Bastard - 36. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

„Děkuju, že jsi mi dovolil být součástí tvého studia,“ říkám, když se odtáhnu od polibku. Když jsem to poprvé uviděla, chtělo se mi plakat. Myslela jsem si, že název změnil nedávno, ale fakt, že ho pojmenoval po mně, i když už mě neměl ve svém životě, znamená mnohem víc. Potvrzuje to všechno, v co jsem během těch let doufala, že na mě nezapomněl po svém odchodu a že jsem pro něj něco znamenala.

„Pořád jsi měla mé srdce po celou tu dobu, kdy jsem byl pryč,“ přiznává a při jeho slovech taju. Z upřímnosti v jeho slovech se mi vytváří v hrdle knedlík, jak se ho držím. Nemůžu uvěřit, že jsme ztratili pět dlouhých let našich životů od sebe. Avšak vím, že si teď budeme vážit ještě víc toho, že se máme.

„Můžeme jít dovnitř a podívat se jaké to tam máš?“ Zeptám se vzrušeně. Chci vidět, jak to vypadá uvnitř. Chci ho vidět v celé jeho slávě. Jsem tak hrdá na všechno, čeho dosáhl. Přestože mé srdce bylo zlomené poté, co odešel, nejtěžší část pro mě byla nevědomost, co se s ním stalo. Byl úplně sám. Teenager s obrovskou tíhou na ramenech a hněvem uvnitř něj. To mě nejvíc znepokojovalo.

Mou hlavní obavou bylo, že se dostal do potíží. Nebo ještě hůř, skončil u alkoholu nebo drog, aby se se vším vyrovnal. Jsem tak vděčná, že tomu tak není. Dokonce i tehdy, i když se to snažil skrývat, jsem věděla, že jeho srdce je dobré. Byl jen prostě doháněn hloupým slovem.

„Opravdu? Vážně chceš jít teď dovnitř?“ Zklamání v jeho hlase nezůstane bez povšimnutí. Když mě přitáhne zpátky proti němu a ucítím jeho tvrdost tlačit se do mých zad, vím proč.

„Doufal jsem, že tě nejdřív vezmu nahoru.“ Nadějný pohled v jeho tváři mě skoro přiměje souhlasit. Ale chci to mít za sebou, abychom se mohli po zbytek noci zamknout od světa. Tak moc jsem se těšila, až tohle místo uvidím.

„Bude to jen rychlovka. Pak mě můžeš vzít nahoru a dělat si se mnou, co chceš.“

„Platí,“ říká, když mě chytí za ruku a táhne směrem k jeho studiu. Odemkne dveře a pohne hlavním vypínačem, který se rozsvítí. Moje oči si všechno prohlíží, když vypne poplašný systém. Už to tu zbožňuju. Není to nic, co jsem si představovala.

„Dobře. Vidíš to, pojďme.“ Natáhne se k mé ruce, aby mě vytáhl ze dveří, ale odtáhnu se od něj.

Pěkný pokus, kamaráde.

„Dovol mi, abych se nejprve rozhlédla,“ říkám s malým smíchem, když se od něj odtáhnu a udělám krok do prostoru, kde je recepce. Slyším, jak si za mnou povzdechne, ale ignoruju to. Je to obrovské. Z ulice to nevypadá tak veliký. Podlahy jsou obloženy tmavě šedou dlažbou. Dvě dlouhé černé kožené sedačky se nacházejí uprostřed místnosti a jsou na tyrkysově modrém koberci. Černý konferenční stolek leží mezi sedačkami. Na něm jsou čtyři velká černá alba.

Dojdu k nim, otevřu první, abych viděla, že je plné jeho kreseb. Chci se posadit a projít všemi, ale vím, že by ho to jen naštvalo, takže to nechám na později.

Vpravo je velký černý pult ve tvaru písmene L, se třemi přívěsnými světly umístěnými nad ním. Toto místo je tak elegantní.

Vůbec bych si takhle nepředstavovala tetovací studio. Jsem fascinována všemi detaily. Moje prsty přejíždějí po všem, jak dokola chodím. Stěny jsou namalovány ve stejné tyrkysové barvě jako koberec a velké černobílé zarámované výkresy jsou na nich pověšeny. Všechno pobírám, jak procházím místností. Ve stropě jsou nad výkresy vestavěná světla, která je osvětlují.

Můj pohled přejde ke Carterovi, který stále stojí přímo ve dveřích. Jeho ruce jsou pohřbeny v kapsách jeho džínů, jak stojí za mnou a pozoruje mě. „Líbí se mi pohled na tebe v mém studiu,“ říká, zatímco se na mě dívá. Miluju, že mě sem přivedl.

„Je to tu je krásné,“ říkám mu. „Jsem na tebe tak pyšná.“ Ruce mu ovinu kolem krku a zakloním hlavu, abych mu viděla do očí.

„Opravdu pyšná, Cartere.“

„Děkuju,“ odpoví a přivede svá ústa dolů k mým. „Můžu tě teď vzít nahoru?“ Jeho poznámka mě rozesměje.

„Ještě jsem nekončila. Ukaž mi zbytek.“ V zoufalství vydechne.

„Dobře, ale bude to rychlé.“ Uchopí mě za ruku a táhne mě přes místnost směrem k dlouhé chodbě. Nachází se tam spousta dveří. Přinejmenším deset, možná víc. „Toto jsou místnosti mých umělců. Kde se odehrává veškeré kouzlo,“ vysvětluje.

„To pro tebe pracuje tolik lidí?“ Zeptám se překvapeně.

„Ano. Mám dvacet tři zaměstnanců, kromě mě: dvacet umělců, plus Vicki, která dělá všechny piercingy. Justine, pracuje na recepci a pak je tu Jacquie. Dělá všechno skladování a objednávání zásob.“

„Páni.“ Nevím, co říct. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že je to jen on a možná jeden nebo dva další lidé, kteří tu pracují. Úplně mi to vzalo vítr z plachet. „Která místnost je tvoje?“ Vede mě ke konci chodby.

„Největší," zasměje se. „Jsem šéf, musím mít nějaké výhody.“ Samozřejmě, že musí mít největší. To mě ani nepřekvapuje. Vytáhne z kapsy klíče a odemkne dveře.

„Proč jsou dveře zamčené?“

„Všechny dveře mají zámky. Moji kluci mají své vlastní klíče a mám jeden univerzální, který je všechny odemkne. Zařízení, které používáme, je drahé. Dává smysl mít zámky a zabezpečení, když mám tak dobře vybavené studio.“

„Dává,“ souhlasím. Když zapne světlo, přejde na stranu, abych mohla vstoupit. Opět to není nic, co jsem si představovala. Je to jasný a sterilní pohled. Myslím, že to musí být povaha podnikání. Stěny jsou namalovány bíle. Podél zadní stěny sedí černá kožená sedačka.

V rohu je měkká černá kožená polohovací židle s nastavitelnou stolicí vedle ní. Na jedné straně je lavička z nerezové oceli s dvěma dlouhými lampami, které jsou vybaveny zasouvacími rameny. Další skříň z nerezové oceli je po straně. Má malé zásuvky na obou stranách.

Přejdu k rámečkům visícím podél levé stěny. Jsou to certifikáty.

„Vyhrál jsi všechny tyto ceny?“

„Jo. Jax mě přiměl se jich zúčastnit, když jsem pro něj pracovala. Už nemám čas na tyhle sračky.“

„To je úžasné,“ říkám a podívám se na něj přes rameno. Má na tváři plachý chlapecký úsměv, který se mi líbí. Můj pohled přitáhne velký obraz za ním. „Ach bože, Cartere. To jsem já.“ Je to obrovský zarámovaný portrét. Zabírá polovinu zdi.

„Jo,“ odpoví, poškrábe se po hlavě a skloní hlavu, jako by byl v rozpacích, že jsem to viděla. Projdu kolem něj, abych se podívala blíže. Je to krásné. Moje ústa jsou zakřivena do přirozeného úsměvu. Nakreslil mé oči tak detailně, že vypadají, jako by zářily. Takhle mě vidí? Dlouho tam jen tak stojím. Jsem fascinována.

Carter se postaví za mě, jak všechno vstřebávám. Jeho ruce se ovinou kolem mého pasu a jeho rty mi přejíždí po krku.

„Pojďme odsud, než tě ohnu přes pohovku a ošukám tě do bezvědomí. Mít tě v tomto pokoji mě nutí přemýšlet nad všema bláznivýma sračkama.“

Nakloním hlavu na stranu a usměju se, jak vcucne můj lalůček do úst. Když ho jemně zkousne, zasténám.

„Jsem pro,“ vydechnu a otočím se v jeho náručí.

„Nepokoušej mě, protože už tak jsem na hraně.“ Touha, kterou vidím v jeho očích, posílá mravenčení po mých zádech. Obejmu ho rukama kolem krku a políbím ho. To je vše, co potřebuje. Předtím, než si to vůbec uvědomím, jsem přišpendlena proti zdi a přes hlavu mi stahuje triko.

Jeho ústa, jazyk a ruce jsou všude. Uchopím do rukou lem jeho trička, vyhrnu ho nahoru a prsty přejíždím přes jeho dokonalé břišní svaly. Sáhne za sebe a uchopí vršek trika, než ho přetáhne přes hlavu. Ústy přejdu rovnou k prsnímu kroužku, olizuju ho jazykem, než jej vcucnu do úst.

Zakloní hlavu a hlasitě zasténá.

„Okamžitě musím být uvnitř tebe,“ vydechne. Jeho ruce se pohybují po mých zádech, zatímco jeho prsty pracují na rozepnutí podprsenky. Posune ji po mých pažích a nechá ji klesnout na podlahu. Moje tělo do něj taje, zatímco jeho ruce přejíždějí po mých stranách, dokud nedojdou k mým prsům a neuchopí je do dlaní.

Moje prsty zbrkle pracují na jeho kalhotách, odepnou knoflík a rozepnou poklopec. Jakmile jsou uvolněna, stáhnu je přes jeho boky a vezmu sebou i boxery. Ovinu ruku kolem jeho tvrdé délky a hladím ho. „Nemůžu už čekat,“ zasténá, otočí mě, zvedne a obličejem dolů položí na sedačku. Jeho ruce se pohnou směrem k mé přední straně a udělá rychlý proces se sundáním mých džínů a spodního prádla.

„Na kolena,“ říká. Udělám přesně tak, jak říká.

Můj zadek je vysoko ve vzduchu a já jsem mu úplně vystavena, ale jsem tak vzrušená, že mě to ani nezajímá. Chci, ne, potřebuju okamžitě jeho ruce, ústa nebo penis. Stejně jako by četl mou mysl, prstem přejede po mém klitorisu, pohladí mou kluzkost, než se do mě hluboko zasune. Prohnu se v zádech, jak tlačím své tělo do jeho ruky.

„Bože,“ sténám.

„To není moje jméno,“ říká přísným hlasem, když vytáhne prst, než přidá dalšího a zasune je zpět.

„Cartere. Prosím, ošukej mě,“ prosím. Když mě jeho prsty opustí a slyším roztržení fóliového obalu, vím, že se chystám získat to, o co jsem žádala. Hlasitě sténám, když cítím, jak se tře kolem mého vchodu. Prsty přejíždí po mých zádech, dokud se nedostanou do vlasů. Obalí můj culík kolem svého zápěstí a jemně mi zakloní hlavu.

„Vzpomínám si na první den, kdy jsem tě potkal,“ zašeptá a vklouzne celou svou délkou dovnitř.

„Moje první myšlenka toho dne byla přesně taková. Chtěl jsem tě ohnout, uchopit tě za vlasy a tvrdě tě ošukat.“ Téměř celá se vytáhne, než se vrazí zpátky. Opakuje tento proces znovu a znovu, až křičím. To, co děláme, je žhavé a je cítit tak zatraceně dobře.

„Nepřestávej,“ sténám. Čím hrubší, tím lepší. Vzrušuje mě to. Pokaždé, když do mě vrazí, hlava sedačky zasáhne zeď s hlasitým žuchnutím. „Tvrději,“ žádám, jak mě prsty silně uchopí za boky a zatne se do kůže, aby mě držel na místě. Nikdy předtím to nebylo tak drsné, ale miluju to. Je to tak primární, tak surové. Je v tom tak zasraně dobrý.

„Kurva, Indi,“ vykřikne a zatne se do mých boků ještě silněji. Pokračuje do mě vrážet v těžkých, krátkých úderech.

 „Tak moc tě miluju, Indiano.“ To je vše, co potřebuju, aby mě poslal přes okraj.

„Cartere,“ sténám, jak zakloním hlavu, a oči se mi v hlavě zvrátí.

„Budu…“

„Já vím, zlato. Miluju způsob, jakým tvoje kundička svírá mýho ptáka, když vrcholíš,“ vykřikne, několikrát se do mě ještě zasune, než se jeho tělo zachvěje a pak uklidní.

Jeho rty najdou můj krk, jak se na mě zhroutí. „Bylo to úžasné,“ lapám po dechu.

„To bylo,“ odpoví a cítím na své pokožce, jak se usmívá. „Už nikdy se na tuhle sedačku nebudu moct dívat stejným způsobem.“

„Myslím, že jsme označili zeď,“ zachichotám se.

„Zeď mě zasraně nezajímá. Neublížil jsem ti, že ne?"

„Vůbec ne,“ říkám, otočím hlavu, abych se setkala s jeho rty. Usmívá se, jak mi rukou odhrne vlasy z obličeje. Láska, kterou vidím v jeho očích, roztavuje mé srdce. Nikdo mě nikdy nepřiměje se cítit tak, jak to dělá on. Nikdo.

Přitiskne mé rty další polibek, než se odtáhne a postaví.

„Oblékni se. Chci tě vzít nahoru. Můžeš si vlézt do vany, zatímco já připravím něco k jídlu, pak tě vezmu do postele.“ Pohled slibu, který vidím v jeho tváři, poskočí mým srdcem. Jsem tak ráda, že jsem sem s ním přijela. Už teď vím, že tento týden bude úžasný.