboval jsi někdy vůbec něco?“

„Jo.“ Zasmál se Pike. „Tvou smrt. Ale proč se zastavit jen u ní? Proč nesejmout všechny šéfy?“

„Nenasytný kus zmrda, že?“ Odfrkl si Tex.

„Drž hubu!“ Nick narval Texovi zbraň k hrudníku. „Zítra touto dobou budeš už jenom hnusná vzpomínka všech našich rodin.“

Tex se s povzdechem zahleděl na Nicka. „A co? Co udělal Phoenix tobě? Nebo jsi jen malá děvka, toužící po moci?“

„Miloval jsem ji.“ Nickův hlas se chvěl. „Chtěl jsem si ji vzít.“

„Koho?“ Zeptal se Phoenix.

„Pikeovu sestru, Lanu.“ Posmrkl. „Měli jsme se brát, ale potom ji rodina De Lange ukradla a prodala v prostitučním kruhu... do toho, který měli rozehraný s Campisim.“

„No úžasný.“ Zakýval Tex. „A teď jste všichni nasraní.“

Nixon se zasmál. „A co vy, řediteli Smithi? Jaká je vaše story?“

„Oh, docela obyčejná.“ Namířil Nixonovi zbraň na čelo. „Sejmu všechny šéfy... stanu se legendou.“

„Vcelku důkladný plán.“ Přikývnul Phoenix. „Opravdu briliantní. Očividně jste mysleli na všechno.“

Ředitel Smith začal nadávat sprostě. „Nejednej se mnou povýšeně. Můžeš se s námi zkusit poměřit, ale šance jsou proti tobě.“

„Myslíš?“ Naklonil Phoenix hlavu na stranu.

Proč sakra vypadá tak klidně?

„Odvolávám se na splacení laskavosti,“ řekl nahlas.

„Věděla jsem, že to uděláš, mizero,“ ozvala se Andi sykavě, odstrčila mě na stranu a střelila Pikea i Nicka přímo do hlavy. Oba dva se svalili na podlahu.

Než Smith stačil zjistit, co se děje, Phoenix už seděl na něm.

Se zavrčením trhl rukama a zlomil mu vaz. Ten muž padl k zemi.

V místnosti se rozlehlo ticho.

A potom se prudce otevřely dveře a objevily se Mo a Trace se zbraněmi připravenými ke střelbě.

„Moc pozdě.“ Zachechtal se Tex. „Ale sexy, ne, že ne.“

„Na nejlepší boj nikdy nepřijdu včas,“ našpulila Mo pusu.

Trace odhodila zbraň na zem a pospíchala k Nixonovi. „Ty mizero! Nemůžeš jen tak jít a nechat se postřelit!“

„Nejsem postřelený.“

„Oh.“ Vypadala zklamaně. „Ale já jsem myslela - “

Zazněl výstřel.

Ve střední části hrudníku jsem cítila prudkou bolest. Pohlédla jsem dolů a po bílém tričku se mi rozlévala krev. Co to? Zmateně jsem se dotkla krve a trhla sebou.

„Dokonce i přes svou smrt,“ zasténal Pike. „Ti vezmu to, co je ti v životě nejdražší.“

Zbraň mi vypadla z ruky, když jsem se zapotácela dozadu, nohy mě nebyly schopné udržet.

„Bee!“ Zařval Phoenix a rozběhl se ke mně.

Tex nezůstával pozadu. Místnost se začala točit, ale jediné, nad čím jsem dokázala přemýšlet byl fakt, že umírám a nikdy se nevdám za Phoenixe.

A nebudu mít naše dítě.

„Miminko, Phoenixi!“ Vyslovila jsem chraplavě. „Miminko!“

„Miminko?“ Zakřičel Tex zmateně.

„Budeš v pořádku, Bee. Přísahám.“ Phoenix mě políbil na rty a tiskl ruku k mému hrudníku. „Jenom se snaž zůstat v klidu, jasný? Jenom dýchej.“

Snažila jsem se, ale šlo to těžce, čím dál hůř.

„Odpoutej ho.“ Přišlo od Nixona.

Za chvilku se vedle mě objevil Sergio, ačkoliv jsem dokázala vidět jen rozmazanou postavu. Odpleskl Phoenixovy ruce pryč a zkoumal ránu. „Vypadá to čistě.“

„Díky bohu.“ Tex se zhoupl na nohou a sedl si na betonovou zem.

„Ale to trauma jejímu tělu...“ Zanadával Sergio. „Bee, v kolikátém jsi měsíci?“

Potřásla jsem hlavou a zatmělo se mi před očima.

„Bee!“ Zatřásl se mnou Sergio.

„Phoenixi!“ Zavzlykala jsem a všechno zčernalo.