Dirty - 35. kapitola

Překlad: Lucie

ALEJANDRA

Julius leží na zádech a já na něm. Tvář mi spočívá na jeho prsou, a s propletenýma rukama na jeho tlukoucím srdci tiše zamumlám, „Můj bratr.“

Jeho prsty do mých lehce brnkají, jako kdyby se musel ujistit, že jsme tu, konečně spolu. Na tohohle muže jsem čekala celý svůj život, jenom jsem to nevěděla. Teď, jak tu teď jsme, přelije se přese mě pocit spokojenosti. Zmateně zabručí.

Neochotně zvednu hlavu a nahlas zauvažuju, „Měla bych si promluvit s bratrem. Potřebuju vědět, co se děje. Potřebuju vědět, že jsou mé sestry v pořádku.“

Přes obličej mu přejde pohled, který nedokážu přečíst, a bez záště ospale pronese, „Zlato, to, co jsi udělala… musíš pochopit, že už žádnou rodinu nemáš.“ Moje srdce je na rozpadnutí, když dodá, „Já jsem teď tvoje rodina.“

Snaží se ze všech sil, aby mě nevyděsil. Jsem tak křehká, že je nutné, aby se mluvilo se mnou jako s dítětem?

Musím mu dát vědět, jaké jsou podmínky, které muž jako Julius dostane.

„Možná každý druhý den nestřílím po lidech jako moje kamarádka Ling, ale nejsem přecitlivělá, a pokud někdo představuje hrozbu, měl bys vědět, že tu hrozbu odstraním tak brutální silou, jak to bude potřeba. Stejně, jako bys to udělal pro mě, Juliusi.“ Skloním se k němu a na hruď mu dám jemný polibek. „Neboj se o mě. Ochráním tě, cariño.“

Když se na něj podívám, uvidím ten pohled. Vidím ho jasně. Ptá se sám sebe  ‘kam se poděla ta Ana, kterou musím chránit, a kdo je takhle ženská?’

Nedokážu si pomoct a protočím oči.

Tenhle náš život není normální.

Tenhle život je špinavý.

Věc se má tak, že bez ohledu na to, jak se mě otec snažil vychovat dobře, nikdy jsem neměla v úmyslu zůstat čistá.

„Nekoukej se na mě tak.“ Urovnám věci tak, že mezi prsty pevně uchopím jeho silnou, strnulou bradu, a zopakuju slova, která mi už před několika lety řekl můj bratr. „Všichni jsme na tenhle svět přišli kopající a ječící, a pokryti krví někoho jiného.“ Nikdy v mém životě jsem nebyla upřímnější, když přiznám, „Nemám problém v tom pokračovat stejným způsobem.“

Zamrká na mě, když mu pustím bradu. „Kurva,“ vykřikne, když se na mě přetočí a drží svou váhu na předloktích. Jeho teplé rty klesají, a já se zachvěju, když mě políbí na klíční kost. Jeho rty jsou proti mým, přičemž mi zatlačí ptákem proti stehnu. „Nikdy jsem nebyl nadrženější, než jsem zasraně právě teď.“

Oči se mi se zachvěním zavřou s pocitem jeho úst na mých, a obmotám mu nohy kolem nahých, hubených boků v tichém souhlasu.

V tom okamžiku se dveře do ložnice otevřou s dlouhým zaskřípáním. Ani se nepohnu. Jen se mi pod ním rozšíří oči. S jeho rty stále na mém hrdle, cítím, jak se jeho tělo nade mnou přelije, aby celou vahou zakryl mé tělo, a zavzdychá mi do krku.

Pročistí se ženské hrdlo. „Vidím, že jsi zaneprázdněný, šéfe, ale už je jedenáct dopoledne a ten starej chlápek, který se na mě v tichosti usmívá přes jídelní stůl, mě začíná děsit.“

Julius nadzvedne hlavu a zamrká na mě s hněvem staženým obočím, zatímco mu žhne pohled. Pak zašeptá, „Zatraceně, Ling,“ a natáhne se, aby přikrývkou zakryl naše nahá těla.

Aniž by se trápil svou nahotou, ignoruje Ling, vyklouzne z postele, přejde do koupelny a zavře za sebou dveře. Zapne se sprcha, já si podržím přikrývku těsněji přes prsa a posadím se, abych se na ni podívala v otevřených dveřích. Pokud mám být k sobě upřímná, jsem uvnitř vzteklá. Schovám svůj hněv, když se na ni otevřeně dívám a prohlásím, „Příště zaklepej.“

Její oči se mírně zúží, ale usměje se. „Gratuluju, Ano.“ Přitiskne své nehty na leštěné dřevo zárubně, než nadzvedne obočí a tiše vyřkne, „Oficiálně jsi postoupila o jeden krok v potravinovém řetězci.“

Něco ohledně Ling je tak divné, tak zvláštní, že se začínám cítit mírně nepříjemně.

Rty se jí zkroutí. „Vždycky dostaneš to, co chceš, že jo, hezounký človíčku?“ Její intenzivní pohled mě drží nehybnou. „Ale nikdy si nevážíš svých výher, dokud neprohraješ.“ Narovná se a otočí se k odchodu. „Připrav se.“

Když se natáhne, aby za sebou zavřela dveře, přehraju si její slova v mysli a začnu vyšilovat.

Co má sakra v plánu?

Stále spekuluju nad smyslem toho, co Ling řekla, že si ani neuvědomím, že sprcha už není slyšet, dokud Julius neotevře dveře koupelny a kolem jeho vysoké postavy se nerozlije pára. Ručníkem si tře obličej, potom ho upustí na zem a přistihne mě, jak pozoruju kapičky vody, které mu stékají z hrudníku na břišní svaly.

Vůbec se nestydím, že ho zkoumám pohledem. Je teď můj.

Když si obtočí ručník kolem pasu, podívám se mu s našpulenou pusou do očí.

Není to muž mnoha slov, můj Julius.

Trhne hlavou směrem k otevřeným dveřím za sebou a já pochopím narážku, takže vyklouznu z postele zabalená v přikrývce. Když si to šinu kolem něj, obmotá mi ruku zezadu kolem krku a přitáhne si mě k sobě blíž. Dívá se mi do očí a drží si tak mou pozornost, když se sehne, aby přitiskl své rty na mé, lehce jako pírko. Ruka na krku mě stiskne, když se odtáhne zpátky, a já si uvědomím, že někdy je mluvení přeceňované.

Přejede nosem po celé délce toho mého, a já zavřu oči, abych si vychutnala jeho vřelou náklonnost. „Ty a já, zlato.“

 Oči se mi zatřepotají a já se natáhnu, abych mu přejela rukou přes hrudník a stiskla mu rameno, než jsem vydechla. „Jo. Ty a já.“

Jeho ruka se zvedne, aby se mi zapletla do vlasů, a jemně mě za ně zatáhne, čímž mě donutí, abych vystavila krk. „Jednat s tebou jako s královnou.“

A s těmi slovy moje tělo už nadále nevítá jeho polibky, mozek mě varuje, abych se uklidnila.

Buď v klidu. Nevěděl to. Neví to.

Lehce se od něj odtáhnu, udělám krok zpět a skloním bradu. „To mi říkal on. Využíval to proti mně, že budu jeho královnou a že budu vládnout vedle něj.“ Kousnu se zevnitř do tváře a prosím svůj žaludek, aby se uklidnil. Zamrkám na něj skrz zamračení. „Nechtěla jsem to. Nechci být královnou, Juliusi. Nikdy.“ Zvednu ruce, abych se dotkla jeho břicha. „Chci být nikdo, venkovan. Jenom chci volně žít.“ Znovu jsem mu odpověděla na to, kdo jsem a jaké jsou mé motivy. Ale jsem to jen já, Alejandra Castillo. Žena, která byla roztrhaná na kusy víckrát, než byla složená dohromady. Střepy ze mě se musí ještě opravit. Už si ani nejsem jistá, že někdy půjdou slepit dohromady. Lehce ho poškrábu na břišácích. „Mohl bys to pochopit?“

Jeho oči změknou a jeho rty se zkroutí, když drsně vypustí, „Nemůžu slíbit, že s tebou budu zacházet jako s venkovankou.“

Vyjde ze mě šokovaný smích. „Jo, dobře, to byl možná špatný příklad.“

Jeho rty se rozšíří do úsměvu, když se jeho oči vpijí do mých. „Nádherná, když ne, ale když se usmíváš, zlato…“ Oči se mu zachvějí a prsty mu putují nahoru, kde si poklepe na místě, kde má srdce. „Bum.“

Nemůžu si pomoct. Ruku mu přiložím na tvář a palcem mu přejedu před plné rty. „Mám to stejně, cariño,“ vyslovím jemně. „Úplně stejně.“

Otočí obličej do mé ruky, políbí mě do dlaně a mé vnitřnosti se zahřejí, protože mi Julius dává něco, co jsem nikdy předtím neměla.

Někoho, koho bych mohla milovat.

S větší námahou, než jakou jsem předpokládala, hravě zatlačím do Juliuse, usmívám se a zamířím do koupelny osprchovat se.

Uběhne deset minut, a když vyjdu z ložnice, osprchovaná a oblečená ve více než Linginých šatech, zastavím se nad zvukem vážného ženského pláče.

Srdce mi začne tlouct v hrudi. To musí být špatné.

To už musí být něco, aby to člověka jako Ling rozbrečelo. Myslela jsem si, že je naprosto bez emocí.

Těsně před obývacím pokojem zaváhám a uslyším tiše promluvit Seňora Falca. „No, tak. Neplačte.“ Je milejší, než si pamatuju. „Pojďte si sednout vedle mě, slečno Ling.“

Huh?

Proč Seňor Falco nabízí Ling útěchu? Vždyť ji ani nezná.

Ale pak Ling zavzlyká, „Milovala jsem ho. Milovala jsem ho tak moc.“ Její vzlyk se změní na zavrčení. „Udělala bych cokoliv pro ten kus hovna. A on si vybral ji.“

Udělám krok do otevřených dveří a najdu Ling sedět vedle Seňora Falca na pohovce zády ke mně. Ještě mě neviděli, ani neslyšeli. Linginy ruce jsou pevně drženy v těch Falcových a její hlava je ohnutá tak, co by se dalo označit za čistou úzkost.

Julius mě zahlédne ze svého místa na protější pohovce a diskrétně potřásne hlavou.

Chápu. Ling by nebyla ráda, že ji vidím takhle, a přesto nemůžu odejít.

Seňor Falco se podívá z Ling na Juliuse. „Zní to, jako kdyby můj Antonio byl složitější, než jsem si představoval.“

„Vůbec nebyl složitý,“ zamumlá Julius. „Prostě jen věděl, co chce. A neměl čas na ty, které nechtěl.“

Ach, jej. Au.

Juliusova narážka je prostá a jednoduchá, čirá jako křišťál. Antonio nechtěl Ling.

Ling, příliš chytrá na to, aby to nepochopila, vystřelí hlava nahoru s bublajícím vztekem, a vystřelí, „Chtěl mě, dokud se neobjevila ona! Všechno posrala. A ten její kluk…“ Její hlas se zlomí, jak zmizí hněv, a nahradí ho smutek. Ten její krásný kluk. Měl být můj. Jeho dítě mělo být moje.“ Mluví tiše, jako kdyby si mluvila sama pro sebe. „Po těch všech hovnech, které jsem snášela, jsem si to dítě zasloužila.“ Ling zuřivě vykřikne, „Umřel kvůli ní.“

„Zemřel pro ni,“ vystřelí Julius zpátky. „Twitch zemřel pro Lexi. Zemřel, zatímco ji chránil. To je rozdíl.“

Ling se otočí na Seňora Falca a vyštěkne v drsném smíchu. „Muži v mé společnosti mají tendenci ztratit rozum. Ve skutečnosti je běžné, že jejich mozky se změní na sračky. Ztratí veškerou soudnost.“ Otočí svůj pohled na Juliuse. „Nepřekvapilo by mě, kdyby se ti ten samý hloupý kousek povedl s tvým novým mazlíčkem.“

„A co když se tak stalo?“ Odpoví rychle jako blesk. „Co to má kurva společného s tebou?“

„Se mnou?“ Vykřikne nevěřícně. „Co to má společného se mnou?“ Zaskřehotání v jejím hlase je naprosto srdcervoucí. „Jsi můj jediný přítel, ty zkurvysynu.“ Bolestivě se nadechne. „Jsi všechno, co mám. Zasraně mi na tobě záleží.“

Stejně jako nemám Ling ráda, mě to prohlášení trhá na kusy, a cítím se k ní být blíž způsobem, který by pro mě mohl být smrtelný.

„Ling Ling.“ Vidím, jak Julius znejistí, očividně tuhle odpověď nečekal. Nemusíte být génius, abyste si všimli, že ji taky záleží na té jedovaté zmiji.

Ale Ling zaměří svůj hněv na někoho jiného. „Kde jste byl?“ utrousí smrtelně klidně směrem k Seňoru Falcovi. „Jeho matka ho nenáviděla. Jeho nevlastní otec je oba bil. Byl to jen malý kluk.“ Odtáhne obě své ruce z jeho sevření a zavrčí, „Kde jste byl?“

„Budoval jsem impérium. Vychovával Antoniova bratra. A pak jsem byl požehnán dcerou.“ Seňor Falco si slyšitelně povzdechne. „Kdybych věděl…“

Ling se postaví a pohlédne na něj. „No, ale nevěděl, protože vám za to zjevně nestál. Víte, nebyl té zasraně správné krve a tak.“

A v tu chvíli mě zahlédne.

Projde kolem pohovky až k mému obličeji a promluví se smrtícím klidem. „Na co se sakra díváš, skunku?“

Připomenu si, že se trápí, znovu truchlí pro muže, kterého milovala, a já se nedokážu přimět bojovat. Místo toho, řeknu tiše a upřímně, „Je mi líto tvé ztráty.“

Výraz se jí rozpadne a unikne jí slza, která cestuje po tváři, ale Ling je příliš hrdá na to, než aby mě nechala ji vidět brečet. Když kolem mě prochází, drkne ramenem do mého, čímž se praštím o zárubeň dveří.

Nepřekvapí mě to. Není to, jako bych to nečekala.

Seňor Falco pohlédne přes rameno a usměje se, ale ne svýma očima. To, co Ling řekla, mu evidentně hraje do karet. Julius na mě pokyne a já nezaváhám. Když se vedle něj posadím, dá mi ruku kolem pasu a přitáhne si mě do klína. S jeho rukama, které mě uzamkly v jeho těsném objetí, rty seňora Falca se zkroutí a škádlivě pronese, „Pokud je tahle Lexi aspoň trochu jako Alejandra,“ – jeho oči tančí – „no, pak chápu, proč můj syn tak ochotně ztratil rozum pro takovou ženu.“

Julius přikývne. „Je jedinečná.“

„Miloval…“ zeptá se seňor Falco váhavě, „miloval ji?“

„Schytal by za ni kulku,“ je všechno, co Julius odpoví.

Což si vyložím jako „Samozřejmě, že ji miloval.“

Seňor Falco přikývne, a potom se usměje. „A mám vnuka?“

Juliusovy ruce se na okamžik kolem mě utáhnout, než mě pustí, a když promluví, jeho hlas je protkán náklonností. „Jo. Byl pojmenován po svém taťkovi a kmotrovi. Antonio Julius Falco. Říkáme mu AJ. Jsou mu čtyři a je chytrý jako liška.“

„No, to je něco.“ Seňor Falco se usměje, trochu váhavě, ale jeho oči září. „Antonio Falco třetí.“

Nastane přemýšlivé ticho.

Netrvá však příliš dlouho a Julius je ten, kdo ho prolomí. „Dejte mi trochu času. Můžu si promluvit s Lexi. Uvidíme, jak se ohledně setkaní s vaším vnukem bude cítit. Jsem si jistý, že by vás ráda poznala.“

„Ach, ne,“ prohlásí Seňor Falco s potřesením hlavy. „Nemůžu vás o to žádat. Budete jí muset říct, jak jsem se svého syna vzdal. Pravděpodobně nebude chtít mít se mnou nic společného.“

Julius mi položí ruku na koleno. „Neznáte Lexi. Je to hodný člověk. Nechte mě s ní promluvit.“

Seňor Falco se vyhne té nabídce a podívá se na mě. „Včera večer jsem mluvil s Mandou.“ Srdce se mi se zájmem rozbuší. „Je ráda, že jsi v pořádku.“ Pohlédne ze mě na Juliuse a řekne to jako otázku. „Ráda by viděla Alejandru na vlastní oči, aby se ujistila, že je v pořádku.“

Srdce se mi vzrušením zadrhne, když se otočím, abych pohlédla na Juliuse, protože jsem doufala, že odpověď bude taková, jakou jsem si přála.

Podívá se na mě. „Chceš vidět svou kamarádku?“

Ach můj Bože.

Nejsem schopná promluvit, rty se mi třesou, když nehlasně vyslovím, „Ano.“

„Nevidím v tom žádný problém.“ S přikývnutím se podívá na Falca. „Domluvte to.“

Pokud je to nějaký zvrácený vtip, tak mu to nikdy neodpustím. Ale zatím jsem neviděla Juliuse udělat něco tak krutého.

Poděkuju mu tak, že mu obalím ruce kolem krku a pohřbím tvář do jeho těla, dýchám ho a tlačím se do něj. Julius přijme mou vděčnost tím, že mi přejede uklidňujícím způsobem rukou po zádech.

„Teď,“ prohlásí Seňor Falco. „Co budeme dělat s vaší situací?“

Julius mě lehce zvedne a vyndá něco ze zadní kapsy kalhot a podá to staršímu muži. Zvednu hlavu a potichu si sednu, když Seňor Falco čte z papíru.

Julius vzdáleně zamumlá, „Šiřte to dál.“

Přestože přikývne, Seňor Falco se na mě zamračeně podívá a vysvětlí, „Udělám, co je v mých silách, ale možná to bude těžké vysvětlit, vzhledem k tomu, že Alejandřin první manžel byl pohřben teprve před čtyřmi dny.“

První manžel?

Cože?

Postavím se na nohy, uteču z Juliusova sevření a s bledým obličejem vytrhnu kus papíru Seňoru Falcovi, mlčky čtu.

A žaludek se mi obrátí.

Zamrkám n Juliuse a zachraptím, „Jsme manželé?“