TM - 35. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: 16terez

Sara

Ve čtvrtek jsem podepsala papíry a prodala svůj dům právnickému páru, který se sem stěhoval z Chicaga. Měli dvě děti na základní škole a k tomu další na cestě, takže potřebovali pět ložnic. I když byla jejich nabídka o tři procenta nižší, než tržní hodnota domu, a o pár tisíc dolarů nižší, než ostatní nabídky, které jsem dostala, vybrala jsem si je, protože platili v hotovosti a obchod se mohl rychle uzavřít. Pokud nemovitost projde inspekcí, tak se za necelé tři týdny odstěhuji.

Cítím napětí, takže požádám jiného lékaře, aby za mě v pátek vzal směnu, a den pak strávím hledáním bytů na pronájem. Vyberu si byt s malou ložnicí, který je v docházkové vzdálenosti od nemocnice, v budově, jejíž majitel má vstřícný postoj vůči domácím mazlíčkům. Byt je trochu zastaralý, téměř bez úložného prostoru, nicméně vzhledem k tomu, že mám v plánu zbavit se všeho, co mi připomíná můj starý život, mi to nevadí.

Nový začátek už čeká.

Nadšení mi vydrží až do večera, kdy se dostanu domů a znovu pocítím prázdnotu svého domu. K večeři si vyndám z mrazničky další krabici, a i když dělám vše, co je v mých silách, nedokážu se ubránit myšlenkám na Petera, přemýšlením nad tím, kde je a co dělá. Už včera mě napadlo, že by za tím, proč odešel, mohl být i nějaký další důvod, a ta myšlenka mi od té doby nedá spát.

Mohly ho zajmout nebo zabít oficiální úřady.

Nevím, proč mě ta možnost až do včerejška nenapadla, ale teď se jí nedokážu zbavit. Kdyby byl mrtvý nebo ve vazbě, bylo by to pro mě samozřejmě dobré – skutečně bych byla v bezpečí – ale pokaždé, když na to pomyslím, se mi hrudník sevře, a v očích pocítím něco tak bizarního, jako jsou slzy.

Nechci mít ve svém životě Petera Sokolova, ale ani nedokážu snést pomyšlení na to, že by byl mrtvý.

Je to hloupé, tak hrozně moc hloupé. Ano, tu noc jsme měli sex – a dal mi víc, než jeden orgasmus – ale nejsem nějaká teenagerská panna, která se domnívá, že když se s někým vyspí, znamená to příslib věčné lásky. To jediné, co je kromě nenávisti mezi námi, je zvířecí chtíč, ta přitažlivost nejzákladnějšího druhu. To je víc, než dokážu přijmout. Jako lékařka vím, jak mocná dokáže biologie být, a viděla jsem důkazy toho, jak chytří lidé dokázali v zápalu vášně udělat ta nejpitomější rozhodnutí. Zneklidňuje mě, že jsem na jakékoli úrovni chtěla vraha svého manžela, ale strach o jeho blaho představuje něco úplně jiného.

Něco mnohem šílenějšího.

Když se převaluji ve své prázdné posteli, říkám si, že mi Peter nechybí. Ta osamělost, kterou cítím, je výsledkem spousty stresu a toho, že se svými kamarády a rodinou netrávím dost času. Jakmile uplyne ještě trochu času a hrozba ze strany mého stalkera úplně zmizí, si s Marshou a ostatními sestrami vyrazím ven. Možná dokonce zvážím schůzku s Joem.

Dobře, to poslední možná ne – když mi před pár dny zavolal, odpálkovala jsem ho, a stále kvůli tomu necítím žádnou lítost – ale rozhodně si znovu vyrazím ven tancovat.

Tak či onak, brzy začne můj nový život.